Klášter v Jihlavě

Tento klášter je na Moravě z těch kapucínských jediný, ze kterého se do dnešních dnů nezachovalo vůbec nic. Jeho počátek se datuje rokem 1631, kdy byl položen zákládní kámen. U této události zřejmě nechyběla ani hlavní mecenáška Bianka Polyxena hraběnka Collaltová, která koupí majetku Jana Jakuba hraběte Magnise převzala i jeho závazek zřídit v Jihlavě kapucínský klášter.

Jihlava veduta 18st

Nový kostel už o rok později, 29. srpna 1632, vysvětil olomoucký pomocný biskup Filip Fridrich Breuner, a to ke cti svatého Františka Serafínského. V letech 1708 a 1741 nechali kapucíni kvůli nedostatku místa klášter rozšířit. Roku 1756 zvětšili také hrobku pod kostelem, aby měli více prostoru pro pohřbívání dobrodinců. (Na vedutě, která pochází z konce 18. století, najdete i kapucínský kostel – zcela vlevo.)

Jihlava 02m

Klášter zrušil císář Josef II. v roce 1787. O čtyři roky později se zde usídlila soukenická manufaktura a z kostela se stalo skladiště. V polovině 19. století kapucíni zvažovali, že se do Jihlavy vrátí. Nakonec z toho sešlo a roku 1849 zchátralé budovy bývalého konventu koupil Johan Okonski, zdejší výrobce kovového zboží původem z Varšavy, a nechal jej přebudovat na Městské divadlo. (Foto výše: pohled na nároží ulic Divadelní a Komenského, kde kdysi stával kapucínský klášter.)

Jihlava 01m 

Ze staré divadelní budovy se dochovalo pouze průčelí (uprostřed, viz foto výše), právě zde stával kapucínský kostel. Zbytek včetně sousední barokní zástavby byl zbourán při rozsáhlé demolici v roce 1990 (fotodokumentace). Na poněkud nešetrně uvolněném prostoru pak vyrostla nová budova, kde se opět usídlílo Horácké divadlo. Slavnostní otevření se konalo 20. října 1995. (Pohled na divadlo z vnitrobloku, viz níže.)

Jihlava 04m


Kapucínská výstava v pražské Loretě na Hradčanech

Výstava Pax et Bonum mapuje více než čtyři sta let kapucínské historie u nás, přibližuje významné osobnosti i pestrost kapucínské spirituality.


Zdroje

Dušan Foltýn a kol.: Encyklopedie moravských a slezských klášterů, Libri, Praha, 2005
Milan M. Buben: Encyklopedie řádů a kongregací v českých zemích. Žebravé řády, III. díl / 1. svazek, Libri, Praha, 2006.
Ludmila Hůrková: Horácké divadlo


Rozcestník: Putování po kapucínských klášterech

[17. července 2018]

Klášter v Třebíči

O založení kapucínského kláštera v Třebíči jako první oficiálně požádal majitel tamního panství, Adam František z Valdštejna, v roce 1663. Bratři nakonec přišli až roku 1686, po mnoha letech nejrůznějších komplikací.

Základní kámen položili 3. června 1687 a 1. ledna 1691 se mohli stěhovat do nového kláštera. Kostel, který později změnil jméno na Proměnění Páně, vysvětil 15. října 1693 olomoucký pomocný biskup Jan Josef Breuner.

Trebic 01m

Josefínské reformy se třebíčské komunitě vyhly jen částečně. Klášter sice zrušen nebyl, ale vznikla u něj nová farnost. V letech 1784–1802 zde jako duchovní správci působili pouze diecézní kněží s tím, že jako kooperátoři jim vypomáhali kněží kapucínští.

A protože se prvnímu faráři Jakubu Dvořeckému klášterní budovy příliš nezamlouvaly, započalo se roku 1788 se stavbou fary, která dodnes stojí vpravo vedle kostela (viz foto níže).

