Historie a současnost kapucínů v Brně

Řád menších bratří kapucínů je křesťanské společenství, patřící do Římskokatolické církve. Je součástí velmi pestré a rozvětvené františkánské rodiny, která je inspirována životem italského světce Františka z Assisi (1182–1226). Zahrnuje nejen muže a ženy, kteří se zcela zasvětili Bohu a žijí v klášterech, ale také společenství lidí, které byste na ulici jistě přehlédli. Nenosí totiž řeholní oděv, mají svá zaměstnání a žijí v rodinách.

Přes Alpy až do Brna

Kořeny kapucínského řádu bychom našli v italské Umbrii 16. století; odtud se kapucíni postupně šířili do celého světa. Do českých zemí přišli v roce 1599 na pozvání arcibiskupa Zbyňka Berky z Lipé a Dubé a v Praze na Hradčanech založili svůj první klášter. V roce 1604 pak, díky pozvání biskupa Františka z Dietrichštejna a darům mnoha dobrodinců, mohli položit základní kámen kláštera také v Brně.

AM bratri 01
Foto: Adéla Macková

Brněnský klášter se během 17. a 18. století stal důležitým centrem; sídlila zde řádová studia filosofie a teologie, měl zde rovněž sídlo kustod, který zodpovídal za kláštery na území Moravy a Slezska.

Život kláštera byl podle tradice závislý především na příspěvcích od dobrodinců, zejména šlechty a měšťanů. Bratři si část potravin pěstovali na své zahradě nebo na půjčených pozemcích, zbytek získávali darem od lidí nebo bohatších klášterů. Sami si tkali a šili řeholní oděvy, provozovali truhlářskou dílnu a dokonce si také vyráběli léky. Bratři, kteří přijali kněžské svěcení, vypomáhali jako kazatelé a zpovědníci v mnoha brněnských i mimobrněnských kostelích; zpovídali rovněž ve věznici na Špilberku.

AM bratri 02
Foto: Adéla Macková

Školy pro chudé chlapce

Ačkoliv „velké dějiny“ brněnský klášter minuly, přece jen se i na zdejším životě negativně projevil zásah císaře Josefa II. Ten roku 1783 rozdělil česko-moravskou provincii na dvě menší oblasti a v následujících letech zrušil osm z tehdejších třiceti kapucínských klášterů. Bratři byli nuceni přebírat farnosti; omezeno bylo řádové školství i styk s ústředím řádu v Římě. V druhé polovině 18. století žilo v provincii kolem 700 až 800 kapucínů, v samotném Brně bydlilo na čtyřicet bratří. Josefínské reformy a s ní spojená nejistá budoucnost řádu na našem území, ale také postupující sekularizace společnosti, způsobily úpadek. Obě provincie byly sice opětovně spojeny v roce 1826, v 21 klášterech však už žilo jen kolem 250 bratří.

Neutěšená situace kapucínského řádu zasáhla celou Evropu. Zlom nastal až v druhé polovině 19. století, kdy bratři – poprvé ve Francii a v Itálii – začali zakládat tzv. serafínské školy. Reagovali tím na rostoucí množství chudých, kteří si nemohli dovolit dát svým dětem vyšší vzdělání. Řada chlapců z těchto škol pak vstoupila do řádu. První serafínská škola u nás vznikla v roce 1894 v Olomouci.

AM bratri 03
Foto: Adéla Macková

Charitě se bratři věnovali i v Brně. Stanislav Žyla (1876–1957) předsedal Dílu serafínské lásky, jež pomáhalo sirotkům a chudým dětem. Metoděj Frank (1873–1939) proslul svou duchovní službou na Ústředním hřbitově: pohřbíval zejména ty nejchudší, kteří by si důstojný pohřeb jinak dovolit ani nemohli. Kapucíni se však duchovně starali i o další skupinu na okraji společnosti – vězně na Cejlu. To ještě netušili, že zanedlouho budou uvěznění i někteří z nich.

Likvidační akce K

V dubnu 1950 totiž komunisté v rámci akce K obsadili všechny mužské kláštery, řeholníky odvezli do internace a veškerý majetek řádů zabavili. Šlo o násilnou svévoli totalitního Československa, která neměla oporu v žádné tehdy existující právní normě. Ještě téhož roku následovala akce Ř zaměřená proti ženským klášterům.

