Historie a současnost kapucínů v Brně

Řád menších bratří kapucínů je křesťanské společenství, patřící do Římskokatolické církve. Je součástí velmi pestré a rozvětvené františkánské rodiny, která je inspirována životem italského světce Františka z Assisi (1182–1226). Zahrnuje nejen muže a ženy, kteří se zcela zasvětili Bohu a žijí v klášterech, ale také společenství lidí, které byste na ulici jistě přehlédli. Nenosí totiž řeholní oděv, mají svá zaměstnání a žijí v rodinách.

Přes Alpy až do Brna

Kořeny kapucínského řádu bychom našli v italské Umbrii 16. století; odtud se kapucíni postupně šířili do celého světa. Do českých zemí přišli v roce 1599 na pozvání arcibiskupa Zbyňka Berky z Lipé a Dubé a v Praze na Hradčanech založili svůj první klášter. V roce 1604 pak, díky pozvání biskupa Františka z Dietrichštejna a darům mnoha dobrodinců, mohli položit základní kámen kláštera také v Brně.

AM bratri 01
Foto: Adéla Macková

Brněnský klášter se během 17. a 18. století stal důležitým centrem; sídlila zde řádová studia filosofie a teologie, měl zde rovněž sídlo kustod, který zodpovídal za kláštery na území Moravy a Slezska.

Život kláštera byl podle tradice závislý především na příspěvcích od dobrodinců, zejména šlechty a měšťanů. Bratři si část potravin pěstovali na své zahradě nebo na půjčených pozemcích, zbytek získávali darem od lidí nebo bohatších klášterů. Sami si tkali a šili řeholní oděvy, provozovali truhlářskou dílnu a dokonce si také vyráběli léky. Bratři, kteří přijali kněžské svěcení, vypomáhali jako kazatelé a zpovědníci v mnoha brněnských i mimobrněnských kostelích; zpovídali rovněž ve věznici na Špilberku.

AM bratri 02
Foto: Adéla Macková

Školy pro chudé chlapce

Ačkoliv „velké dějiny“ brněnský klášter minuly, přece jen se i na zdejším životě negativně projevil zásah císaře Josefa II. Ten roku 1783 rozdělil česko-moravskou provincii na dvě menší oblasti a v následujících letech zrušil osm z tehdejších třiceti kapucínských klášterů. Bratři byli nuceni přebírat farnosti; omezeno bylo řádové školství i styk s ústředím řádu v Římě. V druhé polovině 18. století žilo v provincii kolem 700 až 800 kapucínů, v samotném Brně bydlilo na čtyřicet bratří. Josefínské reformy a s ní spojená nejistá budoucnost řádu na našem území, ale také postupující sekularizace společnosti, způsobily úpadek. Obě provincie byly sice opětovně spojeny v roce 1826, v 21 klášterech však už žilo jen kolem 250 bratří.

Neutěšená situace kapucínského řádu zasáhla celou Evropu. Zlom nastal až v druhé polovině 19. století, kdy bratři – poprvé ve Francii a v Itálii – začali zakládat tzv. serafínské školy. Reagovali tím na rostoucí množství chudých, kteří si nemohli dovolit dát svým dětem vyšší vzdělání. Řada chlapců z těchto škol pak vstoupila do řádu. První serafínská škola u nás vznikla v roce 1894 v Olomouci.

AM bratri 03
Foto: Adéla Macková

Charitě se bratři věnovali i v Brně. Stanislav Žyla (1876–1957) předsedal Dílu serafínské lásky, jež pomáhalo sirotkům a chudým dětem. Metoděj Frank (1873–1939) proslul svou duchovní službou na Ústředním hřbitově: pohřbíval zejména ty nejchudší, kteří by si důstojný pohřeb jinak dovolit ani nemohli. Kapucíni se však duchovně starali i o další skupinu na okraji společnosti – vězně na Cejlu. To ještě netušili, že zanedlouho budou uvěznění i někteří z nich.

Likvidační akce K

V dubnu 1950 totiž komunisté v rámci akce K obsadili všechny mužské kláštery, řeholníky odvezli do internace a veškerý majetek řádů zabavili. Šlo o násilnou svévoli totalitního Československa, která neměla oporu v žádné tehdy existující právní normě. Ještě téhož roku následovala akce Ř zaměřená proti ženským klášterům.

