Akce rakev

V srpnu 1872 proletěla tiskem zpráva, že ostatky Františka barona Trencka se přestěhují do rodinné hrobky ve Vídni. Bylo to přání jeho prasynovce Jindřicha von Trencka (1804–1876), c. k. majora a posledního mužského člena rodu na rakouském území.

Pro svého prastrýce nechal vyrobit velkou cínovou rakev, která v té době už mířila do hlavního města Moravy. Pozdvižení ale trvalo jen krátce. Situaci totiž na pravou míru uvedla závěť Františka Trencka, která jasně říká, že její pisatel chtěl být pohřbený právě a jedině v kapucínské hrobce v Brně.

ZPH hrobka Trenck 08b
Foto: Zuzana Píšková Hrivňáková

A tak se v sobotu 5. října 1872 v kostele u kapucínů konala zádušní mše svatá, po níž bratři přeuložili ostatky slavného velitele pandurů. V kapli hrobky pak nad novou rakví promluvil zdejší kvardián Alois Ježek.

Rodinná sbírka

Tím to ale neskončilo. Jindřich von Trenck uspořádal výstavu předmětů, které nashromáždil po svém předkovi. Během dvou dnů ji navštívilo 2854 lidí.

A tady zřejmě na scénu poprvé přichází i onen palec levé ruky, který někdo z důvodů, které zatím neznáme, mumii barona Trencka ukroutil. Celou vystavovanou sbírku totiž Jindřich von Trenck v roce 1876 odkázal Františkovu muzeu (dnešní Moravské zemské muzeum) a díky reportáži Opavského Týdenníku z roku 1880 víme, že v té době byl baronův prst skutečně muzejním exponátem.

Legenda pod kostelem

František Trenck se v Brně těšil velké popularitě. Nemálo zvídavých po léta mířilo do kapucínského kostela právě jen kvůli němu – mohli se ocitnout přímo nad hrobem legendy, přečíst si jeho epitaf napsaný ve vězení na Špilberku. V roce 1872 se ale situace povážlivě změnila – baron Trenck odpočívá v dobře přístupné kapli. Možná právě tento bod je onou historickou výhybkou, která přesměrovala další osudy kapucínské hrobky od zemřelých spíše k těm živým… návštěvníkům.

ZPH hrobka Trenck 08
Foto: Zuzana Píšková Hrivňáková

„Sestoupíme nejprve po uzounkých, točitých schodech do místnosti, podobné kapli… Kapucínek rozsvítí voskovou pochodeň, při jejímž rudém svitu můžeme lépe kolem se rozhlédnouti,“ líčí autor reportáže, jež v roce 1882 vyšla v časopise Ruch. Stačilo jen zazvonit u vstupu do kláštera a přednést svou prosbu. V roce 1889 hrobku navštívil dokonce samotný arcivévoda František Ferdinand d'Este i se svým mladším bratrem arcivévodou Ottem.

Memento mori

A tak si bratři osvojili novou roli – začali provádět místem, kde se návštěvníci mohli dotknout vlastní pomíjivosti.