Klášter v Chrudimi

Toto královské město si vybrali sami kapucíni. Jejich záměr založit zde klášter našel podporu nejen u arcibiskupa Arnošta Vojtěcha z Harrachu a císařovny Eleonory Gonzagy, ale i u chrudimských radních. Zdejší měšťané se také postarali o finanční podporu, hlavním donorem se ale stal kutnohorský primas Jiří Vykročil z Bílenbergu.

Chrudim 08

Mimochodem, kapucíny zřejmě podpořily „obě“ Eleonory Gonzagy. Ta první, manželka císaře Ferdinanda II. Habsburského, už v roce 1641. Ta druhá, manželka jeho syna, císaře Ferdinanda III., pak v roce 1654.

Základní kámen byl položen roku 1656. Díky iniciativě královéhradeckého biskupa Matouše Ferdinanda Sobka z Bílenbergu však původní stavební plán kostela doznal změn a nově zahrnoval rovněž boční Loretánskou kapli a pod ní kapli Božího hrobu. Tento muž také 26. července 1665 nový chrám posvětil, a to ke cti svatého Josefa.

Chrudim 01
Kostel sv. Josefa, vlevo bývalá Loretánská kaple, vpravo klášterní budovy.

Hlavní oltářní obraz z roku 1665 zachycuje návrat svaté rodiny z Egypta a je s jistou mírou rozpaků připisován vynikajícímu německému malíři Joachimu von Sandrartovi. Stejně tak plátno původně umístěné v chórů bratří se světci adorujícími Nejsvětější Trojici a Matku Boží.

Obě tyto malby na rozdíl od drtivé většiny chrámového inventáře přežily až do současnosti a mohly se vrátit do původního prostoru, byť už jen jako výstavní předměty Muzea barokních soch, které nyní v bývalém kapucínském kostele sídlí.

Stejně šťastný osud potkal také dřevěné sousoší od českého umělce Jana Alberta Devotyho z první poloviny 18. století, jež mělo své místo po stranách Loretánské kaple. Ztvárňuje Pannu Marii naslouchající archanděli Gabrieli, že počne Mesiáše.

Chrudim 02 MBS
Interiér kostela po rekonstrukci, vlevo býval vstup do Loretánské kaple, uprostřed se nachází presbytář, foto: Muzeum barokních soch.

Uvnitř Loretánské kaple se nacházela tzv. Santa Casa, jejíž vnější stěny byly pokryté freskami s mariánskou tematikou od chrudimského umělce Josefa Ceregettiho. Komunistickou péči o památky však přečkaly pouze obvodové zdi této kaple, vnitřek byl zbourán v roce 1979 jako „architektonicky málo kvalitní“. Dnes byste uvnitř našli malý promítací sál.

Podobné devastaci podlehla i kaple Božího hrobu. Rovněž ona tvořila de facto dva prostory: polosuteréní místnost osvětlenou dvojicemi půlkruhových oken s vestavěným Božím hrobem, kolem kterého se dalo procházet a jehož vnější stěny zdobily výjevy ze života Ježíše Krista. Tato kaple byla vybouraná v roce 1985.

Chrudim 03 MBS
Presbytář kostela, světlý pruh na podlaze uprostřed naznačuje, kde stával hlavní oltář, který rozděloval kněžiště a chorus bratří, foto: Muzeum barokních soch.

Na konci 18. století tuto dvojici kaplí doplnila ještě třetí. Vznikla ze zrušené hrobky pod kostelem, kam v letech 1669–1784 kapucíni pohřbívali své spolubratry a dobrodince kláštera. Tento prostor se postupně proměnil v křížovou cestu, jejíž jednotlivá zastavení ztvárňovaly dřevořezby. V současné době už je většina z nich rekonstruovaná a nachází se v sakristii kostela.

Pro detailnější vhled do historie a uspořádání těchto kaplí doporučujeme diplomovou práci Tomáše Řepy (odkaz níže).

Chrudim 04 MBS
Uprostřed bývalá oratoř, vpravo původní oltářní obraz Návrat svaté rodiny z Egypta, foto: Muzeum barokních soch.