Trebic 02m

Průčelí kostela je zdobeno latinským nápisem, tzv. chronogramem, který ukrývá letopočet 1691. Nad ním se nachází rodový erb Valdštejnů jako fundátorů kláštera. Freska se svatým Františkem z Assisi pochází až z roku 1992, kdy se kostel v rámci rozsáhlejších oprav připravoval na 300. výročí svého svěcení.

Trebic 03m

V letech 1821, 1822 a 1847 postihly Třebíč požáry, které zasáhly i klášter. Vždy se ale podařilo budovy opravit, ba i vylepšit.

Největším zásahem do typické kapucínské architektury se stala stavba kostelní věže, kterou roku 1884 inicioval tehdejší kvardián a farář Albert Chlumecký (1829–1891). Dřívější pravidla dovolovala pouze tzv. sanktusník na hřebeni střechy presbytáře (malá věžička vpravo, viz foto nahoře).

Trebic 04m

Hlavní oltářní obraz, zobrazující proměnění Ježíše Krista na hoře Tábor, namaloval chrudimský malíř s italskými kořeny, Josef Cereghetti, snad kolem poloviny 18. století. Boční oltáře v presbytáři jsou zasvěceny svatému Františku z Assisi a svatému Antonínu Paduánskému.

V kostele se nacházejí také dvě kaple, větší, zasvěcená svaté Barboře, a menší, ke cti Panny Marie Bolestné.

Trebic 05m

Roku 1934 kapucíni započali se stavbou serafínské školy pro vzdělávání chlapců z chudých rodin (viz foto níže). Původně měla být budova větší. V průběhu stavby však došlo k omezení plánů kvůli nestabilnímu podloží, které výrazně zvýšilo náklady. Školu 21. července 1935 posvětil generální ministr kapucínského řádu Vigilio Federico Dalla Zuanna z Valstagny (1880–1956). Ročně zde studovalo kolem čtyřicítky chlapců.

Během války byla škola zabrána a sloužila jako nemocnice. Svému původnímu účelu se budovy vrátily už jen na krátkou chvíli školního roku 1947/1948. Od roku 1999 zde sídlí Katolické gymnázium, které se aktuálně pustilo do přistavby nové budovy a do rekonstrukce té původní.

Trebic 07m

Roku 1950, v rámci likvidační akce K, komunisté bratry i studenty serafínské školy vyhnali a klášter zabavili. Zůstat mohl pouze Egid Pytlíček (1882–1966) jako duchovní správce farnosti. V této službě ho roku 1957 vystřídal spolubratr Kasián Válek (1912–1980); po jeho smrti pak nastoupil další kapucín, Antonín Kovář (1926–2000).

Trebic 06m

Během politického uvolnění roku 1968 se zde několik kapucínů pokusilo o obnovení řeholního života. Byli to dva kněží, Marek Mayer (1913–1997) a Metoděj Sládek (1924–2000), a dva bratři laici, kteří byli zároveň i rodnými bratry, Štěpán (1921–2006) a Vavřinec (1923–2010) Zimmermannovi.

Avšak ani po revoluci zde nová řeholní komunita nevznikla a zůstalo jen u kapucínského faráře. Se smrtí Antonína Kováře působení kapucínů v Třebíči skončilo definitivně.

Trebic 08mhis

Po akci K sídlili v areálu kláštera nejdříve vojáci, od 60. let pak Střední průmyslová škola strojírenská. Klášterní zahradu (viz foto výše) pohltila zástavba. Po listopadu 1989 kapucíni klášter sice dostali zpátky, ale roku 1998 jej i s kostelem a farností předali brněnskému biskupství.


Kapucínská výstava v pražské Loretě na Hradčanech

Výstava Pax et Bonum mapuje více než čtyři sta let kapucínské historie u nás, přibližuje významné osobnosti i pestrost kapucínské spirituality.


Zdroje

Monika Nováková: Kapucínský klášter a farnost Třebíč-Jejkov v letech 1899–2000, bakalářská práce, Pedagogická fakulta Masarykovy univerzity v Brně, Brno, 2011.
Vojtěch Malach: Dějiny kapucínského kláštera v Třebíči, diplomová práce, Katolická teologická fakulta Univerzity Karlovy v Praze, Praha, 2009.
Milan M. Buben: Encyklopedie řádů a kongregací v českých zemích. Žebravé řády, III. díl / 1. svazek, Libri, Praha, 2006.
František Dvorský: Vlastivěda moravská, Třebický okres, Musejní spolek, Brno, 1906.


