Trenckův epitaf

Náhrobní nápis, který si baron Trenck sám složil, když pobýval ve vězení na Špilberku, se nám dochoval díky bratřím kapucínům. Opsali jej z pandurova zápisníku a zaznamenali do své provinční kroniky (Annales Patrum Capucinorum Provinciae Boemiae, rok 1751, s. 85–86).

Trenckuv epitaf 800

Postůjte tiše, smrtelníci, zde odpočívá jeden z vás,
který byl učiněn ze stejného těsta jako vy všichni,
vám všem se povede stejně, chudým i bohatým,
protože vy všichni jste přinesli s sebou na svět trest.
Uvažte, kdo jste vy, zde dává se vám číst.
Zde leží kupka hlíny, kterou kdysi byl.
Zde pod tímto kamenem
leží pochovány a přikryty
Trenckův popel a hadry;
Jeho pád byl
uměním umřít vskutku věrně,
bohatství a čest získat za dědictví.
Některým z těch, kteří čtou,
on byl přítelem,
který říká, komu chce:
Zde pod tímto kamenem
odpočívá Trenckův popel a hadry
zcela klidně, pokojně a tiše.
Úklad, závist, pomluva, nenávist,
lpění na hmotných věcech,
mě vedly ke zbudování
tohoto bídného pomníku;
O, Bože, kéž smí po mojí smrti
jen nevina má říci:
Zde leží věrný Trenck
jak Sokrates pohřbený.
Ty však, poutníku, pohleď na toto místo,
Střez se mého pádu a modli se za mou duši.
Však může popel můj, ještě dojít práva,
uchovat nevinu jako Sokrates,
aby má císařovna po mé smrti poznala,
že stalo se mi bezpráví od přítele.

Tento (nápis) zhotovil generál Trenck již dávno ve svém zajetí a byl opsán z jeho zápisníku; ačkoli nakonec neměl žádný hrob, jen kámen pod hlavou a nevzhledný a roztrhaný kapucínský hábit; byl tedy pohřben u nás, kapucínů, v Brně do hrobky mezi naše zemřelé bratry, dne 4. října v den svých jmenin a narozenin, když napočítal 39 let svého věku.

František baron Trenck

Narodil se zřejmě 1. ledna 1711 v italském Reggiu v Kalábrii Anně Marii rozené Kettelerové z Hargvattenu (?–1726) a Janu Jindřichu Trenckovi (1664–1743), císařskému podplukovníkovi.

Byl nejmladším ze tří bratrů. Nejstarší Jan zemřel už v sedmnácti, druhý, Vilém Josef, ve dvaadvaceti letech. Jejich rodové jméno je odvozeno od Trenckburgu, tedy dnes již zaniklého sídla, které se nacházelo v Prusku.

ZPH hrobka Trenck 10
Foto: Zuzana Píšková Hrivňáková

Na studiích a poprvé v armádě

František studoval na jezuitském gymnáziu v Šoproni (dnešní Maďarsko) a poté v Požeze (dnešní Chorvatsko); vzdělání završil ve Vídni. Patřil mezi nadané studenty, plynně hovořil několika jazyky, stal se znalcem anglické literatury, dokonce uměl dobře zpívat a hrát na housle.

Roku 1727 vstoupil do uherského 8. pěšího pluku hraběte Pálffyho, kde dosáhl hodnosti poručíka. Nad ostatními vyčníval mj. svým výstředním chováním a nekázní.

V roce 1731 se Franz oženil s Josefínou, dcerou Jana Františka barona Tilliera, velitele pevnosti Petrovaradín (dnešní Srbsko). Manželé se přestěhovali na panství Brestovac ve Slavonii (část území dnešního Chorvatska a Srbska), které pro ně zakoupil Trenckův otec. Narodilo se jim několik dětí, všechny však zemřely ve velmi útlém věku, v roce 1737 umírá i Josefína.

Trenckovi

Ve službách ruské carevny

V roce 1737, kdy Rakousko vstoupilo do rusko-turecké války, nabízí Trenck vrchnímu veliteli rakouské armády hraběti Seckendorfovi vytvoření sboru vojáků-dobrovolníků. Po odmítnutí se obrací na ruskou carevnu Annu Ivanovnu. Je jmenován druhým rytmistrem husarského pluku s právem naverbovat tři sta mužů. Za statečnost v bojích je povýšen na majora.

Kvůli napadení a urážce velitele se Trenck v roce 1740 ocitl před válečným soudem, který nad ním vynesl ortel smrti. Těsně před popravou byl ale omilostněn; musí však opustit ruskou armádu i Rusko samotné.