I z brněnského kláštera byli bratři násilně internovaní, budovy připadly Moravskému muzeu (dnešní Moravské zemské muzeum) a kostel se stal časem filiálkou katedrály na Petrově. Řeholní způsob života byl prakticky postaven mimo zákon.

AM bratri 04
Foto: Adéla Macková

Kapucíni se do brněnského kláštera „vrátili“ po politickém uvolnění v roce 1968. Dva kněží zde vypomáhali v duchovní správě, další tři bratři docházeli tajně – snahy o obnovení řeholního života byly totiž stále postaveny mimo zákon. Přesto se v celé provincii začala obnovovat řádová struktura a v polovině 70. let kapucíni začali přijímat i nové členy.

Obnovení řeholního života

Návrat k normálnímu řeholnímu životu umožnila až změna politického režimu v roce 1989. V současné době zhruba čtyřicítka kapucínů působí na pěti místech: v Praze na Hradčanech a Novém Městě, v Sušici, v Brně a v Olomouci.

V Brně žije komunita pěti bratří; působí jako kazatelé, zpovědníci a duchovní doprovázející těch, kteří hledají Boha. Jejich působištěm je nejen zdejší klášter, ale docházejí rovněž do nemocnic nebo k řeholním sestrám.

Kostel Nalezení svatého Kříže

Kapucínské kostely (i kláštery) po celém světě mají typickou architekturu, a jsou si proto velmi podobné. Byly totiž stavěny podle jednotného belgicko-vlámského vzoru, který se navracel k původním ideálům chudoby, jež hlásal svatý František z Assisi.

Stejně tak i brněnský kapucínský kostel je jednoduchá raně barokní stavba; vysvěcen byl 7. května 1656. Průčelí zdobí pouze velký dřevěný misijní kříž a mozaika z 50. let 20. století nad vstupním portálem. Zobrazuje svatého Františka z Assisi, jak káže ptákům. Nahradila fresku Nalezení svatého Kříže z 18. století, kterou zničily povětrnostní vlivy.

ZPH kostel 01
Foto: Zuzana Píšková Hrivňáková

Zasvěcení chrámu

Hlavní oltářní obraz, jak napovídá samotný název kostela, zachycuje svatou Helenu v císařském rouchu nad právě nalezeným Kristovým křížem a vzkříšení mrtvé ženy, která se jej dotýká, čímž potvrzuje jeho pravost. Obraz v roce 1655 namaloval německý malíř a spisovatel Joachim von Sandrart a patří k nejvýznamnějším barokním oltářním malbám v Brně.

Příčinou, proč kapucíni svůj chrám zasvětili právě této události, je pravděpodobně mimořádný dar kněžny Polyxeny z Lobkovic. Tato velmi štědrá dobrodinkyně totiž bratřím v roce 1636 věnovala ostatky onoho kříže z Golgoty, které se v klášteře dodnes uchovávají ve stříbrné schránce, uvnitř zdobené výšivkou a říčními perlami.

Z kapucínských dějin

Výzdoba kostela převážně odráží kapucínské dějiny; na obrazech jsou zachyceni první řádoví světci: Felix z Cantalice († 1587), Fidel ze Sigmaringen († 1622) a Josef z Leonessy († 1612).

V boční kapli najdeme působivý výjev stigmatizace svatého Františka z Assisi a v přední části kostela pak jeho současníka, významného františkánského kazatele, Antonína z Padovy. Většina obrazů pochází z poloviny 18. století a nad jejich autorstvím visí otazník, snad šlo o řádové malíře.

ZPH kostel 02
Foto: Zuzana Píšková Hrivňáková

Zázračný obraz madony

Nejasnosti obestírá rovněž obraz Panny Marie Pasovské na bočním oltáři svatého Fidela. Velmi pravděpodobně jde o dílo, jež kapucínská kronika zmiňuje jako „zázračný obraz“. Váže se k němu totiž legenda o zázračné pomoci, které se mělo dostat na přímluvu Matky Boží majiteli obrazu, císařskému radovi Františku Antonínu de Cattani. Před svou smrtí jej odkázal bratřím kapucínům, aby byl v kostele vystaven veřejné úctě. Obraz je věrnou kopií slavného díla Lucase Cranacha staršího (zřejmě z roku 1641); originál (1537) se nachází v bavorském Pasově.

