Historie a současnost kapucínů v Brně

Řád menších bratří kapucínů je křesťanské společenství, patřící do Římskokatolické církve. Je součástí velmi pestré a rozvětvené františkánské rodiny, která je inspirována životem italského světce Františka z Assisi (1182–1226). Zahrnuje nejen muže a ženy, kteří se zcela zasvětili Bohu a žijí v klášterech, ale také společenství lidí, které byste na ulici jistě přehlédli. Nenosí totiž řeholní oděv, mají svá zaměstnání a žijí v rodinách.

Přes Alpy až do Brna

Kořeny kapucínského řádu bychom našli v italské Umbrii 16. století; odtud se kapucíni postupně šířili do celého světa. Do českých zemí přišli v roce 1599 na pozvání arcibiskupa Zbyňka Berky z Lipé a Dubé a v Praze na Hradčanech založili svůj první klášter. V roce 1604 pak, díky pozvání biskupa Františka z Dietrichštejna a darům mnoha dobrodinců, mohli položit základní kámen kláštera také v Brně.

AM bratri 01
Foto: Adéla Macková

Brněnský klášter se během 17. a 18. století stal důležitým centrem; sídlila zde řádová studia filosofie a teologie, měl zde rovněž sídlo kustod, který zodpovídal za kláštery na území Moravy a Slezska.

Život kláštera byl podle tradice závislý především na příspěvcích od dobrodinců, zejména šlechty a měšťanů. Bratři si část potravin pěstovali na své zahradě nebo na půjčených pozemcích, zbytek získávali darem od lidí nebo bohatších klášterů. Sami si tkali a šili řeholní oděvy, provozovali truhlářskou dílnu a dokonce si také vyráběli léky. Bratři, kteří přijali kněžské svěcení, vypomáhali jako kazatelé a zpovědníci v mnoha brněnských i mimobrněnských kostelích; zpovídali rovněž ve věznici na Špilberku.

AM bratri 02
Foto: Adéla Macková

Školy pro chudé chlapce

Ačkoliv „velké dějiny“ brněnský klášter minuly, přece jen se i na zdejším životě negativně projevil zásah císaře Josefa II. Ten roku 1783 rozdělil česko-moravskou provincii na dvě menší oblasti a v následujících letech zrušil osm z tehdejších třiceti kapucínských klášterů. Bratři byli nuceni přebírat farnosti; omezeno bylo řádové školství i styk s ústředím řádu v Římě. V druhé polovině 18. století žilo v provincii kolem 700 až 800 kapucínů, v samotném Brně bydlilo na čtyřicet bratří. Josefínské reformy a s ní spojená nejistá budoucnost řádu na našem území, ale také postupující sekularizace společnosti, způsobily úpadek. Obě provincie byly sice opětovně spojeny v roce 1826, v 21 klášterech však už žilo jen kolem 250 bratří.

Neutěšená situace kapucínského řádu zasáhla celou Evropu. Zlom nastal až v druhé polovině 19. století, kdy bratři – poprvé ve Francii a v Itálii – začali zakládat tzv. serafínské školy. Reagovali tím na rostoucí množství chudých, kteří si nemohli dovolit dát svým dětem vyšší vzdělání. Řada chlapců z těchto škol pak vstoupila do řádu. První serafínská škola u nás vznikla v roce 1894 v Olomouci.

AM bratri 03
Foto: Adéla Macková

Charitě se bratři věnovali i v Brně. Stanislav Žyla (1876–1957) předsedal Dílu serafínské lásky, jež pomáhalo sirotkům a chudým dětem. Metoděj Frank (1873–1939) proslul svou duchovní službou na Ústředním hřbitově: pohřbíval zejména ty nejchudší, kteří by si důstojný pohřeb jinak dovolit ani nemohli. Kapucíni se však duchovně starali i o další skupinu na okraji společnosti – vězně na Cejlu. To ještě netušili, že zanedlouho budou uvěznění i někteří z nich.

Likvidační akce K

V dubnu 1950 totiž komunisté v rámci akce K obsadili všechny mužské kláštery, řeholníky odvezli do internace a veškerý majetek řádů zabavili. Šlo o násilnou svévoli totalitního Československa, která neměla oporu v žádné tehdy existující právní normě. Ještě téhož roku následovala akce Ř zaměřená proti ženským klášterům.