O samotném klášteře se nám mnoho informací nedochovalo. V pozdějších dobách byl ale zcela jistě rozšířen. Na typickou kvadraturu přiléhající ke kostelu bylo směrem na východ napojeno ještě jedno kratší křídlo.

Druhé, o něco delší, stálo před kvadraturou směrem k městu, přiléhalo ke kostelu a částečně bylo samotnému chrámu předsunuté. Kvůli špatnému stavu jej však kapucíni nechali koncem 19. století zbourat.

Chrudim 05
Pohled na kostel z bývalé klášterní zahrady, která dnes slouží jako veřejný park.

Během první poloviny 20. století žili v chrudimském klášteře obvykle dva bratři kněží a dva bratři laici, podobně tomu bylo i v některých jiných konventech provincie. Kapucíni se nicméně rozhodli Chrudim opustit a požádali o zrušení kláštera, což se stalo 10. května 1947.

Areál, ve kterém ještě nějaký čas bydlel kapucínský kněz Mořic Ludva, nabídli řeholnímu institutu verbistů. Zda došlo i k dalším krokům, nevíme, každopádně po komunistické likvidační akci K v dubnu 1950 připadl celý areál státu.

Chrudim 06
Součástí parku je také ovocný sad, ohraničený původní klášterní zdí.

Kostel, ze kterého se stalo skladiště všeho možného, postupně chátral. Z agónie se probudil až na počátku 21. století, kdy město díky penězům Evropské unie zahájilo velkorysou, téměř stomilionovou rekonstrukci.

V roce 2011 se prostory bývalého kapucínského chrámu lidem otevřely jako Muzeum barokních soch, kde své místo znovu našly výše zmíněné „Sandrartovy“ obrazy a dvě Devotyho dřevořezby. Součástí projektu byla také proměna kapucínských zahrad ve veřejný park s rozáriem, ovocným sadem, hřišti či hudebním pódiem.

Chrudim 07
Dříve klášterní zahrada, kde po zabrání kláštera státem vyrostl shluk nevzhledných budov.

Samotný klášter zatím takové štěstí neměl. Po záboru komunistů zde sídlily Pozemní stavby Pardubice, internát a později Početnická a organizační služba. Část zahrady byla v té době obětována na výstavbu nových budov, které by svým vzezřením a uspořádáním nezapadly patrně nikde, natož pak v barokním areálu.

Dnes bychom v bývalých klášterních křídlech našli poradnu pro rodinu, středisko výchovné péče, společnost pro volnočasové aktivity dětí, centrum pro seniory nebo třeba kancelář lidovců. V zadních přístavbách zakotvila obchodní firma.


Kapucínská výstava v pražské Loretě na Hradčanech

Výstava Pax et Bonum mapuje více než čtyři sta let kapucínské historie u nás, přibližuje významné osobnosti i pestrost kapucínské spirituality.


Zdroje

Tomáš Řepa: Kaple Božího hrobu v Čechách a na Moravě v období baroka, diplomová práce, Filozofická fakulta Univerzity Palackého v Olomouci, Olomouc, 2010.
Pavel Panoch a Štěpán Bartoš: Barokní umění na Chrudimsku, Atelier duplex s. r. o., Nové Město nad Metují, 2011.
Pavel Preiss: Kapucínský kostel v Chrudimi. Obrazy z hlavního oltáře, Česká křesťanská akademie, Chrudim, 2002.
Kapucínský klášter v Chrudimi, studie revitalizace konventu, Atelier Vavřík, 05/2014.
Milan M. Buben: Encyklopedie řádů a kongregací v českých zemích. Žebravé řády, III. díl / 1. svazek, Libri, Praha, 2006.
Dušan Foltýn a kol.: Encyklopedie českých klášterů, Libri, Praha, 2002.
Karel Chytil: Soupis památek historických a uměleckých v Království českém od pravěku do polovice XIX. století, Politický okres chrudimský, Archeologická komise při České akademii císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění, Praha, 1900.


Rozcestník: Putování po kapucínských klášterech


[8. listopadu 2018]

Klášter v Mariánské u Jáchymova

Kapucíny do Mariánské pozvali radní z Jáchymova s tím, aby se ujali správy zdejšího poutního místa. Císařovna Marie Terezie tento záměr schválila roku 1754.