Ještě starší původ má gotická socha Panny Marie s Ježíškem umístěná na stěně v přední části kostela. Tato varianta známé Kladské Madony (60. léta 14. století) pochází z první čtvrtiny 15. století.

ZPH kostel 03
Foto: Zuzana Píšková Hrivňáková

Barokní rozkvět

Během 18. století prošel areál kláštera pod vedením brněnských stavitelů a architektů Mořice Grimma a později jeho syna Františka Antonína výraznými stavebními změnami, které se týkaly i kostela. Roku 1753 byla vedle kaple sv. Františka přistavěna kaple sv. Fidela a celý kostel získal nový klenutý strop. V roce 1747 byla v souvislosti s oslavami svatořečení Fidela ze Sigmaringen a Josefa z Leonessy vystavěna kruchta a o rok později už mše svaté doprovázely první pevné varhany.

Větší část výzdoby interiéru kostela, která se nám dochovala do současnosti, pochází právě z tohoto období barokního rozkvětu. A to včetně velkého tepaného relikviáře, který roku 1751 darovali manželé Barnabáš a Viktorie Orelli.

V roce 1765 pak zkrášlily terasu před vstupem do kostela sochy františkánských a kapucínských světců od brněnského umělce Jana Adama Nessmanna, zleva Josef z Leonessy, Fidel ze Sigmaringen, František z Assisi, Antonín z Padovy a Felix z Cantalice. Postava svatého Vavřince z Brindisi od českého sochaře Čeňka Vosmíka doplnila tuto pětici až v roce 1927.

ZPH kostel 04
Foto: Zuzana Píšková Hrivňáková

Meziválečná zdobnost

Druhá velká vlna změn spadá do 20. století, mezi dvě světové války. Kostel získal nové varhany poháněné elektřinou, kvůli kterým musela být kruchta rozšířena o přední oblouk. Jejich design napodobuje barokní a renesanční prvky. Rovněž část vitráží v secesním stylu pochází z 20. let minulého století; jejich autora však neznáme. Mladší vitráže, z 30. let, patrně vytvořila brněnská dílna Jiřího Říhy.

Fotografie z tohoto období dokládají, že kostel byl nově vymalován, a to s četnými dekorativními prvky na stěnách i stropu. Oblouk mezi lodí a kněžištěm nesl výjev Poslední večeře. Na snímcích z přelomu 70. a 80. let už najdeme jen čisté bílé stěny.

Návrat k jednoduchosti

V roce 2012 prošel interiér kostela rozsáhlou rekonstrukcí, vedle nového osvětlení a šetrnějšího vytápění se mu dostalo i kompletní výmalby. V roce 2014 následovala oprava fasády a o rok později náročná oprava varhan.

  • Mše svaté: neděle 10 h 17 h, úterý–sobota 17 h
  • Kostel je možné navštívit: neděle 9–11 h 16–18 h, úterý–sobota 16–18 h

Kapucínský klášter v Brně

Kapucíni přišli do Brna v roce 1604 na pozvání olomouckého biskupa Františka z Dietrichštejna. Pro svůj první klášter si vybrali místo na východním předměstí, kterému se říkalo Před Měnínskou branou, a na jaře téhož roku položili základní kámen. Stavbu pravděpodobně financoval právě kardinál Dietrichštejn a moravský zemský hejtman Ladislav Berka z Dubé, bratr pražského arcibiskupa Zbyňka Berky z Dubé, jenž inicioval příchod kapucínů do Čech.

AG klaster 01
Foto: Ambrož Guzek

První klášter za hradbami

Jak tento klášter vypadal, nevíme. Ale zřejmě se příliš nelišil od toho, který dodnes stojí pod katedrálou na Petrově. Kapucíni totiž stavěli podle jednotného vzoru, který se přizpůsoboval pouze terénním podmínkám. Kostel byl zasvěcen svatému Františkovi z Assisi a v roce 1606 jej vysvětil samotný kardinál Dietrichštejn. Na jeho výzdobě se podílel vynikající malíř Kosmas z Castelfranca, kněz benátské provincie, který tvořil nejen pro vznikající kapucínské kostely, ale také pro císaře.