I z brněnského kláštera byli bratři násilně internovaní, budovy připadly Moravskému muzeu (dnešní Moravské zemské muzeum) a kostel se stal časem filiálkou katedrály na Petrově. Řeholní způsob života byl prakticky postaven mimo zákon.

AM bratri 04
Foto: Adéla Macková

Kapucíni se do brněnského kláštera „vrátili“ po politickém uvolnění v roce 1968. Dva kněží zde vypomáhali v duchovní správě, další tři bratři docházeli tajně – snahy o obnovení řeholního života byly totiž stále postaveny mimo zákon. Přesto se v celé provincii začala obnovovat řádová struktura a v polovině 70. let kapucíni začali přijímat i nové členy.

Obnovení řeholního života

Návrat k normálnímu řeholnímu životu umožnila až změna politického režimu v roce 1989. V současné době zhruba čtyřicítka kapucínů působí na pěti místech: v Praze na Hradčanech a Novém Městě, v Sušici, v Brně a v Olomouci.

V Brně žije komunita pěti bratří; působí jako kazatelé, zpovědníci a duchovní doprovázející těch, kteří hledají Boha. Jejich působištěm je nejen zdejší klášter, ale docházejí rovněž do nemocnic nebo k řeholním sestrám.

Kostel Nalezení svatého Kříže

Kapucínské kostely (i kláštery) po celém světě mají typickou architekturu, a jsou si proto velmi podobné. Byly totiž stavěny podle jednotného belgicko-vlámského vzoru, který se navracel k původním ideálům chudoby, jež hlásal svatý František z Assisi.

Stejně tak i brněnský kapucínský kostel je jednoduchá raně barokní stavba; vysvěcen byl 7. května 1656. Průčelí zdobí pouze velký dřevěný misijní kříž a mozaika z 50. let 20. století nad vstupním portálem. Zobrazuje svatého Františka z Assisi, jak káže ptákům. Nahradila fresku Nalezení svatého Kříže z 18. století, kterou zničily povětrnostní vlivy.

ZPH kostel 01
Foto: Zuzana Píšková Hrivňáková

Zasvěcení chrámu

Hlavní oltářní obraz, jak napovídá samotný název kostela, zachycuje svatou Helenu v císařském rouchu nad právě nalezeným Kristovým křížem a vzkříšení mrtvé ženy, která se jej dotýká, čímž potvrzuje jeho pravost. Obraz v roce 1655 namaloval německý malíř a spisovatel Joachim von Sandrart a patří k nejvýznamnějším barokním oltářním malbám v Brně.

Příčinou, proč kapucíni svůj chrám zasvětili právě této události, je pravděpodobně mimořádný dar kněžny Polyxeny z Lobkovic. Tato velmi štědrá dobrodinkyně totiž bratřím v roce 1636 věnovala ostatky onoho kříže z Golgoty, které se v klášteře dodnes uchovávají ve stříbrné schránce, uvnitř zdobené výšivkou a říčními perlami.

Z kapucínských dějin

Výzdoba kostela převážně odráží kapucínské dějiny; na obrazech jsou zachyceni první řádoví světci: Felix z Cantalice († 1587), Fidel ze Sigmaringen († 1622) a Josef z Leonessy († 1612).

V boční kapli najdeme působivý výjev stigmatizace svatého Františka z Assisi a v přední části kostela pak jeho současníka, významného františkánského kazatele, Antonína z Padovy. Většina obrazů pochází z poloviny 18. století a nad jejich autorstvím visí otazník, snad šlo o řádové malíře.

ZPH kostel 02
Foto: Zuzana Píšková Hrivňáková

Zázračný obraz madony

Nejasnosti obestírá rovněž obraz Panny Marie Pasovské na bočním oltáři svatého Fidela. Velmi pravděpodobně jde o dílo, jež kapucínská kronika zmiňuje jako „zázračný obraz“. Váže se k němu totiž legenda o zázračné pomoci, které se mělo dostat na přímluvu Matky Boží majiteli obrazu, císařskému radovi Františku Antonínu de Cattani. Před svou smrtí jej odkázal bratřím kapucínům, aby byl v kostele vystaven veřejné úctě. Obraz je věrnou kopií slavného díla Lucase Cranacha staršího (zřejmě z roku 1641); originál (1537) se nachází v bavorském Pasově.

Ještě starší původ má gotická socha Panny Marie s Ježíškem umístěná na stěně v přední části kostela. Tato varianta známé Kladské Madony (60. léta 14. století) pochází z první čtvrtiny 15. století.

