Historie a současnost kapucínů v Brně

Řád menších bratří kapucínů je křesťanské společenství, patřící do Římskokatolické církve. Je součástí velmi pestré a rozvětvené františkánské rodiny, která je inspirována životem italského světce Františka z Assisi (1182–1226). Zahrnuje nejen muže a ženy, kteří se zcela zasvětili Bohu a žijí v klášterech, ale také společenství lidí, které byste na ulici jistě přehlédli. Nenosí totiž řeholní oděv, mají svá zaměstnání a žijí v rodinách.

Přes Alpy až do Brna

Kořeny kapucínského řádu bychom našli v italské Umbrii 16. století; odtud se kapucíni postupně šířili do celého světa. Do českých zemí přišli v roce 1599 na pozvání arcibiskupa Zbyňka Berky z Lipé a Dubé a v Praze na Hradčanech založili svůj první klášter. V roce 1604 pak, díky pozvání biskupa Františka z Dietrichštejna a darům mnoha dobrodinců, mohli položit základní kámen kláštera také v Brně.

AM bratri 01
Foto: Adéla Macková

Brněnský klášter se během 17. a 18. století stal důležitým centrem; sídlila zde řádová studia filosofie a teologie, měl zde rovněž sídlo kustod, který zodpovídal za kláštery na území Moravy a Slezska.

Život kláštera byl podle tradice závislý především na příspěvcích od dobrodinců, zejména šlechty a měšťanů. Bratři si část potravin pěstovali na své zahradě nebo na půjčených pozemcích, zbytek získávali darem od lidí nebo bohatších klášterů. Sami si tkali a šili řeholní oděvy, provozovali truhlářskou dílnu a dokonce si také vyráběli léky. Bratři, kteří přijali kněžské svěcení, vypomáhali jako kazatelé a zpovědníci v mnoha brněnských i mimobrněnských kostelích; zpovídali rovněž ve věznici na Špilberku.

AM bratri 02
Foto: Adéla Macková

Školy pro chudé chlapce

Ačkoliv „velké dějiny“ brněnský klášter minuly, přece jen se i na zdejším životě negativně projevil zásah císaře Josefa II. Ten roku 1783 rozdělil česko-moravskou provincii na dvě menší oblasti a v následujících letech zrušil osm z tehdejších třiceti kapucínských klášterů. Bratři byli nuceni přebírat farnosti; omezeno bylo řádové školství i styk s ústředím řádu v Římě. V druhé polovině 18. století žilo v provincii kolem 700 až 800 kapucínů, v samotném Brně bydlilo na čtyřicet bratří. Josefínské reformy a s ní spojená nejistá budoucnost řádu na našem území, ale také postupující sekularizace společnosti, způsobily úpadek. Obě provincie byly sice opětovně spojeny v roce 1826, v 21 klášterech však už žilo jen kolem 250 bratří.

Neutěšená situace kapucínského řádu zasáhla celou Evropu. Zlom nastal až v druhé polovině 19. století, kdy bratři – poprvé ve Francii a v Itálii – začali zakládat tzv. serafínské školy. Reagovali tím na rostoucí množství chudých, kteří si nemohli dovolit dát svým dětem vyšší vzdělání. Řada chlapců z těchto škol pak vstoupila do řádu. První serafínská škola u nás vznikla v roce 1894 v Olomouci.

AM bratri 03
Foto: Adéla Macková

Charitě se bratři věnovali i v Brně. Stanislav Žyla (1876–1957) předsedal Dílu serafínské lásky, jež pomáhalo sirotkům a chudým dětem. Metoděj Frank (1873–1939) proslul svou duchovní službou na Ústředním hřbitově: pohřbíval zejména ty nejchudší, kteří by si důstojný pohřeb jinak dovolit ani nemohli. Kapucíni se však duchovně starali i o další skupinu na okraji společnosti – vězně na Cejlu. To ještě netušili, že zanedlouho budou uvěznění i někteří z nich.