Na konci třicetileté války, když Brno obléhali Švédové, však kapucíni o svůj klášter přišli. Vojenský velitel města Raduit de Souches totiž nařídil srovnat se zemí všechny domy před hradbami, aby si v nich švédská vojska nemohla najít oporu. V březnu 1645 byl kapucínský klášter zbořen. Bratři našli azyl nejdříve na staré radnici, později bydleli v měšťanském domě vedle Biskupského dvora.

ZPH klaster 02
Foto: Zuzana Píšková Hrivňáková

Druhý klášter na Uhelném trhu

Pro svůj druhý klášter si kapucíni vybrali místo na Uhelném trhu (dnešní Zelný trh). Stavba trvala plných osm let (1648–1656) a provázely ji značné technické a finanční těžkosti.

Pozemek pro nový kostel daroval hrabě František Magnis, rodný bratr kapucínského diplomata Valeriána Magniho. Stály na něm tři domy, které byly posléze zbořeny. Pro stavbu kláštera bylo postupně vykoupeno dalších šest domů v sousedství. Peníze na stavbu kapucíni získali od dobrodinců, mezi největší patřil moravský zemský hejtman Kryštof Pavel z Liechtenštejna-Kastelcornu a Ferdinand Mencl z Kolsdorfu, přísedící královského tribunálu v Brně.

Druhý kapucínský kostel byl slavnostně vysvěcen 7. května 1656 olomouckým světícím biskupem Janem Gobbarem. Už však po šesti letech bylo nutné snést jeho cihlovou klenbu kvůli špatně postaveným zdem a nepevným základům. Na dalších téměř sto let ji nahradil plochý dřevěný strop.

DS klaster 04
Foto: Dagmar Smolíková

Největší kapucínský rozkvět

Během 18. století prošel areál kláštera pod vedením brněnských stavitelů a architektů Mořice Grimma a později jeho syna Františka Antonína výraznými stavebními změnami. V roce 1753 se kostel rozšířil o kapli sv. Fidela a dřevěný strop byl nahrazen novým zděným klenutím.

Samotný klášter se rozrostl o tzv. Trenckovo křídlo, což bývá dáváno do souvislosti s penězi, které kapucínům odkázal slavný velitel pandurů František baron Trenck. V roce 1764 byla v této části kláštera dokončena stavba nové knihovny. Dodnes se v ní dochoval původní barokní nábytek a knižní fond čítá na osm tisíc svazků. Strop zdobí freska malíře Josefa Sterna, která zobrazuje rozhovor dvou největších teologů 13. století: svatého Tomáše Akvinského, dominikána, a svatého Bonaventury z Bagnoregia, františkána.

Brno 01 1913 hisT
Foto: Klášterní archiv kapucínů v Brně

Likvidace a postupná obnova

V dubnu 1950 byli bratři vyhnáni v rámci komunistické akce K. V roce 1952 se správcem budov stalo Moravské muzeum v Brně (dnešní Moravské zemské muzeum). Své depozitáře sem přestěhovalo až po rekonstrukci z přelomu 50. a 60. let. Stavební úpravy sice staticky zabezpečily budovy kláštera, zároveň však setřely jejich historický ráz a specifické prvky kapucínské architektury.

Kapucíni se do svého kláštera vrátili v roce 1990. V polovině 90. let se pustili do postupné rekonstrukce areálu, která budovám navrátila jejich původní barokní charakter.

Historická knihovna

Kapucínský řád už od svých počátků podporoval, aby v každém klášteře byla vyhrazena místnost pro uchovávání potřebných knih. Až na výjimky tyto prostory respektovaly prostou kapucínskou architekturu. Jednou z výjimek je právě knihovna v Brně.

AG knihovna 01
Foto: Ambrož Guzek

Projekt dvou bratří

Ve které části kláštera se původní knihovna nacházela, je dnes obtížné přesně určit. Jisté je ovšem to, že už počátkem 18. století přestávala kapacitně stačit. Plány na výstavbu nové knihovny se však podařilo naplnit až v roce 1763, kdy byl položen její základní kámen (dokončena r. 1764). Stala se součástí nově stavěného křídla kláštera, kterému se dodnes říká Trenckovo. Bývá totiž dáváno do souvislosti s penězi, které kapucínům odkázal slavný velitel pandurů František baron Trenck.

