Klášter v Českých Budějovicích

Že byl českobudějovický řádový kostel zasvěcen zrovna svaté Anně, není samozřejmě náhoda. Zdejší kapucíni tím vzdali hold patronce své zakladatelky, kterou byla Anna Tyrolská, manželka Matyáše Habsburského. Nicméně myšlenku zbudování nového kláštera císařovně vnukl její zpovědník, kapucínský kněz Cherubín, který pak byl pro čerstvě ustanovenou komunitu zvolen kvardiánem.

CBudejovice 01

O prostředky na stavbu kláštera se postarala císařská rodina. Pro budoucí konvent bylo vykoupeno devět parcel ležících nedaleko náměstí, jejichž původní domy v roce 1597 zle poničil požár. Základní kámen byl položen 9. července 1614. O sedm let později, 1. února 1621, arcibiskup Jan Lohel vysvětil kostel a do nového domova uvedl společenství osmnácti kapucínů.

CBudejovice 02

Bratři kněží kázali a zpovídali nejen ve svém kostele, ale také ve farním chrámu svatého Mikuláše. Později vypomáhali i v okolních obcích, kam je místní často zvali. Kapucíni se rovněž zapojovali do pořádání různých poutí a procesí, které se každoročně konaly ve městě.

V roce 1636 začali tkát sukno pro výrobu řeholních hábitů pro provincii, na což měl do té doby monopol brněnský klášter. Primární surovinou byla ovčí vlna, kterou bratři kupovali od města. Na břehu Vltavy také provozovali valchu.

CBudejovice 03
Kostel proměněný v koncertní síň, foto: Jihočeská filharmonie.

Roku 1786 císař Josef II. klášter zrušil a budovy předal biskupství. Nejdříve se do bývalého konventu nastěhovala škola pro novokněze, kteří přicházeli z pražského semináře, později zde byla zřízena kněžská teologická studia a roku 1804 pak slavnostně otevřen samostatný seminář pro budoucí diecézní klérus. Téhož roku se znovu otevřely i brány kostela, jenž po odchodu kapucínů sloužil jako sklad obilí.

CBudejovice 04
Vlevo je budova Teologické fakulty; bývalý kapucínský klášter byl v 19. století zvýšen o patro a klasicistně upraven.

Z původní kapucínské architektury se do dnešních dnů mnoho nedochovalo. Kvůli rozšíření teologického studia byly klášterní budovy ve 40. letech 19. století zvýšeny o jedno patro a oděny do klasicistní fasády. V tomto duchu došlo také k přestavbě průčelí kostela, které dostalo nový štít.

CBudejovice hisT

Českobudějovický seminář zrušili komunisté v roce 1950 a budovy později využili pro Krajskou politickou školu. V 70. letech 20. století rovněž kostel přestal sloužit svému účelu a roku 1988 byl přestavěn na Koncertní síň Otakara Jeremiáše, kterou vlastní Jihočeská filharmonie. Teologická studia se na toto místo vrátila až roku 1991 se založením Teologické fakulty Jihočeské univerzity. V bývalém kapucínském areálu bychom dnes našli také galerii Zlatý kříž a kavárnu.


Kapucínská výstava v pražské Loretě na Hradčanech

Výstava Pax et Bonum mapuje více než čtyři sta let kapucínské historie u nás, přibližuje významné osobnosti i pestrost kapucínské spirituality.


Zdroje

Milan M. Buben: Encyklopedie řádů a kongregací v českých zemích. Žebravé řády, III. díl / 1. svazek, Libri, Praha, 2006.
Dušan Foltýn a kol.: Encyklopedie českých klášterů, Libri, Praha, 2002.
Petr Adam: Působení řádu kapucínů v Českých Budějovicích v 18. století, diplomová práce, Historický ústav Jihočeské univerzity, České Budějovice 2001.
Encyklopedie Českých Budějovic: Kapucínský konvent u kostela svaté Anny


Rozcestník: Putování po kapucínských klášterech

[10. října 2018]

Klášter v Olomouci

Kapucíni přišli do Olomouce na pozvání kardinála Františka Ditrichštejna v roce 1614 a svého velkého mecenáše a přímluvce našli v Janu Kavkovi z Říčan, majiteli brumovského panství. Základní kámen kláštera, který měl vyrůst před Střední branou, těsně za městskými hradbami, byl položen 13. července 1615.