Likvidační akce K

V dubnu 1950 totiž komunisté v rámci akce K obsadili všechny mužské kláštery, řeholníky odvezli do internace a veškerý majetek řádů zabavili. Šlo o násilnou svévoli totalitního Československa, která neměla oporu v žádné tehdy existující právní normě. Ještě téhož roku následovala akce Ř zaměřená proti ženským klášterům.

I z brněnského kláštera byli bratři násilně internovaní, budovy připadly Moravskému muzeu (dnešní Moravské zemské muzeum) a kostel se stal časem filiálkou katedrály na Petrově. Řeholní způsob života byl prakticky postaven mimo zákon.

AM bratri 04
Foto: Adéla Macková

Kapucíni se do brněnského kláštera „vrátili“ po politickém uvolnění v roce 1968. Dva kněží zde vypomáhali v duchovní správě, další tři bratři docházeli tajně – snahy o obnovení řeholního života byly totiž stále postaveny mimo zákon. Přesto se v celé provincii začala obnovovat řádová struktura a v polovině 70. let kapucíni začali přijímat i nové členy.

Obnovení řeholního života

Návrat k normálnímu řeholnímu životu umožnila až změna politického režimu v roce 1989. V současné době zhruba čtyřicítka kapucínů působí na pěti místech: v Praze na Hradčanech a Novém Městě, v Sušici, v Brně a v Olomouci.

V Brně žije komunita pěti bratří; působí jako kazatelé, zpovědníci a duchovní doprovázející těch, kteří hledají Boha. Jejich působištěm je nejen zdejší klášter, ale docházejí rovněž do nemocnic nebo k řeholním sestrám.

Kostel Nalezení svatého Kříže

Kapucínské kostely (i kláštery) po celém světě mají typickou architekturu, a jsou si proto velmi podobné. Byly totiž stavěny podle jednotného belgicko-vlámského vzoru, který se navracel k původním ideálům chudoby, jež hlásal svatý František z Assisi.

Stejně tak i brněnský kapucínský kostel je jednoduchá raně barokní stavba; vysvěcen byl 7. května 1656. Průčelí zdobí pouze velký dřevěný misijní kříž a mozaika z 50. let 20. století nad vstupním portálem. Zobrazuje svatého Františka z Assisi, jak káže ptákům. Nahradila fresku Nalezení svatého Kříže z 18. století, kterou zničily povětrnostní vlivy.

ZPH kostel 01
Foto: Zuzana Píšková Hrivňáková

Zasvěcení chrámu

Hlavní oltářní obraz, jak napovídá samotný název kostela, zachycuje svatou Helenu v císařském rouchu nad právě nalezeným Kristovým křížem a vzkříšení mrtvé ženy, která se jej dotýká, čímž potvrzuje jeho pravost. Obraz v roce 1655 namaloval německý malíř a spisovatel Joachim von Sandrart a patří k nejvýznamnějším barokním oltářním malbám v Brně.

Příčinou, proč kapucíni svůj chrám zasvětili právě této události, je pravděpodobně mimořádný dar kněžny Polyxeny z Lobkovic. Tato velmi štědrá dobrodinkyně totiž bratřím v roce 1636 věnovala ostatky onoho kříže z Golgoty, které se v klášteře dodnes uchovávají ve stříbrné schránce, uvnitř zdobené výšivkou a říčními perlami.

Z kapucínských dějin

Výzdoba kostela převážně odráží kapucínské dějiny; na obrazech jsou zachyceni první řádoví světci: Felix z Cantalice († 1587), Fidel ze Sigmaringen († 1622) a Josef z Leonessy († 1612).

V boční kapli najdeme působivý výjev stigmatizace svatého Františka z Assisi a v přední části kostela pak jeho současníka, významného františkánského kazatele, Antonína z Padovy. Většina obrazů pochází z poloviny 18. století a nad jejich autorstvím visí otazník, snad šlo o řádové malíře.

