Klášter v Mariánské u Jáchymova

Kapucíny do Mariánské pozvali radní z Jáchymova s tím, aby se ujali správy zdejšího poutního místa. Císařovna Marie Terezie tento záměr schválila roku 1754.

V Mariánské v té době stával malý kostel zasvěcený Nanebevzetí Panny Marie, který uvnitř uchovával milostnou sošku Matky Boží. Zdejší osada se původně jmenovala jen Sorg, až s tímto poutním místem získala název Mariasorg, tedy v překladu Marie starající se nebo Marie pomocná.

Marianska 01

O samotném kapucínském klášteře se nám mnoho informací nedochovalo. Kostel byl zasvěcen Stigmatizaci svatého Františka a přímo propojen s poutním kostelem; celý areál byl dostavěn patrně kolem roku 1765.

Marianska 02
Pohled do presbytáře kapucínského kostela s oltářním obrazem Stigmatizace svatého Františka.

Od roku 1924 konvent spravovali bratři z bavorské provincie, po Mnichovu se klášter stal součástí Sudetského generálního komisariátu a po skončení války zdejší řeholníci odešli do Německa. V roce 1948 zde žili pouze dva bratři: kněz Optát Basler (1917–1984) a laik Prokop Kvíčala (1902–1983).

Marianska 03
Presbytář poutního kostela Nanebevzetí Panny Marie.

Komunisté však měli se zdejším krajem bohatým na uranovou rudu své plány, do kterých se jim poutní místo s klášterem samozřejmě nemohlo hodit. Oba kapucíny proto v září 1948 nechali zatknout za údajné ukrývání zbraní a celý areál zabavili. Po půl roce je pro nedostatek důkazů sice propustili, nicméně toho hlavního už dosáhli. Oba bratři poté žili v kapucínském klášteře v Sokolově, kde je v dubnu 1950 zastihla likvidační akce K.

Marianska 04
Po stranách oltáře jsou průchody do kapucínského kostela, nad nimi stojí sochy svatého Jáchyma a svaté Anny.

Do kláštera se nastěhovala StB a zřídila zde vyšetřovací věznici. Nedaleko pak byl začátkem června 1949 otevřen tzv. nápravně pracovní tábor pro vězně, především politické. Ti v jáchymovských dolech bez jakýchkoli ochranných prostředků těžili uranovou rudu, která se kompletně vyvážela do Sovětského svazu.

Marianska 05
V centru pozornosti poutního kostela vždy stála milostná soška Panny Marie, před ní klečí dva horníci v historickém oděvu.

Tábor Mariánská komunisté zavřeli v roce 1960 a o dva roky později sem nastěhovali Ústav sociální péče pro mentálně postižené ženy. Teprve na počátku 80. let byly staré vězeňské baráky zbourány a nahrazeny novostavbou. Dnes je Mariánská u Jáchymova známá především jako rekreační oblast.

Marianska 06
Pohled na hudební kruchtu poutního kostela.

V letech 1964–1965 nechali komunisté srovnat se zemí jak bývalý kapucínský klášter, tak oba kostely. Do dnešních dnů se kromě zbytků zdí dochovaly pouze varhany, které můžete vidět v bývalém kapucínském kostele v Sokolově, jenž slouží jako koncertní síň. Milostná socha Matky Boží našla své útočiště v kostele svatého Jáchyma v Jáchymově.


Kapucínská výstava v pražské Loretě na Hradčanech

Výstava Pax et Bonum mapuje více než čtyři sta let kapucínské historie u nás, přibližuje významné osobnosti i pestrost kapucínské spirituality.


Zdroje

Markéta Kubíková: Podmínky těžby uranu v Jáchymově, 1950–1989, bakalářská práce, Fakulta filozofická Západočeské univerzity v Plzni, Plzeň, 2012.
Český rozhlas: Zaniklé poutní místo Mariánská u Jáchymova, 12. 7. 2009.
Milan M. Buben: Encyklopedie řádů a kongregací v českých zemích. Žebravé řády, III. díl / 1. svazek, Libri, Praha, 2006.
Drahoslava Kubínová: Tvář kostelů na Sokolovsku v letech 1945–1960, bakalářská práce, Katolická teologická fakulta Univerzity Karlovy v Praze, Praha, 2006.
Dušan Foltýn a kol.: Encyklopedie českých klášterů, Libri, Praha, 2002.
Vojtěch Vlček: Perzekuce mužských řádů a kongregací komunistickým režimem 1948–1964, Matice cyrilometodějská, Olomouc, 2003.
Richard Schmidt: Soupis památek historických a uměleckých v Království českém od pravěku do polovice XIX. století, Politický okres jáchymovský, Archeologická komise při České akademii císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění, Praha, 1913.