I z brněnského kláštera byli bratři násilně internovaní, budovy připadly Moravskému muzeu (dnešní Moravské zemské muzeum) a kostel se stal časem filiálkou katedrály na Petrově. Řeholní způsob života byl prakticky postaven mimo zákon.

AM bratri 04
Foto: Adéla Macková

Kapucíni se do brněnského kláštera „vrátili“ po politickém uvolnění v roce 1968. Dva kněží zde vypomáhali v duchovní správě, další tři bratři docházeli tajně – snahy o obnovení řeholního života byly totiž stále postaveny mimo zákon. Přesto se v celé provincii začala obnovovat řádová struktura a v polovině 70. let kapucíni začali přijímat i nové členy.

Obnovení řeholního života

Návrat k normálnímu řeholnímu životu umožnila až změna politického režimu v roce 1989. V současné době zhruba čtyřicítka kapucínů působí na pěti místech: v Praze na Hradčanech a Novém Městě, v Sušici, v Brně a v Olomouci.

V Brně žije komunita pěti bratří; působí jako kazatelé, zpovědníci a duchovní doprovázející těch, kteří hledají Boha. Jejich působištěm je nejen zdejší klášter, ale docházejí rovněž do nemocnic nebo k řeholním sestrám.

Kostel Nalezení svatého Kříže

Kapucínské kostely (i kláštery) po celém světě mají typickou architekturu, a jsou si proto velmi podobné. Byly totiž stavěny podle jednotného belgicko-vlámského vzoru, který se navracel k původním ideálům chudoby, jež hlásal svatý František z Assisi.

Stejně tak i brněnský kapucínský kostel je jednoduchá raně barokní stavba; vysvěcen byl 7. května 1656. Průčelí zdobí pouze velký dřevěný misijní kříž a mozaika z 50. let 20. století nad vstupním portálem. Zobrazuje svatého Františka z Assisi, jak káže ptákům. Nahradila fresku Nalezení svatého Kříže z 18. století, kterou zničily povětrnostní vlivy.

ZPH kostel 01
Foto: Zuzana Píšková Hrivňáková

Zasvěcení chrámu

Hlavní oltářní obraz, jak napovídá samotný název kostela, zachycuje svatou Helenu v císařském rouchu nad právě nalezeným Kristovým křížem a vzkříšení mrtvé ženy, která se jej dotýká, čímž potvrzuje jeho pravost. Obraz v roce 1655 namaloval německý malíř a spisovatel Joachim von Sandrart a patří k nejvýznamnějším barokním oltářním malbám v Brně.

Příčinou, proč kapucíni svůj chrám zasvětili právě této události, je pravděpodobně mimořádný dar kněžny Polyxeny z Lobkovic. Tato velmi štědrá dobrodinkyně totiž bratřím v roce 1636 věnovala ostatky onoho kříže z Golgoty, které se v klášteře dodnes uchovávají ve stříbrné schránce, uvnitř zdobené výšivkou a říčními perlami.

Z kapucínských dějin

Výzdoba kostela převážně odráží kapucínské dějiny; na obrazech jsou zachyceni první řádoví světci: Felix z Cantalice († 1587), Fidel ze Sigmaringen († 1622) a Josef z Leonessy († 1612).

V boční kapli najdeme působivý výjev stigmatizace svatého Františka z Assisi a v přední části kostela pak jeho současníka, významného františkánského kazatele, Antonína z Padovy. Většina obrazů pochází z poloviny 18. století a nad jejich autorstvím visí otazník, snad šlo o řádové malíře.

ZPH kostel 02
Foto: Zuzana Píšková Hrivňáková

Zázračný obraz madony

Nejasnosti obestírá rovněž obraz Panny Marie Pasovské na bočním oltáři svatého Fidela. Velmi pravděpodobně jde o dílo, jež kapucínská kronika zmiňuje jako „zázračný obraz“. Váže se k němu totiž legenda o zázračné pomoci, které se mělo dostat na přímluvu Matky Boží majiteli obrazu, císařskému radovi Františku Antonínu de Cattani. Před svou smrtí jej odkázal bratřím kapucínům, aby byl v kostele vystaven veřejné úctě. Obraz je věrnou kopií slavného díla Lucase Cranacha staršího (zřejmě z roku 1641); originál (1537) se nachází v bavorském Pasově.