ZPH kostel 03
Foto: Zuzana Píšková Hrivňáková

Barokní rozkvět

Během 18. století prošel areál kláštera pod vedením brněnských stavitelů a architektů Mořice Grimma a později jeho syna Františka Antonína výraznými stavebními změnami, které se týkaly i kostela. Roku 1753 byla vedle kaple sv. Františka přistavěna kaple sv. Fidela a celý kostel získal nový klenutý strop. V roce 1747 byla v souvislosti s oslavami svatořečení Fidela ze Sigmaringen a Josefa z Leonessy vystavěna kruchta a o rok později už mše svaté doprovázely první pevné varhany.

Větší část výzdoby interiéru kostela, která se nám dochovala do současnosti, pochází právě z tohoto období barokního rozkvětu. A to včetně velkého tepaného relikviáře, který roku 1751 darovali manželé Barnabáš a Viktorie Orelli.

V roce 1765 pak zkrášlily terasu před vstupem do kostela sochy františkánských a kapucínských světců od brněnského umělce Jana Adama Nessmanna, zleva Josef z Leonessy, Fidel ze Sigmaringen, František z Assisi, Antonín z Padovy a Felix z Cantalice. Postava svatého Vavřince z Brindisi od českého sochaře Čeňka Vosmíka doplnila tuto pětici až v roce 1927.

ZPH kostel 04
Foto: Zuzana Píšková Hrivňáková

Meziválečná zdobnost

Druhá velká vlna změn spadá do 20. století, mezi dvě světové války. Kostel získal nové varhany poháněné elektřinou, kvůli kterým musela být kruchta rozšířena o přední oblouk. Jejich design napodobuje barokní a renesanční prvky. Rovněž část vitráží v secesním stylu pochází z 20. let minulého století; jejich autora však neznáme. Mladší vitráže, z 30. let, patrně vytvořila brněnská dílna Jiřího Říhy.

Fotografie z tohoto období dokládají, že kostel byl nově vymalován, a to s četnými dekorativními prvky na stěnách i stropu. Oblouk mezi lodí a kněžištěm nesl výjev Poslední večeře. Na snímcích z přelomu 70. a 80. let už najdeme jen čisté bílé stěny.

Návrat k jednoduchosti

V roce 2012 prošel interiér kostela rozsáhlou rekonstrukcí, vedle nového osvětlení a šetrnějšího vytápění se mu dostalo i kompletní výmalby. V roce 2014 následovala oprava fasády a o rok později náročná oprava varhan.

  • Mše svaté: neděle 10 h 17 h, úterý–sobota 17 h
  • Kostel je možné navštívit: neděle 9–11 h 16–18 h, úterý–sobota 16–18 h

 

Historická knihovna

Kapucínský řád už od svých počátků podporoval, aby v každém klášteře byla vyhrazena místnost pro uchovávání potřebných knih. Až na výjimky tyto prostory respektovaly prostou kapucínskou architekturu. Jednou z výjimek je právě knihovna v Brně.

AG knihovna 01
Foto: Ambrož Guzek

Projekt dvou bratří

Ve které části kláštera se původní knihovna nacházela, je dnes obtížné přesně určit. Jisté je ovšem to, že už počátkem 18. století přestávala kapacitně stačit. Plány na výstavbu nové knihovny se však podařilo naplnit až v roce 1763, kdy byl položen její základní kámen (dokončena r. 1764). Stala se součástí nově stavěného křídla kláštera, kterému se dodnes říká Trenckovo. Bývá totiž dáváno do souvislosti s penězi, které kapucínům odkázal slavný velitel pandurů František baron Trenck.

Prokazatelnou zásluhu na výstavbě samotné knihovny má však především brněnský architekt František Antonín Grimm, který na kapucínské poměry honosnou stavbu nejen navrhl, ale velmi pravděpodobně také financoval. Iniciativa k tomuto projektu vzešla od jeho rodného bratra Jiřího, řeholním jménem Antonína z Brna, který byl v té době kapucínským provinciálem.

AG knihovna 02
Foto: Ambrož Guzek

Neobvykle krásná

Knihovna je neobvyklá svou velikostí, skládá se ze tří místností, které na výšku dosahují přibližně dvou pater sousedního křídla kláštera. Čím se však opravdu z kapucínského prostředí vymyká, je její bohatá výzdoba.