V Mariánské v té době stával malý kostel zasvěcený Nanebevzetí Panny Marie, který uvnitř uchovával milostnou sošku Matky Boží. Zdejší osada se původně jmenovala jen Sorg, až s tímto poutním místem získala název Mariasorg, tedy v překladu Marie starající se nebo Marie pomocná.

Marianska 01

O samotném kapucínském klášteře se nám mnoho informací nedochovalo. Kostel byl zasvěcen Stigmatizaci svatého Františka a přímo propojen s poutním kostelem; celý areál byl dostavěn patrně kolem roku 1765.

Marianska 02
Pohled do presbytáře kapucínského kostela s oltářním obrazem Stigmatizace svatého Františka.

Od roku 1924 konvent spravovali bratři z bavorské provincie, po Mnichovu se klášter stal součástí Sudetského generálního komisariátu a po skončení války zdejší řeholníci odešli do Německa. V roce 1948 zde žili pouze dva bratři: kněz Optát Basler (1917–1984) a laik Prokop Kvíčala (1902–1983).

Marianska 03
Presbytář poutního kostela Nanebevzetí Panny Marie.

Komunisté však měli se zdejším krajem bohatým na uranovou rudu své plány, do kterých se jim poutní místo s klášterem samozřejmě nemohlo hodit. Oba kapucíny proto v září 1948 nechali zatknout za údajné ukrývání zbraní a celý areál zabavili. Po půl roce je pro nedostatek důkazů sice propustili, nicméně toho hlavního už dosáhli. Oba bratři poté žili v kapucínském klášteře v Sokolově, kde je v dubnu 1950 zastihla likvidační akce K.

Marianska 04
Po stranách oltáře jsou průchody do kapucínského kostela, nad nimi stojí sochy svatého Jáchyma a svaté Anny.

Do kláštera se nastěhovala StB a zřídila zde vyšetřovací věznici. Nedaleko pak byl začátkem června 1949 otevřen tzv. nápravně pracovní tábor pro vězně, především politické. Ti v jáchymovských dolech bez jakýchkoli ochranných prostředků těžili uranovou rudu, která se kompletně vyvážela do Sovětského svazu.

Marianska 05
V centru pozornosti poutního kostela vždy stála milostná soška Panny Marie, před ní klečí dva horníci v historickém oděvu.

Tábor Mariánská komunisté zavřeli v roce 1960 a o dva roky později sem nastěhovali Ústav sociální péče pro mentálně postižené ženy. Teprve na počátku 80. let byly staré vězeňské baráky zbourány a nahrazeny novostavbou. Dnes je Mariánská u Jáchymova známá především jako rekreační oblast.

Marianska 06
Pohled na hudební kruchtu poutního kostela.

V letech 1964–1965 nechali komunisté srovnat se zemí jak bývalý kapucínský klášter, tak oba kostely. Do dnešních dnů se kromě zbytků zdí dochovaly pouze varhany, které můžete vidět v bývalém kapucínském kostele v Sokolově, jenž slouží jako koncertní síň. Milostná socha Matky Boží našla své útočiště v kostele svatého Jáchyma v Jáchymově.


Kapucínská výstava v pražské Loretě na Hradčanech

Výstava Pax et Bonum mapuje více než čtyři sta let kapucínské historie u nás, přibližuje významné osobnosti i pestrost kapucínské spirituality.


Zdroje

Markéta Kubíková: Podmínky těžby uranu v Jáchymově, 1950–1989, bakalářská práce, Fakulta filozofická Západočeské univerzity v Plzni, Plzeň, 2012.
Český rozhlas: Zaniklé poutní místo Mariánská u Jáchymova, 12. 7. 2009.
Milan M. Buben: Encyklopedie řádů a kongregací v českých zemích. Žebravé řády, III. díl / 1. svazek, Libri, Praha, 2006.
Drahoslava Kubínová: Tvář kostelů na Sokolovsku v letech 1945–1960, bakalářská práce, Katolická teologická fakulta Univerzity Karlovy v Praze, Praha, 2006.
Dušan Foltýn a kol.: Encyklopedie českých klášterů, Libri, Praha, 2002.
Vojtěch Vlček: Perzekuce mužských řádů a kongregací komunistickým režimem 1948–1964, Matice cyrilometodějská, Olomouc, 2003.
Richard Schmidt: Soupis památek historických a uměleckých v Království českém od pravěku do polovice XIX. století, Politický okres jáchymovský, Archeologická komise při České akademii císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění, Praha, 1913.