Avšak o tři roky později, když vypuklo stavovské povstání, vyhnali místní protestanté kapucíny z města. „Nebylo jim [bratřím] dovoleno vzít s sebou ani bohoslužebné věci ani nejnutnější šat. Vpředu s křížem odcházeli smutni a bez útěchy z milého místa, které sotva dostavěli, za hlasitého vzlykotu katolického obyvatelstva, které si bratry za krátkou dobu jejich působení v Olomouci oblíbilo a naučilo se jich vážit,“ stojí v konventní kronice. Klášter i s kostelem byly poté zbořeny.

Olomouc 01m
Kostel Zvěstování Páně stojí v samém rohu Dolního náměstí.

Po porážce povstání se mohli kapucíni vrátit zpět do Olomouce, stalo se tak 18. června 1622. S pomocí svého dobrodince Jana Kavky z Říčan a peněz, které dostali z pobělohorských konfiskací, se na původním místě pustili do stavby nového kláštera.

Vcelku poklidný řeholní život bratřím skončil s příchodem švédských vojsk roku 1642. V jejich domě se usídlil generál Leonard Torstenson a zde byly také podepsány podmínky kapituace hlavního města Moravy. Kapucínský klášter stejně jako další stavby na předměstí Švédi zbořili a materiálu použili na zpevnění hradeb.

Kapucíni našli azyl u Julia hraběte Salma; v jeho paláci, který dodnes stojí na Horním náměstí, měli i svou kapli. Dlouho tam ale nepobyli. Jelikož odmítli podepsat prohlášení o loajalitě okupantům, Švédi je roku 1644 vykázali z města.

Olomouc 02
Interiér kostela s vánoční výzdobou.

Kapucíni však své působení v Olomouci nevzdali a začali s místním biskupem vyjednávat o možnosti výstavby nového kláštera uvnitř hradeb. Tentokrát ale jednají i se Švédy, protože vyhlédnuté místo stále patří okupantům. (Švédská vojska z Olomouce odešla až roku 1650.)

Během let 1650–1652 kapucíni získali patřičná povolení a započali se stavbou. Kostel byl vysvěcen 19. dubna 1661 olomouckým pomocným biskupem Janem Gobbarem, dostal titul Zvěstování Panně Marii. Roku 1662 se bratřím podařilo získat sousední pozemky pro založení zahrady. Roku 1737 se pustili do rozšíření kláštera o nové křídlo.

Olomouc 03
Pohled na hudební kůr; záběr je ze mše svaté, při které tři bratři skládali časné sliby.

Když roku 1758 Prusové obléhali Olomouc, utrpěl kapucínský klášter značné škody. Kronika to popisuje takto: „Do kapucínského klášterního kostela, pokud se to dá zjistit, spadly dva výbušné granáty, první hned prvního dne obležení. Pronikl zdí pod oknem u oltáře sv. Antonína, roztříštil na malé kousky blízko stojící zpovědnici i některé lavice v kostele, poškodil postranní oltáře a kazatelnu a rozbil všechna okna… Mnoho jiných kulí padlo do zahrady, kde vyvrátily a zbavily listí několik stromů… Silným bombardováním byly v klášteře poškozeny tři komíny a velmi byla poškozena střecha.“

Roku 1784 císař Josef II. zakázal pohřbívání v kryptách i uvnitř měst. Kronikář k tomu napsal: „V důsledku tohoto nařízení byly všichni zemřelí z kapucínského řádu pohřbíváni na hřbitově za tereziánskou branou. První, kdo tam našel místo svého odpočinku, byl Generosus ze Sušice, který byl 8. března raněn mrtvicí a 27. dubna svému utrpení podlehl. Na ten hřbitov byly rovněž převezeny pozůstatky zemřelých z krypt.“ Jak vypadá hrobka pod kostelem dnes, ukazuje fotografie níže.

Olomouc 09
O tuto mimořádnou výzdobu se postarali zahradníci z Flory Olomouc v rámci akce Rozkvetlé památky.

