Jan Weikard Michael Václav hrabě ze Sinzendorfu
Jan Weikard (1656–1715) pocházel ze starého hornorakouského rodu. Jeho otec, Jan Jáchym ze Sinzendorfu († 1665), se poprvé oženil s Marií Salome z Polheimu. Narodily se jim sice čtyři děti, ale ani jedno se nedožilo dospělosti. Po smrti své ženy vstoupil do manželství podruhé, a to s Marií Maxmiliánou hraběnkou z Althanu (1635–1689). Z tohoto svazku vzešli tři synové: „náš“ Jan Weikard (1656–1715), Adolf Michael (1659–1700) a Michael Jan Jáchym (1665–1697). Později k nim přibyli další dva, ovšem už nevlastní bratři.
Hrad Veveří, foto: archiv Státního hradu Veveří
Ovdovělá Marie Maxmiliána se totiž také podruhé provdala – za vdovce Antonína Františka Collalta, pocházejícího z nejvýznamnějšího moravského šlechtického rodu druhé poloviny 17. století. Narodili se jim dva synové: Leopold Rombaldo (1674–1707) a Kristián Karel (1677–1698).
Jan Weikard v roce 1686 uzavřel sňatek s Isabellou, rozenou lankraběnkou z Fürstenberg-Stühlingenu (1658–1719). Manželům se narodily tři děti: Jáchym Antonín Josef Václav (1689–?), Marie Alžběta (1697–1758) a Prosper Antonín Josef Quido (1700–1756), který se stal dědicem rodinného jmění.
Hrabě Weikard zastával úřad tajného císařského rady a nejvyššího sokolníka u císařského dvora ve Vídni. V roce 1685 získal z rodinného majetku panství Trpísty, Třebel a Slavice u Stříbra, v roce 1707 pak zdědil statky Ebenthal, Veveří a Říčany. Vlastnil také domy v Brně a ve Vídni, kde občas pobýval.
Podle Pamětí panství veverského si však nejvíce oblíbil hrad nad Svratkou: „Kdežto Collaltové na Veveří jen ob čas přicházeli ku kratšímu pobytu, dávajíce přednosť Brtnici, sídlíval Weikart s celým dvorem každoročně po mnoho měsíců na hradě. Bývalo na něm tedy hlučno a veselo. Jak vrchnosť tak její dvořeníni stýkali se rádi s poddanými…“
Hrad Veveří, foto: archiv Státního hradu Veveří
Zdá se, že Jan Weikard byl také velmi zbožným mužem. Pro kapli na hradě Veveří si v roce 1710 vymohl odpustky ke svátku svatého Václava a v roce 1712 dovolení, aby zde směla být uchovávána a k úctě vystavována eucharistie. Za jeho časů však kaple sloužila pouze osazenstvu hradu, veřejnou se stala až v roce 1764, kdy panství vlastnil Weikardův vnuk Václav Jan.
Jan Weikard, jeho choť Isabella, syn Prosper i dcera Alžběta byli pohřbeni v kapucínské hrobce.
Zdroje
Karel Eichler: Paměti panství veverského, vlastním nákladem, Brno, 1891.
Marika Růžičková: „Hoch vnd wohlgeborne Graffin“ – obraz života šlechtičny v korespondenci Marie Maxmiliány Terezie hraběnky Collalto, Magisterská diplomová práce, Filozofická fakulta Univerzity Palackého v Olomouci, 2017.
Pavel Uedl: Příprava expozice v palácové kapli SH Veveří, Bakalářská diplomová práce, Filozofická fakulta Masarykovy univerzity v Brně, 2013.
Petr Mašek: Šlechtické rody v Čechách, na Moravě a ve Slezsku od Bílé hory do současnosti, I. a II. díl, Argo, Praha 2008 a 2010.