Klášter ve Znojmě

Kapucíni přišli do Znojma v roce 1625 na pozvání kardinála Františka Ditrichštejna a prozatímně se usídlili u premonstrátů v Louce. Vedle představitelů města našli bratři oporu také ve třech dobrodincích – Janu Křtiteli z Wärtenbergu, císařském dvorním kancléři, Caesaru Gallovi a Františku Magnisovi.

Základní kámen kapucíni položili roku 1928, a to za přítomnosti samotného císaře Ferdinanda II. Klášterní areál vyrostl na parcelách několika měšťanských domů, které byly vykoupeny a zbořeny.

Znojmo 01m

Kostel zasvěcený svatému Janu Křtitelovi byl slavnostně vysvěcen 1. září 1632 olomouckým pomocným biskupem Filipem Bedřichem Breunerem.

První rozšíření kláštera se datuje rokem 1658, kdy si bratři díky vykoupení dalších dvou domů mohli zvětšit zahradu. V letech 1724–1726 došlo i na rozšíření samotných budov.

Sousoší Krista na Olivetské hoře, vsazené do ohradní zdi kláštera, pochází z poloviny 18. století.

Znojmo 08mb

Roku 1757 se kapucíni pustili do kompletní obnovy interiéru kostela, a to díky štědré donátorce Marii Gabriele Felicitas Fürstenberg-Mösskirch. O výzdobu se postarali malíři Jan Lukáš Kracker, znojemský rodák a kapucínský příznivec, a František Karel Palko, působící v té době v Sasku. Svá plátna dodali zdarma.

Do dnešních dnů se dochoval původní barokní chorus, kde se bratři modlili, nacházející se typicky za hlavním oltářem. Fotografie níže ukazuje část jeho výzdoby.

Znojmo 09mb

Interiér barokního kostela doplňuje novodobá (r. 1994) malba umělce chorvatského původu, Milivoje Husáka (viz níže). Znázorňuje známou Píseň bratra Slunce, kterou složil svatý František z Assisi.

Další Husákovo dílo, tentokrát z roku 2008, zdobí průčelí kostela. Autor se nechal inspirovat křížem, ze kterého k svatému Františkovi promluvil samotný Bůh: „Františku, oprav můj dům.“

Znojmo 03m

V podzemí kapucínského kostela, který dnes spravuje farnost u chrámu svatého Mikuláše, se nachází krypta, která sloužila k pohřbívání bratří a dobrodinců kláštera. I zde byli bratři kapucíni pohřbíváni na holou zem a dobrodinci do dřevěných rakví. Hrobka je zpřístupněná veřejnosti.

Znojmo 10mb

Když nacisté v roce 1938 obsadili pohraničí, ocitl se znojemský klášter ze dne na den v Německé říši. Nejvyšší představený celého řádu proto zřídil samostatnou jednotku – Sudetský generální komisariát, kam na Moravě patřil ještě Fulnek a v Čechách dalších devět klášterů ležících původně na našem území. Tato jednotka byla propojena s kapucínskou provincií v Bavorsku, kam po skončení války a zániku komisariátu od nás odešla nebo byla odsunuta většina bratří německé národnosti.

Znojmo 07m

V roce 1946 prošel celý klášterní areál včetně kostela důkladnou rekonstrukcí, o čtyři roky později jej však v rámci likvidační akce K zabrali komunisté. V té době tu žili kněží Josef František Zatloukal (1886–1965) a Timotej Jan Kyselý (1886–1978) a bratr laik Fabián Cyril Nečas (1881–1965), nikdo z nich už se svobodných poměrů nedožil. Josef a Fabián zemřeli v charitním domově na Moravci a Timotej na Velehradě, kde od roku 1954 jako kněz sloužil zdejším řeholním sestrám cyrilometodějkám.

Znojmo hism

Ve znojemském klášteře nejdříve sídlila armáda a pak se z něj stala turistická ubytovna. V srpnu 2018 tyto budovy, které v posledních letech zely prázdnotou a chátraly, od státu koupila znojemská farnost.