Roku 1807 se kapucíni pustili do rekonstrukce kláštera. V kronice stojí: „Ačkoliv předešlí kvardiánové též nezanedbávali nejpotřebnější opravy kostela a kláštera podle stávajících poměrů, tak se tyto opravy po více roků omezovaly jen na ty, které se nedaly odkládat. Nyní začala generální oprava klášterních budov jako naléhavá nutnost.“

Opravy se dočkala střecha kostela i kláštera, chodby dostaly nové dláždění i okna, nádvoří se zbavilo „divoce rostoucích keřů, které byly příčinou velkých škod na budovách“, do nového se oblékla i klášterní zeď. „V zahradě podél chodby k fortně byl učiněn pokus o založení květinové zahrady… Ostatní zahrada, kde nebylo nic jiného než trní, byla obdělána… Celý prostor byl využit pro zahradní stromy a pro zeleninu.“

O chladnou sprchu se kapucínům roku 1811 postaral olomoucký Společenský výbor, když požádal císaře Františka I. a zemské gubernium, aby byl kapucínský klášter i s kostelem zbořen a na tomto tolik příhodném místě bylo postaveno divadlo. Na obranu kláštera se postavilo kolem stovky Olomoučanů. 

Olomouc 04m
Kapucínská hrobka se schody vedoucími do kostela; na zdi jsou jména bratří, kteří zde byli pohřbeni.

Roku 1843 rozhodl kvardián kláštera o přestavbě schodů před kostelem a zároveň o vybudování sklepa pod nimi, který měl v úmyslu pronajímat.

V roce 1894 kapucíni v Olomouci otevřeli první serafínskou školu u nás; další školy pak vyrostly v Mostě, v Praze na Hradčanech a v Třebíči. Chlapci bydleli a studovali v klášteře, zkoušky pak skládali na místním státním gymnáziu. Rodiče se na studiích podíleli jen symbolickou finanční částkou. Pokud ale šlo o velmi chudou rodinu, bratři nežádali ani to. Někteří chlapci časem vstoupili do kapucínského řádu.

Olomoucká serafika fungovala až do roku 1936, poté ji nahradila serafika zbudovaná v třebíčském klášteře.

Olomouc 05m
Pohled na kostel z květinové zahrady.

Díky serafínským školám se kapucínský řád utěšeně rozrůstal o mladé řeholníky směřující ke kněžství a právě pro ně bylo v Olomouci zřízeno řádové učiliště. Klášterní křídlo z roku 1737, kde byla umístěna serafika, nahradila nová budova postavená v letech 1933–1935 podle návrhu místního stavitele Jindřicha Kyliana (viz foto níže). Do roku 1939 zde sídlila studia teologie, poté ještě krátce studia filozofie.

Během druhé světové války byla budova zabrána a sloužila jako nemocnice, poté se sem opět vrátila filozofická studia. Definitivní tečku za řádovým učilištěm, ale i celým klášterem, udělali komunisté, a to v dubnu 1950. V rámci likvidační akce K bratry internovali a celý areál jim zabavili. V tu dobu v klášteře žilo 21 bratří: osm kněží, pět bratři laiků a dalších osm bratrů ve formaci.

Ve „znárodněných“ budovách nejdříve pobývali vojáci, poté výpočetní středisko Československých státních drah.

Olomouc 06m
Kolem klášterních budov se rozprostírá zahrada, z části stále užitková.

Po dubnu 1950 mohl při kostele zůstat pouze kněz Sarkandr Ludvík Dostál (1878–1951), kterému v té době bylo už 73 let. Tři mladší kněží museli nastoupit k nechvalně známým Pomocným technickým praporům (PTP). Starší z nich, Amand Karel Švejcar (1918–1993), se později stal znojemským děkanem a byl členem kolaborantského Mírového hnutí kněží. Další dva naopak prošli i kriminálem. Bernard Josef Bartoň (1920–2000) si odseděl dva roky, Kajetán Pavel Sasínek osm měsíců, po roce 1968 působili v duchovní službě a po sametové revoluci se vrátili k řeholnímu životu v klášteře.

Další tři bratři byli internováni v želivském klášteře s vězeňským režimem: kněz Cyril František Navrátil (1909–1957) a laici Fulgenc Stanislav Kořínek (1910–1987) a Štěpán Eduard Zimmermann (1921–2006), který jako jediný z nich se dožil převratu a vrátil se do kláštera.

