Historie kapucínské hrobky

Příběh kapucínské hrobky se rozhodně neuzavírá zákazem císaře Josefa II. z roku 1784. Po téměř stoleté pauze totiž bratři začínají psát další kapitolu a pozornost pomalu přesouvají od zemřelých na živé… návštěvníky. Pro ně otevřeli bránu podzemí, aby jim dali možnost dotknout se vlastní pomíjivosti.

Ovšem stále nevíme, jak to všechno začalo. Klášterní kronika z 19. a 20. století se k naší velké lítosti nezachovala. Něco málo sice zachytil dobový tisk, ale i tak se teď vydáváme na poměrně tenký led. Dokumenty, které by vnesly více světla, možná teprve čekají na své objevení.

ZPH hrobka 01
Motiv lebky na rakvi hraběte z Vrbna, foto: Zuzana Píšková Hrivňáková

Legenda pod kostelem

Zdá se, že novou etapu hrobky odstartovala jedna říjnová sobota roku 1872. Den po slavnosti svatého Františka z Assisi se totiž v kapucínském kostele konala zádušní mše svatá za barona Trencka, po níž bratři přeuložili ostatky slavného velitele pandurů do monumentální cínové rakve. Pro svého prastrýce ji nechal zhotovit poslední rakouský potomek rodu Jindřich von Trenck, c. k. major ve výslužbě. Rakev už pak natrvalo zůstala v kapli pod kostelem.

Tím to ale neskončilo. Lidé také mohli shlédnout rodinnou sbírku předmětů, které Jindřich shromáždil po svém předkovi. Během dvou dnů přišly téměř tři tisíce návštěvníků. František Trenck se totiž v Brně těšil velké popularitě. Nemálo zvídavých po léta mířilo do kapucínského kostela právě jen kvůli němu – mohli se ocitnout přímo nad hrobem legendy, přečíst si jeho epitaf napsaný ve vězení na Špilberku. Nyní ale odpočívá v dobře přístupné kapli. Žádali lidé po bratrech, aby mohli Trencka navštívit? A možná nejen jeho. Že se zemřelí v kryptě prouděním vzduchu vysušili do podoby mumií, museli kapucíni už nějaký čas vědět.

ZPH hrobka 02
Držadlo rakve hraběte ze Sinzendorfu, foto: Zuzana Píšková Hrivňáková

A tak netrvalo dlouho a bratři si osvojili novou roli – průvodcovství. „Sestoupíme nejprve po uzounkých, točitých schodech do místnosti, podobné kapli… Kapucínek rozsvítí voskovou pochodeň, při jejímž rudém svitu můžeme lépe kolem se rozhlédnouti,“ líčí autor reportáže, jež v roce 1882 vyšla v časopise Ruch. Stačilo jen zazvonit u vstupu do kláštera a přednést svou prosbu. V roce 1889 hrobku navštívil dokonce samotný arcivévoda František Ferdinand d'Este i se svým mladším bratrem arcivévodou Ottem.

Palec barona Trencka

Zatímco tělo barona Trencka odpočívalo v kapucínské hrobce, palec jeho levé ruky putoval Brnem. První zastávkou byla pravděpodobně už zmíněná výstavka Jindřicha Trencka, který pak v roce 1876 tuto sbírku věnoval Františkovu muzeu (dnešní Moravské zemské muzeum).

Že byl palec v té době opravdu muzejním exponátem, dokládá reportáž Opavského Týdenníku z roku 1880. Po roce 1904 už ale Trenckův prst nacházíme na Špilberku, v nově otevřeném městském muzeu. Zde pobýval až do 8. března 2017, kdy byl na naše přání vrácen svému původnímu majiteli. Avšak kdo a proč palec ukroutil a odnesl, zatím zůstává záhadou.