Prokazatelnou zásluhu na výstavbě samotné knihovny má však především brněnský architekt František Antonín Grimm, který na kapucínské poměry honosnou stavbu nejen navrhl, ale velmi pravděpodobně také financoval. Iniciativa k tomuto projektu vzešla od jeho rodného bratra Jiřího, řeholním jménem Antonína z Brna, který byl v té době kapucínským provinciálem.

AG knihovna 02
Foto: Ambrož Guzek

Neobvykle krásná

Knihovna je neobvyklá svou velikostí, skládá se ze tří místností, které na výšku dosahují přibližně dvou pater sousedního křídla kláštera. Čím se však opravdu z kapucínského prostředí vymyká, je její bohatá výzdoba.

Prostřednímu, největšímu sálu dominuje nástropní freska významného středoevropského malíře Josefa Sterna. Zobrazuje rozhovor dvou největších teologů 13. století: svatého Tomáše Akvinského, dominikána, a svatého Bonaventury z Bagnoregia, františkána – ten ukazuje na ukřižovaného Krista jako na zdroj pravé moudrosti.

V knihovně se do dnešních dnů dochoval velmi kvalitní dřevěný barokní nábytek.

AG knihovna 03
Foto: Ambrož Guzek

Knihy od dobrodinců

Kapucínské knižní fondy se rozšiřovaly z větší části díky dobrodincům, ne jinak tomu bylo i v brněnském klášteře. Část knih třeba darovali různí kněží z okolí, jako celek se sem dostala knihovna zaniklé farnosti v Kamenici u Brna. Další knihy například pocházejí od brněnského tiskaře Jakuba Maxmiliána Svobody.

V knihově se nacházely i tzv. libri prohibiti, zakázané knihy, ke kterým měli přístup jen někteří kněží. Většinou šlo o protestantská díla, která bratři uchovávali kvůli svému studiu.

AG knihovna 04
Foto: Ambrož Guzek

Změna majitele

V roce 1950, po akci K a zrušení kláštera, se správy knižního fondu ujala Zemská a univerzitní knihovna v Brně. Kapucíni si svoji knihovnu převzali zpět v roce 1993.

Klášter v Opočně

Východočeské město Opočno si kapucíni vybrali sami. S prosbou o finanční podporu svého záměru založit si zde klášter se obrátili na majitele zdejšího panství, hraběte Ludvíka Colloredo-Walsee.

Opocno 01
Kostel s klášterem se nacházejí přímo v centru Opočna na Kupkově náměstí.

Základní kámen byl položen roku 1674 a 14. srpna 1678 už mohl královéhradecký biskup Jan František z Talmberka posvětit nový kostel, a to ke cti Narození Páně. A když roku 1733 klášter vyhořel, díky štědrosti Colloredů byl během dvou let opět v plné kráse.

Opocno 02
Kostel Narození Páně s tematickou freskou a s erbem fundátorů nad vchodem.

V roce 1761 kapucíni zahájili stavbu křížové chodby s kaplí Panny Marie Bolestné. Kvůli nedostatku peněz však toto dílo dokončili až o dva roky později. K výzdobě povolali českého malíře Jana Křtitele Václava Bergla, který zhotovil oltářní obraz kaple, čtrnáct zastavení křížové cesty i dekorativní malby na stěnách a stropě.

V roce 1875 kapucíni dostali varhany ze sousedních Přepych. Nástroj pravděpodobně pochází ze slavné kralické dílny a byl sestaven už v roce 1748.  

Opocno 03
Pohled z Kodymovy ulice, vlevo vedle kostela je křížová chodba s kaplí (červená věž).

Během první poloviny 20. století zde žila malá komunita tří až pěti bratří. S výjimkou let 1942–1945, kdy v klášteře sídlila filozofická studia pro kapucíny, kteří se připravovali na kněžství; společenství se tehdy rozrostlo na třicet bratří. Studovat tady mohli ale pouze mladší bratři, ti starší museli na nucené práce do Říše.

Opocno 04
Typický interiér kapucínského kostela, vpravo kaple Panny Marie.