Zbylých šest bratří zemřelo ještě před listopadem 1989. Byli to laici: Isidor Josef Neumann (1872–1959), Adjut František Macek (1898–1977) a Medard Josef Žáček (1915–1979). A tři kněží: Fidél Josef Hořín (1904–1977), Lev Josef Trojek (1911–1984) a Hipolyt Jan Segeťa (1913–1984); těm se poštěstilo vypomáhat v duchovní službě.

Z šesti mladých bratří, kteří v dubnu 1950 teprve procházeli formací, vytrvali dva: Pacifik Stanislav Sršeň (1925–1964), který byl na kněze vysvěcen tajně v roce 1950, a Kryštof František Hoffmann, jenž se svěcení dočkal až v roce 1972, zato však poté mohl působit v duchovní službě. Oba kapucíni, stejně jako jejich mladší spolubratři, si prošli službou u PTP a Sršeň si ještě k tomu pobyl osm měsíců v kriminále za obvyklé „podvracení republiky“.

Olomouc 07m
Vlevo stojí budova bývalé serafiky, dnes zde bydlí vysokoškolští studenti.

Zpět se bratři nastěhovali sice už v roce 1990, ale dalších sedm let trvaly soudní spory ohledně vrácení kláštera. Dnes zde sídlí juniorát, tedy formace bratří mezi prvními a doživotními sliby. Budova bývalého řádového učiliště se proměnila v ubytovnu pro vysokoškolské studenty.


Kapucínská výstava v pražské Loretě na Hradčanech

Výstava Pax et Bonum mapuje více než čtyři sta let kapucínské historie u nás, přibližuje významné osobnosti i pestrost kapucínské spirituality.


Zdroje

Pamětní kniha kapucínského konventu v Olomouci, založena roku 1887, pracovní překlad: Anastáz Bohumil Polášek OFMCap.
Pacifik Matějka: Ne mečem a měšcem, ale bezbranností lásky, Refugium Velehrad-Roma, Olomouc, 1999.
Petr Petřivalský: Počátky kapucínů v Olomouci ve světle řádových narativních pramenů, diplomová práce, Teologická fakulta Univerzity Palackého, Olomouc 2007.
Milan M. Buben: Encyklopedie řádů a kongregací v českých zemích. Žebravé řády, III. díl / 1. svazek, Libri, Praha, 2006.
Dušan Foltýn a kol.: Encyklopedie moravských a slezských klášterů, Libri, Praha, 2005


Rozcestník: Putování po kapucínských klášterech

[11. srpna 2018]

Klášter v Prostějově

Už v roce 1743 jednali prostějovští s kapucíny o tom, že by si mohli na předměstí založit svůj klášter. Vedla je k tomu mnohaletá spolupráce s tímto řádem, kdy bratři z Olomouce vypomáhali ve zdejší duchovní správě. Pro kapucíny bylo důvodem pro zřízení domu v Prostějově i vidina jednoduššího cestování mezi kláštery na trase OlomoucVyškovBrno.

Prostejov 01

Od začátku se zvažovalo o založení tzv. hospice, a to pouze pro tři bratry, tedy velmi malého řádového domu. Hospic byl jakýmsi předstupněm řádného kláštera. Některé domy se však už v klasické konventy nestihly přerodit, protože je zastihla likvidace v rámci josefínských reforem. Mezi ně patřil právě Prostějov, na Moravě pak ještě Náměšť nad Oslavou, v Čechách to byly Mělník a Český Brod.

Pozemek na předměstí Prostějova kapucínům darovali manželé Václav a Terezie Ptáčkovi, mlynáři z Kralic, kteří slíbili i další podporu. Klíčový byl ovšem souhlas císařovny Marie Terezie a patrona, knížete Václava Lichtenštejna.

Prostejov 03

V první vlně jednání však císařovna návrh na zřízení hospice zamítla, souhlasila až roku 1756. Teprve poté – stalo se tak 31. května – mohli kapucíni položit základní kámen. Kronika olomouckého kláštera zmiňuje, že při této události bylo přítomno mnoho „příznivců nového díla“, kteří „přinášeli kameny do základů, aby také sami měli nějakou účast na založení nového domu“. Do začátku zimy bylo hotovo jedno křídlo i se střechou.