Rozcestník: Putování po kapucínských klášterech

[26. června 2018]

Klášter ve Znojmě

Kapucíni přišli do Znojma v roce 1625 na pozvání kardinála Františka Ditrichštejna a prozatimně se usídlili u premonstrátů v Louce. Vedle představitelů města našli bratři oporu také ve třech dobrodincích – Janu Křtiteli z Wärtenbergu, císařském dvorním kancléři, Caesaru Gallovi a Františku Magnisovi.

Základní kámen kapucíni položili roku 1928, a to za přítomnosti samotného císaře Ferdinanda II. Klášterní areál vyrostl na parcelách několika měšťanských domů, které byly vykoupeny a zbořeny.

Znojmo 01m

Kostel zasvěcený svatému Janu Křtitelovi byl slavnostně vysvěcen 1. září 1632 olomouckým pomocným biskupem Filipem Bedřichem Breunerem.

První rozšíření kláštera se datuje rokem 1658, kdy si bratři díky vykoupení dalších dvou domů mohli zvětšit zahradu. V letech 1724–1726 došlo i na rozšíření samotných budov.

Sousoší Krista na Olivetské hoře, vsazené do ohradní zdi kláštera, pochází z poloviny 18. století.

Znojmo 02m

Roku 1757 se kapucíni pustili do kompletní obnovy interiéru kostela, a to díky štědré donátorce Marii Gabriele Felicitas Fürstenberg-Mösskirch. O výzdobu se postarali malíři Jan Lukáš Kracker, znojemský rodák a kapucínský příznivec, a František Karel Palko, působící v té době v Sasku. Svá plátna dodali zdarma.

Do dnešních dnů se dochoval původní barokní chorus, kde se bratři modlili, nacházející se typicky za hlavním oltářem. Fotografie níže ukazuje část jeho výzdoby.

Znojmo 04m

Interiér barokního kostela doplňuje novodobá (r. 1994) malba umělce chorvatského původu, Milivoje Husáka (viz níže). Znázorňuje známou Píseň bratra Slunce, kterou složil svatý František z Assisi.

Další Husákovo dílo, tentokrát z roku 2008, zdobí průčelí kostela. Autor se nechal inspirovat křížem, ze kterého k svatému Františkovi promluvil samotný Bůh: „Františku, oprav můj dům.“

Znojmo 03m

V podzemí kapucínského kostela, který dnes spravuje farnost u chrámu svatého Mikuláše, se nachází krypta, která sloužila k pohřbívání bratří a dobrodinců kláštera.

Znojmo 05m

I zde byli bratři kapucíni pohřbíváni na holou zem a dobrodinci do dřevěných rakví. Hrobka je zpřístupněná veřejnosti.

Znojmo 06m

V roce 1946 prošel celý klášterní areál včetně kostela důkladnou rekonstrukcí, o čtyři roky později jej však v rámci likvidační akce K zabrali komunisté. Nejdříve zde sídlila armáda, pak se z kláštera stala turistická ubytovna. Budovy s výjimkou kostela patří státu a jejich budoucnost je stále nejasná. Zatím jen zejí prázdnotou a chátrají.

Znojmo 07m

Kapucínská výstava v pražské Loretě na Hradčanech

Výstava Pax et Bonum mapuje více než čtyři sta let kapucínské historie u nás, přibližuje významné osobnosti i pestrost kapucínské spirituality.


Zdroje

Dušan Foltýn a kol.: Encyklopedie moravských a slezských klášterů, Libri, Praha, 2005.
Tomáš Valeš: Mezi Brnem a Vídní. Umění a umělci ve Znojmě a okolí 1715–1815, disertační práce, Filozofická falkulta Masarykovi univerzity v Brně, Brno, 2012.


