Historie a současnost kapucínů v Brně

Řád menších bratří kapucínů je křesťanské společenství, patřící do Římskokatolické církve. Je součástí velmi pestré a rozvětvené františkánské rodiny, která je inspirována životem italského světce Františka z Assisi (1182–1226). Zahrnuje nejen muže a ženy, kteří se zcela zasvětili Bohu a žijí v klášterech, ale také společenství lidí, které byste na ulici jistě přehlédli. Nenosí totiž řeholní oděv, mají svá zaměstnání a žijí v rodinách.

Přes Alpy až do Brna

Kořeny kapucínského řádu bychom našli v italské Umbrii 16. století; odtud se kapucíni postupně šířili do celého světa. Do českých zemí přišli v roce 1599 na pozvání arcibiskupa Zbyňka Berky z Lipé a Dubé a v Praze na Hradčanech založili svůj první klášter. V roce 1604 pak, díky pozvání biskupa Františka z Dietrichštejna a darům mnoha dobrodinců, mohli položit základní kámen kláštera také v Brně.

AM bratri 01
Foto: Adéla Macková

Brněnský klášter se během 17. a 18. století stal důležitým centrem; sídlila zde řádová studia filosofie a teologie, měl zde rovněž sídlo kustod, který zodpovídal za kláštery na území Moravy a Slezska.

Život kláštera byl podle tradice závislý především na příspěvcích od dobrodinců, zejména šlechty a měšťanů. Bratři si část potravin pěstovali na své zahradě nebo na půjčených pozemcích, zbytek získávali darem od lidí nebo bohatších klášterů. Sami si tkali a šili řeholní oděvy, provozovali truhlářskou dílnu a dokonce si také vyráběli léky. Bratři, kteří přijali kněžské svěcení, vypomáhali jako kazatelé a zpovědníci v mnoha brněnských i mimobrněnských kostelích; zpovídali rovněž ve věznici na Špilberku.

AM bratri 02
Foto: Adéla Macková

Školy pro chudé chlapce

Ačkoliv „velké dějiny“ brněnský klášter minuly, přece jen se i na zdejším životě negativně projevil zásah císaře Josefa II. Ten roku 1783 rozdělil česko-moravskou provincii na dvě menší oblasti a v následujících letech zrušil osm z tehdejších třiceti kapucínských klášterů. Bratři byli nuceni přebírat farnosti; omezeno bylo řádové školství i styk s ústředím řádu v Římě. V druhé polovině 18. století žilo v provincii kolem 700 až 800 kapucínů, v samotném Brně bydlilo na čtyřicet bratří. Josefínské reformy a s ní spojená nejistá budoucnost řádu na našem území, ale také postupující sekularizace společnosti, způsobily úpadek. Obě provincie byly sice opětovně spojeny v roce 1826, v 21 klášterech však už žilo jen kolem 250 bratří.

Neutěšená situace kapucínského řádu zasáhla celou Evropu. Zlom nastal až v druhé polovině 19. století, kdy bratři – poprvé ve Francii a v Itálii – začali zakládat tzv. serafínské školy. Reagovali tím na rostoucí množství chudých, kteří si nemohli dovolit dát svým dětem vyšší vzdělání. Řada chlapců z těchto škol pak vstoupila do řádu. První serafínská škola u nás vznikla v roce 1894 v Olomouci.

AM bratri 03
Foto: Adéla Macková

Charitě se bratři věnovali i v Brně. Stanislav Žyla (1876–1957) předsedal Dílu serafínské lásky, jež pomáhalo sirotkům a chudým dětem. Metoděj Frank (1873–1939) proslul svou duchovní službou na Ústředním hřbitově: pohřbíval zejména ty nejchudší, kteří by si důstojný pohřeb jinak dovolit ani nemohli. Kapucíni se však duchovně starali i o další skupinu na okraji společnosti – vězně na Cejlu. To ještě netušili, že zanedlouho budou uvěznění i někteří z nich.

