Kateřina Zarerová († 1761)

Vdovu Kateřinu Zarerovou, františkánskou terciářku, „zbožnou ženu“ a „pilnou dobrodinkyni“ zmiňuje brněnská kapucínská kronika hned několikrát.

V roce 1739 zdejšímu kostelu darovala dva obrazy: svatou rodinu Ježíše Krista a svatého Jana Nepomuckého se ctihodným Janem Sarkanderem. Obě díla vytvořil brněnský malíř Jindřich Hoff.

V roce 1751 nechala Kateřina Zarerová zhotovit sošku Panny Marie Mariazellské s prosklenou skříňkou, která byla na přání donátorky umístěna na bočním oltáři svatého Felixe z Cantalice. Později pak byla přesunuta do „nové kaple“, čímž kapucínský kronikář myslel nově zbudovanou kapli s oltářem svatého Fidela ze Sigmaringen. Fotografie oltáře (viz níže) pravděpodobně pochází z meziválečného období.

Madona Mariazell v kapli 485 01

Soška mariazellské madony se nám bohužel nedochovala. Podle pamětníků však byla v kapucínském chrámu ještě v roce 1959.

Dodnes je však v kostele k vidění prosklená skříňka, která snad mohla být jednou ze dvou vitrín, jež byly pro sošku madony zhotoveny. Tato rokoková vitrína stojí na oltáři svatého Felixe a je v ní umístěna vosková soška Jezulátka (viz níže). Je také pravděpodobné, že čtvery šatičky, které Jezulátko během roku obléká, byly přešity z šatiček původně určených pro sošku Panny Marie Mariazellské. 

Madona Mariazell skrinka 485

Dne 20. srpna 1752 začala u sošky Panny Marie Mariazellské celobrněnská pobožnost, která vyvrcholila poutí do slavné mariánské svatyně ve štýrském Mariazell. (Kapucíni se na tomto každoročním procesí prokazatelně podíleli už v roce 1732, historie samotné brněnské poutě je samozřejmě ale ještě starší.)

A protože se Panna Maria Mariazellská v Brně těšila velké úctě, byla tato soška vždy 20. srpna nošena v procesí, zpívali se loretánské litanie s doprovodem varhan, dále eucharistické hymny O salutaris hostiae a Tantum ergo a mariánské zpěvy, složené právě pro tuto slavnost. Ve dnech 27., 29. a 30. srpna pak byla sloužena zpívaná missa solemnis, nákladem (opět) Kateřiny Zarerové, kdy svůj um předvedli muzikanti z kostela svatého Jakuba. Kapucínům byly pro tuto příležitost dokonce ušity nové liturgické oděvy – pluviál a dalmatiky. Pobožnost končila 2. září.

Poznámky

Františkánští terciáři jsou stejně jako františkánští řeholníci a řeholnice inspirováni životem svatého Františka z Assisi. Povětšinou však žijí v manželství a mají svá zaměstnání. Více o nich najdete zde.

Jindřich Hoff († 1764) pocházel zřejmě z Horního Rakouska; brněnské měšťanství získal v roce 1713. Bydlel na Kapucínském náměstí, kde stál i dům architekta Jana Křtitele Erny, stavitelské rodiny Grimmovy nebo hraběte Karla Ludwiga Roggendorffa – všichni byli různým způsobem propojeni s kapucínským klášterem.

Jindřich Hoff kapucínům restauroval oltářní obraz Nalezení svatého Kříže (1739) i několik dalších, mj. Stigmatizaci svatého Františka. Toto dílo namaloval proslulý kapucínský malíř Kosmas z Castelfranca (Paolo Piazza), kněz benátské provincie, pro hlavní oltář prvního kostela, jež se spolu s konventem nacházel za hradbami města (zbořen v roce 1645). Vše nasvědčuje tomu, že se tento obraz nedochoval.

Pro více informací o Jindřichu Hoffovi doporučujeme diplomovou práci Filipa Komárka Vznik a vývoj malířského bratrstva sv. Lukáše v Brně v 1. polovině 18. století (FF MU v Brně, 2007).

Kapucíni a poutě do Mariazell – více najdete zde: Michal Tejček: Kapucíni v Brně v 17.–18. století, Sborník příspěvků k dějinám a výstavbě Brna, 2005.


Kapsobota 09 10