Prostřednímu, největšímu sálu dominuje nástropní freska významného středoevropského malíře Josefa Sterna. Zobrazuje rozhovor dvou největších teologů 13. století: svatého Tomáše Akvinského, dominikána, a svatého Bonaventury z Bagnoregia, františkána – ten ukazuje na ukřižovaného Krista jako na zdroj pravé moudrosti.

V knihovně se do dnešních dnů dochoval velmi kvalitní dřevěný barokní nábytek.

AG knihovna 03
Foto: Ambrož Guzek

Knihy od dobrodinců

Kapucínské knižní fondy se rozšiřovaly z větší části díky dobrodincům, ne jinak tomu bylo i v brněnském klášteře. Část knih třeba darovali různí kněží z okolí, jako celek se sem dostala knihovna zaniklé farnosti v Kamenici u Brna. Další knihy například pocházejí od brněnského tiskaře Jakuba Maxmiliána Svobody.

V knihově se nacházely i tzv. libri prohibiti, zakázané knihy, ke kterým měli přístup jen někteří kněží. Většinou šlo o protestantská díla, která bratři uchovávali kvůli svému studiu.

AG knihovna 04
Foto: Ambrož Guzek

Změna majitele

V roce 1950, po akci K a zrušení kláštera, se správy knižního fondu ujala Zemská a univerzitní knihovna v Brně. Kapucíni si svoji knihovnu převzali zpět v roce 1993.

Klášter v Kolíně

O přítomnost kapucínů v Kolíně projevili zájem konšelé města už v roce 1660, nicméně potřebné finance na stavbu kláštera zajistit nedokázali.

Do vykupování pozemků se tedy pustil samotný řád a časem se také našli lidé ochotní toto dílo podpořit. Hlavní fundátorkou se stala Eleonora hraběnka Nosticová; spolu s manželem Janem Hartwigem měli za sebou už jedno takové donorství, a to na svém panství v Sokolově.

Kolin 01m
I když je fasáda kostela Nejsvětější Trojice atypická, stavba kaucínskou architekturu stejně nezapře.

Základní kámen kláštera byl položen roku 1666 a před následující zimou už se řeholníci mohli nastěhovat do jednoho již hotového křídla. Dva kněží a dva bratři laici v Kolíně působili už od roku 1661, přičemž vzali zavděk pohostinstvím jednoho ze zdejších obyvatel, v jehož domě si směli zřídit i kapli.

Nový kapucínský kostel posvětil 28. června 1671 pražský arcibiskup Matouš Ferdinand Sobek z Bilenbergu, a to ke cti Nejsvětější Trojice. Klášter posvětil o den dříve. Na úhradě stavebních nákladů, které činily 25 600 zlatých, se vedle hraběnky Nosticové podíleli i další dobrodinci a dobrodinkyně z řad šlechty i měšťanstva.

Kolin 02m
Beuronská výmalba z roku 1903, hlavní oltář je o něco starší (r. 1881). 

Ve zdejším kraji, kde se nedostávalo diecézních kněží, byli kapucíni velmi vítanou vzpruhou. Na druhou stranu tu neměli žádného patrona, jako tomu bylo třeba u jiných řádových domů, který by finančně či materiálně zajišťoval nutný provoz kláštera. A tak byla kolínská komunita odkázána převážně na almužny.

Jistý pravidelný příspěvek řeholníkům zajišťovala rodina Kinských, která jim roku 1740 svěřila do duchovní správy loretu, již nechala postavit v Chlumci nad Cidlinou. Císař Josef II. však tuto kapli roku 1786 nechal zrušit.

Kolin 03m
Varhany na hudební kruchtě pocházejí z roku 1908 a dodala je kutnohorská dílna.

V roce 1680 v Kolíně působilo 24 řeholníků, čtrnáct kněží, tři klerici a sedm bratří laiků. Osmnáct z nich toho roku zemřelo, když město zachvátil mor. Komunitu poté posílili kapucíni z Prahy; v polovině 18. století zde žilo 25 bratří.

Roku 1796 klášter i s kostelem vyhořely. Následné opravy však měly kvůli nedostatku peněz charakter spíše provizorní. K důslednější rekonstrukci došlo až v letech 1908–1913 za kvardiánování Augustina Jana Kubeše (1862–1924). Nicméně, jak hlásá nápis pod hudební kruchtou, novou výmalbu kostel získal už v roce 1903. O deset let později byla doplněna výjevy ze života českých světců.