Likvidační akce K

V dubnu 1950 totiž komunisté v rámci akce K obsadili všechny mužské kláštery, řeholníky odvezli do internace a veškerý majetek řádů zabavili. Šlo o násilnou svévoli totalitního Československa, která neměla oporu v žádné tehdy existující právní normě. Ještě téhož roku následovala akce Ř zaměřená proti ženským klášterům.

I z brněnského kláštera byli bratři násilně internovaní, budovy připadly Moravskému muzeu (dnešní Moravské zemské muzeum) a kostel se stal časem filiálkou katedrály na Petrově. Řeholní způsob života byl prakticky postaven mimo zákon.

AM bratri 04
Foto: Adéla Macková

Kapucíni se do brněnského kláštera „vrátili“ po politickém uvolnění v roce 1968. Dva kněží zde vypomáhali v duchovní správě, další tři bratři docházeli tajně – snahy o obnovení řeholního života byly totiž stále postaveny mimo zákon. Přesto se v celé provincii začala obnovovat řádová struktura a v polovině 70. let kapucíni začali přijímat i nové členy.

Obnovení řeholního života

Návrat k normálnímu řeholnímu životu umožnila až změna politického režimu v roce 1989. V současné době zhruba čtyřicítka kapucínů působí na pěti místech: v Praze na Hradčanech a Novém Městě, v Sušici, v Brně a v Olomouci.

V Brně žije komunita pěti bratří; působí jako kazatelé, zpovědníci a duchovní doprovázející těch, kteří hledají Boha. Jejich působištěm je nejen zdejší klášter, ale docházejí rovněž do nemocnic nebo k řeholním sestrám.

Kostel Nalezení svatého Kříže

Kapucínské kostely (i kláštery) po celém světě mají typickou architekturu, a jsou si proto velmi podobné. Byly totiž stavěny podle jednotného belgicko-vlámského vzoru, který se navracel k původním ideálům chudoby, jež hlásal svatý František z Assisi.

Stejně tak i brněnský kapucínský kostel je jednoduchá raně barokní stavba; vysvěcen byl 7. května 1656. Průčelí zdobí pouze velký dřevěný misijní kříž a mozaika z 50. let 20. století nad vstupním portálem. Zobrazuje svatého Františka z Assisi, jak káže ptákům. Nahradila fresku Nalezení svatého Kříže z 18. století, kterou zničily povětrnostní vlivy.

ZPH kostel 01
Foto: Zuzana Píšková Hrivňáková

Zasvěcení chrámu

Hlavní oltářní obraz, jak napovídá samotný název kostela, zachycuje svatou Helenu v císařském rouchu nad právě nalezeným Kristovým křížem a vzkříšení mrtvé ženy, která se jej dotýká, čímž potvrzuje jeho pravost. Obraz v roce 1655 namaloval německý malíř a spisovatel Joachim von Sandrart a patří k nejvýznamnějším barokním oltářním malbám v Brně.

Příčinou, proč kapucíni svůj chrám zasvětili právě této události, je pravděpodobně mimořádný dar kněžny Polyxeny z Lobkovic. Tato velmi štědrá dobrodinkyně totiž bratřím v roce 1636 věnovala ostatky onoho kříže z Golgoty, které se v klášteře dodnes uchovávají ve stříbrné schránce, uvnitř zdobené výšivkou a říčními perlami.

Z kapucínských dějin

Výzdoba kostela převážně odráží kapucínské dějiny; na obrazech jsou zachyceni první řádoví světci: Felix z Cantalice († 1587), Fidel ze Sigmaringen († 1622) a Josef z Leonessy († 1612).

V boční kapli najdeme působivý výjev stigmatizace svatého Františka z Assisi a v přední části kostela pak jeho současníka, významného františkánského kazatele, Antonína z Padovy. Většina obrazů pochází z poloviny 18. století a nad jejich autorstvím visí otazník, snad šlo o řádové malíře.