Podle kroniky města Opočna se v roce 1947 do kláštera přestěhoval okresní sirotčinec. V tomto období až do dubna 1950, kdy komunisté zlikvidovali mužské řeholní řády, zde totiž žil už pouze jediný bratr, kapucínský kněz Vladimír Lakomý (1895–1965).

V rámci akce K byl zřejmě spolu s dalšími deportován do kláštera v Broumově, kde zůstal až do své smrti. Působil zde jako duchovní správce řeholních sester, které sem komunisté svezli – když je předtím vyhnali z klášterů, jež jim zabavili.

Opocno 05
Boční kaple Panny Marie s obrazy jejích rodičů po stranách, svatého Jáchyma a svaté Anny.

V létě 1950 obyvatelé sirotčince odešli a 21. listopadu se do Opočna vrátili řeholníci, ovšem už v úplně jiném postavení. Tentokrát jako občané druhé kategorie, které komunistický režim potřeboval někam odložit.

Do vyklizeného kláštera se muselo vměstnat padesát už starších nebo nemocných mužů z nejrůznějších řádů a sedm školských sester de Notre Dame, které se měly o ně starat.

Opocno 06
Pohled na hudební kůr, avšak bez varhan. Ty jsou totiž v opravě. Vpravo je oltář svatého Františka z Assisi.

Sešli se zde benediktini, redemptoristé, piaristé, františkáni, dominikáni, augustiniáni, školští bratři, kalasantini, salvatoriáni, jezuité, petrini, premonstráti a devět kapucínů.

Opocno 07
Druhá strana hlavního oltáře, pohled z bývalého choru bratří, který dnes slouží jako sakristie.

Během ledna a února 1951 zde tři kapucíni zemřeli a pravděpodobně byli pohřbeni v řádovém hrobě na hřbitově za městem. Byli to kněz Karel Toufar (1867–1951) z brněnské komunity, strýc komunisty umučeného číhošťského faráře Josefa Toufara; bratr laik Martinián Král (1870–1951) z hradčanského kláštera a kněz Albert Štefka (1874–1951) z fulneckého konventu.

Opocno 08
Křížová chodba s obrazy Jana Křtitele Václava Bergla.

V polovině března se celé osazenstvo muselo kvůli nedostatku místa sbalit a jít o dům dál, konkrétně na Velehrad. Zde se zdrželi pouze do května a pokračovali na Moravec, do bývalého Sanatoria svatého Rafaela.

Do opočenského kláštera se v prosinci 1951 nastěhoval Svatojánský ústav pro péči o hluchoněmé a slabomyslné ženy, který zde setrval až do roku 2007. Od té doby jsou budovy prázdné.

Opocno 09
Součástí křížové chodby je kaple Panny Marie Bolestné.

Bývalý kapucínský kostel nyní duchovně spravuje komunita kněží lazaristů, která sídlí v nedaleké Dobrušce a kterou si ze Slovenska kvůli výpomoci vyžádal královéhradecký biskup.

Opocno 12hp

Další osud celého klášterního areálu se bude odvíjet od toho, zda město najde společnou řeč s vlastníkem, kterým je v tomto případě kraj. A pokud ano, zda se podaří získat potřebné finance na rekonstrukci.


Kapucínská výstava v pražské Loretě na Hradčanech

Výstava Pax et Bonum mapuje více než čtyři sta let kapucínské historie u nás, přibližuje významné osobnosti i pestrost kapucínské spirituality.


Zdroje

Provinční archiv kapucínů, Personalie bratří, Životopisy, box 10•04.
Drahomíra Venkrbcová: Duchovní klima v městě Olomouci po roce 1990, diplomová práce, Univerzita Palackého v Olomouci, Olomouc, 2014.
Milan M. Buben: Encyklopedie řádů a kongregací v českých zemích. Žebravé řády, III. díl / 1. svazek, Libri, Praha, 2006.
Dušan Foltýn a kol.: Encyklopedie českých klášterů, Libri, Praha, 2002.
Petr Arijčuk: Neznámá díla Johanna Wenzela Bergla ve východních Čechách, Opuscula historiae artium, F 44, 2000.
Pacifik Matějka: Ne mečem a měšcem, ale bezbranností lásky, Refugium Velehrad-Roma, Olomouc, 1999.
Kronika Moravce sester de Notre Dame.
Portál města Opočna, Výročí v roce 2017.
Portál Spolku pro varhany, Opočenské varhany.
Český rozhlas: Opočno chce zpřístupnit areál kapucínského kláštera veřejnosti. Jednání jsou ale zatím neúspěšná, 20. října 2018.