Kolin 04m
Freska z roku 1902 zobrazuje Nejsvětější Trojici.

Bratři se tehdy rozhodli pro cestu, která kolínský kostel vyčlenila z typické řádové architektury – a to nejen fasádou, ale především interiérovou výmalbou. Práce řídili beuronští benediktini z pražských Emauz, které se v druhé polovině 19. století u nás staly centrem tzv. beuronské umělecké školy, pokládané za sakrální výtvarnou předehru secese.

I přes zjevnou uvadlost, zapříčiněnou zubem času a pozdějšími úpravami, je interiér kostela dodnes velmi působivý. Stále můžeme obdivovat výrazné figurální malby v lunetách hlavní lodi, rostlinné ornamenty, opakující se geometrické tvary a samozřejmě charakteristické syté barvy. Pro lepší představu o chrámové výzdobě dobře poslouží fotogalerie webového portálu Cesty a památky.

Kolin 05m
Vedle brány do kláštera stojí kašna z roku 1881 a vedle ní sousoší svaté Barbory a svatého Jana Nepomuckého z roku 1735 (fotogalerie).

Odliv zájmu o řeholní způsob života se nevyhnul ani kolínskému klášteru. V roce 1850 zde působilo už jen deset bratří a v první polovině 20. století se komunita skládala obvykle ze čtyř řeholníků.

Když v dubnu 1950 kolínský klášter přepadli komunisté, žili zde čtyři kapucíni: Kasián Bohumil Válek (1912–1980), Agapit Jaroslav Pátek (1913–2002), Saturnin Karel Hanák (1915–1952) a Vincent Jan Halaš (1912–?).

Posledně jmenovaný – a v komunitě jediný bratr laik – po násilné internaci v Broumově odchází ke svým rodičům a později vystoupí z řádu. Saturnin Hanák dostává povolávací rozkaz do slovenského Komárna k nechvalně známým Pomocným technickým praporům. Umírá tam při autonehodě v pouhých 37 letech.

Kolin 06m
Na místě bývalé klášterní zahrady se dnes nachází městský park.

Kasián Válek prošel internačním táborem v Králíkách a de facto vězením v Želivu. Ale už v roce 1952 nastoupil do duchovní služby v Třebíči-Jejkově. V bývalém kapucínském klášteře našel svého spolubratra Aegida Pytlíčka, kterému komunisté dovolili pokračovat ve správě zdejší farnosti i po likvidační akci K. V roce 1957 jej střídá právě Kasián a v roli faráře zůstává až do své náhlé smrti v únoru 1980.

Agapit Pátek žil v internačních táborech do roku 1963, prošel Králíky, Želivem a Moravcem. Poté jako kněz sloužil v různých domovech, které spravovaly řeholní sestry, ať už to byly boromejky ve Znojmě-Hradišti či milosrdné sestry v Broumově a Červené Vodě. V roce 1978 pak zakotvil jako pomocný kněz ve farnosti Tatenice, které zůstal věrný až do své smrti. Po listopadu 1989 se k řeholnímu životu v klášteře už nevrátil.

Kolin 07hm

Po akci K v dubnu 1950 byl klášter upraven na internát obchodní akademie a kostel připadl kolínské farnosti, v jejíž správě je dodnes. Díky své prostorové uměřenosti prakticky supluje nedaleký farní chrám svatého Bartoloměje, který je vzhledem k současnému počtu věřících zbytečně velký. Působí zde misionáři Společnosti Božího Slova neboli verbisté. 

Budovu kláštera dostali kapucíni po revoluci nazpět a za symbolickou částku ji pronajali jezuitskému řádu, který si zde zřídil noviciát. Později tu vzniklo Centrum spirituality a duchovních cvičení, které spolu s jezuity provozuje Akademická farnost Praha a Karmel Edith Stein. Zde se můžete podívat na fotografie nejen klášterní kaple Božského srdce s vitrážemi výtvarníka Jana Jemelky, ale i jak vypadá interiér bývalého kapucínského konventu dnes.


Kapucínská výstava v pražské Loretě na Hradčanech

Výstava Pax et Bonum mapuje více než čtyři sta let kapucínské historie u nás, přibližuje významné osobnosti i pestrost kapucínské spirituality.