ZPH kostel 02
Foto: Zuzana Píšková Hrivňáková

Zázračný obraz madony

Nejasnosti obestírá rovněž obraz Panny Marie Pasovské na bočním oltáři svatého Fidela. Velmi pravděpodobně jde o dílo, jež kapucínská kronika zmiňuje jako „zázračný obraz“. Váže se k němu totiž legenda o zázračné pomoci, které se mělo dostat na přímluvu Matky Boží majiteli obrazu, císařskému radovi Františku Antonínu de Cattani. Před svou smrtí jej odkázal bratřím kapucínům, aby byl v kostele vystaven veřejné úctě. Obraz je věrnou kopií slavného díla Lucase Cranacha staršího (zřejmě z roku 1641); originál (1537) se nachází v bavorském Pasově.

Ještě starší původ má gotická socha Panny Marie s Ježíškem umístěná na stěně v přední části kostela. Tato varianta známé Kladské Madony (60. léta 14. století) pochází z první čtvrtiny 15. století.

ZPH kostel 03
Foto: Zuzana Píšková Hrivňáková

Barokní rozkvět

Během 18. století prošel areál kláštera pod vedením brněnských stavitelů a architektů Mořice Grimma a později jeho syna Františka Antonína výraznými stavebními změnami, které se týkaly i kostela. Roku 1753 byla vedle kaple sv. Františka přistavěna kaple sv. Fidela a celý kostel získal nový klenutý strop. V roce 1747 byla v souvislosti s oslavami svatořečení Fidela ze Sigmaringen a Josefa z Leonessy vystavěna kruchta a o rok později už mše svaté doprovázely první pevné varhany.

Větší část výzdoby interiéru kostela, která se nám dochovala do současnosti, pochází právě z tohoto období barokního rozkvětu. A to včetně velkého tepaného relikviáře, který roku 1751 darovali manželé Barnabáš a Viktorie Orelli.

V roce 1765 pak zkrášlily terasu před vstupem do kostela sochy františkánských a kapucínských světců od brněnského umělce Jana Adama Nessmanna, zleva Josef z Leonessy, Fidel ze Sigmaringen, František z Assisi, Antonín z Padovy a Felix z Cantalice. Postava svatého Vavřince z Brindisi od českého sochaře Čeňka Vosmíka doplnila tuto pětici až v roce 1927.

ZPH kostel 04
Foto: Zuzana Píšková Hrivňáková

Meziválečná zdobnost

Druhá velká vlna změn spadá do 20. století, mezi dvě světové války. Kostel získal nové varhany poháněné elektřinou, kvůli kterým musela být kruchta rozšířena o přední oblouk. Jejich design napodobuje barokní a renesanční prvky. Rovněž část vitráží v secesním stylu pochází z 20. let minulého století; jejich autora však neznáme. Mladší vitráže, z 30. let, patrně vytvořila brněnská dílna Jiřího Říhy.

Fotografie z tohoto období dokládají, že kostel byl nově vymalován, a to s četnými dekorativními prvky na stěnách i stropu. Oblouk mezi lodí a kněžištěm nesl výjev Poslední večeře. Na snímcích z přelomu 70. a 80. let už najdeme jen čisté bílé stěny.

Návrat k jednoduchosti

V roce 2012 prošel interiér kostela rozsáhlou rekonstrukcí, vedle nového osvětlení a šetrnějšího vytápění se mu dostalo i kompletní výmalby. V roce 2014 následovala oprava fasády a o rok později náročná oprava varhan.