Rozcestník: Putování po kapucínských klášterech

[21. října 2018]

Klášter v Sokolově

Na založení kapucínského kláštera v Sokolově má zásluhu především Jan Hartwig hrabě Nostic, který řeholníky na své panství pozval a spolu se svou manželkou Marií Eleonorou jim stavbu konventu také financoval. V roce 1663 jeho záměr odsouhlasili jak kapucíni, tak císař Leopold I. a pražský arcibiskup Arnošt Vojtěch z Harrachu.

Sokolov 01
Zprava ke kostelu přiléhá otevřená kaple Getsemanské zahrady, zleva se nachází Boží hrob z roku 1750.

Nový kapucínský areál byl vybudován během čtyř let a až na nějaké drobnosti kopíroval klášter v Horšovském Týně. Kostel v Sokolově vysvětil litoměřický biskup Maxmilián Rudolf Schleinitz k poctě svatého Antonína Paduánského, a to 20. října 1667. Kapucíni zde působili především jako kazatelé, přičemž sféra jejich vlivu zasahovala až na Chebsko, Loketsko a Karlovarsko.

Sokolov 02
Pohled do bývalého presbytáře kostela.

Největší rozkvět klášter zažíval v polovině 18. století, kdy zde žilo 25 bratří. Prostor před kostelem byl díky štědrosti sokolovských měšťanů doplněn třemi sochami františkánských světců a samotných chrám dostal svoji první, tehdy ještě dřevěnou kruchtu.

Sokolov 03
Hudební kruchta z 19. století, která nahradila dřevěnou ze století osmnáctého.

Devatenácté století přineslo přestavbu hrobky, kde do josefínských reforem bylo pohřbeno na pětatřicet řeholníků. Krypta pod kostelem sloužila zároveň Nosticům, místo posledního odpočinku zde našli manželé-zakladatelé a do roku 1931 ještě dalších padesát členů rodu.

Sokolov 04
Bývalý rajský dvůr, kolem se nachází kvadratura kláštera, uprostřed je zadní část kostela s chórem bratří.

Z dalších úprav a oprav onoho dlouhého století zmiňme alespoň novou klenutou kruchtu, ozdobení fasády kostela neogotickými prvky a jeho strop ornamentální výmalbou, stavbu předsíně, která zastřešila původní vstup do chrámu, nový zvon a varhany.

Sokolov 06
Budovy bývalého kláštera se dočkaly rekonstrukce a nového využití.

Během první republiky v klášteře krátce sídlila škola a školka pro českou menšinu, kapucínskou komunitu totiž tvořili už jen čtyři bratři, pro které byl obývaný prostor zbytečně velký. Po Mnichovu se klášter ocitl v Německé říši a stal se součástí Sudetského generálního komisariátu, stejně jako dalších deset klášterů v zabraném pohraničí.

Sokolov 05
Pohled na kvadraturu kláštera.

Jedním ze tří bratří, kteří v roce 1948 v klášteře žili, byl Ondřej Frgal (1908–1970), který se netajil svými protikomunistickými postoji. Za ukrývání policií hledaného kněze a dvou mladých lidí, kteří chtěli utéct do zahraničí, byl v září 1949 zatčen a v prosinci téhož roku odsouzen na dvanáct let; komunisté jeho čin klasifikovali jako velezradu. Spolu s ním byl odsouzen i jeho spolubratr Josafat Konečný (1909–1975). Za neoznámení trestného činu a sdružování proti republice dostal dva a půl roku.

Zatímco bratr Josafat později ještě mohl sloužit jako kněz, Ondřej Frgal po propuštění z kriminálu pracoval už jen v dělnických profesích. Tohoto kapucína věznili nejen komunisté, ale také nacisté. V červnu 1939 jej vyhostili z fašistického Slovenského štátu a o čtyři roky později zavřeli do koncentračního tábora Buchenwald, odkud se dostal až na konci války.