Kapucínská výstava v pražské Loretě na Hradčanech

Výstava Pax et Bonum mapuje více než čtyři sta let kapucínské historie u nás, přibližuje významné osobnosti i pestrost kapucínské spirituality.


Zdroje

Dušan Foltýn a kol.: Encyklopedie moravských a slezských klášterů, Libri, Praha, 2005.
Tomáš Valeš: Mezi Brnem a Vídní. Umění a umělci ve Znojmě a okolí 1715–1815, disertační práce, Filozofická fakulta Masarykovi univerzity v Brně, Brno, 2012.


Rozcestník: Putování po kapucínských klášterech

[19. června 2018, aktualizace 17. září 2018]

Klášter v Mikulově

Tento klášter je po Hradčanech a Brně třetí nejstarší u nás. V roce 1611 jej založil František kardinál Ditrichštejn, olomoucký biskup a majitel mikulovského panství. V květnu 1612 byl položen základní kámen a 22. srpna 1613 už mohl kardinál Ditrištejn ke cti svatého Františka Serafínského vysvětit nový kostel.

Mikulov 01m

V roce 1686 nechal kníže Ferdinand Ditrichštejn namísto zchátralého kláštera postavit nový. Roku 1751 se rozrostl o vinný sklep, který sloužil pro celou provincii, a roku 1765 pak přibyla nová knihovna a další prostory.

Mikulov 02m

Zdejší kapucínská komunita byla po celou dobu své přítomnosti v Mikulově úzce spojena s loretánským poutním místem, které v bezprostřední blízkosti kláštera zbudoval kardinál Ditrichštejn. Povolení dostal od císaře Ferdinanda II. roku 1622. Loretánský domek, postavený jako přesná kopie toho v italském Loretu, se stal předobrazem mladší Santa Casy v Praze na Hradčanech

Mikulov 03m

Mikulovskou loretu obkroužily ambity a později překlenul kostel svaté Anny, vysvěcený roku 1656. Tento chrám těsně přiléhal k tomu kapucínskému a z druhé strany vyrostla klenotnice pro uchovávání darů, které poutníci přinášeli Matce Boží.

Mikulov 04m

Kapucíni, kterým kardinál Ditrichštejn svěřil duchovní správu lorety, měli na starost zpovídání poutníků, jejich základní zaopatření a ubytování těch, kteří patřili ke kněžskému či řeholnímu stavu.

Mikulov 05m

Roku 1784 ale Mikulov zachvátil velký požár. Kapucínský klášter byl natolik poničený, že bratři namísto opravy požádali o jeho zrušení a z města odešli. Ditrichštejnové si z loretánského kostela, ze kterého zbyla také jen ruina, vyzvedli své zemřelé a přenesli je do hrobky mikulovského farního kostela.

Mikulov 06m

Roku 1846 se loretánský areál díky Františku Josefu Dietrichštejnovi dočkal rekonstrukce. Kníže jej nechal přestavit na rodovou hrobku s vlastním kostelem. Po roce 1945, kdy museli Ditrichštejnové z Mikulova odejít a majetek jim zabavil stát, hrobka téměř půl století chátrala. Nyní je v majetku města, které ji kompletně zrekonstruovalo. Během sezóny je hrobka denně otevřená veřejnosti.

Mikulov 07m

Svého happy endu se dožil i presbytář kapucínského kostela, který jako téměř jediný pozůstatek po dřívějším konventu přečkal do dnešních dnů. V 90. letech 20. století objevili kouzlo tohoto místa manželé Knorrovi a odkoupili ho od města. Po deset let jej svépomocí revitalizovali a v roce 2011 poprvé otevřeli veřejnosti. Galerie Konvent hostí výstavy, koncerty i divadelní představení; majitelé zde provozují také kavárnu. A jednou ročně se zde koná mše svatá na připomínku příchodu kapucínů do Mikulova.


