Jistá a krátká zpráva o smrti generála Trencka

Provinční letopisy bratří kapucínů, tzv. Annales Patrum Capucinorum Provinciae Boemiae, z roku 1751 přinášejí zprávu o smrti Františka barona Trencka (s. 85–86).

Protože již za života mnohé prolhané huby beztrestně osočovaly generála Trencka kvůli mnoha věcem, tím méně ho nechají na pokoji v chladné hrobce. Jeho život a smrt známe nejlépe my, kapucíni, a pro mne nikdy život žádného vojáka nebyl tak poučný a nikdy jsem neslyšel o tak blažené smrti, jako tomu bylo u zmíněného generála Trencka.

Jeho zpovědníkem byl P. lektor Colomannus, který kvůli nemoci odjel na léčení do Vídně. Bůh mu však brzy časnost zaměnil za věčnost a v noci 21. února uslyšel Trenck, jak jemu důvěrně známý hlas volá: Trencku, Trencku, Trencku!, načež se Trenck ocitl ve zhoubné horečce a trvale vážném stavu, takže se zavčasu začal připravovat na smrt, a požádal mého A.R.P. kvardiána, aby ráčil jeho tělu poskytnout starý hábit a povolit, aby mohl být pochován jako chudý kapucín bez zvláštních obřadů v naší hrobce, jelikož jeho zapáchající tělo si nezaslouží nic jiného než jen kámen pod hlavu. Hned nato poslal dvě štafetová poselstva do Vídně a požádal svého agenta či advokáta Bergera, aby na nejvyšším místě vymohl povolení, aby mohl pořídit závěť; během 24 hodin povolení obdržel s připojenou milostí, že si smí na Špilberku vyhledat příbytek podle své libosti a také že smí volně nakládat se svým majetkem. Protože si Její Veličenstvo nečinilo ani v nejmenším nějaké výhrady (jen v srpnu musel složit 36 000 Florentských [Ft] ). Dne 27. září (sic!) tedy učinil v přítomnosti 7 svědků toto pořízení: 50 000 Ft odkázal na špitál u bavorských hranic, dalších 50 000 na špitál kdekoli zde v Brně, 4 000 jako fundaci na týdenní sloužení jedné mše svaté natrvalo, dále pak na zbožné účely, 1400 dukátů odkázal svému největšímu nepříteli, svému sluhovi odkázal 700 Ft, jinému sluhovi (který byl v jeho službách 3 měsíce) 1000 Ft, mnoha jiným pak, kteří pro množství jsou opomenuti, zůstavil po 100 a 1000 Ft. A ačkoli již toto představuje velkou částku, jeho jmění (jehož má mnohem více v Uhrách a ve Slovinsku než na Moravě) zůstalo nezadluženo a upsal je svému bratranci ve službách pruského krále, avšak s tou podmínkou, že bude sloužit rakouskému (královskému) rodu a stane se katolíkem. Pokud by se tak nestalo, má tento majetek dostat druhý bratranec, tak jak je, bez placení, avšak rovněž s uvedenou podmínkou. Jestliže by žádný z nich na to nepřistoupil, smí královna použít tento majetek na zbožné účely. Takto sepsaná poslední vůle byla pak poslána ke Dvoru. Královna se velmi rozhořčila a podivila zvláště nad podílem odkázaným nepříteli, kterého N.B. dobře znám. Přesto však odkaz byl ihned potvrzen a k tomu připojeno, aby si (Trenck) ubytování našel ve městě. Ještě za živa je chtěl přijmout v našem klášteře. Leč Bůh jej v den jeho jmenin předešel se smrtí a 4. října, kolem 1/4 1 hod v noci proměnil jeho časný život ve věčný a tak svůj příbytek přijal již jako mrtvý, toho dne v noci kolem 1/2 8, protože si tak přál. Vězni jej podle jeho přání v poutech a v okovech vynesli z pevnosti až k tzv. Brněnské bráně a pak byl na voze odvezen až k našemu klášteru, kde jsme jej přijali a bratři laici jej odnesli do hrobky. N.B.: Po čtyři dny a noci u něho až do posledního tažení zůstával P. Adjutus a P. Turibinus.