Vrátil se tedy na své panství Brestovac, které v té době sužovali zbojníci. Při jejich „likvidaci“ si Trenck vysloužil zatykač kvůli porušení zákonů. Prchl proto do Vídně a zdejší kapucíny požádal o azyl. Díky arcivévodovi Karlu Lotrinském se pak setkává s habsburskou panovnicí Marií Terezií, která jej posléze obvinění zbavila.

ZPH hrobka Trenck 11Foto: Zuzana Píšková Hrivňáková

Obávaný velitel pandurů

Dne 16. prosince 1740 obsadil pruský král Fridrich II. rakouské Slezsko, čímž započalo osmileté období konfliktů, které zachvátily celou Evropu a do historie se zapsaly jako „války o rakouské dědictví“. Habsburské panovnici Marii Terezii proto přišla vhod Trenckova nabídka na vytvoření vojenského sboru dobrovolníků.

Erb Trenck 1stPanduři, které jejich velitel pokládal za svůj majetek a podle toho s nimi i jednal, se rekrutovali především z řad zločinců, jež byli vojenskou službou na straně Rakouska zbaveni svých trestů. Od běžné pěchoty se lišili zbojnickým způsobem boje: pronikali do nepřátelského týlu, přepadávali zásobovací kolony, ničili mosty, vyvolávali paniku a zmatek. Prostředky na žold a krytí svých výdajů získávali drancováním nepřátelského území. Byli pověstní svou krutostí.

Trenck ve službách Marie Terezie prošel se svými pandury řadou bitev, přičemž on sám několikrát unikl smrti jen o vlásek. Byl výborným vojákem a vynikal statečností, zároveň si cíleně budoval svou pověst hrdiny. Z válečné kořisti, o jejímž množství kolovaly hotové legendy, systematicky rozšiřoval své dominium ve Slavonii.

Roku 1744 byl Trenck za své zásluhy povýšen na plukovníka. Jeho sbor, který čítal na tři tisíce mužů, však začal vyvolávat obavy i na samotném císařském dvoře ve Vídni. Byla to totiž příliš velká „soukromá“ síla soustředěná v rukou jednoho člověka. Cholerický, ctižádostivý a nevyzpytatelný Trenck si navíc stihl udělat na důležitých místech mnoho nepřátel.

Po vojenském debaklu u Žďáru se nad ním začala definitivně stahovat mračna. Byl obviněn, že kvůli plenění pruského tábora zmeškal rozhodující část bitvy, čímž zapříčinil prohru Rakušanů. Další obvinění na sebe nedala dlouho čekat (např. kruté zacházení s mužstvem, rabování či defraudace).

ZPH hrobka Trenck 12Foto: Zuzana Píšková Hrivňáková

Odsouzen k trestu smrti

Soud, který probíhal ve Vídni, se táhl několik měsíců, Trenckův majetek byl obstaven a veškeré náklady šly na jeho účet. V prosinci 1746 byl vynesen rozsudek – trest smrti. Na příkaz císařovny Marie Terezie však byl proces obnoven a soud zasedl v novém složení.

Většinu obvinění se podařilo vyvrátit – až na znásilnění mladé ženy, které ovšem Trenck popíral. Rozsudek, jenž soud vynesl 28. srpna 1748, přetiskly Mnichovské poštovní noviny: „kvůli jím učiněným mnohočetným zločinům, kvůli zesměšnění vlastního pluku, bude zcela zbaven všech svých vojenských hodností a služeb, a z tohoto důvodu bude přepraven do pevnosti Špilberk, kde bude doživotně uvržen do žaláře a tam držen podle přesných pravidel″.

A dále: „Baronu von der Trenckovi bude denně vyměřen jeden dukát pro jeho životosprávu, bude mu také určen sluha, stejně tak mu bude poskytnuto pero a inkoust s tím, že vše, co bude psát, bude dáno veliteli k přečtení." Noviny také uvedly, že František Trenck po vyslyšení rozsudku omdlel.

ZPH hrobka Trenck 13Foto: Zuzana Píšková Hrivňáková

Kajícník na Špilberku

Panovnice Marie Terezie projevila přání, aby byl pobyt ve vězení Trenckovi co nejvíce ulehčen, čemuž zástupce velitele pevnosti, František Josef Kottulinský, vyšel vstříc. Trenck obýval dvě místnosti v prvním patře budovy, která se nacházela v západní části Špilberku, a mohl se volně pohybovat po celém areálu. Je možné, že užíval jednoho z důstojnických bytů. Onen dukát na den mu zajišťoval velmi solidní živobytí, navíc byl každou neděli a svátek zván k baronu Kottulinskému na oběd.

