Klášter v Olomouci

Kapucíni přišli do Olomouce na pozvání kardinála Františka Ditrichštejna v roce 1614 a svého velkého mecenáše a přímluvce našli v Janu Kavkovi z Říčan, majiteli brumovského panství. Základní kámen kláštera, který měl vyrůst před Střední branou, těsně za městskými hradbami, byl položen 13. července 1615.

Avšak o tři roky později, když vypuklo stavovské povstání, vyhnali místní protestanté kapucíny z města. „Nebylo jim [bratřím] dovoleno vzít s sebou ani bohoslužebné věci ani nejnutnější šat. Vpředu s křížem odcházeli smutni a bez útěchy z milého místa, které sotva dostavěli, za hlasitého vzlykotu katolického obyvatelstva, které si bratry za krátkou dobu jejich působení v Olomouci oblíbilo a naučilo se jich vážit,“ stojí v konventní kronice. Klášter i s kostelem byly poté zbořeny.

Olomouc 01m

Po porážce povstání se mohli kapucíni vrátit zpět do Olomouce, stalo se tak 18. června 1622. S pomocí svého dobrodince Jana Kavky z Říčan a peněz, které dostali z pobělohorských konfiskací, se na původním místě pustili do stavby nového kláštera.

Vcelku poklidný řeholní život bratřím skončil s příchodem švédských vojsk roku 1642. V jejich domě se usídlil generál Leonard Torstenson a zde byly také podepsány podmínky kapituace hlavního města Moravy. Kapucínský klášter stejně jako další stavby na předměstí Švédi zbořili a materiálu použili na zpevnění hradeb.

Kapucíni našli azyl u Julia hraběte Salma; v jeho paláci, který dodnes stojí na Horním náměstí, měli i svou kapli. Dlouho tam ale nepobyli. Jelikož odmítli podepsat prohlášení o loajalitě okupantům, Švédi je roku 1644 vykázali z města.

Olomouc 02

Kapucíni však své působení v Olomouci nevzdali a začali s místním biskupem vyjednávat o možnosti výstavby nového kláštera uvnitř hradeb. Tentokrát ale jednají i se Švédy, protože vyhlédnuté místo stále patří okupantům. (Švédská vojska z Olomouce odešla až roku 1650.)

Během let 1650–1652 kapucíni získali patřičná povolení a započali se stavbou. Kostel byl vysvěcen 19. dubna 1661 olomouckým pomocným biskupem Janem Gobbarem, dostal titul Zvěstování Panně Marii. Roku 1662 se bratřím podařilo získat sousední pozemky pro založení zahrady. Roku 1737 se pustili do rozšíření kláštera o nové křídlo.

Olomouc 03

Když roku 1758 Prusové obléhali Olomouc, utrpěl kapucínský klášter značné škody. Kronika to popisuje takto: „Do kapucínského klášterního kostela, pokud se to dá zjistit, spadly dva výbušné granáty, první hned prvního dne obležení. Pronikl zdí pod oknem u oltáře sv. Antonína, roztříštil na malé kousky blízko stojící zpovědnici i některé lavice v kostele, poškodil postranní oltáře a kazatelnu a rozbil všechna okna… Mnoho jiných kulí padlo do zahrady, kde vyvrátily a zbavily listí několik stromů… Silným bombardováním byly v klášteře poškozeny tři komíny a velmi byla poškozena střecha.“

Roku 1784 císař Josef II. zakázal pohřbívání v kryptách i uvnitř měst. Kronikář k tomu napsal: „V důsledku tohoto nařízení byly všichni zemřelí z kapucínského řádu pohřbíváni na hřbitově za tereziánskou branou. První, kdo tam našel místo svého odpočinku, byl Generosus ze Sušice, který byl 8. března raněn mrtvicí a 27. dubna svému utrpení podlehl. Na ten hřbitov byly rovněž převezeny pozůstatky zemřelých z krypt.“ Jak vypadá hrobka pod kostelem dnes, ukazuje fotografie níže.