ZPH kostel 02
Foto: Zuzana Píšková Hrivňáková

Zázračný obraz madony

Nejasnosti obestírá rovněž obraz Panny Marie Pasovské na bočním oltáři svatého Fidela. Velmi pravděpodobně jde o dílo, jež kapucínská kronika zmiňuje jako „zázračný obraz“. Váže se k němu totiž legenda o zázračné pomoci, které se mělo dostat na přímluvu Matky Boží majiteli obrazu, císařskému radovi Františku Antonínu de Cattani. Před svou smrtí jej odkázal bratřím kapucínům, aby byl v kostele vystaven veřejné úctě. Obraz je věrnou kopií slavného díla Lucase Cranacha staršího (zřejmě z roku 1641); originál (1537) se nachází v bavorském Pasově.

Ještě starší původ má gotická socha Panny Marie s Ježíškem umístěná na stěně v přední části kostela. Tato varianta známé Kladské Madony (60. léta 14. století) pochází z první čtvrtiny 15. století.

ZPH kostel 03
Foto: Zuzana Píšková Hrivňáková

Barokní rozkvět

Během 18. století prošel areál kláštera pod vedením brněnských stavitelů a architektů Mořice Grimma a později jeho syna Františka Antonína výraznými stavebními změnami, které se týkaly i kostela. Roku 1753 byla vedle kaple sv. Františka přistavěna kaple sv. Fidela a celý kostel získal nový klenutý strop. V roce 1747 byla v souvislosti s oslavami svatořečení Fidela ze Sigmaringen a Josefa z Leonessy vystavěna kruchta a o rok později už mše svaté doprovázely první pevné varhany.

Větší část výzdoby interiéru kostela, která se nám dochovala do současnosti, pochází právě z tohoto období barokního rozkvětu. A to včetně velkého tepaného relikviáře, který roku 1751 darovali manželé Barnabáš a Viktorie Orelli.

V roce 1765 pak zkrášlily terasu před vstupem do kostela sochy františkánských a kapucínských světců od brněnského umělce Jana Adama Nessmanna, zleva Josef z Leonessy, Fidel ze Sigmaringen, František z Assisi, Antonín z Padovy a Felix z Cantalice. Postava svatého Vavřince z Brindisi od českého sochaře Čeňka Vosmíka doplnila tuto pětici až v roce 1927.

ZPH kostel 04
Foto: Zuzana Píšková Hrivňáková

Meziválečná zdobnost

Druhá velká vlna změn spadá do 20. století, mezi dvě světové války. Kostel získal nové varhany poháněné elektřinou, kvůli kterým musela být kruchta rozšířena o přední oblouk. Jejich design napodobuje barokní a renesanční prvky. Rovněž část vitráží v secesním stylu pochází z 20. let minulého století; jejich autora však neznáme. Mladší vitráže, z 30. let, patrně vytvořila brněnská dílna Jiřího Říhy.

Fotografie z tohoto období dokládají, že kostel byl nově vymalován, a to s četnými dekorativními prvky na stěnách i stropu. Oblouk mezi lodí a kněžištěm nesl výjev Poslední večeře. Na snímcích z přelomu 70. a 80. let už najdeme jen čisté bílé stěny.

Návrat k jednoduchosti

V roce 2012 prošel interiér kostela rozsáhlou rekonstrukcí, vedle nového osvětlení a šetrnějšího vytápění se mu dostalo i kompletní výmalby. V roce 2014 následovala oprava fasády a o rok později náročná oprava varhan.

  • Mše svaté: neděle 8.30 h 10 h 17 h, úterý–sobota 6 h 17 h
  • Kostel je možné navštívit: neděle 8–11 h 16–18 h, úterý–sobota 5.30–7 h 16–18 h

Kapucínský klášter v Brně

Kapucíni přišli do Brna v roce 1604 na pozvání olomouckého biskupa Františka z Dietrichštejna. Pro svůj první klášter si vybrali místo na východním předměstí, kterému se říkalo Před Měnínskou branou, a na jaře téhož roku položili základní kámen. Stavbu pravděpodobně financoval právě kardinál Dietrichštejn a moravský zemský hejtman Ladislav Berka z Dubé, bratr pražského arcibiskupa Zbyňka Berky z Dubé, jenž inicioval příchod kapucínů do Čech.