  • Mše svaté: neděle 8.30 h 10 h 17 h, úterý–sobota 6 h 17 h
  • Kostel je možné navštívit: neděle 8–11 h 16–18 h, úterý–sobota 5.30–7 h 16–18 h

Kapucínský klášter v Brně

Kapucíni přišli do Brna v roce 1604 na pozvání olomouckého biskupa Františka z Dietrichštejna. Pro svůj první klášter si vybrali místo na východním předměstí, kterému se říkalo Před Měnínskou branou, a na jaře téhož roku položili základní kámen. Stavbu pravděpodobně financoval právě kardinál Dietrichštejn a moravský zemský hejtman Ladislav Berka z Dubé, bratr pražského arcibiskupa Zbyňka Berky z Dubé, jenž inicioval příchod kapucínů do Čech.

AG klaster 01
Foto: Ambrož Guzek

První klášter za hradbami

Jak tento klášter vypadal, nevíme. Ale zřejmě se příliš nelišil od toho, který dodnes stojí pod katedrálou na Petrově. Kapucíni totiž stavěli podle jednotného vzoru, který se přizpůsoboval pouze terénním podmínkám. Kostel byl zasvěcen svatému Františkovi z Assisi a v roce 1606 jej vysvětil samotný kardinál Dietrichštejn. Na jeho výzdobě se podílel vynikající malíř Kosmas z Castelfranca, kněz benátské provincie, který tvořil nejen pro vznikající kapucínské kostely, ale také pro císaře.

Na konci třicetileté války, když Brno obléhali Švédové, však kapucíni o svůj klášter přišli. Vojenský velitel města Raduit de Souches totiž nařídil srovnat se zemí všechny domy před hradbami, aby si v nich švédská vojska nemohla najít oporu. V březnu 1645 byl kapucínský klášter zbořen. Bratři našli azyl nejdříve na staré radnici, později bydleli v měšťanském domě vedle Biskupského dvora.

ZPH klaster 02
Foto: Zuzana Píšková Hrivňáková

Druhý klášter na Uhelném trhu

Pro svůj druhý klášter si kapucíni vybrali místo na Uhelném trhu (dnešní Zelný trh). Stavba trvala plných osm let (1648–1656) a provázely ji značné technické a finanční těžkosti.

Pozemek pro nový kostel daroval hrabě František Magnis, rodný bratr kapucínského diplomata Valeriána Magniho. Stály na něm tři domy, které byly posléze zbořeny. Pro stavbu kláštera bylo postupně vykoupeno dalších šest domů v sousedství. Peníze na stavbu kapucíni získali od dobrodinců, mezi největší patřil moravský zemský hejtman Kryštof Pavel z Liechtenštejna-Kastelcornu a Ferdinand Mencl z Kolsdorfu, přísedící královského tribunálu v Brně.

Druhý kapucínský kostel byl slavnostně vysvěcen 7. května 1656 olomouckým světícím biskupem Janem Gobbarem. Už však po šesti letech bylo nutné snést jeho cihlovou klenbu kvůli špatně postaveným zdem a nepevným základům. Na dalších téměř sto let ji nahradil plochý dřevěný strop.

AG klaster 03
Foto: Ambrož Guzek

Největší kapucínský rozkvět

Během 18. století prošel areál kláštera pod vedením brněnských stavitelů a architektů Mořice Grimma a později jeho syna Františka Antonína výraznými stavebními změnami. V roce 1753 se kostel rozšířil o kapli sv. Fidela a dřevěný strop byl nahrazen novým zděným klenutím.

Samotný klášter se rozrostl o tzv. Trenckovo křídlo, což bývá dáváno do souvislosti s penězi, které kapucínům odkázal slavný velitel pandurů František baron Trenck. V roce 1764 byla v této části kláštera dokončena stavba nové knihovny. Dodnes se v ní dochoval původní barokní nábytek a knižní fond čítá na osm tisíc svazků. Strop zdobí freska malíře Josefa Sterna, která zobrazuje rozhovor dvou největších teologů 13. století: svatého Tomáše Akvinského, dominikána, a svatého Bonaventury z Bagnoregia, františkána.

