Klášter v Roudnici nad Labem

Zdejší klášter je mezi těmi kapucínskými třetí nejstarší v Čechách. Nicméně v roce 1615 stihli kapucíni založit vedle Roudnice také klášter v Mostě. Oba tyto konventy spojovali nejen fundátoři z rodu Lobkoviců, ale také velmi dlouhá doba výstavby, kterou zapříčinilo stavovské povstání a následná třicetiletá válka.

Roudnice 00
Dříve prostranství před kostelem krášlily kaštany; budovy vlevo patří k zámku.

Zakladateli roudnického kláštera byli majitelé zdejšího panství Polyxena z Pernštejna a Zdeněk Vojtěch Popel z Lobkovic, nejvyšší kancléř Království českého. Kapucínům našli místo poblíž svého zámku, kde se ovšem v té době nacházela židovská čtvrt se synagogou a hřbitovem.

Lobkovicové tedy domy vykoupili a obyvatele k jejich nelibosti přestěhovali do jiné části města. Některé zemřelé si židé i s náhrobky přeuložili na svůj nový hřbitov, nicméně ještě po léta nacházeli kapucíni při obdělávání zahrady kosti, které pak posílali židovské obci k novému pohřbení.

Roudnice 02a
Vpravo vedle kostela se nachází pohřební kaple rodu Lobkoviců.

Kapucínský chrám, pod nímž si Lobkovicové nechali zbudovat rodinnou hrobku, byl vysvěcen 2. srpna 1628 a pár dnů na to byl do krypty pohřben i první Lobkovic, samotný zakladatel Zdeněk Vojtěch Popel.

Kostel byl zasvěcen svatému Václavovi, patronovi nejen českých zemí, ale také jediného dítěte fundátorů. Polyxena se totiž stala matkou až ve svých třiačtyřiceti letech, což se pokládalo za zázrak. Snad k tomu přispěly i četné modlitby františkánů a kapucínů. Jedním z kmotrů malého Václava Eusebia byl také Vavřinec z Brindisi, zakladatel zdejší kapucínské provincie.

Roudnice 04
Tady se rozprostírala klášterní zahrada a ještě předtím židovský hřbitov.

Kapucíni v Roudnici působili už od roku 1615 a své zázemí v době stavby konventu našli u farního kostela, kde také kázali – německy, později i česky. Dokonce zde zůstali i po stavovském povstání, kdy Lobkovicové přišli o majetek a z města byli vyhnáni všichni katoličtí kněží.

Namále ale měli i samotní kapucíni. Roku 1619 se část roudnických měšťanů radikalizovala a chtěla řeholníky povraždit nebo alespoň vyhnat – i spolu s dalšími katolíky a židy. Stavovské direktorium však masakru zabránilo.

Roudnice 03
V kněžišti kostela jsou vezděny erby Lobkoviců (vlevo) a Pernštejnů (vpravo).

Roku 1705 v Roudnici zemřel a v hrobce pod kostelem byl pohřben kapucín Edelbert Nymburský, který se věnoval překladům spisů v té době slavného a oblíbeného německého kapucína Martina z Kochemu. Do češtiny převedl Veliký život Pána a Spasitele našeho Krista Ježíše a jeho nejsvětější a nejmilejší matky Marie Panny a modlitební knihu Zlatý nebeklíč aneb Nové modlitby k vysvobození duší očistcových dobře pohodlné. Edelbertovy překlady byly opakovaně vydávány během 18. století, a dokonce ještě i během století devatenáctého.

V letech 1717–1720 kapucíni přestavěli a dostavěli svůj klášter, roku 1729 pak následovala oprava kostela. Snad právě v této době byl před hlavním vchodem do chrámu zbudován přístřešek, který zakryl i místo, kam se obvykle umisťovaly erby fundátorů. Zřejmě je to důvod, proč byl lobkovický erb netradičně vsazen do stěny v kněžišti kostela, kde je k vidění dodnes.

Roudnice 05
Armáda si z kláštera udělala kasárna, z kostela skladiště.