Kapucínská výstava v pražské Loretě na Hradčanech

Výstava Pax et Bonum mapuje více než čtyři sta let kapucínské historie u nás, přibližuje významné osobnosti i pestrost kapucínské spirituality.


Zdroje

Dušan Foltýn a kol.: Encyklopedie moravských a slezských klášterů, Libri, Praha, 2005.
Dobromila Brichtová: Pod tvými ochrannými křídly. Od loretánského kostela k hrobce Dietrichsteinů v Mikulově, Turistické informační centrum Mikulov, o. p. s., Mikulov, 2014.


Rozcestník: Putování po kapucínských klášterech

[13. června 2018]

Klášter v Náměšti nad Oslavou

Klášter v Náměšti je poslední, který kapucíni stihli do josefínských reforem na našem území postavit. Zakladatelem byl majitel zdejšího panství, hrabě Bedřich Vilém Haugvic. Stavební práce v roce 1759 započal brněnský stavitel Bartoloměj Zindtner a roku 1763 sem přišli první bratři. Kostel vysvětil pomocný olomoucký biskup Jan Václav Xaver Freyenfels 26. července 1772, a to ke cti Panny Marie Andělské.

Namest 01

Bratři ale v Náměšti nepobyli dlouho; v září 1784 jejich klášter zrušil císař Josef II. Budovy pak ve veřejné dražbě koupili Haugvicové a v roce 1795 zde založili manufakturu na výrobu látek. Původní klášter byl zbořen a z obou stran kostela vyrostl nový tovární komplex, který pro výrobu využil i původní chrám. V době rozkvětu zde pracovalo kolem 1100 lidí.

Dnes slouží budovy po pravé straně bývalého kostela jako byty, viz foto níže.

Namest 03

V roce 1866 Haugvicové továrnu prodali dvěma brněnským fabrikantům, Schmalovi a Löwovi. Výroba látek zde pokračovala i nadále, ale ne už v takovém rozsahu. Definitivně se zde přestalo tkát sukno v 90. letech 19. století, kdy budovy vlastnily firmy Josef a Pavel Kuhnovi a Bernard Engel a spol.

Namest 04

Nového využití se areál dočkal až v roce 1907, kdy jej koupili bratři Klazarové ze Dvora Králové a započali zde s výrobou koberců a nábytkových látek. Koberce se zde tkaly i po druhé světové válce, kdy byl podnik znárodněný, i po listopadu 1989, kdy se opět dostal do soukromých rukou. Výrobě definitivně odzvonilo až roku 2004.

Na fotografii výše je zachycen dvůr přiléhající k bývalému kapucínskému chrámu.

Namest 05

Kostel i budovy vlevo má dnes ve správě firma Čegan s. r. o., která je využívala jako skladiště a nyní je nabízí k pronájmu.

Chátrající tovární areál bezprostředně navazuje na pečlivě udržovanou zahradu zdejšího zámku. Haugvicové tady sídlili až do roku 1945, kdy jako občané s německou národností museli republiku opustit. Snímek výše ukazuje zadní část bývalého kapucínského kostela, při pohledu z parku.

Namest 06

Z kláštera se do dnešních dnů dochovala loď kostela s typickou sedlovou střechou, za ní odsazený presbytář a vedle něj nižší přístavek (viz foto výše), kde kapucíni mívali sakristii.


Kapucínská výstava v pražské Loretě na Hradčanech

Výstava Pax et Bonum mapuje více než čtyři sta let kapucínské historie u nás, přibližuje významné osobnosti i pestrost kapucínské spirituality.


Zdroje

Dušan Foltýn a kol.: Encyklopedie moravských a slezských klášterů, Libri, Praha, 2005.
Lucie Němčanská: Vývoj textilního průmyslu v Náměšti nad Oslavou od roku 1795 do roku 1945, závěrečná práce, Pedagogická fakulta Masarykovy univerzity v Brně, Brno, 2015.