Sokolov 07MB
Rodová hrobka Nosticů byla po roce 1950 vypleněna, roku 1999 rekonstruována o znovu vysvěcena.

V únoru 1949 přichází do kláštera dva bratři, kněz Optát Basler (1917–1984) a laik Prokop Kvíčala (1902–1983). Oba byli propuštěni z vyšetřovací vazby v Chebu, kde je půl roku drželi za údajné ukrývání zbraní. Komunistům však šlo primárně o jejich klášter v Mariánské u Jáchymova, který se nacházel v strategické oblasti těžby uranu. Ten hned po zatčení řádu zabavili.

V dubnu 1950 následovala likvidační akce K, v rámci které komunisté veškerý majetek kapucínům (a samozřejmě nejen jim) zabavili a řeholní život de facto postavili mimo zákon. Do sokolovského kláštera se nejdříve nastěhovala armáda, v roce 1956 ji vystřídal národní podnik Zemstav a o pět let později bytový podnik, který tu sídlí dodnes ještě spolu s dalšími dvěma firmami.

Sokolov 09his

Po záboru zůstal kostel bezprizorní, co se dalo, bylo rozkradeno a zdevastováno. Nějaký čas toto místo sloužilo jako skladiště restaurací. Tristně skončila i hrobka Nosticů, jež padla za oběť hledačům pokladů. Až v roce 1999 se bývalý kapucínský chrám dočkal obnovy, v rámci které byl přestavěn na koncertní síň. Varhany, které zde můžete vidět, pocházejí ze zbouraného kapucínského kostela v Mariánské u Jáchymova. Opravena byla také hrobka, jež se znovu proměnila v důstojné pohřebiště. V prosinci 1999 ji slavnostně vysvětil kapucínský biskup Jiří Paďour.


Kapucínská výstava v pražské Loretě na Hradčanech

Výstava Pax et Bonum mapuje více než čtyři sta let kapucínské historie u nás, přibližuje významné osobnosti i pestrost kapucínské spirituality.


Zdroje

Vojtěch Vlček: Perzekuce mužských řádů a kongregací komunistickým režimem 1948–1964, Matice cyrilometodějská, Olomouc, 2003.
Dušan Foltýn a kol.: Encyklopedie českých klášterů, Libri, Praha, 2002.
Karolína Brahová: Bývalý kapucínský klášter s kostelem sv. Antonína Paduánského v Sokolově, bakalářská práce, Filozofická fakulta Masarykovy univerzity v Brně, Brno, 2006.
Emanuel Poche (red.): Umělecké památky Čech [P/Š], díl třetí, Academia, Praha, 1980.
Kapucínský klášter s kostelem sv. Antonína Paduánského


Rozcestník: Putování po kapucínských klášterech

[18. října 2018]

Klášter v Mnichově Hradišti

První komunita kapucínů přišla do Mnichova Hradiště 22. července 1690. O zřízení kláštera na svém panství požádal v roce 1687 Arnošt Josef z Valdštejna a řeholníkům nabídl místo v těsné blízkosti zámeckého areálu. Stavební práce, které během 90. let probíhaly, byly završeny slavnostním vysvěcením kostela 11. října 1699 litoměřickým biskupem Bohumírem Kapounem ze Svojkova.

MHradiste 01
Kapucínský kostel s kaplí svaté Anny; z balkonu v horní části kaple se kázalo.

Hlavní oltářní obraz s motivem Tří králů namaloval Jan Kryštof Liška, který působil především v Čechách a jeho práce bychom mohli najít i v dalších chrámech jiných řádů. Ve zdejším kapucínském kostele se dodnes nachází pět Liškových pláten, vedle zmíněného oltářního obrazu je to ztvárnění svatého Josefa s Ježíškem, svatého Jana Křtitele a dvou františkánských světců, Františka z Assisi a Antonína z Padovy.

MHradiste 02
Interiér kostela sv. Tří králů s oltářními obrazy Jana Kryštofa Lišky.