Na přelomu 19. a 20. století se roudnická komunita skládala většinou ze dvou kněží, dvou až pěti bratří laiků a několika bratří ve formaci, kteří se připravovali na kněžské povolání. Později zde žili pouze tři až čtyři bratři.

V letech 1912–1933 zde působil jako kvardián velmi oblíbený kněz a katecheta Aleš Hutař (1873–1933). Na začátku druhé světové války do zdejší komunity přišel kněz Ondřej Frgal (1908–1970). Roudnický pamětník Radim Jirouch o něm napsal: „Byl to vynikající kněz, skvělý kazatel a nesmírně hodný, veselý a společenský člověk. Vzpomínám, jak nás v zimě po hodinách náboženství zvával k sáňkování do klášterní zahrady.“ Avšak už v roce 1943 jej zatklo gestapo a až do konce války byl uvězněn v koncentračním táboře Buchenwald.

Roudnice 06
Klášterní kvadratura, vpravo je vidět kousek kostela s malou věžičkou na zvon, sanktusníkem.

V dubnu 1950, když komunisté přepadli mužské řeholní kláštery, v komunitě žili dva kněží, Klement Hudec (1890–1971) a Emanuel Kramář (1912–1994), a bratr laik Vít Pitrun (1908–1980).

Do sběrných klášterů byli deportováni ale jen dva, Emanueli Kramářovi byla zřejmě nabídnuta možnost působit jako diecézní kněz. Pracoval ve farnostech i v ústavech sociální péče, kde se o své klienty staraly řeholní sestry. Nakonec i Klement Hudec měl možnost působit jako kněz, a to v nemocnici u sester boromejek ve Šternberku.

Roudnice 07his

Po „vítězném únoru“ si celý zámecký areál Lobkoviců přivlastnil stát a nastěhoval sem armádu, nejdříve vojenské politické učiliště, v roce 1958 pak vojenskou hudební školu. Kapucínský klášter armáda zabrala na jaře 1951, kostel o rok později.

V polistopadových restitucích dostali Lobkovicové svůj majetek nazpět v poměrně zoufalém stavu. Patří jim i klášterní budovy. Zámek postupně opravují, třeba se rekonstrukce jednou dočká i bývalý kapucínský konvent.


Kapucínská výstava v pražské Loretě na Hradčanech

Výstava Pax et Bonum mapuje více než čtyři sta let kapucínské historie u nás, přibližuje významné osobnosti i pestrost kapucínské spirituality.


Zdroje

Provinční archiv kapucínů, Personalie bratří, Životopisy, box 10•04.
Marie Ryantová: Polyxena z Lobkovic. Obdivovaná i nenáviděná první dáma království, Vyšehrad, Praha, 2016.
Marek Brčák: Ustavení české kapucínské provincie v první polovině 17. století. Obraz kapucínského řádu v letech 1599–1618 v narativních pramenech a korespondenci podporovatelů řádu, bakalářská práce, Filozofická fakulta Univerzity Karlovy v Praze, 2010.
Jakub Václav Zentner: Proboštský chrám Narození Panny Marie v Roudnici nad Labem pod vlivem baroka, bakalářská práce, Katolická teologická fakulta Univerzity Karlovy v Praze, 2009.
Miloš Sládek: Zapomenutý kapucín Edelbert Nymburský, A2, č. 19/2007.
Milan M. Buben: Encyklopedie řádů a kongregací v českých zemích. Žebravé řády, III. díl / 1. svazek, Libri, Praha, 2006.
Dušan Foltýn a kol.: Encyklopedie českých klášterů, Libri, Praha, 2002.
Radim Jirouch: Vzpomínky na kapucínský klášter v Roudnici nad Labem, Vlastivědný sborník Podřipsko, č. 6/2 – 1996.
Richard Feder: Dějiny židů v Roudnici nad Labem, Kalendář česko-židovský, roč. 41, 1921–1922.
Bohumil Matějka: Soupis památek historických a uměleckých v Království českém od pravěku do polovice XIX. století, Politický okres jáchymovský, Archeologická komise při České akademii císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění, Praha, 1898.


Rozcestník: Putování po kapucínských klášterech


[4. prosince 2018]