Rozcestník: Putování po kapucínských klášterech

[5. června 2018]

Klášter v Kyjově

Kapucíny pozvala do Kyjova městská rada v roce 1707 a nabídla jim pozemek uvnitř hradeb, který císař Ferdinand II. po Bíle hoře zkonfiskoval a poté daroval městu s tím, že zde má být postaven kostel ke cti blahoslavené Panny Marie a svatých Cyrila a Metoděje.

Kyjov veduta
Veduta Kyjova, po r. 1730, kapucínský klášter stojí na nároží ulic F a G; zdroj: www.veduta-art.cz.

Do města byli kapucíni slavnostně uvedeni 19. října 1710, nicméně základní kámen položili až 15. května 1713. Hlavním fundátorem se stal kníže Jan Adam I. Ondřej z Liechtenštejna, který krátce předtím zemřel; ve své závěti na kapucíny pamatoval částkou 30 tisíc zlatých.

Kyjov 01m

Kapucínský kostel 17. října 1723 vysvětil olomoucký pomocný biskup František Julián hrabě Braida. Kvůli nedostatku místa pro věřící se kapucíni roku 1734 rozhodli svůj chrám rozšířit o boční loď se samostatným vchodem (dveře vlevo, viz foto níže).

V letech 1754–1755 byla v kostele vystavěna hudební kruchta; varhany daroval řád servitů z Veselí nad Moravou. Současné varhany dodala v roce 1936 známá krnovská firma bratří Riegrů.

Kyjov 03b

Dveře zcela vpravo (detail viz foto níže) ústí do chodby podél kostela, která vedla do kláštera, jehož kvadratura s rajským dvorkem uvnitř navazovala na presbytář. Za klášterem se rozprostírala zahrada na zeleninu opatřená důmyslným zavlažovacím systémem.

Nápis nad vchodem: „Dům, bránu a hrobku, otče Františku, navštiv a ubohé potomstvo Evino ze spánku smrti vzbuď.“

Kyjov 04b

Průčelí kostela zdobila freska s dnes už neznámým motivem. Ta současná pochází z roku 1910. Madonu s dítětem namaloval moravský umělec Jano Köhler. Nad vstupen do kostela je umístěn erb Liechtenštejnů, hlavních fundátorů kláštera. Sochy svatých věrozvěstů byly na terasu před chrámem umístěny až v roce 1885, u příležitosti tisíciletého výročí úmrtí svatého Metoděje. 

Pod kostelem se dodnes nachází hrobka, kam byli pohřbíváni především bratři, nicméně místo posledního odpočinku zde našlo i jedenáct dobrodinců.

Kyjov 04m

Kapucínský klášter zrušil císař Josef II. v roce 1784. Bratři s výjimkou dvou odešli na jaře 1785 do jiných domů své provincie. V Kyjově zůstali dva kněží, kteří ve farnosti vypomáhali jako kaplani. Jeden z nich zde v roce 1812 zemřel, druhý časem odešel do kláštera v Třebíči.

Kyjov 05m

Kostel se stal hlavním farním chrámem. Oproti tomu původnímu, kostelu svatého Martina, měl totiž dvě výhody: nacházel se uvnitř hradeb a byl prostornější.

Z kapucínských časů se z vybavení kostela nedochovalo prakticky nic. Hned po konfiskaci byl zrušen hlavní oltář i chór bratří, který se – u kapucínů tradičně – nacházel za ním. Tímto zásahem se prodloužil presbytář, který byl (zřejmě) v roce 1792 opatřen novým oltářem. Autorem obrazu Nanebevzetí Panny Marie z roku 1880 je moravský malíř Josef Zelený.

Na výzdobě kostela se podílela také dílna slavného brněnského rodáka, sochaře Ondřeje Schweigla (oltářní sochy svatých Cyrila a Metoděje, křtitelnice a kazatelna).

