Klášter v Prostějově

Už v roce 1743 jednali prostějovští s kapucíny o tom, že by si mohli na předměstí založit svůj klášter. Vedla je k tomu mnohaletá spolupráce s tímto řádem, kdy bratři z Olomouce vypomáhali ve zdejší duchovní správě. Pro kapucíny bylo důvodem pro zřízení domu v Prostějově i vidina jednoduššího cestování mezi kláštery na trase OlomoucVyškovBrno.

Prostejov 01

Od začátku se zvažovalo o založení tzv. hospice, a to pouze pro tři bratry, tedy velmi malého řádového domu. Hospic byl jakýmsi předstupněm řádného kláštera. Některé domy se však už v klasické konventy nestihly přerodit, protože je zastihla likvidace v rámci josefínských reforem. Mezi ně patřil právě Prostějov, na Moravě pak ještě Náměšť nad Oslavou, v Čechách to byly Mělník a Český Brod.

Pozemek na předměstí Prostějova kapucínům darovali manželé Václav a Terezie Ptáčkovi, mlynáři z Kralic, kteří slíbili i další podporu. Klíčový byl ovšem souhlas císařovny Marie Terezie a patrona, knížete Václava Lichtenštejna.

Prostejov 03

V první vlně jednání však císařovna návrh na zřízení hospice zamítla, souhlasila až roku 1756. Teprve poté – stalo se tak 31. května – mohli kapucíni položit základní kámen. Kronika olomouckého kláštera zmiňuje, že při této události bylo přítomno mnoho „příznivců nového díla“, kteří „přinášeli kameny do základů, aby také sami měli nějakou účast na založení nového domu“. Do začátku zimy bylo hotovo jedno křídlo i se střechou.

Další dění kronika popisuje takto: „V příštím roce 1757, i přes množící se válečné nepokoje, se ve stavbě pokračovalo především laskavou pomocí obyvatel ze sousedních vesnic. Ti dopravili v jarních měsících mnoho stavebního materiálu. Pokračovalo se ve stavbě sklepa a druhého křídla…  Přes různé těžkost… byla i tato stavba před příchodem zimy zastřešena. Vnitřní zařízení bylo odloženo na příští rok.“

Základní kámen pro kostel byl položen roku 1759. Chrám ke cti svaté Barbory posvětil 1. srpna 1762 olomoucký generální vikář Leopold Antonín Podstatský.

Prostejov 05

Poté, co císař Josef II. roku 1784 hospic zrušil, budovy v dražbě koupilo vojsko. Kostel se proměnil ve skladiště a v klášteře se zabydlel vojenský vzdělávací ústav. Vojáci pak v roce 1861 budovy i s pozemkem darovali městu, které zde roku 1887 zřídilo chudobinec a sirotčinec. Od 70. letech 20. století zde sídlila léčebna dlouhodobě nemocných. Dnes zde najdeme školu Jistota a denní stacionář Lipka.

Z původního kapucínského hospice se do dnešních dnů nedochovalo prakticky nic viditelného, jeho budovu pohlitily četné přestavby i bourání.

Prostejov 06

Kostel získal svou dominantní věž, netypickou pro kapucínskou architekturu, až v letech 1902–1906, kdy procházel výraznou rekonstrukcí. Přesto je staré řádové stavitelství patrné dodneška. Dne 21. října 1906 byl chrám znovu vysvěcen, tentokrát ke cti svatého Cyrila a Metoděje. Roku 1927 byla vedle původní barokní kaple přistavěna malá obřadní síň pro obyvatele nekatolického vyznání. Kostel totiž mimo jiné sloužil jako hřbitovní.

Prostejov 07

Počátkem 70. let však chrám zůstává bezprizorní a rychle podléhá jak zubu času, tak vandalům. Své znovuzrození prožívá až v letech 1988–1991, kdy je díky nasazení dvou kněží a nadšení místních lidí opraven a znovu otevřen. Dnes jako filiální kostel spadá do prostějovské farnosti Povýšení svatého Kříže.

Prostejov 08


Kapucínská výstava v pražské Loretě na Hradčanech

Výstava Pax et Bonum mapuje více než čtyři sta let kapucínské historie u nás, přibližuje významné osobnosti i pestrost kapucínské spirituality.


Zdroje

Pamětní kniha kapucínského konventu v Olomouci, založena roku 1887, pracovní překlad: Anastáz Bohumil Polášek OFMCap.
Dušan Foltýn a kol.: Encyklopedie moravských a slezských klášterů, Libri, Praha, 2005
Milan M. Buben: Encyklopedie řádů a kongregací v českých zemích. Žebravé řády, III. díl / 1. svazek, Libri, Praha, 2006.


