Leopold Antonín hrabě Sak z Bohuňovic

Leopold Antonín († 1725) pocházel z českého vladyckého rodu z Bohuňovic u Kolína. Česká větev zanikla v době třicetileté války, jiná už v 16. století přesídlila na Moravu, kde jeho otec, Antonín Zikmund Leopold († 1700), v roce 1684 získal panský stav. Jeho děd, Ferdinand Zikmund († 1655), byl brněnským krajským hejtmanem a významně přispěl k obraně Brna při obléhání švédskými vojsky v roce 1645.

Erb Sack z Bohunovic 485

Leopold Antonín, kterému patřily Martinice, byl královským radou a dvacet osm let zastával úřad olomouckého krajského hejtmana. V roce 1721 byl povýšen do hraběcího stavu. Díky jeho finanční podpoře byla v Olomouci zřízena rytířská akademie. Měl pouze jednoho bratra, Františka Ferdinanda († 1719), kterému se narodilo šest dcer, takže Leopoldovou smrtí rod Saků z Bohuňovic vymřel po meči.


Zdroje

Petr Mašek: Šlechtické rody v Čechách, na Moravě a ve Slezsku od Bílé hory do současnosti, II. díl, Argo, Praha, 2010.
Kristýna Michalcová: Královský tribunál – příspěvek k problematice přesídlování moravského úřadu v 17. století, diplomová práce, Filozofická fakulta Masarykovy univerzity v Brně, 2007.

Erb Leopolda Antonína Saka z Bohuňovic; kresba: Petr Tybitancl.

Jan Vilém hrabě ze Zinzendorfu a Pottendorfu

Zmínky o předcích tohoto významného dolnorakouského rodu najdeme už v pramenech z 12. století. Část rodu se později přihlásila k evangelickému, augsburskému vyznání a z této větve pocházel i slavný Mikuláš Ludvík hrabě ze Zinzendorfu a Pottendorfu (1700–1760), který je považovaný za duchovního otce obnovené Jednoty bratrské.

Rodový erb hrabat ze Zinzendorfu a Pottendorfu, kresba: Petr Tybitancl

Jan Vilém (1627–1695) zastával úřad císařského rady a komořího, dědičně byl rovněž nejvyšším rakouským lovčím. Oženil se s Eleonorou Julianou hraběnkou von Kurland. V letech 1682–1695 působil jako velitel brněnské pevnosti Špilberk; spolu se svou manželkou se často ujímali role kmotrů dětí špilberských vojáků. V roce 1688 jej císař Leopold I. „za věrné služby“ povýšil do generálské hodnosti polního strážmistra.

Jan Vilém nechal na Špilberku zbudovat zbrojnici, která svou velikostí předčila všechny ostatní na celé Moravě. Také nechal na své náklady postavit novou kapli, jež byla dokončena v roce 1693 a zasvěcena Nejsvětější Trojici. Zřídil pro ni fond na úhradu bohoslužebných nákladů, do kterého vložil pět set zlatých. Tato kaple sloužila nejen posádce pevnosti, ale také vězňům.

Spilberk vyrez z mapy
Pevnost Špilberk, výřez z mapy, 17. století; zdroj: © Univerzita Karlova, Přírodovědecký fakulta, Mapová sbírka.

Jedním z následujících velitelů Špilberku a velících generálů na Moravě byl i bratranec Jana Viléma, Ludvík ze Zinzendorfu a Pottendorfu (1661–1742); působil zde v letech 1717–1741. Mimo jiné se zasloužil o trvalý zdroj příjmů pro kapli, kterou zbudoval jeho příbuzný. Během Ludvíkovy éry také vyrostla dvoupatrová vězeňská budova, kde později možná pobýval slavný velitel pandurů František baron Trenck.


Zdroj

Jiří Vaněk: Velitelé špilberské pevnosti v letech 1645–1750, Sborník Forum Brunense, 2007.
Jiří Vaněk: Posádka špilberské pevnosti a její ubytování v 1. polovině 18. století, Forum Brunense, 2009.
Jiří Vaněk: Posádka špilberské pevnosti ve světle svatojakubských matrik 1645–1750 (1. část), Sborník Forum Brunense, 2011.

František Antonín a Marie Anna Grimmovi

František Antonín (1710–1784), syn Mořice a Voršily Grimmových, studoval v letech 1730–1733 malbu na Akademii ve Vídni a poté pokračoval na vojenské akademii studiem stavitelství. V druhé polovině 30. let odjel na studijní pobyt do Říma, Bologně, Turína a Paříže. Po návratu krátce působil ve vídeňském c. k. inženýrském sboru a během let 1743–1745 natrvalo přesídlil do Brna.

V roce 1745 se oženil s Marií Annou Josefou Knurrovou (1725–1757), dcerou významného moravského obchodníka z Fulneku. Postupně se jim narodilo sedm dětí; něco málo víme o dvou z nich:

Mořic (1746–1827), roku 1762 vstoupil do kapucínského řádu a přijal řeholní jméno František Ludvík; stal se knězem.
Filip Nerejský (1754–1791), dědic otcova majetku.

František Antonín pracoval v letech 1746–1768/69 ve službách Dietrichštejnů, druhého nejmocnějšího rodu na Moravě. Stal se nejen uznávaným a vyhledávaným architektem, ale do historie se zapsal také jako majitel rozsáhlé sbírky architektonických knih a plánů. Z velkého počtu jeho projektů jmenujme alespoň kostel sv. Leopolda s klášterem milosrdných bratří v Brně, kostel Stětí sv. Jana Křtitele v Hranicích na Moravě, klášterní chrám augustiniánů ve Šternberku či zámek v Napajedlech.

Frantisek Antonin Grimm
Moravské galerie v Brně, portrét Františka Antonína Grimma; autorem je brněnský malíř František Vavřinec Korompay.

U kapucínů projektoval rozšíření kostela o kapli svatého Fidela a nové zaklenutí chrámu (1753). V letech 1763–1764 pod jeho vedením vyrostla v areálu kláštera nová, na kapucínské poměry honosná knihovna. František Antonín ji nejen navrhl, ale velmi pravděpodobně také financoval. Uhradil rovněž náklady na zhotovení pěti soch františkánských a kapucínských světců od brněnského umělce Jana Adama Nessmanna, jež zdobí terasu před vstupem do kostela.


Zdroje

Jiří Kroupa: František Antonín Grimm – architekt 18. století, Moravská galerie Brno, 1982.
Michal Tejček: Kapucíni v Brně v 17.–18. století, Sborník příspěvků k dějinám a výstavbě Brna, 2005.

Mořic a Voršila Grimmovi

Rodina Grimmova patří neodmyslitelně k dějinám zdejšího kláštera. S kapucínskou komunitou ji totiž pojily nejen vztahy pracovní, ale také přátelské.

více »