Kyjov 06m

Budovy zrušeného kláštera připadly městu, které je použilo pro školu, nemocnici a byty. Po velkém požáru Kyjova v roce 1806 zřejmě vzaly za své. Z bývalého kláštera se zachovaly jen drobnosti: kousek ambitu za presbytářem, sakristie, oratoř a ona vstupní chodba podél kostela.


Kapucínská výstava v pražské Loretě na Hradčanech

Výstava Pax et Bonum mapuje více než čtyři sta let kapucínské historie u nás, přibližuje významné osobnosti i pestrost kapucínské spirituality.


Zdroje

Dušan Foltýn a kol.: Encyklopedie moravských a slezských klášterů, Libri, Praha, 2005.
Milan M. Buben: Encyklopedie řádů a kongregací v českých zemích. Žebravé řády, III. díl / 1. svazek, Libri, Praha, 2006.
Jakub Hochman: Kapucínský klášter v Kyjově, bakalářská práce, Pedagogická fakulta Masarykovy univerzity v Brně, Brno, 2014.

Překlad z latiny: Markéta Baštová


Rozcestník: Putování po kapucínských klášterech

[30. května 2018]

Klášter v Újezdě

Necelých třicet kilometrů severně od Olomouce leží malá obec Újezd. Kapucíni se zde usadili v červenci 1990, kdy vyhlídky na vrácení olomouckého kláštera byly ještě nejasné. Zdejší farnost byla v té době již sedm let neobsazená.

Ujezd 01

Kostel, zasvěcený svatému Janu Křtitelovi, byl vystavěn v první polovině 18. století. Věž si však pamatuje starší doby, kdy zde stával kostel protestantský.

Ujezd 02
Foto: Farnost Šternberk

Za farním kostelem se rozprostírá hřbitov, kde jeden z náhrobků upomíná na Jindřicha Knappa, posledního zdejšího faráře před kapucínskou érou.  

Ujezd 03

Pár kroků od kostela směrem k vesnici stojí budova fary. Ač nevypadá, pochází z 18. století. Právě v této budově se usídlila první komunita bratří kapucínů. V předzahrádce dodnes roste vinná réva, kterou zde v 90. letech vysadili dva rodní a zároveň i řeholní bratři – Štěpán a Vavřinec Zimmermannovi.

Ujezd 04

Takto (viz níže) vypadal klášter v roce 2008, rok poté, co jej kapucíni opustili. Vlevo je budova fary, kde měli bratři zázemí a cely, vedle pak budova noviciátu, jejíž první patro bylo určeno novicmistrovi a bratřím ve formaci. První skupina mužů zde zahájila svůj noviciát v srpnu 1990.

V roce 1991 se bratři pustili do rozsáhlé rekonstrukce fary, která byla v dezolátním stavu, kostela i hospodářské budovy, jež se proměnila v dům pro kapucínský dorost.

Také díky nim se do kostelní věže v roce 1998 vrátil zvon. Původní čtyři zvony zabavili během druhé světové války nacisté. Ten nový, vážící zhruba půl tuny, zhotovili zvonaři z Brodku u Přerova.

Ujezd 05
Foto: František, o. s.

V přízemí bývalého noviciátního domu se nachází kaple zasvěcená Panně Marii. V roce 1992, 10. března, ji vysvětil olomoucký pomocný biskup Josef Hrdlička. Fotografie ukazuje kapli o dvacet let později, kdy se místní lidé chystali připomenout toto kulaté výročí. 

Ujezd 06
Foto: František, o. s.

Před kapucíny stála volba, zda dát přednost vlastnímu klášteru v Sušici, nebo zůstat v Újezdě. Že nakonec dali přednost Pošumaví, nesli újezdští farníci těžce. Oficiální rozloučení kapucínů s místními lidmi se konalo 16. září 2007. Ještě po jeden celý rok sem z olomouckého kláštera dojížděl bratr Augustin Šváček sloužit nedělní bohoslužby.