Rozcestník: Putování po kapucínských klášterech


[14. prosince 2018]

Klášter v Roudnici nad Labem

Zdejší klášter je mezi těmi kapucínskými třetí nejstarší v Čechách. Nicméně v roce 1615 stihli kapucíni založit vedle Roudnice také klášter v Mostě. Oba tyto konventy spojovali nejen fundátoři z rodu Lobkoviců, ale také velmi dlouhá doba výstavby, kterou zapříčinilo stavovské povstání a následná třicetiletá válka.

Roudnice 00
Dříve prostranství před kostelem krášlily kaštany; budovy vlevo patří k zámku.

Zakladateli roudnického kláštera byli majitelé zdejšího panství Polyxena z Pernštejna a Zdeněk Vojtěch Popel z Lobkovic, nejvyšší kancléř Království českého. Kapucínům našli místo poblíž svého zámku, kde se ovšem v té době nacházela židovská čtvrt se synagogou a hřbitovem.

Lobkovicové tedy domy vykoupili a obyvatele k jejich nelibosti přestěhovali do jiné části města. Některé zemřelé si židé i s náhrobky přeuložili na svůj nový hřbitov, nicméně ještě po léta nacházeli kapucíni při obdělávání zahrady kosti, které pak posílali židovské obci k novému pohřbení.

Roudnice 02a
Vpravo vedle kostela se nachází pohřební kaple rodu Lobkoviců.

Kapucínský chrám, pod nímž si Lobkovicové nechali zbudovat rodinnou hrobku, byl vysvěcen 2. srpna 1628 a pár dnů na to byl do krypty pohřben i první Lobkovic, samotný zakladatel Zdeněk Vojtěch Popel.

Kostel byl zasvěcen svatému Václavovi, patronovi nejen českých zemí, ale také jediného dítěte fundátorů. Polyxena se totiž stala matkou až ve svých třiačtyřiceti letech, což se pokládalo za zázrak. Snad k tomu přispěly i četné modlitby františkánů a kapucínů. Jedním z kmotrů malého Václava Eusebia byl také Vavřinec z Brindisi, zakladatel zdejší kapucínské provincie.

Roudnice 04
Tady se rozprostírala klášterní zahrada a ještě předtím židovský hřbitov.

Kapucíni v Roudnici působili už od roku 1615 a své zázemí v době stavby konventu našli u farního kostela, kde také kázali – německy, později i česky. Dokonce zde zůstali i po stavovském povstání, kdy Lobkovicové přišli o majetek a z města byli vyhnáni všichni katoličtí kněží.

Namále ale měli i samotní kapucíni. Roku 1619 se část roudnických měšťanů radikalizovala a chtěla řeholníky povraždit nebo alespoň vyhnat – i spolu s dalšími katolíky a židy. Stavovské direktorium však masakru zabránilo.

Roudnice 03
V kněžišti kostela jsou vezděny erby Lobkoviců (vlevo) a Pernštejnů (vpravo).

Roku 1705 v Roudnici zemřel a v hrobce pod kostelem byl pohřben kapucín Edelbert Nymburský, který se věnoval překladům spisů v té době slavného a oblíbeného německého kapucína Martina z Kochemu. Do češtiny převedl Veliký život Pána a Spasitele našeho Krista Ježíše a jeho nejsvětější a nejmilejší matky Marie Panny a modlitební knihu Zlatý nebeklíč aneb Nové modlitby k vysvobození duší očistcových dobře pohodlné. Edelbertovy překlady byly opakovaně vydávány během 18. století, a dokonce ještě i během století devatenáctého.

V letech 1717–1720 kapucíni přestavěli a dostavěli svůj klášter, roku 1729 pak následovala oprava kostela. Snad právě v této době byl před hlavním vchodem do chrámu zbudován přístřešek, který zakryl i místo, kam se obvykle umisťovaly erby fundátorů. Zřejmě je to důvod, proč byl lobkovický erb netradičně vsazen do stěny v kněžišti kostela, kde je k vidění dodnes.