Přesto se Trenckův zdravotní stav začal zhoršovat. Zřejmě v tom hrálo roli více faktorů. Jednak psychika, už třetím rokem žil pasivně, v nějaké formě vězení. Jednak se ozývala stará zranění z bitev i celková opotřebovanost těla, jehož majitel vedle nebezpečí holdoval také jídlu, alkoholu a tabáku.

Panovnice mu dokonce dovolila, aby si našel vhodné ubytování ve městě, kde by mohl dožít. Trenck pomýšlel na kapucínský klášter, odkud za ním docházel kněz a lektor filozofie, kapucín Koloman. Snad právě i díky němu se na konci života z Trencka stává kajícník, jenž lituje všeho špatného, co kdy vykonal, a prosí Boha o milosrdenství. Tak to alespoň zachytil kapucínský kronikář ve Zprávě o Trenckově smrti.

Na stěhování však už nedojde. Franz Trenck koncem září dopisuje svoji závěť, ve které mj. pamatuje také na bratry kapucíny – odkazuje jim čtyři tisíce zlatých. Umírá 4. října 1749 na svátek svatého Františka z Assisi a je podle svého přání pohřben vedle bratří kapucínů – bez rakve, na holou zem.

František baron Trenck

Loni jsme si připomněli 270. výročí smrti Františka barona Trencka, velitele pandurů ve službách císařovny Marie Terezie, legendami opředeného vězně na Špilberku i kajícníka pohřbeného v otrhaném kapucínském hábitu na holou zem zdejší hrobky.

A protože se životem Františka Trencka už zaobíralo nesčetně historiků i beletristů, přinášíme zde především příběh, který se začal odvíjet těsně před jeho smrtí a pokračoval po dalších 270 let. Přijměte tedy pozvání vkročit do tohoto vyprávění a stát se jeho součástí.

Obraz hrobka 225 180 2
TRENCKŮV ŽIVOT • 1711–1749
Spilberk 1700 225 180
TRENCKŮV EPITAF • 1748/1749
Zavet brkronika 428a 225 180
TRENCKOVA ZÁVĚŤ • 1749
Zprava o smrti kronika 225 180
ZPRÁVA O SMRTI • 1751
Trenckovo kridlo 225 180cbp
TRENCKOVO KŘÍDLO • 1763
Za Trenckem do hrobky 220 180
ZA TRENCKEM DO HROBKY • ???
Akce rakev cb 225 180
AKCE RAKEV • 1872
Slova nad rakvi 225 180
SLOVA NAD RAKVÍ • 1872
Akce palec 225 180 2
AKCE PALEC • 2017
Akce tvar portret 225 180
AKCE TVÁŘ • 2018
Trenck legendy
TRENCK V LITERATUŘE
Trenck hra
TRENCK NA DIVADLE A VE FILMU

Výstava Ars Moriendi

Výstava Ars Moriendi nás zavede do poloviny 17. století, kdy v kryptě pražské Lorety na Hradčanech pracoval zručný umělec, pod jehož rukama vznikly unikátní nástěnné malby připomínající pomíjivost lidského bytí, ale také naději na věčný život.

Umění dobré smrti

Lidé té doby se více než smrtí samotnou znepokojovali spíše možností, že na ni nebudou dobře připraveni. K tomu jim měly napomáhat nejen obrazné výjevy typu zmíněných fresek, ale také praktické příručky „umění dobré smrti“ (lat. ars moriendi).

Za dobrou smrt se pokládala taková, na kterou se člověk připravil dobrým životem, usmířením se s Bohem i s lidmi, ale také třeba urovnáním své pozůstalosti.

ARS Chronos

Objev freskové výmalby

Barokní nástěnné malby byly v kryptě pod kostelem Narození Páně objeveny teprve v roce 2011. Zobrazují motivy smrti a vzkříšení, alegorii času, symboly křehkosti a pomíjivosti lidského života.

Jejich autor, snad kapucínský řádový malíř, je vytvořil roku 1664 technikou al fresco (do vlhké omítky) v chiaroscuru – v podstatě kresebným způsobem pouze v odstínech černé a šedé barvy. Pracoval podle vlámských a holandských grafických vzorů na objednávku tehdejší patronky Lorety Alžběty Apolonie hraběnky Kolowratové.

ARS Lazar

Z historie kapucínského pohřbívání

Výstava „Ars Moriendi – loretánské krypty. Z historie pohřbívání v kapucínských konventech“ proběhla v roce 2012 v prostorách pražské Lorety na Hradčanech. Expozici připravili kunsthistorici Markéta a Petr Baštovi ve spolupráci s celou řadou dalších odborníků.

Část výstavy, která představuje nedávno objevené fresky, můžete nyní vidět i u nás v Brně. Celý příběh loretánské hrobky včetně nahlédnutí do pohřbívání v kapucínských klášterech najdete v katalogu výstavy, který si u nás můžete koupit.