Další dění kronika popisuje takto: „V příštím roce 1757, i přes množící se válečné nepokoje, se ve stavbě pokračovalo především laskavou pomocí obyvatel ze sousedních vesnic. Ti dopravili v jarních měsících mnoho stavebního materiálu. Pokračovalo se ve stavbě sklepa a druhého křídla…  Přes různé těžkost… byla i tato stavba před příchodem zimy zastřešena. Vnitřní zařízení bylo odloženo na příští rok.“

Základní kámen pro kostel byl položen roku 1759. Chrám ke cti svaté Barbory posvětil 1. srpna 1762 olomoucký generální vikář Leopold Antonín Podstatský.

Prostejov 05

Poté, co císař Josef II. roku 1784 hospic zrušil, budovy v dražbě koupilo vojsko. Kostel se proměnil ve skladiště a v klášteře se zabydlel vojenský vzdělávací ústav. Vojáci pak v roce 1861 budovy i s pozemkem darovali městu, které zde roku 1887 zřídilo chudobinec a sirotčinec. Od 70. letech 20. století zde sídlila léčebna dlouhodobě nemocných. Dnes zde najdeme školu Jistota a denní stacionář Lipka.

Z původního kapucínského hospice se do dnešních dnů nedochovalo prakticky nic viditelného, jeho budovu pohlitily četné přestavby i bourání.

Prostejov 06

Kostel získal svou dominantní věž, netypickou pro kapucínskou architekturu, až v letech 1902–1906, kdy procházel výraznou rekonstrukcí. Přesto je staré řádové stavitelství patrné dodneška. Dne 21. října 1906 byl chrám znovu vysvěcen, tentokrát ke cti svatého Cyrila a Metoděje. Roku 1927 byla vedle původní barokní kaple přistavěna malá obřadní síň pro obyvatele nekatolického vyznání. Kostel totiž mimo jiné sloužil jako hřbitovní.

Prostejov 07

Počátkem 70. let však chrám zůstává bezprizorní a rychle podléhá jak zubu času, tak vandalům. Své znovuzrození prožívá až v letech 1988–1991, kdy je díky nasazení dvou kněží a nadšení místních lidí opraven a znovu otevřen. Dnes jako filiální kostel spadá do prostějovské farnosti Povýšení svatého Kříže.

Prostejov 08


Kapucínská výstava v pražské Loretě na Hradčanech

Výstava Pax et Bonum mapuje více než čtyři sta let kapucínské historie u nás, přibližuje významné osobnosti i pestrost kapucínské spirituality.


Zdroje

Pamětní kniha kapucínského konventu v Olomouci, založena roku 1887, pracovní překlad: Anastáz Bohumil Polášek OFMCap.
Dušan Foltýn a kol.: Encyklopedie moravských a slezských klášterů, Libri, Praha, 2005
Milan M. Buben: Encyklopedie řádů a kongregací v českých zemích. Žebravé řády, III. díl / 1. svazek, Libri, Praha, 2006.


Rozcestník: Putování po kapucínských klášterech

[24. července 2018]

Klášter v Jihlavě

Tento klášter je na Moravě z těch kapucínských jediný, ze kterého se do dnešních dnů nezachovalo vůbec nic. Jeho počátek se datuje rokem 1631, kdy byl položen zákládní kámen. U této události zřejmě nechyběla ani hlavní mecenáška Bianka Polyxena hraběnka Collaltová, která koupí majetku Jana Jakuba hraběte Magnise převzala i jeho závazek zřídit v Jihlavě kapucínský klášter.

Jihlava veduta 18st

Nový kostel už o rok později, 29. srpna 1632, vysvětil olomoucký pomocný biskup Filip Fridrich Breuner, a to ke cti svatého Františka Serafínského. V letech 1708 a 1741 nechali kapucíni kvůli nedostatku místa klášter rozšířit. Roku 1756 zvětšili také hrobku pod kostelem, aby měli více prostoru pro pohřbívání dobrodinců. (Na vedutě, která pochází z konce 18. století, najdete i kapucínský kostel – zcela vlevo.)