Když se roku 1713 hradišťskému kraji vyhnula morová epidemie, nechal František Josef z Valdštejna, syn zakladatele kláštera, postavit před kapucínský kostel sochu svaté Anny jako poděkování za její přímluvu. Časem se toto místo stalo vyhledávaným a mířilo sem mnoho poutníků, které kapucínský chrám už nedokázal pojmout.

MHradiste 03
Zadní část kapucínského kostela, pohled od boční kaple, kde se nachází vchod do krypty.

Proto se Marie Markéta z Valdštejna, manželka Františka Josefa Oktaviána z Valdštejna, rozhodla tolik oblíbenou světici uctít novou kaplí. Na rozdíl od strohé kapucínské architektury však měla být tato stavba, dokončená roku 1724, velkolepá a zdobná. Kapli svaté Anny dostali do duchovní správy samozřejmě kapucíni.

MHradiste 04
Kaple svaté Anny je přímo propojená s kapucínským kostelem.

Hraběnka Markéta, rozená Černínová z Chudenic, byla velmi štědrou donátorkou, financovala například i přestavbu loretánského kostela Narození Páně v Praze na Hradčanech. I toto poutní místo měli – a dosud mají – v duchovní správě kapucíni. Jeden z jejích synů, František Josef, dokonce do kapucínského řádu vstoupil, ve svých jednapadesáti letech, po smrti své manželky Marie Františky z Trauttmansdorffu, se kterou měl pět dětí. Je pohřbený v mnichovohradišťské řádové hrobce.

MHradiste 05
Pohled do presbytáře kaple svaté Anny.

Roku 1785 se Vincenc z Valdštejna-Vartenberka, vnuk hraběnky Markéty, postaral o menší rozruch. Jednak do Mnichova Hradiště, do kaple svaté Anny, přivezl ostatky svého slavného předka Albrechta z Valdštejna, o které usilovali i jiní příbuzní.

MHradiste 06
Na kostel navazuje kvadratura kláštera, pohled ze zámecké zahrady.

A také navrhl zrušení kapucínského kláštera. Někteří autoři ale uvádějí, že klášter byl zrušen v rámci josefínských reforem. Jisté však je, že Vincenc z Valdštejna pozemek i budovy následně odkoupil a využil pro své potřeby. Kapucíny zde však ponechal „na dožití“. Podle řádového nekrologia bylo ve zdejší hrobce po zrušení kláštera pohřbeno ještě deset bratří, poslední zemřel v roce 1817.

MHradiste 07
Bývalé kapucínské zahrady jsou dnes součástí zámeckého parku.

V roce 1945, když Valdštejnové o svůj majetek přišli, se i kapucínský areál dostal do rukou státu. V současné době je kostel s kaplí svaté Anny zařazen do třetího prohlídkového okruhu zámku. Bývalý chrám slouží jako lapidárium středočeských barokních soch. Klášter je pronajatý neziskové organizaci Focus, která zde provozuje sociálně-terapeutickou dílnu a nabízí také možnost ubytování.


Kapucínská výstava v pražské Loretě na Hradčanech

Výstava Pax et Bonum mapuje více než čtyři sta let kapucínské historie u nás, přibližuje významné osobnosti i pestrost kapucínské spirituality.


Zdroje

Dušan Foltýn a kol.: Encyklopedie českých klášterů, Libri, Praha, 2002.
Jana Svobodová: Fundace Marie Markéty z Valdštejna, bakalářská práce, Katolická teologická fakulta Univerzity Karlovy v Praze, Praha, 2009.
Tereza Haišmanová: Bývalý kapucínský kostel sv. Tří králů a jeho oltářní výzdoba od Jana Kryštofa Lišky, bakalářská práce, Filozofická fakulta Masarykovy univerzity v Brně, Brno, 2011.
Mojmír Horyna, Květa Křížová, Eva Lukášová: Zámek Mnichovo Hradiště, Národní památkový ústav, Praha, 2013.
Lenka Procházková: Svatoanenská pouť v Mnichově Hradišti jako typ městské slavnosti druhé poloviny 19. a první poloviny 20. století, Východočeský sborník historický č. 23/2013.


Rozcestník: Putování po kapucínských klášterech

[15. října 2018]