AG klaster 01
Foto: Ambrož Guzek

První klášter za hradbami

Jak tento klášter vypadal, nevíme. Ale zřejmě se příliš nelišil od toho, který dodnes stojí pod katedrálou na Petrově. Kapucíni totiž stavěli podle jednotného vzoru, který se přizpůsoboval pouze terénním podmínkám. Kostel byl zasvěcen svatému Františkovi z Assisi a v roce 1606 jej vysvětil samotný kardinál Dietrichštejn. Na jeho výzdobě se podílel vynikající malíř Kosmas z Castelfranca, kněz benátské provincie, který tvořil nejen pro vznikající kapucínské kostely, ale také pro císaře.

Na konci třicetileté války, když Brno obléhali Švédové, však kapucíni o svůj klášter přišli. Vojenský velitel města Raduit de Souches totiž nařídil srovnat se zemí všechny domy před hradbami, aby si v nich švédská vojska nemohla najít oporu. V březnu 1645 byl kapucínský klášter zbořen. Bratři našli azyl nejdříve na staré radnici, později bydleli v měšťanském domě vedle Biskupského dvora.

ZPH klaster 02
Foto: Zuzana Píšková Hrivňáková

Druhý klášter na Uhelném trhu

Pro svůj druhý klášter si kapucíni vybrali místo na Uhelném trhu (dnešní Zelný trh). Stavba trvala plných osm let (1648–1656) a provázely ji značné technické a finanční těžkosti.

Pozemek pro nový kostel daroval hrabě František Magnis, rodný bratr kapucínského diplomata Valeriána Magniho. Stály na něm tři domy, které byly posléze zbořeny. Pro stavbu kláštera bylo postupně vykoupeno dalších šest domů v sousedství. Peníze na stavbu kapucíni získali od dobrodinců, mezi největší patřil moravský zemský hejtman Kryštof Pavel z Liechtenštejna-Kastelcornu a Ferdinand Mencl z Kolsdorfu, přísedící královského tribunálu v Brně.

Druhý kapucínský kostel byl slavnostně vysvěcen 7. května 1656 olomouckým světícím biskupem Janem Gobbarem. Už však po šesti letech bylo nutné snést jeho cihlovou klenbu kvůli špatně postaveným zdem a nepevným základům. Na dalších téměř sto let ji nahradil plochý dřevěný strop.

AG klaster 03
Foto: Ambrož Guzek

Největší kapucínský rozkvět

Během 18. století prošel areál kláštera pod vedením brněnských stavitelů a architektů Mořice Grimma a později jeho syna Františka Antonína výraznými stavebními změnami. V roce 1753 se kostel rozšířil o kapli sv. Fidela a dřevěný strop byl nahrazen novým zděným klenutím.

Samotný klášter se rozrostl o tzv. Trenckovo křídlo, což bývá dáváno do souvislosti s penězi, které kapucínům odkázal slavný velitel pandurů František baron Trenck. V roce 1764 byla v této části kláštera dokončena stavba nové knihovny. Dodnes se v ní dochoval původní barokní nábytek a knižní fond čítá na osm tisíc svazků. Strop zdobí freska malíře Josefa Sterna, která zobrazuje rozhovor dvou největších teologů 13. století: svatého Tomáše Akvinského, dominikána, a svatého Bonaventury z Bagnoregia, františkána.

DS klaster 04
Foto: Dagmar Smolíková

Likvidace a postupná obnova

V dubnu 1950 byli bratři vyhnáni v rámci komunistické akce K. V roce 1952 se správcem budov stalo Moravské muzeum v Brně (dnešní Moravské zemské muzeum). Své depozitáře sem přestěhovalo až po rekonstrukci z přelomu 50. a 60. let. Stavební úpravy sice staticky zabezpečily budovy kláštera, zároveň však setřely jejich historický ráz a specifické prvky kapucínské architektury.