Rozcestník: Putování po kapucínských klášterech

[19. června 2018]

Klášter v Mikulově

Tento klášter je po Hradčanech a Brně třetí nejstarší u nás. V roce 1611 jej založil František kardinál Ditrichštejn, olomoucký biskup a majitel mikulovského panství. V květnu 1612 byl položen základní kámen a 22. srpna 1613 už mohl kardinál Ditrištejn ke cti svatého Františka Serafínského vysvětit nový kostel.

Mikulov 01m

V roce 1686 nechal kníže Ferdinand Ditrichštejn namísto zchátralého kláštera postavit nový. Roku 1751 se rozrostl o vinný sklep, který sloužil pro celou provincii, a roku 1765 pak přibyla nová knihovna a další prostory.

Mikulov 02m

Zdejší kapucínská komunita byla po celou dobu své přítomnosti v Mikulově úzce spojena s loretánským poutním místem, které v bezprostřední blízkosti kláštera zbudoval kardinál Ditrichštejn. Povolení dostal od císaře Ferdinanda II. roku 1622. Loretánský domek, postavený jako přesná kopie toho v italském Loretu, se stal předobrazem mladší Santa Casy v Praze na Hradčanech

Mikulov 03m

Mikulovskou loretu obkroužily ambity a později překlenul kostel svaté Anny, vysvěcený roku 1656. Tento chrám těsně přiléhal k tomu kapucínskému a z druhé strany vyrostla klenotnice pro uchovávání darů, které poutníci přinášeli Matce Boží.

Mikulov 04m

Kapucíni, kterým kardinál Ditrichštejn svěřil duchovní správu lorety, měli na starost zpovídání poutníků, jejich základní zaopatření a ubytování těch, kteří patřili ke kněžskému či řeholnímu stavu.

Mikulov 05m

Roku 1784 ale Mikulov zachvátil velký požár. Kapucínský klášter byl natolik poničený, že bratři namísto opravy požádali o jeho zrušení a z města odešli. Ditrichštejnové si z loretánského kostela, ze kterého zbyla také jen ruina, vyzvedli své zemřelé a přenesli je do hrobky mikulovského farního kostela.

Mikulov 06m

Roku 1846 se loretánský areál díky Františku Josefu Dietrichštejnovi dočkal rekonstrukce. Kníže jej nechal přestavit na rodovou hrobku s vlastním kostelem. Po roce 1945, kdy museli Ditrichštejnové z Mikulova odejít a majetek jim zabavil stát, hrobka téměř půl století chátrala. Nyní je v majetku města, které ji kompletně zrekonstruovalo. Během sezóny je hrobka denně otevřená veřejnosti.

Mikulov 07m

Svého happy endu se dožil i presbytář kapucínského kostela, který jako téměř jediný pozůstatek po dřívějším konventu přečkal do dnešních dnů. V 90. letech 20. století objevili kouzlo tohoto místa manželé Knorrovi a odkoupili ho od města. Po deset let jej svépomocí revitalizovali a v roce 2011 poprvé otevřeli veřejnosti. Galerie Konvent hostí výstavy, koncerty i divadelní představení; majitelé zde provozují také kavárnu. A jednou ročně se zde koná mše svatá na připomínku příchodu kapucínů do Mikulova.


Kapucínská výstava v pražské Loretě na Hradčanech

Výstava Pax et Bonum mapuje více než čtyři sta let kapucínské historie u nás, přibližuje významné osobnosti i pestrost kapucínské spirituality.


Zdroje

Dušan Foltýn a kol.: Encyklopedie moravských a slezských klášterů, Libri, Praha, 2005.
Dobromila Brichtová: Pod tvými ochrannými křídly. Od loretánského kostela k hrobce Dietrichsteinů v Mikulově, Turistické informační centrum Mikulov, o. p. s., Mikulov, 2014.


