Historie a současnost kapucínů v Brně

Řád menších bratří kapucínů je křesťanské společenství, patřící do Římskokatolické církve. Je součástí velmi pestré a rozvětvené františkánské rodiny, která je inspirována životem italského světce Františka z Assisi (1182–1226). Zahrnuje nejen muže a ženy, kteří se zcela zasvětili Bohu a žijí v klášterech, ale také společenství lidí, které byste na ulici jistě přehlédli. Nenosí totiž řeholní oděv, mají svá zaměstnání a žijí v rodinách.

Přes Alpy až do Brna

Kořeny kapucínského řádu bychom našli v italské Umbrii 16. století; odtud se kapucíni postupně šířili do celého světa. Do českých zemí přišli v roce 1599 na pozvání arcibiskupa Zbyňka Berky z Lipé a Dubé a v Praze na Hradčanech založili svůj první klášter. V roce 1604 pak, díky pozvání biskupa Františka z Dietrichštejna a darům mnoha dobrodinců, mohli položit základní kámen kláštera také v Brně.

AM bratri 01
Foto: Adéla Macková

Brněnský klášter se během 17. a 18. století stal důležitým centrem; sídlila zde řádová studia filosofie a teologie, měl zde rovněž sídlo kustod, který zodpovídal za kláštery na území Moravy a Slezska.

Život kláštera byl podle tradice závislý především na příspěvcích od dobrodinců, zejména šlechty a měšťanů. Bratři si část potravin pěstovali na své zahradě nebo na půjčených pozemcích, zbytek získávali darem od lidí nebo bohatších klášterů. Sami si tkali a šili řeholní oděvy, provozovali truhlářskou dílnu a dokonce si také vyráběli léky. Bratři, kteří přijali kněžské svěcení, vypomáhali jako kazatelé a zpovědníci v mnoha brněnských i mimobrněnských kostelích; zpovídali rovněž ve věznici na Špilberku.

AM bratri 02
Foto: Adéla Macková

Školy pro chudé chlapce

Ačkoliv „velké dějiny“ brněnský klášter minuly, přece jen se i na zdejším životě negativně projevil zásah císaře Josefa II. Ten roku 1783 rozdělil česko-moravskou provincii na dvě menší oblasti a v následujících letech zrušil osm z tehdejších třiceti kapucínských klášterů. Bratři byli nuceni přebírat farnosti; omezeno bylo řádové školství i styk s ústředím řádu v Římě. V druhé polovině 18. století žilo v provincii kolem 700 až 800 kapucínů, v samotném Brně bydlilo na čtyřicet bratří. Josefínské reformy a s ní spojená nejistá budoucnost řádu na našem území, ale také postupující sekularizace společnosti, způsobily úpadek. Obě provincie byly sice opětovně spojeny v roce 1826, v 21 klášterech však už žilo jen kolem 250 bratří.

Neutěšená situace kapucínského řádu zasáhla celou Evropu. Zlom nastal až v druhé polovině 19. století, kdy bratři – poprvé ve Francii a v Itálii – začali zakládat tzv. serafínské školy. Reagovali tím na rostoucí množství chudých, kteří si nemohli dovolit dát svým dětem vyšší vzdělání. Řada chlapců z těchto škol pak vstoupila do řádu. První serafínská škola u nás vznikla v roce 1894 v Olomouci.

AM bratri 03
Foto: Adéla Macková

Charitě se bratři věnovali i v Brně. Stanislav Žyla (1876–1957) předsedal Dílu serafínské lásky, jež pomáhalo sirotkům a chudým dětem. Metoděj Frank (1873–1939) proslul svou duchovní službou na Ústředním hřbitově: pohřbíval zejména ty nejchudší, kteří by si důstojný pohřeb jinak dovolit ani nemohli. Kapucíni se však duchovně starali i o další skupinu na okraji společnosti – vězně na Cejlu. To ještě netušili, že zanedlouho budou uvěznění i někteří z nich.

Likvidační akce K

V dubnu 1950 totiž komunisté v rámci akce K obsadili všechny mužské kláštery, řeholníky odvezli do internace a veškerý majetek řádů zabavili. Šlo o násilnou svévoli totalitního Československa, která neměla oporu v žádné tehdy existující právní normě. Ještě téhož roku následovala akce Ř zaměřená proti ženským klášterům.

