Jan Weikard Michael Václav hrabě ze Sinzendorfu (1656–1715)

Jan Weikard pocházel ze starého hornorakouského rodu; a dá se říct, že jeho rodinné poměry byly celkem komplikované.

Jeho otec, Jan Jáchym ze Sinzendorfu († 1665), se poprvé oženil s Marií Salome z Polheimu. Narodily se jim sice čtyři děti, ale ani jedno se nedožilo dospělosti. Po smrti své ženy vstoupil do manželství podruhé, a to s Marií Maxmiliánou hraběnkou z Althanu (1635–1689). Z tohoto svazku vzešli tři synové: „náš“ Jan Weikard (1656–1715), Adolf Michael (1659–1700) a Michael Jan Jáchym (1665–1697). Později k nim přibyli další dva, ovšem už nevlastní bratři.

Hrad Veveri 03
Hrad Veveří, foto: archiv Státního hradu Veveří

Ovdovělá Marie Maxmiliána se totiž také podruhé provdala – za vdovce Antonína Františka Collalta, pocházejícího z nejvýznamnějšího moravského šlechtického rodu druhé poloviny 17. století. Narodili se jim dva synové: Leopold Rombaldo (1674–1707) a Kristián Karel (1677–1698). A jak už se to kvůli dědictví stává, mezi potomky z prvního a druhého manželství Marie Maxmiliány vznikl jistý „nesoulad“. Zdroje se liší akorát v tom, jestli hraběnka protežovala spíše Sinzendorfy, nebo Collalty. A pro úplnost ještě dodejme, že Antonín František Collalto se stihl oženit ještě potřetí.

Sinzendorfovi4

Jan Weikard v roce 1686 uzavřel sňatek s Isabellou, rozenou lankraběnkou z Fürstenberg-Stühlingendu (1658–1719). Manželům se narodily tři děti: Jáchym Antonín Josef Václav (1689–?), Marie Alžběta (1697–1758) a Prosper Antonín Josef Quido (1700–1756), který se stal dědicem rodinného jmění.

Hrabě Weikard zastával úřad tajného císařského rady a nejvyššího sokolníka u císařského dvora ve Vídni. Na Moravě mu patřilo panství Veveří a Říčany u Tišnova, v Čechách pak Trpísty a Třebel. Vlastnil také domy v Brně a ve Vídni, kde občas pobýval. Podle Pamětí panství veverského si však nejvíce oblíbil hrad nad Svratkou: „Kdežto Collaltové na Veveří jen ob čas přicházeli ku kratšímu pobytu, dávajíce přednosť Brtnici, sídlíval Weikart s celým dvorem každoročně po mnoho měsíců na hradě. Bývalo na něm tedy hlučno a veselo. Jak vrchnosť tak její dvořeníni stýkali se rádi s poddanými…“

Hrad Veveri 01
Hrad Veveří, foto: archiv Státního hradu Veveří

Zdá se, že Jan Weikard byl také velmi zbožným mužem. Pro kapli na hradě Veveří si v roce 1710 vymohl odpustky ke svátku svatého Václava a v roce 1712 dovolení, aby zde směla být uchovávána a k úctě vystavována eucharistie. Za jeho časů však kaple sloužila pouze osazenstvu hradu, veřejnou se stala až v roce 1764, kdy panství vlastnil Weikardův vnuk Václav Jan.

Jan Weikard, jeho choť Isabella, syn Prosper i dcera Alžběta byli pohřbeni v kapucínské hrobce.

Poznámka

Vycházeli jsme především z těchto zdrojů: Karel Eichler: Paměti panství veverského, vlastním nákladem, Brno, 1891; Marika Růžičková: „Hoch vnd wohlgeborne Graffin“ – obraz života šlechtičny v korespondenci Marie Maxmiliány Terezie hraběnky Collalto, Magisterská diplomová práce, Filozofická fakulta Univerzity Palackého v Olomouci, 2017; Pavel Uedl: Příprava expozice v palácové kapli SH Veveří, Bakalářská diplomová práce, Filozofická fakulta Masarykovy univerzity v Brně, 2013.