Rozcestník: Putování po kapucínských klášterech

[24. července 2018]

Klášter v Jihlavě

Tento klášter je na Moravě z těch kapucínských jediný, ze kterého se do dnešních dnů nezachovalo vůbec nic. Jeho počátek se datuje rokem 1631, kdy byl položen zákládní kámen. U této události zřejmě nechyběla ani hlavní mecenáška Bianka Polyxena hraběnka Collaltová, která koupí majetku Jana Jakuba hraběte Magnise převzala i jeho závazek zřídit v Jihlavě kapucínský klášter.

Jihlava veduta 18st

Nový kostel už o rok později, 29. srpna 1632, vysvětil olomoucký pomocný biskup Filip Fridrich Breuner, a to ke cti svatého Františka Serafínského. V letech 1708 a 1741 nechali kapucíni kvůli nedostatku místa klášter rozšířit. Roku 1756 zvětšili také hrobku pod kostelem, aby měli více prostoru pro pohřbívání dobrodinců. (Na vedutě, která pochází z konce 18. století, najdete i kapucínský kostel – zcela vlevo.)

Jihlava 02m

Klášter zrušil císář Josef II. v roce 1787. O čtyři roky později se zde usídlila soukenická manufaktura a z kostela se stalo skladiště. V polovině 19. století kapucíni zvažovali, že se do Jihlavy vrátí. Nakonec z toho sešlo a roku 1849 zchátralé budovy bývalého konventu koupil Johan Okonski, zdejší výrobce kovového zboží původem z Varšavy, a nechal jej přebudovat na Městské divadlo. (Foto výše: pohled na nároží ulic Divadelní a Komenského, kde kdysi stával kapucínský klášter.)

Jihlava 01m 

Ze staré divadelní budovy se dochovalo pouze průčelí (uprostřed, viz foto výše), právě zde stával kapucínský kostel. Zbytek včetně sousední barokní zástavby byl zbourán při rozsáhlé demolici v roce 1990 (fotodokumentace). Na poněkud nešetrně uvolněném prostoru pak vyrostla nová budova, kde se opět usídlílo Horácké divadlo. Slavnostní otevření se konalo 20. října 1995. (Pohled na divadlo z vnitrobloku, viz níže.)

Jihlava 04m


Kapucínská výstava v pražské Loretě na Hradčanech

Výstava Pax et Bonum mapuje více než čtyři sta let kapucínské historie u nás, přibližuje významné osobnosti i pestrost kapucínské spirituality.


Zdroje

Dušan Foltýn a kol.: Encyklopedie moravských a slezských klášterů, Libri, Praha, 2005
Milan M. Buben: Encyklopedie řádů a kongregací v českých zemích. Žebravé řády, III. díl / 1. svazek, Libri, Praha, 2006.
Ludmila Hůrková: Horácké divadlo


Rozcestník: Putování po kapucínských klášterech

[17. července 2018]

Klášter v Třebíči

O založení kapucínského kláštera v Třebíči jako první oficiálně požádal majitel tamního panství, Adam František z Valdštejna, v roce 1663. Bratři nakonec přišli až roku 1686, po mnoha letech nejrůznějších komplikací.

Základní kámen položili 3. června 1687 a 1. ledna 1691 se mohli stěhovat do nového kláštera. Kostel, který později změnil jméno na Proměnění Páně, vysvětil 15. října 1693 olomoucký pomocný biskup Jan Josef Breuner.

Trebic 01m

Josefínské reformy se třebíčské komunitě vyhnuly jen částečně. Klášter sice zrušen nebyl, ale vznikla u něj nová farnost. V letech 1784–1802 zde jako duchovní správci působili pouze diecézní kněží s tím, že jako kooperátoři jim vypomáhali kněží kapucínští.

A protože se prvnímu faráři Jakubu Dvořeckému klášterní budovy příliš nezamlouvaly, započalo se roku 1788 se stavbou fary, která dodnes stojí vpravo vedle kostela (viz foto níže).

Trebic 02m

Průčelí kostela je zdobeno latinským nápisem, tzv. chronogramem, který ukrývá letopočet 1691. Nad ním se nachází rodový erb Valdštejnů jako fundátorů kláštera. Freska se svatým Františkem z Assisi pochází až z roku 1992, kdy se kostel v rámci rozsáhlejších oprav připravoval na 300. výročí svého svěcení.

Trebic 03m

V letech 1821, 1822 a 1847 postihly Třebíč požáry, které zasáhly i klášter. Vždy se ale podařilo budovy opravit, ba i vylepšit.

Největším zásahem do typické kapucínské architektury se stala stavba kostelní věže, kterou roku 1884 inicioval tehdejší kvardián a farář Albert Chlumecký (1829–1891). Dřívější pravidla dovolovala pouze tzv. sanktusník na hřebeni střechy presbytáře (malá věžička vpravo, viz foto nahoře).