Ještě starší původ má gotická socha Panny Marie s Ježíškem umístěná na stěně v přední části kostela. Tato varianta známé Kladské Madony (60. léta 14. století) pochází z první čtvrtiny 15. století.

ZPH kostel 03
Foto: Zuzana Píšková Hrivňáková

Barokní rozkvět

Během 18. století prošel areál kláštera pod vedením brněnských stavitelů a architektů Mořice Grimma a později jeho syna Františka Antonína výraznými stavebními změnami, které se týkaly i kostela. Roku 1753 byla vedle kaple sv. Františka přistavěna kaple sv. Fidela a celý kostel získal nový klenutý strop. V roce 1747 byla v souvislosti s oslavami svatořečení Fidela ze Sigmaringen a Josefa z Leonessy vystavěna kruchta a o rok později už mše svaté doprovázely první pevné varhany.

Větší část výzdoby interiéru kostela, která se nám dochovala do současnosti, pochází právě z tohoto období barokního rozkvětu. A to včetně velkého tepaného relikviáře, který roku 1751 darovali manželé Barnabáš a Viktorie Orelli.

V roce 1765 pak zkrášlily terasu před vstupem do kostela sochy františkánských a kapucínských světců od brněnského umělce Jana Adama Nessmanna, zleva Josef z Leonessy, Fidel ze Sigmaringen, František z Assisi, Antonín z Padovy a Felix z Cantalice. Postava svatého Vavřince z Brindisi od českého sochaře Čeňka Vosmíka doplnila tuto pětici až v roce 1927.

ZPH kostel 04
Foto: Zuzana Píšková Hrivňáková

Meziválečná zdobnost

Druhá velká vlna změn spadá do 20. století, mezi dvě světové války. Kostel získal nové varhany poháněné elektřinou, kvůli kterým musela být kruchta rozšířena o přední oblouk. Jejich design napodobuje barokní a renesanční prvky. Rovněž část vitráží v secesním stylu pochází z 20. let minulého století; jejich autora však neznáme. Mladší vitráže, z 30. let, patrně vytvořila brněnská dílna Jiřího Říhy.

Fotografie z tohoto období dokládají, že kostel byl nově vymalován, a to s četnými dekorativními prvky na stěnách i stropu. Oblouk mezi lodí a kněžištěm nesl výjev Poslední večeře. Na snímcích z přelomu 70. a 80. let už najdeme jen čisté bílé stěny.

Návrat k jednoduchosti

V roce 2012 prošel interiér kostela rozsáhlou rekonstrukcí, vedle nového osvětlení a šetrnějšího vytápění se mu dostalo i kompletní výmalby. V roce 2014 následovala oprava fasády a o rok později náročná oprava varhan.

  • Mše svaté: neděle 10 h 17 h, úterý–sobota 17 h
  • Kostel je možné navštívit: neděle 9–11 h 16–18 h, úterý–sobota 16–18 h

 

Historická knihovna

Kapucínský řád už od svých počátků podporoval, aby v každém klášteře byla vyhrazena místnost pro uchovávání potřebných knih. Až na výjimky tyto prostory respektovaly prostou kapucínskou architekturu. Jednou z výjimek je právě knihovna v Brně.

AG knihovna 01
Foto: Ambrož Guzek

Projekt dvou bratří

Ve které části kláštera se původní knihovna nacházela, je dnes obtížné přesně určit. Jisté je ovšem to, že už počátkem 18. století přestávala kapacitně stačit. Plány na výstavbu nové knihovny se však podařilo naplnit až v roce 1763, kdy byl položen její základní kámen (dokončena r. 1764). Stala se součástí nově stavěného křídla kláštera, kterému se dodnes říká Trenckovo. Bývá totiž dáváno do souvislosti s penězi, které kapucínům odkázal slavný velitel pandurů František baron Trenck.

Prokazatelnou zásluhu na výstavbě samotné knihovny má však především brněnský architekt František Antonín Grimm, který na kapucínské poměry honosnou stavbu nejen navrhl, ale velmi pravděpodobně také financoval. Iniciativa k tomuto projektu vzešla od jeho rodného bratra Jiřího, řeholním jménem Antonína z Brna, který byl v té době kapucínským provinciálem.

AG knihovna 02
Foto: Ambrož Guzek

Neobvykle krásná

Knihovna je neobvyklá svou velikostí, skládá se ze tří místností, které na výšku dosahují přibližně dvou pater sousedního křídla kláštera. Čím se však opravdu z kapucínského prostředí vymyká, je její bohatá výzdoba.