I z brněnského kláštera byli bratři násilně internovaní, budovy připadly Moravskému muzeu (dnešní Moravské zemské muzeum) a kostel se stal časem filiálkou katedrály na Petrově. Řeholní způsob života byl prakticky postaven mimo zákon.

AM bratri 04
Foto: Adéla Macková

Kapucíni se do brněnského kláštera „vrátili“ po politickém uvolnění v roce 1968. Dva kněží zde vypomáhali v duchovní správě, další tři bratři docházeli tajně – snahy o obnovení řeholního života byly totiž stále postaveny mimo zákon. Přesto se v celé provincii začala obnovovat řádová struktura a v polovině 70. let kapucíni začali přijímat i nové členy.

Obnovení řeholního života

Návrat k normálnímu řeholnímu životu umožnila až změna politického režimu v roce 1989. V současné době zhruba čtyřicítka kapucínů působí na pěti místech: v Praze na Hradčanech a Novém Městě, v Sušici, v Brně a v Olomouci.

V Brně žije komunita pěti bratří; působí jako kazatelé, zpovědníci a duchovní doprovázející těch, kteří hledají Boha. Jejich působištěm je nejen zdejší klášter, ale docházejí rovněž do nemocnic nebo k řeholním sestrám.

Kostel Nalezení svatého Kříže

Kapucínské kostely (i kláštery) po celém světě mají typickou architekturu, a jsou si proto velmi podobné. Byly totiž stavěny podle jednotného belgicko-vlámského vzoru, který se navracel k původním ideálům chudoby, jež hlásal svatý František z Assisi.

Stejně tak i brněnský kapucínský kostel je jednoduchá raně barokní stavba; vysvěcen byl 7. května 1656. Průčelí zdobí pouze velký dřevěný misijní kříž a mozaika z 50. let 20. století nad vstupním portálem. Zobrazuje svatého Františka z Assisi, jak káže ptákům. Nahradila fresku Nalezení svatého Kříže z 18. století, kterou zničily povětrnostní vlivy.

ZPH kostel 01
Foto: Zuzana Píšková Hrivňáková

Zasvěcení chrámu

Hlavní oltářní obraz, jak napovídá samotný název kostela, zachycuje svatou Helenu v císařském rouchu nad právě nalezeným Kristovým křížem a vzkříšení mrtvé ženy, která se jej dotýká, čímž potvrzuje jeho pravost. Obraz v roce 1655 namaloval německý malíř a spisovatel Joachim von Sandrart a patří k nejvýznamnějším barokním oltářním malbám v Brně.

Příčinou, proč kapucíni svůj chrám zasvětili právě této události, je pravděpodobně mimořádný dar kněžny Polyxeny z Lobkovic. Tato velmi štědrá dobrodinkyně totiž bratřím v roce 1636 věnovala ostatky onoho kříže z Golgoty, které se v klášteře dodnes uchovávají ve stříbrné schránce, uvnitř zdobené výšivkou a říčními perlami.

Z kapucínských dějin

Výzdoba kostela převážně odráží kapucínské dějiny; na obrazech jsou zachyceni první řádoví světci: Felix z Cantalice († 1587), Fidel ze Sigmaringen († 1622) a Josef z Leonessy († 1612).

V boční kapli najdeme působivý výjev stigmatizace svatého Františka z Assisi a v přední části kostela pak jeho současníka, významného františkánského kazatele, Antonína z Padovy. Většina obrazů pochází z poloviny 18. století a nad jejich autorstvím visí otazník, snad šlo o řádové malíře.

ZPH kostel 02
Foto: Zuzana Píšková Hrivňáková

Zázračný obraz madony

Nejasnosti obestírá rovněž obraz Panny Marie Pasovské na bočním oltáři svatého Fidela. Velmi pravděpodobně jde o dílo, jež kapucínská kronika zmiňuje jako „zázračný obraz“. Váže se k němu totiž legenda o zázračné pomoci, které se mělo dostat na přímluvu Matky Boží majiteli obrazu, císařskému radovi Františku Antonínu de Cattani. Před svou smrtí jej odkázal bratřím kapucínům, aby byl v kostele vystaven veřejné úctě. Obraz je věrnou kopií slavného díla Lucase Cranacha staršího (zřejmě z roku 1641); originál (1537) se nachází v bavorském Pasově.