DS klaster 04
Foto: Dagmar Smolíková

Likvidace a postupná obnova

V dubnu 1950 byli bratři vyhnáni v rámci komunistické akce K. V roce 1952 se správcem budov stalo Moravské muzeum v Brně (dnešní Moravské zemské muzeum). Své depozitáře sem přestěhovalo až po rekonstrukci z přelomu 50. a 60. let. Stavební úpravy sice staticky zabezpečily budovy kláštera, zároveň však setřely jejich historický ráz a specifické prvky kapucínské architektury.

Kapucíni se do svého kláštera vrátili v roce 1990. V polovině 90. let se pustili do postupné rekonstrukce areálu, která budovám navrátila jejich původní barokní charakter.

Historická knihovna

Kapucínský řád už od svých počátků podporoval, aby v každém klášteře byla vyhrazena místnost pro uchovávání potřebných knih. Až na výjimky tyto prostory respektovaly prostou kapucínskou architekturu. Jednou z výjimek je právě knihovna v Brně.

AG knihovna 01
Foto: Ambrož Guzek

Projekt dvou bratří

Ve které části kláštera se původní knihovna nacházela, je dnes obtížné přesně určit. Jisté je ovšem to, že už počátkem 18. století přestávala kapacitně stačit. Plány na výstavbu nové knihovny se však podařilo naplnit až v roce 1763, kdy byl položen její základní kámen (dokončena r. 1764). Stala se součástí nově stavěného křídla kláštera, kterému se dodnes říká Trenckovo. Bývá totiž dáváno do souvislosti s penězi, které kapucínům odkázal slavný velitel pandurů František baron Trenck.

Prokazatelnou zásluhu na výstavbě samotné knihovny má však především brněnský architekt František Antonín Grimm, který na kapucínské poměry honosnou stavbu nejen navrhl, ale velmi pravděpodobně také financoval. Iniciativa k tomuto projektu vzešla od jeho rodného bratra Jiřího, řeholním jménem Antonína z Brna, který byl v té době kapucínským provinciálem.

AG knihovna 02
Foto: Ambrož Guzek

Neobvykle krásná

Knihovna je neobvyklá svou velikostí, skládá se ze tří místností, které na výšku dosahují přibližně dvou pater sousedního křídla kláštera. Čím se však opravdu z kapucínského prostředí vymyká, je její bohatá výzdoba.

Prostřednímu, největšímu sálu dominuje nástropní freska významného středoevropského malíře Josefa Sterna. Zobrazuje rozhovor dvou největších teologů 13. století: svatého Tomáše Akvinského, dominikána, a svatého Bonaventury z Bagnoregia, františkána – ten ukazuje na ukřižovaného Krista jako na zdroj pravé moudrosti.

V knihovně se do dnešních dnů dochoval velmi kvalitní dřevěný barokní nábytek.

AG knihovna 03
Foto: Ambrož Guzek

Knihy od dobrodinců

Kapucínské knižní fondy se rozšiřovaly z větší části díky dobrodincům, ne jinak tomu bylo i v brněnském klášteře. Část knih třeba darovali různí kněží z okolí, jako celek se sem dostala knihovna zaniklé farnosti v Kamenici u Brna. Další knihy například pocházejí od brněnského tiskaře Jakuba Maxmiliána Svobody.

V knihově se nacházely i tzv. libri prohibiti, zakázané knihy, ke kterým měli přístup jen někteří kněží. Většinou šlo o protestantská díla, která bratři uchovávali kvůli svému studiu.

AG knihovna 04
Foto: Ambrož Guzek

Změna majitele

V roce 1950, po akci K a zrušení kláštera, se správy knižního fondu ujala Zemská a univerzitní knihovna v Brně. Kapucíni si svoji knihovnu převzali zpět v roce 1993.

Klášter v Olomouci

Kapucíni přišli do Olomouce na pozvání kardinála Františka Ditrichštejna v roce 1614 a svého velkého mecenáše a přímluvce našli v Janu Kavkovi z Říčan, majiteli brumovského panství. Základní kámen kláštera, který měl vyrůst před Střední branou, těsně za městskými hradbami, byl položen 13. července 1615.