Prostřednímu, největšímu sálu dominuje nástropní freska významného středoevropského malíře Josefa Sterna. Zobrazuje rozhovor dvou největších teologů 13. století: svatého Tomáše Akvinského, dominikána, a svatého Bonaventury z Bagnoregia, františkána – ten ukazuje na ukřižovaného Krista jako na zdroj pravé moudrosti.

V knihovně se do dnešních dnů dochoval velmi kvalitní dřevěný barokní nábytek.

AG knihovna 03
Foto: Ambrož Guzek

Knihy od dobrodinců

Kapucínské knižní fondy se rozšiřovaly z větší části díky dobrodincům, ne jinak tomu bylo i v brněnském klášteře. Část knih třeba darovali různí kněží z okolí, jako celek se sem dostala knihovna zaniklé farnosti v Kamenici u Brna. Další knihy například pocházejí od brněnského tiskaře Jakuba Maxmiliána Svobody.

V knihově se nacházely i tzv. libri prohibiti, zakázané knihy, ke kterým měli přístup jen někteří kněží. Většinou šlo o protestantská díla, která bratři uchovávali kvůli svému studiu.

AG knihovna 04
Foto: Ambrož Guzek

Změna majitele

V roce 1950, po akci K a zrušení kláštera, se správy knižního fondu ujala Zemská a univerzitní knihovna v Brně. Kapucíni si svoji knihovnu převzali zpět v roce 1993.

Klášter v Liberci

Toto místo patřilo ke zdejší kapucínské provincii jen po velmi krátkou dobu. Původně jej spravovali kapucíni z Tyrolska.

Prvotním impulsem ke stavbě nového kostela byla praktická potřeba zajistit pro rozrůstající se město další liturgický prostor. Idea, která se stala libereckou věcí veřejnou, začala krystalizovat v 70. letech 19. století. Baronka Marie Paulina von Liebieg, pocházející z bohaté textilně-průmyslnické rodiny, zakoupila v roce 1880 potřebné pozemky. Kvůli financování projektu byl založen městem spravovaný Fond pro výstavbu třetího katolického kostela. O základní kapitál ve výši čtyř tisíc zlatých se postaral tehdy už bývalý arciděkan František Simm odkazem ve své závěti.

Liberec 01m
Kostel sv. Máří Magdalény, na východní straně (vlevo) je patrná vystouplá kaple Matky Boží, která jako jediná ze všech osmi kaplí má zaklenutý strop.

Za to, že se záměr časem rozšířil o stavbu kláštera, patrně může liberecké setkání kapucína Johanna Engela z tyrolské provincie s baronkou von Liebieg v roce 1907. Samozřejmě ne všichni byli nadšeni nápadem, aby se ve městě usadila komunita řeholníků. Nicméně první tři bratři mohli přijít už v říjnu 1908 a usídlili se v jednom z libereckých domů.

Chrám, postavený podle návrhu architektů Maxe Kühna a Heinricha Fanty, byl vysvěcen 11. června 1911 litoměřickým biskupem Josefem Grossem. Dnes je znám spíše jako kostel svaté Máří Magdalény, nicméně v době svého vzniku se oficiálně jmenoval Kaiser Franz Josef Jubiläumskirche; patřil mezi stavby vzniklé mj. u příležitosti 60. výročí vlády císaře. Ještě v témže roku a podle návrhu stejných architektů byl vystavěn i kapucínský klášter.

Liberec 02m
Pohled na západní stranu kostela, kolem které se vine arkádová chodba se sedmi oblouky.

Obraz hlavního oltáře kostela znázorňoval Marii Magdalénu, kterou autor ztotožnil s onou hříšnicí z evangelií, jež z lítosti nad svými hříchy a z lásky k Ježíšovi pomazala jeho nohy vzácným olejem. Loď chrámu lemuje osm kaplí. Ty nejblíže kněžišti patřily sv. Františku z Assisi a sv. Alžbětě Duryňské, což odkazovalo nejen ke kořenům františkánství, ale také na samotný císařský pár. Další kaple byly zasvěceny Matce Boží, Srdci Ježíšovu, sv. Antonínu Paduánskému, sv. Fidelu ze Sigmaringen, sv. Josefu, pěstounovi, a poslední opět Matce Boží.