Trebic 04m

Hlavní oltářní obraz, zobrazující proměnění Ježíše Krista na hoře Tábor, namaloval chrudimský malíř s italskými kořeny, Josef Cereghetti, snad kolem poloviny 18. století. Boční oltáře v presbytáři jsou zasvěceny svatému Františku z Assisi a svatému Antonínu Paduánskému.

V kostele se nacházejí také dvě kaple, větší, zasvěcená svaté Barboře, a menší, ke cti Panny Marie Bolestné.

Trebic 05m

Roku 1934 kapucíni započali se stavbou serafínské školy pro vzdělávání chlapců z chudých rodin (viz foto níže). Původně měla být budova větší. V průběhu stavby však došlo k omezení plánů kvůli nestabilnímu podloží, které výrazně zvýšilo náklady. Školu 21. července 1935 posvětil generální ministr kapucínského řádu Vigilio Federico Dalla Zuanna z Valstagny (1880–1956). Ročně zde studovalo kolem čtyřicítky chlapců.

Během války byla škola zabrána a sloužila jako nemocnice. Svému původnímu účelu se budovy vrátily už jen na krátkou chvíli školního roku 1947/1948. Od roku 1999 zde sídlí Katolické gymnázium, které se aktuálně pustilo do přístavby nové budovy a do rekonstrukce té původní.

Trebic 07m

Roku 1950, v rámci likvidační akce K, komunisté bratry i studenty serafínské školy vyhnali a klášter zabavili. Zůstat mohl pouze Egid Pytlíček (1882–1966) jako duchovní správce farnosti. V této službě ho roku 1957 vystřídal spolubratr Kasián Válek (1912–1980); po jeho smrti pak nastoupil další kapucín, Antonín Kovář (1926–2000).

V době akce K v komunitě žili dva bratři laici, Didak František Jančálek (1904–1969) a Benignus Jiří Macek (1909–?), jenž později z řádu odešel, a dalších pět kněží: Gaudenc František Kašík (1913–1988), Felicián Josef Macháč (1915–2003), Evarist Vavřinec Rozsypal (1915–1985), Matouš Antonín Vícha (1920–1994) a Milo Josef Baslík (19017–?), který po čase řád opustil.

Felicián s Evaristem byli internováni v Želivu s vězeňským režimem, Matouš musel nastoupit k Pomocným technickým praporům. Po propuštění pracovali v dělnických profesích, po roce 1968 mohli sloužit jako kněží, Felicián až od 80. let, po listopadu 1989 se stal členem obnovené brněnské komunity. Gaudenc jako jeden z mála začal působit v duchovní správně už od léta 1950.

Trebic 06m

Během politického uvolnění roku 1968 se zde několik kapucínů pokusilo o obnovení řeholního života. Byli to dva kněží, Marek Mayer (1913–1997) a Metoděj Sládek (1924–2000), a dva bratři laici, kteří byli zároveň i rodnými bratry, Štěpán (1921–2006) a Vavřinec (1923–2010) Zimmermannovi.

Avšak ani po revoluci zde nová řeholní komunita nevznikla a zůstalo jen u kapucínského faráře. Se smrtí Antonína Kováře působení kapucínů v Třebíči skončilo definitivně.

Trebic 08mhisT

Po akci K sídlili v areálu kláštera nejdříve vojáci, od 60. let pak Střední průmyslová škola strojírenská. Klášterní zahradu (viz foto výše) pohltila zástavba. Po listopadu 1989 kapucíni klášter sice dostali zpátky, ale roku 1998 jej i s kostelem a farností předali brněnskému biskupství.


Kapucínská výstava v pražské Loretě na Hradčanech

Výstava Pax et Bonum mapuje více než čtyři sta let kapucínské historie u nás, přibližuje významné osobnosti i pestrost kapucínské spirituality.


Zdroje

Monika Nováková: Kapucínský klášter a farnost Třebíč-Jejkov v letech 1899–2000, bakalářská práce, Pedagogická fakulta Masarykovy univerzity v Brně, Brno, 2011.
Vojtěch Malach: Dějiny kapucínského kláštera v Třebíči, diplomová práce, Katolická teologická fakulta Univerzity Karlovy v Praze, Praha, 2009.
Milan M. Buben: Encyklopedie řádů a kongregací v českých zemích. Žebravé řády, III. díl / 1. svazek, Libri, Praha, 2006.
František Dvorský: Vlastivěda moravská, Třebický okres, Musejní spolek, Brno, 1906.