Rozcestník: Putování po kapucínských klášterech

[13. června 2018]

Klášter v Náměšti nad Oslavou

Klášter v Náměšti je poslední, který kapucíni stihli do josefínských reforem na našem území postavit. Zakladatelem byl majitel zdejšího panství, hrabě Bedřich Vilém Haugvic. Stavební práce v roce 1759 započal brněnský stavitel Bartoloměj Zindtner a roku 1763 sem přišli první bratři. Kostel vysvětil pomocný olomoucký biskup Jan Václav Xaver Freyenfels 26. července 1772, a to ke cti Panny Marie Andělské.

Namest 01

Bratři ale v Náměšti nepobyli dlouho; v září 1784 jejich klášter zrušil císař Josef II. Budovy pak ve veřejné dražbě koupili Haugvicové a v roce 1795 zde založili manufakturu na výrobu látek. Původní klášter byl zbořen a z obou stran kostela vyrostl nový tovární komplex, který pro výrobu využil i původní chrám. V době rozkvětu zde pracovalo kolem 1100 lidí.

Dnes slouží budovy po pravé straně bývalého kostela jako byty, viz foto níže.

Namest 03

V roce 1866 Haugvicové továrnu prodali dvěma brněnským fabrikantům, Schmalovi a Löwovi. Výroba látek zde pokračovala i nadále, ale ne už v takovém rozsahu. Definitivně se zde přestalo tkát sukno v 90. letech 19. století, kdy budovy vlastnily firmy Josef a Pavel Kuhnovi a Bernard Engel a spol.

Namest 04

Nového využití se areál dočkal až v roce 1907, kdy jej koupili bratři Klazarové ze Dvora Králové a započali zde s výrobou koberců a nábytkových látek. Koberce se zde tkaly i po druhé světové válce, kdy byl podnik znárodněný, i po listopadu 1989, kdy se opět dostal do soukromých rukou. Výrobě definitivně odzvolnilo až roku 2004.

Na fotografii výše je zachycen dvůr přiléhající k bývalému kapucínskému chrámu.

Namest 05

Kostel i budovy vlevo má dnes ve správě firma Čegan s. r. o., která je využívala jako skladiště a nyní je nabízí k pronájmu.

Chátrající tovární areál bezprostředně navazuje na pečlivě udržovanou zahradu zdejšího zámku. Haugvicové tady sídlili až do roku 1945, kdy jako občané s německou národností museli republiku opustit. Snímek výše ukazuje zadní část bývalého kapucínského kostela, při pohledu z parku.

Namest 06

Z kláštera se do dnešních dnů dochovala loď kostela s typickou sedlovou střechou, za ní odsazený presbytář a vedle něj nižší přístavek (viz foto výše), kde kapucíni mívali sakristii.


Kapucínská výstava v pražské Loretě na Hradčanech

Výstava Pax et Bonum mapuje více než čtyři sta let kapucínské historie u nás, přibližuje významné osobnosti i pestrost kapucínské spirituality.


Zdroje

Dušan Foltýn a kol.: Encyklopedie moravských a slezských klášterů, Libri, Praha, 2005.
Lucie Němčanská: Vývoj textilního průmyslu v Náměšti nad Oslavou od roku 1795 do roku 1945, závěrečná práce, Pedagogická fakulta Masarykovy univerzity v Brně, Brno, 2015.


Rozcestník: Putování po kapucínských klášterech

[5. června 2018]

Klášter v Kyjově

Kapucíny pozvala do Kyjova městská rada v roce 1707 a nabídla jim pozemek uvnitř hradeb, který císař Ferdinand II. po Bíle hoře zkonfiskoval a poté daroval městu s tím, že zde má být postaven kostel ke cti blahoslavené Panny Marie a svatých Cyrila a Metoděje.

Kyjov veduta
Veduta Kyjova, po r. 1730, kapucínský klášter stojí na nároží ulic F a G; zdroj: www.veduta-art.cz.

Do města byli kapucíni slavnostně uvedeni 19. října 1710, nicméně základní kámen položili až 15. května 1713. Hlavním fundátorem se stal kníže Jan Adam I. Ondřej z Liechtenštejna, který krátce předtím zemřel; ve své závěti na kapucíny pamatoval částkou 30 tisíc zlatých.