Zdroje

Dušan Foltýn a kol.: Encyklopedie moravských a slezských klášterů, Libri, Praha, 2005.
Milan M. Buben: Encyklopedie řádů a kongregací v českých zemích. Žebravé řády, III. díl / 1. svazek, Libri, Praha, 2006.
Monika Nováková: Kapucínský klášter a farnost Třebíč-Jejkov v letech 1899–2000, bakalářská práce, Pedagogická fakulta Masarykovy univerzity v Brně, Brno, 2011.
Cesty a památky: Kapucínský klášter s kostelem Nejsvětější Trojice.


Rozcestník: Putování po kapucínských klášterech


[16. července 2019]

Klášter v Českém Brodě

Bratři kapucíni byli do Českého Brodu oficiálně uvedeni roku 1747, nedlouho poté, kdy zde od císařovny Marie Terezie dostali místo pro svůj nový klášter.

Tentokrát ale nestavěli na zelené louce. Na pozemku pro ně určeném našli částečně opravený kostel svaté Máří Magdalény a trosky bývalého špitálu pro chudé. Chrám i s malým útulkem pro nemocné, které založil roku 1359 pražský arcibiskup Arnošt z Pardubic, totiž v roce 1628 vyhořely a po dalších téměř sto let zůstaly ležet ladem. S obnovou se započalo až roku 1720 díky úsilí místního děkana Petra Antonína Spazia.

Cesky Brod 01m 

V rámci stavebních úprav kapucíni kostel prodloužili, do stran rozšířili kaplemi a v podzemí zřídili hrobku. Hlavní loď zaklenuli a celý chrám opatřili novou střechou. Kostel slavnostně posvětil provinciál řádu Serafín Melcher z Hlucholaz 19. července 1750, s dovolení pražského arcibiskupa Jana Mořice hraběte Manderscheid-Blankenheima. Ve stejný den posvětil také klášter, který vyrostl na místě bývalého špitálu, a byl od začátku plánovaný jen pro malou komunitu, tři kněze a bratra laika.

Českobrodský konvent mohl být postaven především díky štědrosti Jana Křtitele Janouška, inspektora panství rodu Valdštejnů, Václava Hertla, královského soudce v Kutné Hoře, a blíže neurčené šlechtičny Fassmanové z Prahy.

Cesky Brod 02m

V dubnu 1786 však císař Josef II. klášter zrušil a budovy se dostaly do prodeje. Odsvěcený kostel, kterému byl odbourán presbytář a vestavěna nová patra, začal sloužil jako sýpka. Část jeho vnitřního vybavení putovalo do kostelů v okolní. Samotný konvent byl přestavěn na domy.

Ještě více se bývalý kapucínský chrám proměnil v druhé polovině 19. století. Další přestavba výrazně zjednodušila průčelí kostela a v místě vítězného oblouku vyrostla zeď se dvěma okny. Budova už ani náznakem nepřipomínala chrámovou stavbu. Jak sýpka s prodejnou vypadala v roce 1907, se můžete podívat na stránkách Cesty a památky

Cesky Brod 03m

V roce 1951 to, co zbylo z kostela, koupil Okresní národní výbor Český Brod s plánem vybudovat zde výstavní síň. V letech 1954–1959 se dům kompletně rekonstruoval včetně dostavění kdysi zbouraného presbytáře. V rámci možností se tak interiér kostela vrátil ke své barokní podobě. Výstavy se v něm však nekonaly. Roku 1960 si budovu převzalo Podlipanské muzeum a udělalo si z něj skladiště. Dovnitř můžete nahlédnout taktéž prostřednictvím fotogalerie Cesty a památky.

Zatím k posledním větším úpravám interiéru došlo v první polovině 90. let. Prostor měl sloužit jako tržnice a výrobna. V současné době budovu vlastní firma Ost-West Agro.


Kapucínská výstava v pražské Loretě na Hradčanech

Výstava Pax et Bonum mapuje více než čtyři sta let kapucínské historie u nás, přibližuje významné osobnosti i pestrost kapucínské spirituality.


Zdroje

Dušan Foltýn a kol.: Encyklopedie moravských a slezských klášterů, Libri, Praha, 2005.
Milan M. Buben: Encyklopedie řádů a kongregací v českých zemích. Žebravé řády, III. díl / 1. svazek, Libri, Praha, 2006.
Národní památkový ústav, Památkový katalog: Bývalý kostel sv. Máří Magdaleny
Cesty a památky: Kapucínský klášter s kostelem sv. Máří Magdaleny (bývalý)


Rozcestník: Putování po kapucínských klášterech


[24. června 2019]