Olomouc 04m

Roku 1807 se kapucíni pustili do rekonstrukce kláštera. V kronice stojí: „Ačkoliv předešlí kvardiánové též nezanedbávali nejpotřebnější opravy kostela a kláštera podle stávajících poměrů, tak se tyto opravy po více roků omezovaly jen na ty, které se nedaly odkládat. Nyní začala generální oprava klášterních budov jako naléhavá nutnost.“

Opravy se dočkala střecha kostela i kláštera, chodby dostaly nové dláždění i okna, nádvoří se zbavilo „divoce rostoucích keřů, které byly příčinou velkých škod na budovách“, do nového se oblékla i klášterní zeď. „V zahradě podél chodby k fortně byl učiněn pokus o založení květinové zahrady… Ostatní zahrada, kde nebylo nic jiného než trní, byla obdělána… Celý prostor byl využit pro zahradní stromy a pro zeleninu.“

O chladnou sprchu se kapucínům roku 1811 postaral olomoucký Společenský výbor, když požádal císaře Františka I. a zemské gubernium, aby byl kapucínský klášter i s kostelem zbořen a na tomto tolik příhodném místě bylo postaveno divadlo. Na obranu kláštera se postavilo kolem stovky Olomoučanů. 

Olomouc 05m

Roku 1843 rozhodl kvardián kláštera o přestavbě schodů před kostelem a zároveň o vybudování sklepa pod nimi, který měl v úmyslu pronajímat.

V roce 1894 kapucíni v Olomouci otevřeli první serafínskou školu u nás; další školy pak vyrostly v Mostě, v Praze na Hradčanech a v Třebíči. Chlapci bydleli a studovali v klášteře, zkoušky pak skládali na místním státním gymnáziu. Rodiče se na studiích podíleli jen symbolickou finanční částkou. Pokud ale šlo o velmi chudou rodinu, bratři nežádali ani to. Někteří chlapci časem vstoupili do kapucínského řádu.

Olomoucká serafika fungovala až do roku 1936, poté ji nahradila serafika zbudovaná v třebíčském klášteře.

Olomouc 06m

Díky serafínským školám se kapucínský řád utěšeně rozrůstal o mladé řeholníky směřující ke kněžství a právě pro ně bylo v Olomouci zřízeno řádové učiliště. Klášterní křídlo z roku 1737, kde byla umístěna serafika, nahradila nová budova postavená v letech 1933–1935 podle návrhu místního stavitele Jindřicha Kyliana (viz foto níže). Do roku 1939 zde sídlila studia teologie, poté ještě krátce studia filozofie.

Během druhé světové války byla budova zabrána a sloužila jako nemocnice, poté se sem opět vrátila filozofická studia. Definitivní tečku za řádovým učilištěm, ale i celým klášterem, udělali komunisté, a to v dubnu 1950. V rámci likvidační akce K bratry internovali a celý areál jim zabavili. V tu dobu v klášteře žilo 21 bratří: osm kněží, čtyři bratři laici a dalších devět bratrů ve formaci.

Ve „znárodněných“ budovách nejdříve pobývali vojáci, poté výpočetní středisko Československých státních drah.

Olomouc 07m

Zpět se bratři nastěhovali sice už v roce 1990, ale dalších sedm let trvaly soudní spory ohledně vrácení kláštera. Dnes zde sídlí juniorát, tedy formace bratří mezi prvními a doživotními sliby. Budova bývalého řádového učiliště se proměnila v ubytovnu pro vysokoškolské studenty.

Z komunity, která zažila akci K, se konce komunistického režimu a jako členi řádu dožili čtyři kněží (nejmladší byl vysvěcen tajně r. 1952) a jeden bratr laik, který své věčné sliby složil až v roce 1990.


Kapucínská výstava v pražské Loretě na Hradčanech

Výstava Pax et Bonum mapuje více než čtyři sta let kapucínské historie u nás, přibližuje významné osobnosti i pestrost kapucínské spirituality.


Zdroje

Pamětní kniha kapucínského konventu v Olomouci, založena roku 1887, pracovní překlad: Anastáz Bohumil Polášek OFMCap.
Pacifik Matějka: Ne mečem a měšcem, ale bezbranností lásky, Refugium Velehrad-Roma, Olomouc, 1999.
Petr Petřivalský: Počátky kapucínů v Olomouci ve světle řádových narativních pramenů, diplomová práce, Teologická fakulta Univerzity Palackého, Olomouc 2007.
Milan M. Buben: Encyklopedie řádů a kongregací v českých zemích. Žebravé řády, III. díl / 1. svazek, Libri, Praha, 2006.
Dušan Foltýn a kol.: Encyklopedie moravských a slezských klášterů, Libri, Praha, 2005


Rozcestník: Putování po kapucínských klášterech

[11. srpna 2018]