Roudnice 05
Armáda si z kláštera udělala kasárna, z kostela skladiště.

Na přelomu 19. a 20. století se roudnická komunita skládala většinou ze dvou kněží, dvou až pěti bratří laiků a několika bratří ve formaci, kteří se připravovali na kněžské povolání. Později zde žili pouze tři až čtyři bratři.

V letech 1912–1933 zde působil jako kvardián velmi oblíbený kněz a katecheta Aleš Hutař (1873–1933). Na začátku druhé světové války do zdejší komunity přišel kněz Ondřej Frgal (1908–1970). Roudnický pamětník Radim Jirouch o něm napsal: „Byl to vynikající kněz, skvělý kazatel a nesmírně hodný, veselý a společenský člověk. Vzpomínám, jak nás v zimě po hodinách náboženství zvával k sáňkování do klášterní zahrady.“ Avšak už v roce 1943 jej zatklo gestapo a až do konce války byl uvězněn v koncentračním táboře Buchenwald.

Roudnice 06
Klášterní kvadratura, vpravo je vidět kousek kostela s malou věžičkou na zvon, sanktusníkem.

V dubnu 1950, když komunisté přepadli mužské řeholní kláštery, v komunitě žili dva kněží, Klement Hudec (1890–1971) a Emanuel Kramář (1912–1994), a bratr laik Vít Pitrun (1908–1980).

Do sběrných klášterů byli deportováni ale jen dva, Emanueli Kramářovi byla zřejmě nabídnuta možnost působit jako diecézní kněz. Pracoval ve farnostech i v ústavech sociální péče, kde se o své klienty staraly řeholní sestry. Nakonec i Klement Hudec měl možnost působit jako kněz, a to v nemocnici u sester boromejek ve Šternberku.

Roudnice 07his

Po „vítězném únoru“ si celý zámecký areál Lobkoviců přivlastnil stát a nastěhoval sem armádu, nejdříve vojenské politické učiliště, v roce 1958 pak vojenskou hudební školu. Kapucínský klášter armáda zabrala na jaře 1951, kostel o rok později.

V polistopadových restitucích dostali Lobkovicové svůj majetek nazpět v poměrně zoufalém stavu. Patří jim i klášterní budovy. Zámek postupně opravují, třeba se rekonstrukce jednou dočká i bývalý kapucínský konvent.


Kapucínská výstava v pražské Loretě na Hradčanech

Výstava Pax et Bonum mapuje více než čtyři sta let kapucínské historie u nás, přibližuje významné osobnosti i pestrost kapucínské spirituality.


Zdroje

Provinční archiv kapucínů, Personalie bratří, Životopisy, box 10•04.
Marie Ryantová: Polyxena z Lobkovic. Obdivovaná i nenáviděná první dáma království, Vyšehrad, Praha, 2016.
Marek Brčák: Ustavení české kapucínské provincie v první polovině 17. století. Obraz kapucínského řádu v letech 1599–1618 v narativních pramenech a korespondenci podporovatelů řádu, bakalářská práce, Filozofická fakulta Univerzity Karlovy v Praze, 2010.
Jakub Václav Zentner: Proboštský chrám Narození Panny Marie v Roudnici nad Labem pod vlivem baroka, bakalářská práce, Katolická teologická fakulta Univerzity Karlovy v Praze, 2009.
Miloš Sládek: Zapomenutý kapucín Edelbert Nymburský, A2, č. 19/2007.
Milan M. Buben: Encyklopedie řádů a kongregací v českých zemích. Žebravé řády, III. díl / 1. svazek, Libri, Praha, 2006.
Dušan Foltýn a kol.: Encyklopedie českých klášterů, Libri, Praha, 2002.
Radim Jirouch: Vzpomínky na kapucínský klášter v Roudnici nad Labem, Vlastivědný sborník Podřipsko, č. 6/2 – 1996.
Richard Feder: Dějiny židů v Roudnici nad Labem, Kalendář česko-židovský, roč. 41, 1921–1922.
Bohumil Matějka: Soupis památek historických a uměleckých v Království českém od pravěku do polovice XIX. století, Politický okres jáchymovský, Archeologická komise při České akademii císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění, Praha, 1898.


Rozcestník: Putování po kapucínských klášterech


[4. prosince 2018]