Kyjov 01m

Kapucínský kostel 17. října 1723 vysvětil olomoucký pomocný biskup František Julián hrabě Braida. Kvůli nedostatku místa pro věřící se kapucíni roku 1734 rozhodli svůj chrám rozšířit o boční loď se samostatným vchodem (dveře vlevo, viz foto níže).

V letech 1754–1755 byla v kostele vystavěna hudební kruchta; varhany daroval řád servitů z Veselí nad Moravou. Současné varhany dodala v roce 1936 známá krnovská firma bratří Riegrů.

Kyjov 03b

Dveře zcela vpravo (detail viz foto níže) ústí do chodby podél kostela, která vedla do kláštera, jehož kvadratura s rajským dvorkem uvnitř navazovala na presbytář. Za klášterem se rozprostírala zahrada na zeleninu opatřená důmyslným zavlažovacím systémem.

Nápis nad vchodem: „Dům, bránu a hrobku, otče Františku, navštiv a ubohé potomstvo Evino ze spánku smrti vzbuď.“

Kyjov 04b

Průčelí kostela zdobila freska s dnes už neznámým motivem. Ta současná pochází z roku 1910. Madonu s dítětem namaloval moravský umělec Jano Köhler. Nad vstupen do kostela je umístěn erb Liechtenštejnů, hlavních fundátorů kláštera. Sochy svatých věrozvěstů byly na terasu před chrámem umístěny až v roce 1885, u příležitosti tisíciletého výročí úmrtí svatého Metoděje. 

Pod kostelem se dodnes nachází hrobka, kam byli pohřbíváni především bratři, nicméně místo posledního odpočinku zde našlo i jedenáct dobrodinců.

Kyjov 04m

Kapucínský klášter zrušil císař Josef II. v roce 1784. Bratři s výjimkou dvou odešli na jaře 1785 do jiných domů své provincie. V Kyjově zůstali dva kněží, kteří ve farnosti vypomáhali jako kaplani. Jeden z nich zde v roce 1812 zemřel, druhý časem odešel do kláštera v Třebíči.

Kyjov 05m

Kostel se stal hlavním farním chrámem. Oproti tomu původnímu, kostelu svatého Martina, měl totiž dvě výhody: nacházel se uvnitř hradeb a byl prostornější.

Z kapucínských časů se z vybavení kostela nedochovalo prakticky nic. Hned po konfiskaci byl zrušen hlavní oltář i chór bratří, který se – u kapucínů tradičně – nacházel za ním. Tímto zásahem se prodloužil presbytář, který byl (zřejmě) v roce 1792 opatřen novým oltářem. Autorem obrazu Nanebevzetí Panny Marie z roku 1880 je moravský malíř Josef Zelený.

Na výzdobě kostela se podílela také dílna slavného brněnského rodáka, sochaře Ondřeje Schweigla (oltářní sochy svatých Cyrila a Metoděje, křtitelnice a kazatelna).

Kyjov 06m

Budovy zrušeného kláštera připadly městu, které je použilo pro školu, nemocnici a byty. Po velkém požáru Kyjova v roce 1806 zřejmě vzaly za své. Z bývalého kláštera se zachovaly jen drobnosti: kousek ambitu za presbytářem, sakristie, oratoř a ona vstupní chodba podél kostela.


Kapucínská výstava v pražské Loretě na Hradčanech

Výstava Pax et Bonum mapuje více než čtyři sta let kapucínské historie u nás, přibližuje významné osobnosti i pestrost kapucínské spirituality.


Zdroje

Dušan Foltýn a kol.: Encyklopedie moravských a slezských klášterů, Libri, Praha, 2005.
Milan M. Buben: Encyklopedie řádů a kongregací v českých zemích. Žebravé řády, III. díl / 1. svazek, Libri, Praha, 2006.
Jakub Hochman: Kapucínský klášter v Kyjově, bakalářská práce, Pedagogická fakulta Masarykovy univerzity v Brně, Brno, 2014.

Překlad z latiny: Markéta Baštová


Rozcestník: Putování po kapucínských klášterech

[30. května 2018]