Jihlava 02m

Klášter zrušil císář Josef II. v roce 1787. O čtyři roky později se zde usídlila soukenická manufaktura a z kostela se stalo skladiště. V polovině 19. století kapucíni zvažovali, že se do Jihlavy vrátí. Nakonec z toho sešlo a roku 1849 zchátralé budovy bývalého konventu koupil Johan Okonski, zdejší výrobce kovového zboží původem z Varšavy, a nechal jej přebudovat na Městské divadlo. (Foto výše: pohled na nároží ulic Divadelní a Komenského, kde kdysi stával kapucínský klášter.)

Jihlava 01m 

Ze staré divadelní budovy se dochovalo pouze průčelí (uprostřed, viz foto výše), právě zde stával kapucínský kostel. Zbytek včetně sousední barokní zástavby byl zbourán při rozsáhlé demolici v roce 1990 (fotodokumentace). Na poněkud nešetrně uvolněném prostoru pak vyrostla nová budova, kde se opět usídlílo Horácké divadlo. Slavnostní otevření se konalo 20. října 1995. (Pohled na divadlo z vnitrobloku, viz níže.)

Jihlava 04m


Kapucínská výstava v pražské Loretě na Hradčanech

Výstava Pax et Bonum mapuje více než čtyři sta let kapucínské historie u nás, přibližuje významné osobnosti i pestrost kapucínské spirituality.


Zdroje

Dušan Foltýn a kol.: Encyklopedie moravských a slezských klášterů, Libri, Praha, 2005
Milan M. Buben: Encyklopedie řádů a kongregací v českých zemích. Žebravé řády, III. díl / 1. svazek, Libri, Praha, 2006.
Ludmila Hůrková: Horácké divadlo


Rozcestník: Putování po kapucínských klášterech

[17. července 2018]

Klášter v Třebíči

O založení kapucínského kláštera v Třebíči jako první oficiálně požádal majitel tamního panství, Adam František z Valdštejna, v roce 1663. Bratři nakonec přišli až roku 1686, po mnoha letech nejrůznějších komplikací.

Základní kámen položili 3. června 1687 a 1. ledna 1691 se mohli stěhovat do nového kláštera. Kostel, který později změnil jméno na Proměnění Páně, vysvětil 15. října 1693 olomoucký pomocný biskup Jan Josef Breuner.

Trebic 01m

Josefínské reformy se třebíčské komunitě vyhnuly jen částečně. Klášter sice zrušen nebyl, ale vznikla u něj nová farnost. V letech 1784–1802 zde jako duchovní správci působili pouze diecézní kněží s tím, že jako kooperátoři jim vypomáhali kněží kapucínští.

A protože se prvnímu faráři Jakubu Dvořeckému klášterní budovy příliš nezamlouvaly, započalo se roku 1788 se stavbou fary, která dodnes stojí vpravo vedle kostela (viz foto níže).

Trebic 02m

Průčelí kostela je zdobeno latinským nápisem, tzv. chronogramem, který ukrývá letopočet 1691. Nad ním se nachází rodový erb Valdštejnů jako fundátorů kláštera. Freska se svatým Františkem z Assisi pochází až z roku 1992, kdy se kostel v rámci rozsáhlejších oprav připravoval na 300. výročí svého svěcení.

Trebic 03m

V letech 1821, 1822 a 1847 postihly Třebíč požáry, které zasáhly i klášter. Vždy se ale podařilo budovy opravit, ba i vylepšit.

Největším zásahem do typické kapucínské architektury se stala stavba kostelní věže, kterou roku 1884 inicioval tehdejší kvardián a farář Albert Chlumecký (1829–1891). Dřívější pravidla dovolovala pouze tzv. sanktusník na hřebeni střechy presbytáře (malá věžička vpravo, viz foto nahoře).

Trebic 04m

Hlavní oltářní obraz, zobrazující proměnění Ježíše Krista na hoře Tábor, namaloval chrudimský malíř s italskými kořeny, Josef Cereghetti, snad kolem poloviny 18. století. Boční oltáře v presbytáři jsou zasvěceny svatému Františku z Assisi a svatému Antonínu Paduánskému.

V kostele se nacházejí také dvě kaple, větší, zasvěcená svaté Barboře, a menší, ke cti Panny Marie Bolestné.