Avšak o tři roky později, když vypuklo stavovské povstání, vyhnali místní protestanté kapucíny z města. „Nebylo jim [bratřím] dovoleno vzít s sebou ani bohoslužebné věci ani nejnutnější šat. Vpředu s křížem odcházeli smutni a bez útěchy z milého místa, které sotva dostavěli, za hlasitého vzlykotu katolického obyvatelstva, které si bratry za krátkou dobu jejich působení v Olomouci oblíbilo a naučilo se jich vážit,“ stojí v konventní kronice. Klášter i s kostelem byly poté zbořeny.

Olomouc 01m

Po porážce povstání se mohli kapucíni vrátit zpět do Olomouce, stalo se tak 18. června 1622. S pomocí svého dobrodince Jana Kavky z Říčan a peněz, které dostali z pobělohorských konfiskací, se na původním místě pustili do stavby nového kláštera.

Vcelku poklidný řeholní život bratřím skončil s příchodem švédských vojsk roku 1642. V jejich domě se usídlil generál Leonard Torstenson a zde byly také podepsány podmínky kapituace hlavního města Moravy. Kapucínský klášter stejně jako další stavby na předměstí Švédi zbořili a materiálu použili na zpevnění hradeb.

Kapucíni našli azyl u Julia hraběte Salma; v jeho paláci, který dodnes stojí na Horním náměstí, měli i svou kapli. Dlouho tam ale nepobyli. Jelikož odmítli podepsat prohlášení o loajalitě okupantům, Švédi je roku 1644 vykázali z města.

Olomouc 02

Kapucíni však své působení v Olomouci nevzdali a začali s místním biskupem vyjednávat o možnosti výstavby nového kláštera uvnitř hradeb. Tentokrát ale jednají i se Švédy, protože vyhlédnuté místo stále patří okupantům. (Švédská vojska z Olomouce odešla až roku 1650.)

Během let 1650–1652 kapucíni získali patřičná povolení a započali se stavbou. Kostel byl vysvěcen 19. dubna 1661 olomouckým pomocným biskupem Janem Gobbarem, dostal titul Zvěstování Panně Marii. Roku 1662 se bratřím podařilo získat sousední pozemky pro založení zahrady. Roku 1737 se pustili do rozšíření kláštera o nové křídlo.

Olomouc 03

Když roku 1758 prusové obléhali Olomouc, utrpěl kapucínský klášter značné škody. Kronika to popisuje takto: „Do kapucínského klášterního kostela, pokud se to dá zjistit, spadly dva výbušné granáty, první hned prvního dne obležení. Pronikl zdí pod oknem u oltáře sv. Antonína, roztříštil na malé kousky blízko stojící zpovědnici i některé lavice v kostele, poškodil postranní oltáře a kazatelnu a rozbil všechna okna… Mnoho jiných kulí padlo do zahrady, kde vyvrátily a zbavily listí několik stromů… Silným bombardováním byly v klášteře poškozeny tři komíny a velmi byla poškozena střecha.“

Roku 1784 císař Josef II. zakázal pohřbívání v kryptách i uvnitř měst. Kronikář k tomu napsal: „V důsledku tohoto nařízení byly všichni zemřelí z kapucínského řádu pohřbíváni na hřbitově za tereziánskou branou. První, kdo tam našel místo svého odpočinku, byl Generosus ze Sušice, který byl 8. března raněn mrtvicí a 27. dubna svému utrpení podlehl. Na ten hřbitov byly rovněž převezeny pozůstatky zemřelých z krypt.“ Jak vypadá hrobka pod kostelem dnes, ukazuje fotografie níže.