ZPH hrobka 03
Identifikační štítek rakve Marie Anny Grimmové, foto: Zuzana Píšková Hrivňáková

Memento mori Zena Diviše

Ještě během první světové války přichází do brněnské kapucínské komunity bratr Zeno Diviš (1887–1976), jenž dění kolem hrobky výrazně ovlivní, sám se stane jejím kustodem i autorem historicky prvního průvodce. A byl to zřejmě právě on, kdo ozdobil stěny kaple lebkami a kostmi. Tento velmi známý výjev se hluboko vryl do paměti několika generací návštěvníků. Pomíjivost však pohltila i tuto dekoraci. Definitivně vzala za své v roce 1996 v brněnském krematoriu. Popel je uložen v jedné z uzavřených rakví.

Během éry Zena Diviše jsou také opraveny a využity dvě místnosti mezi kaplí a samotnou hrobkou; dříve se touto „temnou chodbou“ pouze procházelo. Rakve dostávají skleněné kryty i podložení. Novináři si díky výkladu kapucínského kustoda začínají všímat i jiných dobrodinců, než je baron Trenck. Za pozornost stojí i drobná úprava z počátku okupace. Na příkaz nacistů museli bratři odstranit nápis Sic transit gloria mundi. „Pomíjivost světské slávy“ zřejmě nebyla slučitelná s vizí tisícileté říše.

ZPH hrobka 04
Jeden z ventilačních otvorů hrobky, foto: Zuzana Píšková Hrivňáková

Mezikapucínské období

Po vyhnání bratří a zabrání kláštera komunisty připadla starost o kostel i hrobku Mons. Karlu Černému (1879–1963), kterého v roce 1961 v roli duchovního správce vystřídal jiný diecézní kněz, Mons. Ludvík Horký (1913–2008). Turistický ruch zůstal tímto zásahem prakticky nedotčen.

S Ludvíkem Horkým přichází na scénu i brněnský akademický sochař a restaurátor Jaroslav Vaněk (1914–1991). Pro hrobku vytváří řadu plastik, nicméně jeho rukopis bychom našli i v kostele. Vedle dřevěného vyřezávaného betléma je to také oltář a socha apoštola Judy Tadeáše.

Mistr Vaněk rovněž navrhl barokizující štukový reliéf s kapucínským znakem, který zdobí zděnou menzu v kapli hrobky. Menza přiléhá k původnímu baroknímu oltáři, na nějž byl kolem roku 1970 umístěn rakvový relikviář křesťanky Klemenciány.

ZPH hrobka 05
Motiv lebky na rakvi hraběte ze Zinzendorfu, foto: Zuzana Píšková Hrivňáková

Příběh pokračuje

Po roce 1990 se kapucíni pustili do rozsáhlé a časově náročné rekonstrukce celého areálu. Změn doznala i samotná hrobka. Návštěvníky k ní nově přivádí úzká ulička vedle kostela, která končí na malém dvorku zdobeném kašnou od významného akademického sochaře Otmara Olivy. Zemřelí kapucíni jsou od živých příchozích symbolicky odděleni prosklenou stěnou. Ostatky těl, která se během staletí rozpadla, jsou přepohřbeny do zděné tumby. A celou hrobkou se vinou znovuobjevené příběhy těch, kteří zde spočinuli.

ZPH hrobka 06
Plastika sochaře Jaroslava Vaňka, foto: Zuzana Píšková Hrivňáková

Nejvíce pozornosti si však opět vysloužil – kdo jiný než – František baron Trenck. V roce 1986 se podrobil antropologické expertíze, kterou provedl RNDr. Tomáš Dacík. O dvanáct let později zkoumal tým odborníků pod vedením přednosty Ústavu soudního lékařství v Brně, profesora Miroslava Hirta, Trenckovu DNA. V roce 2017 se na mumii velitele pandurů pro změnu upřela pozornost týmu docentky Petry Urbanové z Ústavu antropologie Přírodovědecké fakulty Masarykovy univerzity. Jedním z výstupů tohoto rozsáhlého projektu, na kterém se podílí několik institucí, bude i 3D podoba tohoto legendárního vojáka.

Jak vidíte, další kapitola příběhu kapucínské hrobky se právě píše.