Ještě starší původ má gotická socha Panny Marie s Ježíškem umístěná na stěně v přední části kostela. Tato varianta známé Kladské Madony (60. léta 14. století) pochází z první čtvrtiny 15. století.

ZPH kostel 03
Foto: Zuzana Píšková Hrivňáková

Barokní rozkvět

Během 18. století prošel areál kláštera pod vedením brněnských stavitelů a architektů Mořice Grimma a později jeho syna Františka Antonína výraznými stavebními změnami, které se týkaly i kostela. Roku 1753 byla vedle kaple sv. Františka přistavěna kaple sv. Fidela a celý kostel získal nový klenutý strop. V roce 1747 byla v souvislosti s oslavami svatořečení Fidela ze Sigmaringen a Josefa z Leonessy vystavěna kruchta a o rok později už mše svaté doprovázely první pevné varhany.

Větší část výzdoby interiéru kostela, která se nám dochovala do současnosti, pochází právě z tohoto období barokního rozkvětu. A to včetně velkého tepaného relikviáře, který roku 1751 darovali manželé Barnabáš a Viktorie Orelli.

V roce 1765 pak zkrášlily terasu před vstupem do kostela sochy františkánských a kapucínských světců od brněnského umělce Jana Adama Nessmanna, zleva Josef z Leonessy, Fidel ze Sigmaringen, František z Assisi, Antonín z Padovy a Felix z Cantalice. Postava svatého Vavřince z Brindisi od českého sochaře Čeňka Vosmíka doplnila tuto pětici až v roce 1927.

ZPH kostel 04
Foto: Zuzana Píšková Hrivňáková

Meziválečná zdobnost

Druhá velká vlna změn spadá do 20. století, mezi dvě světové války. Kostel získal nové varhany poháněné elektřinou, kvůli kterým musela být kruchta rozšířena o přední oblouk. Jejich design napodobuje barokní a renesanční prvky. Rovněž část vitráží v secesním stylu pochází z 20. let minulého století; jejich autora však neznáme. Mladší vitráže, z 30. let, patrně vytvořila brněnská dílna Jiřího Říhy.

Fotografie z tohoto období dokládají, že kostel byl nově vymalován, a to s četnými dekorativními prvky na stěnách i stropu. Oblouk mezi lodí a kněžištěm nesl výjev Poslední večeře. Na snímcích z přelomu 70. a 80. let už najdeme jen čisté bílé stěny.

Návrat k jednoduchosti

V roce 2012 prošel interiér kostela rozsáhlou rekonstrukcí, vedle nového osvětlení a šetrnějšího vytápění se mu dostalo i kompletní výmalby. V roce 2014 následovala oprava fasády a o rok později náročná oprava varhan.

  • Mše svaté: neděle 10 h 17 h, úterý–sobota 17 h
  • Kostel je možné navštívit: neděle 9–11 h 16–18 h, úterý–sobota 16–18 h

Kapucínský klášter v Brně

Kapucíni přišli do Brna v roce 1604 na pozvání olomouckého biskupa Františka z Dietrichštejna. Pro svůj první klášter si vybrali místo na východním předměstí, kterému se říkalo Před Měnínskou branou, a na jaře téhož roku položili základní kámen. Stavbu pravděpodobně financoval právě kardinál Dietrichštejn a moravský zemský hejtman Ladislav Berka z Dubé, bratr pražského arcibiskupa Zbyňka Berky z Dubé, jenž inicioval příchod kapucínů do Čech.

AG klaster 01
Foto: Ambrož Guzek

První klášter za hradbami

Jak tento klášter vypadal, nevíme. Ale zřejmě se příliš nelišil od toho, který dodnes stojí pod katedrálou na Petrově. Kapucíni totiž stavěli podle jednotného vzoru, který se přizpůsoboval pouze terénním podmínkám. Kostel byl zasvěcen svatému Františkovi z Assisi a v roce 1606 jej vysvětil samotný kardinál Dietrichštejn. Na jeho výzdobě se podílel vynikající malíř Kosmas z Castelfranca, kněz benátské provincie, který tvořil nejen pro vznikající kapucínské kostely, ale také pro císaře.