Mezi technické zajímavosti chrámu patřilo mimo jiné podlahové topení. Na vnější straně kostela, pod vstupní terasou, se dokonce nacházely veřejné toalety. Rovněž parková úprava části klášterní zahrady svědčí o tom, že řeholníci některé své prostory sdíleli s věřícími či jinými navštěvníky.

Liberec 03m
V současné době je celý objekt obklopen náletovými dřevinami.

Klášter po vzniku Československé republiky formálně spadl pod zdejší kapucínskou provincii, nicméně opravdu jen formálně: stále v něm působili tyrolští kapucíni. V roce 1939 se stal součástí nově vzniklého Sudetského generálního komisariátu. A teprve po skončení války a odsunu bratří s německou národností jej se vším všudy převzala českomoravská provincie.

Tehdy zde působila plus mínus tříčlenná komunita řeholníků, v jejíž čele po celou dobu stál kněz Jan František Bubeník (1907–1990). Při záboru klášterů komunisty v dubnu 1950 zde žili ještě Bonfil Václav Bošek (1917–2008) a Leonard Antonín Slezák (1909–1995).

Liberec 04m
Pohled od řeky: jižní část kostela, kde se nachází kněžiště.

Jan Bubeník po internaci, zřejmě od roku 1952, působil až do své smrti v Sokolově, zpočátku jako administrátor, později jako arciděkan a nakonec jako výpomocný duchovní. Leonard Slezák od roku 1961 pracoval jako údržbář v charitním domově sociální péče v Jiřetíně pod Jedlovou, od roku 1971 se zde věnoval už jen duchovní správě, nakonec zde i zemřel.

Bonfil Bošek byl v Liberci ponechán i po násilném zabrání kláštera, byl by však raději zůstal s bratry, byť třeba v internaci. Ještě v dubnu 1950 byl jako kněz přeložen do Jablonného v Podještědí, poté působil v Litoměřicích, v Lounech a v letech 1954–1992 ve farnostech Lenešice, Raná a Břvany. Na počátku 90. let se vrátil do řeholní komunity. Nejdříve strávil rok na Hradčanech a poté sedm let v Sušici, kde byl oblíbeným zpovědníkem a také vypomáhal v duchovní správě v okolních obcích. V roce 2000 se vrátil zpět na Hradčany.

Liberec 05m
Po levé straně kláštera se nachází krytá chodba, která vede přímo do kostela.

Po násilné akci K sloužil kostel jako skladiště knih, pak byl bez využití ponechán svému osudu a po listopadu 1989, kdy areál přešel do rukou litoměřické diecéze, zde byl opět sklad, tentokrát starého nábytku. Z inventáře se do dnešních dnů dochovala pouze část hlavního oltáře a varhany, které se nacházejí ve farním kostele v Dolních Bojanovicích.

V budově bývalého kláštera nejdříve sídlila mateřská školka, od roku 2000 pak charitní domov pro matky s dětmi.

Liberec 06m
Zčásti opravený areál teď čeká na nového majitele, který by mu znovu vdechl život.

V roce 2006 církev chátrající objekt prodala společnosti Iberus. Její majitel Jiří Zeronik, podnikatel a politik za ODS, založil také obecně prospěšnou společnost GEPO, díky které rozšířil svůj původní záměr galerie, divadla a nového hotelu o Centrum pro využití geotermální energie, čímž snadněji dosáhl na dotace z Evropské unie.

Rekonstrukce začala v roce 2011, nicméně o tři roky později už celou záležitost vyšetřovala policie kvůli podezření z korupce. Oprava byla zastavena, stavba zakonzervována a případ dodnes řeší soud. Firma Iberus je v likvidaci a bývalý klášter nabízen k prodeji.

Liberec 01h2s 


Kapucínská výstava v pražské Loretě na Hradčanech

Výstava Pax et Bonum mapuje více než čtyři sta let kapucínské historie u nás, přibližuje významné osobnosti i pestrost kapucínské spirituality.