Kapucíni se do svého kláštera vrátili v roce 1990. V polovině 90. let se pustili do postupné rekonstrukce areálu, která budovám navrátila jejich původní barokní charakter.

Historická knihovna

Kapucínský řád už od svých počátků podporoval, aby v každém klášteře byla vyhrazena místnost pro uchovávání potřebných knih. Až na výjimky tyto prostory respektovaly prostou kapucínskou architekturu. Jednou z výjimek je právě knihovna v Brně.

AG knihovna 01
Foto: Ambrož Guzek

Projekt dvou bratří

Ve které části kláštera se původní knihovna nacházela, je dnes obtížné přesně určit. Jisté je ovšem to, že už počátkem 18. století přestávala kapacitně stačit. Plány na výstavbu nové knihovny se však podařilo naplnit až v roce 1763, kdy byl položen její základní kámen (dokončena r. 1764). Stala se součástí nově stavěného křídla kláštera, kterému se dodnes říká Trenckovo. Bývá totiž dáváno do souvislosti s penězi, které kapucínům odkázal slavný velitel pandurů František baron Trenck.

Prokazatelnou zásluhu na výstavbě samotné knihovny má však především brněnský architekt František Antonín Grimm, který na kapucínské poměry honosnou stavbu nejen navrhl, ale velmi pravděpodobně také financoval. Iniciativa k tomuto projektu vzešla od jeho rodného bratra Jiřího, řeholním jménem Antonína z Brna, který byl v té době kapucínským provinciálem.

AG knihovna 02
Foto: Ambrož Guzek

Neobvykle krásná

Knihovna je neobvyklá svou velikostí, skládá se ze tří místností, které na výšku dosahují přibližně dvou pater sousedního křídla kláštera. Čím se však opravdu z kapucínského prostředí vymyká, je její bohatá výzdoba.

Prostřednímu, největšímu sálu dominuje nástropní freska významného středoevropského malíře Josefa Sterna. Zobrazuje rozhovor dvou největších teologů 13. století: svatého Tomáše Akvinského, dominikána, a svatého Bonaventury z Bagnoregia, františkána – ten ukazuje na ukřižovaného Krista jako na zdroj pravé moudrosti.

V knihovně se do dnešních dnů dochoval velmi kvalitní dřevěný barokní nábytek.

AG knihovna 03
Foto: Ambrož Guzek

Knihy od dobrodinců

Kapucínské knižní fondy se rozšiřovaly z větší části díky dobrodincům, ne jinak tomu bylo i v brněnském klášteře. Část knih třeba darovali různí kněží z okolí, jako celek se sem dostala knihovna zaniklé farnosti v Kamenici u Brna. Další knihy například pocházejí od brněnského tiskaře Jakuba Maxmiliána Svobody.

V knihově se nacházely i tzv. libri prohibiti, zakázané knihy, ke kterým měli přístup jen někteří kněží. Většinou šlo o protestantská díla, která bratři uchovávali kvůli svému studiu.

AG knihovna 04
Foto: Ambrož Guzek

Změna majitele

V roce 1950, po akci K a zrušení kláštera, se správy knižního fondu ujala Zemská a univerzitní knihovna v Brně. Kapucíni si svoji knihovnu převzali zpět v roce 1993.

Klášter v Jihlavě

Tento klášter je na Moravě z těch kapucínských jediný, ze kterého se do dnešních dnů nezachovalo vůbec nic. Jeho počátek se datuje rokem 1631, kdy byl položen zákládní kámen. U této události zřejmě nechyběla ani hlavní mecenáška Bianka Polyxena hraběnka Collaltová, která koupí majetku Jana Jakuba hraběte Magnise převzala i jeho závazek zřídit v Jihlavě kapucínský klášter.