Na konci třicetileté války, když Brno obléhali Švédové, však kapucíni o svůj klášter přišli. Vojenský velitel města Raduit de Souches totiž nařídil srovnat se zemí všechny domy před hradbami, aby si v nich švédská vojska nemohla najít oporu. V březnu 1645 byl kapucínský klášter zbořen. Bratři našli azyl nejdříve na staré radnici, později bydleli v měšťanském domě vedle Biskupského dvora.

ZPH klaster 02
Foto: Zuzana Píšková Hrivňáková

Druhý klášter na Uhelném trhu

Pro svůj druhý klášter si kapucíni vybrali místo na Uhelném trhu (dnešní Zelný trh). Stavba trvala plných osm let (1648–1656) a provázely ji značné technické a finanční těžkosti.

Pozemek pro nový kostel daroval hrabě František Magnis, rodný bratr kapucínského diplomata Valeriána Magniho. Stály na něm tři domy, které byly posléze zbořeny. Pro stavbu kláštera bylo postupně vykoupeno dalších šest domů v sousedství. Peníze na stavbu kapucíni získali od dobrodinců, mezi největší patřil moravský zemský hejtman Kryštof Pavel z Liechtenštejna-Kastelcornu a Ferdinand Mencl z Kolsdorfu, přísedící královského tribunálu v Brně.

Druhý kapucínský kostel byl slavnostně vysvěcen 7. května 1656 olomouckým světícím biskupem Janem Gobbarem. Už však po šesti letech bylo nutné snést jeho cihlovou klenbu kvůli špatně postaveným zdem a nepevným základům. Na dalších téměř sto let ji nahradil plochý dřevěný strop.

DS klaster 04
Foto: Dagmar Smolíková

Největší kapucínský rozkvět

Během 18. století prošel areál kláštera pod vedením brněnských stavitelů a architektů Mořice Grimma a později jeho syna Františka Antonína výraznými stavebními změnami. V roce 1753 se kostel rozšířil o kapli sv. Fidela a dřevěný strop byl nahrazen novým zděným klenutím.

Samotný klášter se rozrostl o tzv. Trenckovo křídlo, což bývá dáváno do souvislosti s penězi, které kapucínům odkázal slavný velitel pandurů František baron Trenck. V roce 1764 byla v této části kláštera dokončena stavba nové knihovny. Dodnes se v ní dochoval původní barokní nábytek a knižní fond čítá na osm tisíc svazků. Strop zdobí freska malíře Josefa Sterna, která zobrazuje rozhovor dvou největších teologů 13. století: svatého Tomáše Akvinského, dominikána, a svatého Bonaventury z Bagnoregia, františkána.

Brno 01 1913 hisT

Foto: Klášterní archiv kapucínů v Brně

Likvidace a postupná obnova

V dubnu 1950 byli bratři vyhnáni v rámci komunistické akce K. V roce 1952 se správcem budov stalo Moravské muzeum v Brně (dnešní Moravské zemské muzeum). Své depozitáře sem přestěhovalo až po rekonstrukci z přelomu 50. a 60. let. Stavební úpravy sice staticky zabezpečily budovy kláštera, zároveň však setřely jejich historický ráz a specifické prvky kapucínské architektury.

Kapucíni se do svého kláštera vrátili v roce 1990. V polovině 90. let se pustili do postupné rekonstrukce areálu, která budovám navrátila jejich původní barokní charakter.

Historická knihovna

Kapucínský řád už od svých počátků podporoval, aby v každém klášteře byla vyhrazena místnost pro uchovávání potřebných knih. Až na výjimky tyto prostory respektovaly prostou kapucínskou architekturu. Jednou z výjimek je právě knihovna v Brně.

AG knihovna 01
Foto: Ambrož Guzek

Projekt dvou bratří

Ve které části kláštera se původní knihovna nacházela, je dnes obtížné přesně určit. Jisté je ovšem to, že už počátkem 18. století přestávala kapacitně stačit. Plány na výstavbu nové knihovny se však podařilo naplnit až v roce 1763, kdy byl položen její základní kámen (dokončena r. 1764). Stala se součástí nově stavěného křídla kláštera, kterému se dodnes říká Trenckovo. Bývá totiž dáváno do souvislosti s penězi, které kapucínům odkázal slavný velitel pandurů František baron Trenck.