Zdroje

Alena Řičánková: Sakrální architektura Maxe Kühna a Heinricha Fanty v Liberci, diplomová práce, Filozofická fakulta Univerzity Karlovy v Praze, 2010.
Alena Řičánková a Jaroslav Zeman: Historie a současná podoba bývalého kapucínského hospice v Liberci, Památky Libereckého kraje, Sborník Národního památkového ústavu, územního odborného pracoviště v Liberci, 2009.
Milan M. Buben: Encyklopedie řádů a kongregací v českých zemích. Žebravé řády, III. díl / 1. svazek, Libri, Praha, 2006.
Farnost Dolní Bojanovice, farní kronika.
Oprava kostela v Liberci byla podle Korytáře předražená, aby byly peníze na úplatky, Liberecké zprávy, 21. 5. 2019.
Jana Pšeničková: Metrostav chce za opravy kostela 26 milionů. Vymáhá je u soudu, iDnes.cz, 19. 7. 2017.
Milada Prokopová: Zmařená dotace: Spása kláštera v Liberci se zvrhla v milionový skandál, iDnes.cz, 21. 3. 2016.


Rozcestník: Putování po kapucínských klášterech


[18. září 2019]

 

Klášter v Kolíně

O přítomnost kapucínů v Kolíně projevili zájem konšelé města už v roce 1660, nicméně potřebné finance na stavbu kláštera zajistit nedokázali.

Do vykupování pozemků se tedy pustil samotný řád a časem se také našli lidé ochotní toto dílo podpořit. Hlavní fundátorkou se stala Eleonora hraběnka Nosticová; spolu s manželem Janem Hartwigem měli za sebou už jedno takové donorství, a to na svém panství v Sokolově.

Kolin 01m
I když je fasáda kostela Nejsvětější Trojice atypická, stavba kaucínskou architekturu stejně nezapře.

Základní kámen kláštera byl položen roku 1666 a před následující zimou už se řeholníci mohli nastěhovat do jednoho již hotového křídla. Dva kněží a dva bratři laici v Kolíně působili už od roku 1661, přičemž vzali zavděk pohostinstvím jednoho ze zdejších obyvatel, v jehož domě si směli zřídit i kapli.

Nový kapucínský kostel posvětil 28. června 1671 pražský arcibiskup Matouš Ferdinand Sobek z Bilenbergu, a to ke cti Nejsvětější Trojice. Klášter posvětil o den dříve. Na úhradě stavebních nákladů, které činily 25 600 zlatých, se vedle hraběnky Nosticové podíleli i další dobrodinci a dobrodinkyně z řad šlechty i měšťanstva.

Kolin 02m
Beuronská výmalba z roku 1903, hlavní oltář je o něco starší (r. 1881). 

Ve zdejším kraji, kde se nedostávalo diecézních kněží, byli kapucíni velmi vítanou vzpruhou. Na druhou stranu tu neměli žádného patrona, jako tomu bylo třeba u jiných řádových domů, který by finančně či materiálně zajišťoval nutný provoz kláštera. A tak byla kolínská komunita odkázána převážně na almužny.

Jistý pravidelný příspěvek řeholníkům zajišťovala rodina Kinských, která jim roku 1740 svěřila do duchovní správy loretu, již nechala postavit v Chlumci nad Cidlinou. Císař Josef II. však tuto kapli roku 1786 nechal zrušit.

Kolin 03m
Varhany na hudební kruchtě pocházejí z roku 1908 a dodala je kutnohorská dílna.

V roce 1680 v Kolíně působilo 24 řeholníků, čtrnáct kněží, tři klerici a sedm bratří laiků. Osmnáct z nich toho roku zemřelo, když město zachvátil mor. Komunitu poté posílili kapucíni z Prahy; v polovině 18. století zde žilo 25 bratří.

Roku 1796 klášter i s kostelem vyhořely. Následné opravy však měly kvůli nedostatku peněz charakter spíše provizorní. K důslednější rekonstrukci došlo až v letech 1908–1913 za kvardiánování Augustina Jana Kubeše (1862–1924). Nicméně, jak hlásá nápis pod hudební kruchtou, novou výmalbu kostel získal už v roce 1903. O deset let později byla doplněna výjevy ze života českých světců.

Kolin 04m
Freska z roku 1902 zobrazuje Nejsvětější Trojici.

Bratři se tehdy rozhodli pro cestu, která kolínský kostel vyčlenila z typické řádové architektury – a to nejen fasádou, ale především interiérovou výmalbou. Práce řídili beuronští benediktini z pražských Emauz, které se v druhé polovině 19. století u nás staly centrem tzv. beuronské umělecké školy, pokládané za sakrální výtvarnou předehru secese.