Trebic 05m

Roku 1934 kapucíni započali se stavbou serafínské školy pro vzdělávání chlapců z chudých rodin (viz foto níže). Původně měla být budova větší. V průběhu stavby však došlo k omezení plánů kvůli nestabilnímu podloží, které výrazně zvýšilo náklady. Školu 21. července 1935 posvětil generální ministr kapucínského řádu Vigilio Federico Dalla Zuanna z Valstagny (1880–1956). Ročně zde studovalo kolem čtyřicítky chlapců.

Během války byla škola zabrána a sloužila jako nemocnice. Svému původnímu účelu se budovy vrátily už jen na krátkou chvíli školního roku 1947/1948. Od roku 1999 zde sídlí Katolické gymnázium, které se aktuálně pustilo do přístavby nové budovy a do rekonstrukce té původní.

Trebic 07m

Roku 1950, v rámci likvidační akce K, komunisté bratry i studenty serafínské školy vyhnali a klášter zabavili. Zůstat mohl pouze Egid Pytlíček (1882–1966) jako duchovní správce farnosti. V této službě ho roku 1957 vystřídal spolubratr Kasián Válek (1912–1980); po jeho smrti pak nastoupil další kapucín, Antonín Kovář (1926–2000).

V době akce K v komunitě žili dva bratři laici, Didak František Jančálek (1904–1969) a Benignus Jiří Macek (1909–?), jenž později z řádu odešel, a dalších pět kněží: Gaudenc František Kašík (1913–1988), Felicián Josef Macháč (1915–2003), Evarist Vavřinec Rozsypal (1915–1985), Matouš Antonín Vícha (1920–1994) a Milo Josef Baslík (19017–?), který po čase řád opustil.

Felicián s Evaristem byli internováni v Želivu s vězeňským režimem, Matouš musel nastoupit k Pomocným technickým praporům. Po propuštění pracovali v dělnických profesích, po roce 1968 mohli sloužit jako kněží, Felicián až od 80. let, po listopadu 1989 se stal členem obnovené brněnské komunity. Gaudenc jako jeden z mála začal působit v duchovní správně už od léta 1950.

Trebic 06m

Během politického uvolnění roku 1968 se zde několik kapucínů pokusilo o obnovení řeholního života. Byli to dva kněží, Marek Mayer (1913–1997) a Metoděj Sládek (1924–2000), a dva bratři laici, kteří byli zároveň i rodnými bratry, Štěpán (1921–2006) a Vavřinec (1923–2010) Zimmermannovi.

Avšak ani po revoluci zde nová řeholní komunita nevznikla a zůstalo jen u kapucínského faráře. Se smrtí Antonína Kováře působení kapucínů v Třebíči skončilo definitivně.

Trebic 08mhisT

Po akci K sídlili v areálu kláštera nejdříve vojáci, od 60. let pak Střední průmyslová škola strojírenská. Klášterní zahradu (viz foto výše) pohltila zástavba. Po listopadu 1989 kapucíni klášter sice dostali zpátky, ale roku 1998 jej i s kostelem a farností předali brněnskému biskupství.


Kapucínská výstava v pražské Loretě na Hradčanech

Výstava Pax et Bonum mapuje více než čtyři sta let kapucínské historie u nás, přibližuje významné osobnosti i pestrost kapucínské spirituality.


Zdroje

Monika Nováková: Kapucínský klášter a farnost Třebíč-Jejkov v letech 1899–2000, bakalářská práce, Pedagogická fakulta Masarykovy univerzity v Brně, Brno, 2011.
Vojtěch Malach: Dějiny kapucínského kláštera v Třebíči, diplomová práce, Katolická teologická fakulta Univerzity Karlovy v Praze, Praha, 2009.
Milan M. Buben: Encyklopedie řádů a kongregací v českých zemích. Žebravé řády, III. díl / 1. svazek, Libri, Praha, 2006.
František Dvorský: Vlastivěda moravská, Třebický okres, Musejní spolek, Brno, 1906.


Rozcestník: Putování po kapucínských klášterech

[26. června 2018]

Klášter ve Znojmě

Kapucíni přišli do Znojma v roce 1625 na pozvání kardinála Františka Ditrichštejna a prozatímně se usídlili u premonstrátů v Louce. Vedle představitelů města našli bratři oporu také ve třech dobrodincích – Janu Křtiteli z Wärtenbergu, císařském dvorním kancléři, Caesaru Gallovi a Františku Magnisovi.