Prokazatelnou zásluhu na výstavbě samotné knihovny má však především brněnský architekt František Antonín Grimm, který na kapucínské poměry honosnou stavbu nejen navrhl, ale velmi pravděpodobně také financoval. Iniciativa k tomuto projektu vzešla od jeho rodného bratra Jiřího, řeholním jménem Antonína z Brna, který byl v té době kapucínským provinciálem.

AG knihovna 02
Foto: Ambrož Guzek

Neobvykle krásná

Knihovna je neobvyklá svou velikostí, skládá se ze tří místností, které na výšku dosahují přibližně dvou pater sousedního křídla kláštera. Čím se však opravdu z kapucínského prostředí vymyká, je její bohatá výzdoba.

Prostřednímu, největšímu sálu dominuje nástropní freska významného středoevropského malíře Josefa Sterna. Zobrazuje rozhovor dvou největších teologů 13. století: svatého Tomáše Akvinského, dominikána, a svatého Bonaventury z Bagnoregia, františkána – ten ukazuje na ukřižovaného Krista jako na zdroj pravé moudrosti.

V knihovně se do dnešních dnů dochoval velmi kvalitní dřevěný barokní nábytek.

AG knihovna 03
Foto: Ambrož Guzek

Knihy od dobrodinců

Kapucínské knižní fondy se rozšiřovaly z větší části díky dobrodincům, ne jinak tomu bylo i v brněnském klášteře. Část knih třeba darovali různí kněží z okolí, jako celek se sem dostala knihovna zaniklé farnosti v Kamenici u Brna. Další knihy například pocházejí od brněnského tiskaře Jakuba Maxmiliána Svobody.

V knihově se nacházely i tzv. libri prohibiti, zakázané knihy, ke kterým měli přístup jen někteří kněží. Většinou šlo o protestantská díla, která bratři uchovávali kvůli svému studiu.

AG knihovna 04
Foto: Ambrož Guzek

Změna majitele

V roce 1950, po akci K a zrušení kláštera, se správy knižního fondu ujala Zemská a univerzitní knihovna v Brně. Kapucíni si svoji knihovnu převzali zpět v roce 1993.

Klášter v Sokolově

Na založení kapucínského kláštera v Sokolově má zásluhu především Jan Hartwig hrabě Nostic, který řeholníky na své panství pozval a spolu se svou manželkou Marií Eleonorou jim stavbu konventu také financoval. V roce 1663 jeho záměr odsouhlasili jak kapucíni, tak císař Leopold I. a pražský arcibiskup Arnošt Vojtěch z Harrachu.

Sokolov 01

Nový kapucínský areál byl vybudován během čtyř let a až na nějaké drobnosti kopíroval klášter v Horšovském Týně. Kostel v Sokolově vysvětil litoměřický biskup Maxmilián Rudolf Schleinitz k poctě svatého Antonína Paduánského, a to 20. října 1667. Kapucíni zde působili především jako kazatelé, přičemž sféra jejich vlivu zasahovala až na Chebsko, Loketsko a Karlovarsko.

Sokolov 02

Největší rozkvět klášter zažíval v polovině 18. století, kdy zde žilo 25 bratří. Prostor před kostelem byl díky štědrosti sokolovských měšťanů doplněn třemi sochami františkánských světců a samotných chrám dostal svoji první, tehdy ještě dřevěnou kruchtu.

Sokolov 03

Devatenácté století přineslo přestavbu hrobky, kde do josefínských reforem bylo pohřbeno na pětatřicet řeholníků. Krypta pod kostelem sloužila zároveň Nosticům, místo posledního odpočinku zde našli manželé-zakladatelé a do roku 1931 ještě dalších padesát členů rodu.

Sokolov 04

Z dalších úprav a oprav onoho dlouhého století zmiňme alespoň novou klenutou kruchtu, ozdobení fasády kostela neogotickými prvky a jeho strop ornamentální výmalbou, stavbu předsíně, která zastřešila původní vstup do chrámu, nový zvon a varhany.

Sokolov 06

Během první republiky v klášteře krátce sídlila škola a školka pro českou menšinu, kapucínskou komunitu totiž tvořili už jen čtyři bratři, pro které byl obývaný prostor zbytečně velký. Po Mnichovu se klášter ocitl v Německé říši a stal se součástí Sudetského generálního komisariátu, stejně jako dalších deset klášterů v zabraném pohraničí.

