Klášter v Opočně

Východočeské město Opočno si kapucíni vybrali sami. S prosbou o finanční podporu svého záměru založit si zde klášter se obrátili na majitele zdejšího panství, hraběte Ludvíka Colloredo-Walsee.

Opocno 01
Kostel s klášterem se nacházejí přímo v centru Opočna na Kupkově náměstí.

Základní kámen byl položen roku 1674 a 14. srpna 1678 už mohl královéhradecký biskup Jan František z Talmberka posvětit nový kostel, a to ke cti Narození Páně. A když roku 1733 klášter vyhořel, díky štědrosti Colloredů byl během dvou let opět v plné kráse.

Opocno 02
Kostel Narození Páně s tematickou freskou a s erbem fundátorů nad vchodem.

V roce 1761 kapucíni zahájili stavbu křížové chodby s kaplí Panny Marie Bolestné. Kvůli nedostatku peněz však toto dílo dokončili až o dva roky později. K výzdobě povolali českého malíře Jana Křtitele Václava Bergla, který zhotovil oltářní obraz kaple, čtrnáct zastavení křížové cesty i dekorativní malby na stěnách a stropě.

V roce 1875 kapucíni dostali varhany ze sousedních Přepych. Nástroj pravděpodobně pochází ze slavné kralické dílny a byl sestaven už v roce 1748.  

Opocno 03
Pohled z Kodymovy ulice, vlevo vedle kostela je křížová chodba s kaplí (červená věž).

Během první poloviny 20. století zde žila malá komunita tří až pěti bratří. S výjimkou let 1942–1945, kdy v klášteře sídlila filozofická studia pro kapucíny, kteří se připravovali na kněžství; společenství se tehdy rozrostlo na třicet bratří. Studovat tady mohli ale pouze mladší bratři, ti starší museli na nucené práce do Říše.

Opocno 04
Typický interiér kapucínského kostela, vpravo kaple Panny Marie.

Podle kroniky města Opočna se v roce 1947 do kláštera přestěhoval okresní sirotčinec. V tomto období až do dubna 1950, kdy komunisté zlikvidovali mužské řeholní řády, zde totiž žil už pouze jediný bratr, kapucínský kněz Vladimír Lakomý (1895–1965).

V rámci akce K byl zřejmě spolu s dalšími deportován do kláštera v Broumově, kde zůstal až do své smrti. Působil zde jako duchovní správce řeholních sester, které sem komunisté svezli – když je předtím vyhnali z klášterů, jež jim zabavili.

Opocno 05
Boční kaple Panny Marie s obrazy jejích rodičů po stranách, svatého Jáchyma a svaté Anny.

V létě 1950 obyvatelé sirotčince odešli a 21. listopadu se do Opočna vrátili řeholníci, ovšem už v úplně jiném postavení. Tentokrát jako občané druhé kategorie, které komunistický režim potřeboval někam odložit.

Do vyklizeného kláštera se muselo vměstnat padesát už starších nebo nemocných mužů z nejrůznějších řádů a sedm školských sester de Notre Dame, které se měly o ně starat.

Opocno 06
Pohled na hudební kůr, avšak bez varhan. Ty jsou totiž v opravě. Vpravo je oltář svatého Františka z Assisi.

Sešli se zde benediktini, redemptoristé, piaristé, františkáni, dominikáni, augustiniáni, školští bratři, kalasantini, salvatoriáni, jezuité, petrini, premonstráti a devět kapucínů.

Opocno 07
Druhá strana hlavního oltáře, pohled z bývalého choru bratří, který dnes slouží jako sakristie.

Během ledna a února 1951 zde tři kapucíni zemřeli a pravděpodobně byli pohřbeni v řádovém hrobě na hřbitově za městem. Byli to kněz Karel Toufar (1867–1951) z brněnské komunity, strýc komunisty umučeného číhošťského faráře Josefa Toufara; bratr laik Martinián Král (1870–1951) z hradčanského kláštera a kněz Albert Štefka (1874–1951) z fulneckého konventu.

Opocno 08
Křížová chodba s obrazy Jana Křtitele Václava Bergla.

V polovině března se celé osazenstvo muselo kvůli nedostatku místa sbalit a jít o dům dál, konkrétně na Velehrad. Zde se zdrželi pouze do května a pokračovali na Moravec, do bývalého Sanatoria svatého Rafaela.

Do opočenského kláštera se v prosinci 1951 nastěhoval Svatojánský ústav pro péči o hluchoněmé a slabomyslné ženy, který zde setrval až do roku 2007. Od té doby jsou budovy prázdné.

Opocno 09
Součástí křížové chodby je kaple Panny Marie Bolestné.

Bývalý kapucínský kostel nyní duchovně spravuje komunita kněží lazaristů, která sídlí v nedaleké Dobrušce a kterou si ze Slovenska kvůli výpomoci vyžádal královéhradecký biskup.

Opocno 12hp

Další osud celého klášterního areálu se bude odvíjet od toho, zda město najde společnou řeč s vlastníkem, kterým je v tomto případě kraj. A pokud ano, zda se podaří získat potřebné finance na rekonstrukci.


Kapucínská výstava v pražské Loretě na Hradčanech

Výstava Pax et Bonum mapuje více než čtyři sta let kapucínské historie u nás, přibližuje významné osobnosti i pestrost kapucínské spirituality.


Zdroje

Provinční archiv kapucínů, Personalie bratří, Životopisy, box 10•04.
Drahomíra Venkrbcová: Duchovní klima v městě Olomouci po roce 1990, diplomová práce, Univerzita Palackého v Olomouci, Olomouc, 2014.
Milan M. Buben: Encyklopedie řádů a kongregací v českých zemích. Žebravé řády, III. díl / 1. svazek, Libri, Praha, 2006.
Dušan Foltýn a kol.: Encyklopedie českých klášterů, Libri, Praha, 2002.
Petr Arijčuk: Neznámá díla Johanna Wenzela Bergla ve východních Čechách, Opuscula historiae artium, F 44, 2000.
Pacifik Matějka: Ne mečem a měšcem, ale bezbranností lásky, Refugium Velehrad-Roma, Olomouc, 1999.
Kronika Moravce sester de Notre Dame.
Portál města Opočna, Výročí v roce 2017.
Portál Spolku pro varhany, Opočenské varhany.
Český rozhlas: Opočno chce zpřístupnit areál kapucínského kláštera veřejnosti. Jednání jsou ale zatím neúspěšná, 20. října 2018.


Rozcestník: Putování po kapucínských klášterech


[14. prosince 2018]