Nyní je správou kostela pověřen šternberský farář a v bývalém klášteře sídlí občanské sdružení František. Kapucínský noviciát našel své místo v Kremnických Baních, kde se k řeholnímu životu společně připravují bratři z českomoravské i slovenské provincie.

Kapucínskou historii v Újezdě připomíná informační tabule. Stojí na ní, že bratři „svou činností probouzeli v lidech potřebu aktivně se podílet na životě obce“ a že se zasloužili „o opravu fary a kostela“.


Kapucínská výstava v pražské Loretě na Hradčanech

Výstava Pax et Bonum mapuje více než čtyři sta let kapucínské historie u nás, přibližuje významné osobnosti i pestrost kapucínské spirituality.


Zdroje

Dušan Foltýn a kol.: Encyklopedie moravských a slezských klášterů, Libri, Praha, 2005.
Pacifik Matějka: Ne mečem a měšcem, ale bezbranností lásky, Refugium Velehrad-Roma, Olomouc, 1999.


Rozcestník: Putování po kapucínských klášterech

[23. května 2018]

Klášter ve Fulneku

První komunita kapucínů přišla do Fulneku v roce 1668, a to na pozvání majitele tamního panství Jana Františka hraběte z Vrbna a Bruntálu, který jim na své náklady nechal postavit klášter. Se stavbou započali roku 1674. Klášterní kostel zasvěcený svatému Josefovi byl slavnostně vysvěcen 29. června 1683.

Zájemcům o historii doporučujeme velmi zdařilou knihu Zdeňka Orlity Dům v zahradě Páně, která podrobně vykresluje dějiny fulneckého konventu. 

Fulnek 01m

Roku 1695, kdy Fulnek zasáhl ničivý požár, vyhořel i kapucínský kostel a budovy kláštera lehly popelem. S obnovou pomohl především hrabě z Vrbna. Další rozsáhlejší stavební úpravy se datují rokem 1756, kdy bylo dokončeno rozšíření kláštera o nové křídlo.

Fulnek 03m

Hrabě z Vrbna spolu s klášterem započal také s výstavbou Lorety, ve které pak pokračovala jeho druhá žena Terezie Františka a později i synové Jan Antonín a Josef František. Loretánský areál bezprostředně sousedil s klášterem a duchovně jej spravovali bratři kapucíni. Stal se vyhledávaným poutním místem. V roce 1786 tomu učinily přítrž josefínské reformy; fulnecká Loreta byla převedena do profánního užívání a po čase zbořena.

V roce 1829 koupil toto místo fulnecký obchodník Valentin Knopp a nechal si zde postavit dům v klasicistním stylu. Z někdejšího poutního místa se do dnešních dnů dochovaly pouze obvodové zdi původních ambitů. Ve vile, která roku 2009 prošla generální rekonstrukcí, sídlí Domov mládeže (viz foto níže).

Fulnek 06m

Když nacisté v roce 1938 obsadili pohraničí, ocitl se fulnecký klášter ze dne na den v Německé říši. Nejvyšší představený celého řádu proto zřídil samostatnou jednotku – Sudetský generální komisariát, kam spolu s Fulnekem spadlo ještě dalších deset klášterů ležících původně na našem území. V roce 1944 Německá říše klášter de facto vyvlastnila a z bratří se stali nájemníci nucení za svůj domov platit. V únoru 1945 klášter obsadily jednotky SS a proměnily jej ve sklad munice.  

Bezprostředně po ukončení války, kdy německé bratry čekal odsun, přichází do Fulneku kapucín Emil Boreček, aby zajistil převedení kláštera opět pod správu tehdy československé provincie. A než si na řeholníky posvítí komunisté, žijí zde tři bratři kněží a jeden bratr laik.