I přes zjevnou uvadlost, zapříčiněnou zubem času a pozdějšími úpravami, je interiér kostela dodnes velmi působivý. Stále můžeme obdivovat výrazné figurální malby v lunetách hlavní lodi, rostlinné ornamenty, opakující se geometrické tvary a samozřejmě charakteristické syté barvy. Pro lepší představu o chrámové výzdobě dobře poslouží fotogalerie webového portálu Cesty a památky.

Kolin 05m
Vedle brány do kláštera stojí kašna z roku 1881 a vedle ní sousoší svaté Barbory a svatého Jana Nepomuckého z roku 1735 (fotogalerie).

Odliv zájmu o řeholní způsob života se nevyhnul ani kolínskému klášteru. V roce 1850 zde působilo už jen deset bratří a v první polovině 20. století se komunita skládala obvykle ze čtyř řeholníků.

Když v dubnu 1950 kolínský klášter přepadli komunisté, žili zde čtyři kapucíni: Kasián Bohumil Válek (1912–1980), Agapit Jaroslav Pátek (1913–2002), Saturnin Karel Hanák (1915–1952) a Vincent Jan Halaš (1912–?).

Posledně jmenovaný – a v komunitě jediný bratr laik – po násilné internaci v Broumově odchází ke svým rodičům a později vystoupí z řádu. Saturnin Hanák dostává povolávací rozkaz do slovenského Komárna k nechvalně známým Pomocným technickým praporům. Umírá tam při autonehodě v pouhých 37 letech.

Kolin 06m
Na místě bývalé klášterní zahrady se dnes nachází městský park.

Kasián Válek prošel internačním táborem v Králíkách a de facto vězením v Želivu. Ale už v roce 1952 nastoupil do duchovní služby v Třebíči-Jejkově. V bývalém kapucínském klášteře našel svého spolubratra Aegida Pytlíčka, kterému komunisté dovolili pokračovat ve správě zdejší farnosti i po likvidační akci K. V roce 1957 jej střídá právě Kasián a v roli faráře zůstává až do své náhlé smrti v únoru 1980.

Agapit Pátek žil v internačních táborech do roku 1963, prošel Králíky, Želivem a Moravcem. Poté jako kněz sloužil v různých domovech, které spravovaly řeholní sestry, ať už to byly boromejky ve Znojmě-Hradišti či milosrdné sestry v Broumově a Červené Vodě. V roce 1978 pak zakotvil jako pomocný kněz ve farnosti Tatenice, které zůstal věrný až do své smrti. Po listopadu 1989 se k řeholnímu životu v klášteře už nevrátil.

Kolin 07hm

Po akci K v dubnu 1950 byl klášter upraven na internát obchodní akademie a kostel připadl kolínské farnosti, v jejíž správě je dodnes. Díky své prostorové uměřenosti prakticky supluje nedaleký farní chrám svatého Bartoloměje, který je vzhledem k současnému počtu věřících zbytečně velký. Působí zde misionáři Společnosti Božího Slova neboli verbisté. 

Budovu kláštera dostali kapucíni po revoluci nazpět a za symbolickou částku ji pronajali jezuitskému řádu, který si zde zřídil noviciát. Později tu vzniklo Centrum spirituality a duchovních cvičení, které spolu s jezuity provozuje Akademická farnost Praha a Karmel Edith Stein. Zde se můžete podívat na fotografie nejen klášterní kaple Božského srdce s vitrážemi výtvarníka Jana Jemelky, ale i jak vypadá interiér bývalého kapucínského konventu dnes.


Kapucínská výstava v pražské Loretě na Hradčanech

Výstava Pax et Bonum mapuje více než čtyři sta let kapucínské historie u nás, přibližuje významné osobnosti i pestrost kapucínské spirituality.


Zdroje

Dušan Foltýn a kol.: Encyklopedie moravských a slezských klášterů, Libri, Praha, 2005.
Milan M. Buben: Encyklopedie řádů a kongregací v českých zemích. Žebravé řády, III. díl / 1. svazek, Libri, Praha, 2006.
Monika Nováková: Kapucínský klášter a farnost Třebíč-Jejkov v letech 1899–2000, bakalářská práce, Pedagogická fakulta Masarykovy univerzity v Brně, Brno, 2011.
Cesty a památky: Kapucínský klášter s kostelem Nejsvětější Trojice.


Rozcestník: Putování po kapucínských klášterech


[16. července 2019]