Základní kámen kapucíni položili roku 1928, a to za přítomnosti samotného císaře Ferdinanda II. Klášterní areál vyrostl na parcelách několika měšťanských domů, které byly vykoupeny a zbořeny.

Znojmo 01m

Kostel zasvěcený svatému Janu Křtitelovi byl slavnostně vysvěcen 1. září 1632 olomouckým pomocným biskupem Filipem Bedřichem Breunerem.

První rozšíření kláštera se datuje rokem 1658, kdy si bratři díky vykoupení dalších dvou domů mohli zvětšit zahradu. V letech 1724–1726 došlo i na rozšíření samotných budov.

Sousoší Krista na Olivetské hoře, vsazené do ohradní zdi kláštera, pochází z poloviny 18. století.

Znojmo 08mb

Roku 1757 se kapucíni pustili do kompletní obnovy interiéru kostela, a to díky štědré donátorce Marii Gabriele Felicitas Fürstenberg-Mösskirch. O výzdobu se postarali malíři Jan Lukáš Kracker, znojemský rodák a kapucínský příznivec, a František Karel Palko, působící v té době v Sasku. Svá plátna dodali zdarma.

Do dnešních dnů se dochoval původní barokní chorus, kde se bratři modlili, nacházející se typicky za hlavním oltářem. Fotografie níže ukazuje část jeho výzdoby.

Znojmo 09mb

Interiér barokního kostela doplňuje novodobá (r. 1994) malba umělce chorvatského původu, Milivoje Husáka (viz níže). Znázorňuje známou Píseň bratra Slunce, kterou složil svatý František z Assisi.

Další Husákovo dílo, tentokrát z roku 2008, zdobí průčelí kostela. Autor se nechal inspirovat křížem, ze kterého k svatému Františkovi promluvil samotný Bůh: „Františku, oprav můj dům.“

Znojmo 03m

V podzemí kapucínského kostela, který dnes spravuje farnost u chrámu svatého Mikuláše, se nachází krypta, která sloužila k pohřbívání bratří a dobrodinců kláštera. I zde byli bratři kapucíni pohřbíváni na holou zem a dobrodinci do dřevěných rakví. Hrobka je zpřístupněná veřejnosti.

Znojmo 10mb

Když nacisté v roce 1938 obsadili pohraničí, ocitl se znojemský klášter ze dne na den v Německé říši. Nejvyšší představený celého řádu proto zřídil samostatnou jednotku – Sudetský generální komisariát, kam na Moravě patřil ještě Fulnek a v Čechách dalších devět klášterů ležících původně na našem území. Tato jednotka byla propojena s kapucínskou provincií v Bavorsku, kam po skončení války a zániku komisariátu od nás odešla nebo byla odsunuta většina bratří německé národnosti.

Znojmo 07m

V roce 1946 prošel celý klášterní areál včetně kostela důkladnou rekonstrukcí, o čtyři roky později jej však v rámci likvidační akce K zabrali komunisté. V té době tu žili kněží Josef František Zatloukal (1886–1965) a Timotej Jan Kyselý (1886–1978) a bratr laik Fabián Cyril Nečas (1881–1965), nikdo z nich už se svobodných poměrů nedožil. Josef a Fabián zemřeli v charitním domově na Moravci a Timotej na Velehradě, kde od roku 1954 jako kněz sloužil zdejším řeholním sestrám cyrilometodějkám.

Znojmo hism

Ve znojemském klášteře nejdříve sídlila armáda a pak se z něj stala turistická ubytovna. V srpnu 2018 tyto budovy, které v posledních letech zely prázdnotou a chátraly, od státu koupila znojemská farnost.

Kapucínská výstava v pražské Loretě na Hradčanech

Výstava Pax et Bonum mapuje více než čtyři sta let kapucínské historie u nás, přibližuje významné osobnosti i pestrost kapucínské spirituality.


Zdroje

Dušan Foltýn a kol.: Encyklopedie moravských a slezských klášterů, Libri, Praha, 2005.
Tomáš Valeš: Mezi Brnem a Vídní. Umění a umělci ve Znojmě a okolí 1715–1815, disertační práce, Filozofická fakulta Masarykovi univerzity v Brně, Brno, 2012.


Rozcestník: Putování po kapucínských klášterech

[19. června 2018, aktualizace 17. září 2018]