Jihlava veduta 18st

Nový kostel už o rok později, 29. srpna 1632, vysvětil olomoucký pomocný biskup Filip Fridrich Breuner, a to ke cti svatého Františka Serafínského. V letech 1708 a 1741 nechali kapucíni kvůli nedostatku místa klášter rozšířit. Roku 1756 zvětšili také hrobku pod kostelem, aby měli více prostoru pro pohřbívání dobrodinců. (Na vedutě, která pochází z konce 18. století, najdete i kapucínský kostel – zcela vlevo.)

Jihlava 02m

Klášter zrušil císář Josef II. v roce 1787. O čtyři roky později se zde usídlila soukenická manufaktura a z kostela se stalo skladiště. V polovině 19. století kapucíni zvažovali, že se do Jihlavy vrátí. Nakonec z toho sešlo a roku 1849 zchátralé budovy bývalého konventu koupil Johan Okonski, zdejší výrobce kovového zboží původem z Varšavy, a nechal jej přebudovat na Městské divadlo. (Foto výše: pohled na nároží ulic Divadelní a Komenského, kde kdysi stával kapucínský klášter.)

Jihlava 01m 

Ze staré divadelní budovy se dochovalo pouze průčelí (uprostřed, viz foto výše), právě zde stával kapucínský kostel. Zbytek včetně sousední barokní zástavby byl zbourán při rozsáhlé demolici v roce 1990 (fotodokumentace). Na poněkud nešetrně uvolněném prostoru pak vyrostla nová budova, kde se opět usídlílo Horácké divadlo. Slavnostní otevření se konalo 20. října 1995. (Pohled na divadlo z vnitrobloku, viz níže.)

Jihlava 04m


Kapucínská výstava v pražské Loretě na Hradčanech

Výstava Pax et Bonum mapuje více než čtyři sta let kapucínské historie u nás, přibližuje významné osobnosti i pestrost kapucínské spirituality.


Zdroje

Dušan Foltýn a kol.: Encyklopedie moravských a slezských klášterů, Libri, Praha, 2005
Milan M. Buben: Encyklopedie řádů a kongregací v českých zemích. Žebravé řády, III. díl / 1. svazek, Libri, Praha, 2006.
Ludmila Hůrková: Horácké divadlo


Rozcestník: Putování po kapucínských klášterech

[17. července 2018]

Klášter v Třebíči

O založení kapucínského kláštera v Třebíči jako první oficiálně požádal majitel tamního panství, Adam František z Valdštejna, v roce 1663. Bratři nakonec přišli až roku 1686, po mnoha letech nejrůznějších komplikací.

Základní kámen položili 3. června 1687 a 1. ledna 1691 se mohli stěhovat do nového kláštera. Kostel, který později změnil jméno na Proměnění Páně, vysvětil 15. října 1693 olomoucký pomocný biskup Jan Josef Breuner.

Trebic 01m

Josefínské reformy se třebíčské komunitě vyhly jen částečně. Klášter sice zrušen nebyl, ale vznikla u něj nová farnost. V letech 1784–1802 zde jako duchovní správci působili pouze diecézní kněží s tím, že jako kooperátoři jim vypomáhali kněží kapucínští.

A protože se prvnímu faráři Jakubu Dvořeckému klášterní budovy příliš nezamlouvaly, započalo se roku 1788 se stavbou fary, která dodnes stojí vpravo vedle kostela (viz foto níže).

Trebic 02m

Průčelí kostela je zdobeno latinským nápisem, tzv. chronogramem, který ukrývá letopočet 1691. Nad ním se nachází rodový erb Valdštejnů jako fundátorů kláštera. Freska se svatým Františkem z Assisi pochází až z roku 1992, kdy se kostel v rámci rozsáhlejších oprav připravoval na 300. výročí svého svěcení.

Trebic 03m

V letech 1821, 1822 a 1847 postihly Třebíč požáry, které zasáhly i klášter. Vždy se ale podařilo budovy opravit, ba i vylepšit.