Sokolov 05

Jedním ze tří bratří, kteří v roce 1948 v klášteře žili, byl Ondřej Frgal (1908–1970), který se netajil svými protikomunistickými postoji. Za ukrývání policií hledaného kněze a dvou mladých lidí, kteří chtěli utéct do zahraničí, byl v září 1949 zatčen a v prosinci téhož roku odsouzen na dvanáct let; komunisté jeho čin klasifikovali jako velezradu. Spolu s ním byl odsouzen i jeho spolubratr Josafat Konečný (1909–1975). Za neoznámení trestného činu a sdružování proti republice dostal dva a půl roku.

Sokolov 06

Zatímco bratr Josafat později ještě mohl sloužit jako kněz, Ondřej Frgal po propuštění z kriminálu pracoval už jen v dělnických profesích. Tohoto kapucína věznili nejen komunisté, ale také nacisté. V červnu 1939 jej vyhostili z fašistického Slovenského štátu a o čtyři roky později zavřeli do koncentračního tábora Buchenwald, odkud se dostal až na konci války.

Sokolov 07MB

V dubnu 1950 následovala likvidační akce K, v rámci které komunisté veškerý majetek kapucínům (a samozřejmě nejen jim) zabavili a řeholní život de facto postavili mimo zákon. Do sokolovského kláštera se nejdříve nastěhovala armáda, v roce 1956 ji vystřídal národní podnik Zemstav a o pět let později bytový podnik, který tu sídlí dodnes ještě spolu s dalšími dvěma firmami.

Sokolov 09his

Po záboru zůstal kostel bezprizorní, co se dalo, bylo rozkradeno a zdevastováno. Nějaký čas toto místo sloužilo jako skladiště. Tristně skončila i hrobka Nosticů, jež padla za oběť hledačům pokladů. Až v roce 1999 se bývalý kapucínský chrám dočkal obnovy, v rámci které byl přestavěn na koncertní síň. Opravena byla také hrobka, jež se znovu proměnila v důstojné pohřebiště. V prosinci 1999 ji slavnostně vysvětil kapucínský biskup Jiří Paďour.


Kapucínská výstava v pražské Loretě na Hradčanech

Výstava Pax et Bonum mapuje více než čtyři sta let kapucínské historie u nás, přibližuje významné osobnosti i pestrost kapucínské spirituality.


Zdroje

Vojtěch Vlček: Perzekuce mužských řádů a kongregací komunistickým režimem 1948–1964, Matice cyrilometodějská, Olomouc, 2003.
Dušan Foltýn a kol.: Encyklopedie moravských a slezských klášterů, Libri, Praha, 2005.
Karolína Brahová: Bývalý kapucínský klášter s kostelem sv. Antonína Paduánského v Sokolově, bakalářská práce, Filozofická fakulta Masarykovy univerzity v Brně, Brno, 2006.
Kapucínský klášter s kostelem sv. Antonína Paduánského


Rozcestník: Putování po kapucínských klášterech

[18. října 2018]

Klášter v Mnichově Hradišti

První komunita kapucínů přišla do Mnichova Hradiště 22. července 1690. O zřízení kláštera na svém panství požádal v roce 1687 Arnošt Josef z Valdštejna a řeholníkům nabídl místo v těsné blízkosti zámeckého areálu. Stavební práce, které během 90. let probíhaly, byly završeny slavnostním vysvěcením kostela 11. října 1699 litoměřickým biskupem Bohumírem Kapounem ze Svojkova.

MHradiste 01
Kapucínský kostel s kaplí svaté Anny; z balkonu v horní části kaple se kázalo.

Hlavní oltářní obraz s motivem Tří králů namaloval Jan Kryštof Liška, který působil především v Čechách a jeho práce bychom mohli najít i v dalších chrámech jiných řádů. Ve zdejším kapucínském kostele se dodnes nachází pět Liškových pláten, vedle zmíněného oltářního obrazu je to ztvárnění svatého Josefa s Ježíškem, svatého Jana Křtitele a dvou františkánských světců, Františka z Assisi a Antonína z Padovy.