Olomouc 04m

Roku 1807 se kapucíni pustili do rekonstrukce kláštera. V kronice stojí: „Ačkoliv předešlí kvardiánové též nezanedbávali nejpotřebnější opravy kostela a kláštera podle stávajících poměrů, tak se tyto opravy po více roků omezovaly jen na ty, které se nedaly odkládat. Nyní začala generální oprava klášterních budov jako naléhavá nutnost.“

Opravy se dočkala střecha kostela i kláštera, chodby dostaly nové dláždění i okna, nádvoří se zbavilo „divoce rostoucích keřů, které byly příčinou velkých škod na budovách“, do nového se oblékla i klášterní zeď. „V zahradě podél chodby k fortně byl učiněn pokus o založení květinové zahrady… Ostatní zahrada, kde nebylo nic jiného než trní, byla obdělána… Celý prostor byl využit pro zahradní stromy a pro zeleninu.“

O chladnou sprchu se kapucínům roku 1811 postaral olomoucký Společenský výbor, když požádal císaře Františka I. a zemské gubernium, aby byl kapucínský klášter i s kostelem zbořen a na tomto tolik příhodném místě bylo postaveno divadlo. Na obranu kláštera se postavilo kolem stovky Olomoučanů. 

Olomouc 05m

Roku 1843 rozhodl kvardián kláštera o přestavbě schodů před kostelem a zároveň o vybudování sklepa pod nimi, který měl v úmyslu pronajímat.

V roce 1894 kapucíni v Olomouci otevřeli první serafínskou školu u nás; další školy pak vyrostly v Mostě, v Praze na Hradčanech a v Třebíči. Chlapci bydleli a studovali v klášteře, zkoušky pak skládali na místním státním gymnáziu. Rodiče se na studiích podíleli jen symbolickou finanční částkou. Pokud ale šlo o velmi chudou rodinu, bratři nežádali ani to. Někteří chlapci časem vstoupili do kapucínského řádu.

Olomoucká serafika fungovala až do roku 1936, poté ji nahradila serafika zbudovaná v třebíčském klášteře.

Olomouc 06m

Díky serafínským školám se kapucínský řád utěšeně rozrůstal o mladé řeholníky směřující ke kněžství a právě pro ně bylo v Olomouci zřízeno řádové učiliště. Klášterní křídlo z roku 1737, kde byla umístěna serafika, nahradila nová budova postavená v letech 1933–1935 podle návrhu místního stavitele Jindřicha Kyliana (viz foto níže). Do roku 1939 zde sídlila studia teologie, poté ještě krátce studia filozofie.

Během druhé světové války byla budova zabrána a sloužila jako nemocnice, poté se sem opět vrátila filozofická studia. Definitivní tečku za řádovým učilištěm, ale i celým klášterem, udělali komunisté, a to v dubnu 1950. V rámci likvidační akce K bratry internovali a celý areál jim zabavili. Ve „znárodněných“ budovách nejdříve pobývali vojáci, poté výpočetní středisko Československých státních drah.

Olomouc 07m

Zpět se bratři nastěhovali sice už v roce 1990, ale dalších sedm let trvaly soudní spory ohledně vrácení kláštera. Dnes zde sídlí juniorát, tedy formace bratří mezi prvními a doživotními sliby. Budova bývalého řádového učiliště se proměnila v ubytovnu pro vysokoškolské studenty.


Kapucínská výstava v pražské Loretě na Hradčanech

Výstava Pax et Bonum mapuje více než čtyři sta let kapucínské historie u nás, přibližuje významné osobnosti i pestrost kapucínské spirituality.