Největším zásahem do typické kapucínské architektury se stala stavba kostelní věže, kterou roku 1884 inicioval tehdejší kvardián a farář Albert Chlumecký (1829–1891). Dřívější pravidla dovolovala pouze tzv. sanktusník na hřebeni střechy presbytáře (malá věžička vpravo, viz foto nahoře).

Trebic 04m

Hlavní oltářní obraz, zobrazující proměnění Ježíše Krista na hoře Tábor, namaloval chrudimský malíř s italskými kořeny, Josef Cereghetti, snad kolem poloviny 18. století. Boční oltáře v presbytáři jsou zasvěceny svatému Františku z Assisi a svatému Antonínu Paduánskému.

V kostele se nacházejí také dvě kaple, větší, zasvěcená svaté Barboře, a menší, ke cti Panny Marie Bolestné.

Trebic 05m

Roku 1934 kapucíni započali se stavbou serafínské školy pro vzdělávání chlapců z chudých rodin (viz foto níže). Původně měla být budova větší. V průběhu stavby však došlo k omezení plánů kvůli nestabilnímu podloží, které výrazně zvýšilo náklady. Školu 21. července 1935 posvětil generální ministr kapucínského řádu Vigilio Federico Dalla Zuanna z Valstagny (1880–1956). Ročně zde studovalo kolem čtyřicítky chlapců.

Během války byla škola zabrána a sloužila jako nemocnice. Svému původnímu účelu se budovy vrátily už jen na krátkou chvíli školního roku 1947/1948. Od roku 1999 zde sídlí Katolické gymnázium, které se aktuálně pustilo do přistavby nové budovy a do rekonstrukce té původní.

Trebic 07m

Roku 1950, v rámci likvidační akce K, komunisté bratry i studenty serafínské školy vyhnali a klášter zabavili. Zůstat mohl pouze Egid Pytlíček (1882–1966) jako duchovní správce farnosti. V této službě ho roku 1957 vystřídal spolubratr Kasián Válek (1912–1980); po jeho smrti pak nastoupil další kapucín, Antonín Kovář (1926–2000).

Trebic 06m

Během politického uvolnění roku 1968 se zde několik kapucínů pokusilo o obnovení řeholního života. Byli to dva kněží, Marek Mayer (1913–1997) a Metoděj Sládek (1924–2000), a dva bratři laici, kteří byli zároveň i rodnými bratry, Štěpán (1921–2006) a Vavřinec (1923–2010) Zimmermannovi.

Avšak ani po revoluci zde nová řeholní komunita nevznikla a zůstalo jen u kapucínského faráře. Se smrtí Antonína Kováře působení kapucínů v Třebíči skončilo definitivně.

Trebic 08mhis

Po akci K sídlili v areálu kláštera nejdříve vojáci, od 60. let pak Střední průmyslová škola strojírenská. Klášterní zahradu (viz foto výše) pohltila zástavba. Po listopadu 1989 kapucíni klášter sice dostali zpátky, ale roku 1998 jej i s kostelem a farností předali brněnskému biskupství.


Kapucínská výstava v pražské Loretě na Hradčanech

Výstava Pax et Bonum mapuje více než čtyři sta let kapucínské historie u nás, přibližuje významné osobnosti i pestrost kapucínské spirituality.


Zdroje

Monika Nováková: Kapucínský klášter a farnost Třebíč-Jejkov v letech 1899–2000, bakalářská práce, Pedagogická fakulta Masarykovy univerzity v Brně, Brno, 2011.
Vojtěch Malach: Dějiny kapucínského kláštera v Třebíči, diplomová práce, Katolická teologická fakulta Univerzity Karlovy v Praze, Praha, 2009.
Milan M. Buben: Encyklopedie řádů a kongregací v českých zemích. Žebravé řády, III. díl / 1. svazek, Libri, Praha, 2006.
František Dvorský: Vlastivěda moravská, Třebický okres, Musejní spolek, Brno, 1906.


Rozcestník: Putování po kapucínských klášterech

[26. června 2018]