MHradiste 02
Interiér kostela sv. Tří králů s oltářními obrazy Jana Kryštofa Lišky.

Když se roku 1713 hradišťskému kraji vyhnula morová epidemie, nechal František Josef z Valdštejna, syn zakladatele kláštera, postavit před kapucínský kostel sochu svaté Anny jako poděkování za její přímluvu. Časem se toto místo stalo vyhledávaným a mířilo sem mnoho poutníků, které kapucínský chrám už nedokázal pojmout.

MHradiste 03
Zadní část kapucínského kostela, pohled od boční kaple, kde se nachází vchod do krypty.

Proto se Marie Markéta z Valdštejna, manželka Františka Josefa, rozhodla tolik oblíbenou světici uctít novou kaplí. Na rozdíl od strohé kapucínské architektury však měla být tato stavba, dokončená roku 1724, velkolepá a zdobná. Kapli svaté Anny dostali do duchovní správy samozřejmě kapucíni.

MHradiste 04
Kaple svaté Anny je přímo propojená s kapucínským kostelem.

Hraběnka Markéta, rozená Černínová z Chudenic, byla velmi štědrou donátorkou, financovala například i přestavbu loretánského kostela Narození Páně v Praze na Hradčanech. I toto poutní místo měli – a dosud mají – v duchovní správě kapucíni. Jeden z jejích synů, František Josef, dokonce do kapucínského řádu vstoupil, ve svých jednapadesáti letech, po smrti své manželky Marie Františky z Trauttmansdorffu, se kterou měl pět dětí. Je pohřbený v mnichovohradišťské řádové hrobce.

MHradiste 05
Pohled do presbytáře kaple svaté Anny.

Roku 1785 se Vincenc z Valdštejna-Vartenberka, vnuk hraběnky Markéty, postaral o menší rozruch. Jednak do Mnichova Hradiště, do kaple svaté Anny, přivezl ostatky svého slavného předka Albrechta z Valdštejna, o které usilovali i jiní příbuzní.

MHradiste 06
Na kostel navazuje kvadratura kláštera, pohled ze zámecké zahrady.

A také navrhl zrušení kapucínského kláštera. Někteří autoři ale uvádějí, že klášter byl zrušen v rámci josefínských reforem. Jisté však je, že Vincenc z Valdštejna pozemek i budovy následně odkoupil a využil pro své potřeby. Kapucíny zde však ponechal „na dožití“. Podle řádového nekrologia bylo ve zdejší hrobce po zrušení kláštera pohřbeno ještě deset bratří, poslední zemřel v roce 1817.

MHradiste 07
Bývalé kapucínské zahrady jsou dnes součástí zámeckého parku.

V roce 1945, když Valdštejnové o svůj majetek přišli, se i kapucínský areál dostal do rukou státu. V současné době je kostel s kaplí svaté Anny zařazen do třetího prohlídkového okruhu zámku. Bývalý chrám slouží jako lapidárium středočeských barokních soch. Klášter je pronajatý neziskové organizaci Focus, která zde provozuje sociálně-terapeutickou dílnu a nabízí také možnost ubytování.


Kapucínská výstava v pražské Loretě na Hradčanech

Výstava Pax et Bonum mapuje více než čtyři sta let kapucínské historie u nás, přibližuje významné osobnosti i pestrost kapucínské spirituality.


Zdroje

Dušan Foltýn a kol.: Encyklopedie moravských a slezských klášterů, Libri, Praha, 2005.
Jana Svobodová: Fundace Marie Markéty z Valdštejna, bakalářská práce, Katolická teologická fakulta Univerzity Karlovy v Praze, Praha, 2009.
Tereza Haišmanová: Bývalý kapucínský kostel sv. Tří králů a jeho oltářní výzdoba od Jana Kryštofa Lišky, bakalářská práce, Filozofická fakulta Masarykovy univerzity v Brně, Brno, 2011.
Mojmír Horyna, Květa Křížová, Eva Lukášová: Zámek Mnichovo Hradiště, Národní památkový ústav, Praha, 2013.
Lenka Procházková: Svatoanenská pouť v Mnichově Hradišti jako typ městské slavnosti druhé poloviny 19. a první poloviny 20. století, Východočeský sborník historický č. 23/2013.


Rozcestník: Putování po kapucínských klášterech

[15. října 2018]