Fulnek 04m

V dubnu 1950 byli kapucíni z Fulneku doslova vyvezeni. Komunisté totiž rozjeli likvidaci mužských řeholních řádů, známou pod názvem akce K. Klášter zabavili a řeholníky internovali. Už v lednu téhož roku skončil ve vězení představený komunity, bratr Agathangel František Sovadina (1912–1975). Za pomáhání lidem, kteří chtěli emigrovat, dostal čtyři roky. Spolu s ním byl odsouzen i další bratr, Rajmund Albín Zrebený (1915–?). Po propuštění z vězení žil Agathangel v Nové Horce u Studénky. Stal se duchovním správcem Milosrdných sester svatého Kříže, které na zdejším zámku vedly sociální ústav. Bratr Rajmund z řádu odešel.

V době akce K žili ve fulnecké komunitě ještě další dva kněží: Albert Josef Štefka (1874–1951), který zemřel v internaci v Opočně, a Bohumil Josef Podhorný (1915–2002), jenž po propuštění z internace působil jako kněz v charitních domech, spravovaných řádovými sestrami. Po listopadu 1989 se k řeholnímu životu v klášteře už nevrátil.

Fulnek 05m

Klášterní areál včetně kostela čekalo několik desítek let postupného chátrání. V budovách konventu se skladoval nábytek a pračky. Byly tu dílny základní školy i opravna elektromotorů. Z kostelního mobiliáře se do dnešních dnů dochoval hlavní oltář, který byl restaurován a v 60. letech 20. století umístěn do chrámu svatého Vojtěcha v Opavě.

Fulnek hisT

Pro jednu z dominant města začalo svítat teprve v roce 2002. Tři místní lidé založili Nadační fond pro záchranu kapucínského kláštera, díky kterému se podařilo získat 36 milionů korun a kostel v letech 2003–2006 kompletně rekonstruovat. Finanční vzpruhu poskytly fondy EU, Moravskoslezský kraj, který areál vlastní, i Ministerstvo kultury. 

Kvadratura kláštera, ze které zbyly de facto jen obvodové zdi, dostala provizorní střechu a čeká, že jednou přijde řada i na ni.

Fulnek 07
Foto: Muzeum Novojičínska

Interiér kostela byl opraven podle dobových fotografií a je přístupný veřejnosti nejen v rámci akcí pořádaných Muzeem Novojičínska, které bývalý chrám spravuje. Konají se zde koncerty, přednášky a výstavy – ta o kapucínské historii zde má své stálé místo.

Fulnek 08
Foto: Muzeum Novojičínska

V době politického uvolnění, v roce 1968, se kapucíni pokusili ve Fulneku obnovit komunitu. Zázemí našli na faře při kostele Nejsvětější Trojice (viz foto níže), jejich klášter byl totiž neobyvatelný. Po dvou letech se ale opět museli stáhnout do ilegality. Zůstali zde dva bratři: Jan Hypolit Segeťa, který zde sloužil jako farář, a Jan Jiří Vícha, jenž mu dělal kaplana. A právě Vícha se stal klíčovou osobností kapucínské provincie, která se pomalu – a samozřejmě v ilegalitě – začala obnovovat.

Fulnek 10m

Po listopadu 1989 zde mohli kapucíni působit už oficiálně, dokonce tu krátce sídlil i provincialát. Žila zde malá komunita bratří, kteří měli na starost fulneckou farnost a farnost Vrchy. Definitivně toto město opustili v červnu 1999. Duchovní správu po nich převzali diecézní kněží.


Kapucínská výstava v pražské Loretě na Hradčanech

Výstava Pax et Bonum mapuje více než čtyři sta let kapucínské historie u nás, přibližuje významné osobnosti i pestrost kapucínské spirituality.


Zdroje

Zdeněk Orlita: Dům v zahradě Páně. Fulnecký kapucínský klášter v proměnách staletí, Muzeum Novojičínska, Nový Jičín, 2016.
Dušan Foltýn a kol.: Encyklopedie moravských a slezských klášterů, Libri, Praha, 2005.
Milan M. Buben: Encyklopedie řádů a kongregací v českých zemích. Žebravé řády, III. díl / 1. svazek, Libri, Praha, 2006.


Rozcestník: Putování po kapucínských klášterech

[16. května 2018]