Rozcestník: Putování po kapucínských klášterech

[26. června 2018]

Klášter ve Znojmě

Kapucíni přišli do Znojma v roce 1625 na pozvání kardinála Františka Ditrichštejna a prozatímně se usídlili u premonstrátů v Louce. Vedle představitelů města našli bratři oporu také ve třech dobrodincích – Janu Křtiteli z Wärtenbergu, císařském dvorním kancléři, Caesaru Gallovi a Františku Magnisovi.

Základní kámen kapucíni položili roku 1928, a to za přítomnosti samotného císaře Ferdinanda II. Klášterní areál vyrostl na parcelách několika měšťanských domů, které byly vykoupeny a zbořeny.

Znojmo 01m

Kostel zasvěcený svatému Janu Křtitelovi byl slavnostně vysvěcen 1. září 1632 olomouckým pomocným biskupem Filipem Bedřichem Breunerem.

První rozšíření kláštera se datuje rokem 1658, kdy si bratři díky vykoupení dalších dvou domů mohli zvětšit zahradu. V letech 1724–1726 došlo i na rozšíření samotných budov.

Sousoší Krista na Olivetské hoře, vsazené do ohradní zdi kláštera, pochází z poloviny 18. století.

Znojmo 08mb

Roku 1757 se kapucíni pustili do kompletní obnovy interiéru kostela, a to díky štědré donátorce Marii Gabriele Felicitas Fürstenberg-Mösskirch. O výzdobu se postarali malíři Jan Lukáš Kracker, znojemský rodák a kapucínský příznivec, a František Karel Palko, působící v té době v Sasku. Svá plátna dodali zdarma.

Do dnešních dnů se dochoval původní barokní chorus, kde se bratři modlili, nacházející se typicky za hlavním oltářem. Fotografie níže ukazuje část jeho výzdoby.

Znojmo 09mb

Interiér barokního kostela doplňuje novodobá (r. 1994) malba umělce chorvatského původu, Milivoje Husáka (viz níže). Znázorňuje známou Píseň bratra Slunce, kterou složil svatý František z Assisi.

Další Husákovo dílo, tentokrát z roku 2008, zdobí průčelí kostela. Autor se nechal inspirovat křížem, ze kterého k svatému Františkovi promluvil samotný Bůh: „Františku, oprav můj dům.“

Znojmo 03m

V podzemí kapucínského kostela, který dnes spravuje farnost u chrámu svatého Mikuláše, se nachází krypta, která sloužila k pohřbívání bratří a dobrodinců kláštera. I zde byli bratři kapucíni pohřbíváni na holou zem a dobrodinci do dřevěných rakví. Hrobka je zpřístupněná veřejnosti.

Znojmo 10mb

Když nacisté v roce 1938 obsadili pohraničí, ocitl se znojemský klášter ze dne na den v Německé říši. Nejvyšší představený celého řádu proto zřídil samostatnou jednotku – Sudetský generální komisariát, kam na Moravě patřil ještě Fulnek a v Čechách dalších devět klášterů ležících původně na našem území. Tato jednotka byla propojena s kapucínskou provincií v Bavorsku, kam po skončení války a zániku komisariátu od nás odešla nebo byla odsunuta většina bratří německé národnosti.

Znojmo 07m

V roce 1946 prošel celý klášterní areál včetně kostela důkladnou rekonstrukcí, o čtyři roky později jej však v rámci likvidační akce K zabrali komunisté. V té době tu žili kněží Josef František Zatloukal (1886–1965) a Timotej Jan Kyselý (1886–1978) a bratr laik Fabián Cyril Nečas (1881–1965), nikdo z nich už se svobodných poměrů nedožil. Josef a Fabián zemřeli v charitním domově na Moravci a Timotej na Velehradě, kde od roku 1954 jako kněz sloužil zdejším řeholním sestrám cyrilometodějkám.

Znojmo hism

Ve znojemském klášteře nejdříve sídlila armáda a pak se z něj stala turistická ubytovna. V srpnu 2018 tyto budovy, které v posledních letech zely prázdnotou a chátraly, od státu koupila znojemská farnost.

Kapucínská výstava v pražské Loretě na Hradčanech

Výstava Pax et Bonum mapuje více než čtyři sta let kapucínské historie u nás, přibližuje významné osobnosti i pestrost kapucínské spirituality.


Zdroje

Dušan Foltýn a kol.: Encyklopedie moravských a slezských klášterů, Libri, Praha, 2005.
Tomáš Valeš: Mezi Brnem a Vídní. Umění a umělci ve Znojmě a okolí 1715–1815, disertační práce, Filozofická fakulta Masarykovi univerzity v Brně, Brno, 2012.


Rozcestník: Putování po kapucínských klášterech

[19. června 2018, aktualizace 17. září 2018]