Zdroje

Pamětní kniha kapucínského konventu v Olomouci, založena roku 1887, pracovní překlad: Anastáz Bohumil Polášek OFMCap.
Pacifik Matějka: Ne mečem a měšcem, ale bezbranností lásky, Refugium Velehrad-Roma, Olomouc, 1999.
Petr Petřivalský: Počátky kapucínů v Olomouci ve světle řádových narativních pramenů, diplomová práce, Teologická fakulta Univerzity Palackého, Olomouc 2007.
Milan M. Buben: Encyklopedie řádů a kongregací v českých zemích. Žebravé řády, III. díl / 1. svazek, Libri, Praha, 2006.
Dušan Foltýn a kol.: Encyklopedie moravských a slezských klášterů, Libri, Praha, 2005


Rozcestník: Putování po kapucínských klášterech

[11. srpna 2018]

Klášter v Prostějově

Už v roce 1743 jednali prostějovští s kapucíny o tom, že by si mohli na předměstí založit svůj klášter. Vedla je k tomu mnohaletá spolupráce s tímto řádem, kdy bratři z Olomouce vypomáhali ve zdejší duchovní správě. Pro kapucíny bylo důvodem pro zřízení domu v Prostějově i vidina jednoduššího cestování mezi kláštery na trase Olomouc–Vyškov–Brno.

Prostejov 01

Od začátku se zvažovalo o založení tzv. hospice, a to pouze pro tři bratry, tedy velmi malého řádového domu. Hospic byl jakýmsi předstupněm řádného kláštera. Některé domy se však už v klasické konventy nestihly přerodit, protože je zastihla likvidace v rámci josefínských reforem. Mezi ně patřil právě Prostějov, na Moravě pak ještě Náměšť nad Oslavou, v Čechách to byly Mělník a Český Brod.

Prostejov 03

V první vlně jednání však císařovna Marie Terezie návrh na zřízení hospice zamítla, souhlasila až roku 1756. Teprvé poté mohli kapucíni položit základní kámen svého domu, ten pro kostel byl položen o tři roky později. Chrám ke cti svaté Barbory posvětil 1. srpna 1762 olomoucký generální vikář Leopold Antonín Podstatský.

Prostejov 05

Poté, co císař Josef II. roku 1784 hospic zrušil, budovy v dražbě koupilo vojsko. Kostel se proměnil ve skladiště a v klášteře se zabydlel vojenský vzdělávací ústav. Vojáci pak v roce 1861 budovy i s pozemkem darovali městu, které zde roku 1887 zřídilo chudobinec a sirotčinec. Od 70. letech 20. století zde sídlila léčebna dlouhodobě nemocných. Dnes zde najdeme školu Jistota a denní stacionář Lipka.

Z původního kapucínského hospice se do dnešních dnů nedochovalo prakticky nic viditelného, jeho budovu pohlitily četné přestavby i bourání.

Prostejov 06

Kostel získal svou dominantní věž, netypickou pro kapucínskou architekturu, až v letech 1902–1906, kdy procházel výraznou rekonstrukcí. Přesto je staré řádové stavitelství patrné dodneška. Dne 21. října 1906 byl chrám znovu vysvěcen, tentokrát ke cti svatého Cyrila a Metoděje. Roku 1927 byla vedle původní barokní kaple přistavěna malá obřadní síň pro obyvatele nekatolického vyznání. Kostel totiž mimo jiné sloužil jako hřbitovní.

Prostejov 07

Počátkem 70. let však chrám zůstává bezprizorní a rychle podléhá jak zubu času, tak vandalům. Své znovuzrození prožívá až v letech 1988–1991, kdy je díky nasazení dvou kněží a nadšení místních lidí opraven a znovu otevřen. Dnes jako filiální kostel spadá do prostějovské farnosti Povýšení svatého Kříže.

Prostejov 08


Kapucínská výstava v pražské Loretě na Hradčanech

Výstava Pax et Bonum mapuje více než čtyři sta let kapucínské historie u nás, přibližuje významné osobnosti i pestrost kapucínské spirituality.


Zdroje

Dušan Foltýn a kol.: Encyklopedie moravských a slezských klášterů, Libri, Praha, 2005
Milan M. Buben: Encyklopedie řádů a kongregací v českých zemích. Žebravé řády, III. díl / 1. svazek, Libri, Praha, 2006.


Rozcestník: Putování po kapucínských klášterech

[24. července 2018]