Rozcestník: Putování po kapucínských klášterech

[21. října 2018]

Klášter v Sokolově

Na založení kapucínského kláštera v Sokolově má zásluhu především Jan Hartwig hrabě Nostic, který řeholníky na své panství pozval a spolu se svou manželkou Marií Eleonorou jim stavbu konventu také financoval. V roce 1663 jeho záměr odsouhlasili jak kapucíni, tak císař Leopold I. a pražský arcibiskup Arnošt Vojtěch z Harrachu.

Sokolov 01
Zprava ke kostelu přiléhá otevřená kaple Getsemanské zahrady, zleva se nachází Boží hrob z roku 1750.

Nový kapucínský areál byl vybudován během čtyř let a až na nějaké drobnosti kopíroval klášter v Horšovském Týně. Kostel v Sokolově vysvětil litoměřický biskup Maxmilián Rudolf Schleinitz k poctě svatého Antonína Paduánského, a to 20. října 1667. Kapucíni zde působili především jako kazatelé, přičemž sféra jejich vlivu zasahovala až na Chebsko, Loketsko a Karlovarsko.

Sokolov 02
Pohled do bývalého presbytáře kostela.

Největší rozkvět klášter zažíval v polovině 18. století, kdy zde žilo 25 bratří. Prostor před kostelem byl díky štědrosti sokolovských měšťanů doplněn třemi sochami františkánských světců a samotných chrám dostal svoji první, tehdy ještě dřevěnou kruchtu.

Sokolov 03
Hudební kruchta z 19. století, která nahradila dřevěnou ze století osmnáctého.

Devatenácté století přineslo přestavbu hrobky, kde do josefínských reforem bylo pohřbeno na pětatřicet řeholníků. Krypta pod kostelem sloužila zároveň Nosticům, místo posledního odpočinku zde našli manželé-zakladatelé a do roku 1931 ještě dalších padesát členů rodu.

Sokolov 04
Bývalý rajský dvůr, kolem se nachází kvadratura kláštera, uprostřed je zadní část kostela s chórem bratří.

Z dalších úprav a oprav onoho dlouhého století zmiňme alespoň novou klenutou kruchtu, ozdobení fasády kostela neogotickými prvky a jeho strop ornamentální výmalbou, stavbu předsíně, která zastřešila původní vstup do chrámu, nový zvon a varhany.

Sokolov 06
Budovy bývalého kláštera se dočkaly rekonstrukce a nového využití.

Během první republiky v klášteře krátce sídlila škola a školka pro českou menšinu, kapucínskou komunitu totiž tvořili už jen čtyři bratři, pro které byl obývaný prostor zbytečně velký. Po Mnichovu se klášter ocitl v Německé říši a stal se součástí Sudetského generálního komisariátu, stejně jako dalších deset klášterů v zabraném pohraničí.

Sokolov 05
Pohled na kvadraturu kláštera.

Jedním ze tří bratří, kteří v roce 1948 v klášteře žili, byl Ondřej Frgal (1908–1970), který se netajil svými protikomunistickými postoji. Za ukrývání policií hledaného kněze a dvou mladých lidí, kteří chtěli utéct do zahraničí, byl v září 1949 zatčen a v prosinci téhož roku odsouzen na dvanáct let; komunisté jeho čin klasifikovali jako velezradu. Spolu s ním byl odsouzen i jeho spolubratr Josafat Konečný (1909–1975). Za neoznámení trestného činu a sdružování proti republice dostal dva a půl roku.

Zatímco bratr Josafat později ještě mohl sloužit jako kněz, Ondřej Frgal po propuštění z kriminálu pracoval už jen v dělnických profesích. Tohoto kapucína věznili nejen komunisté, ale také nacisté. V červnu 1939 jej vyhostili z fašistického Slovenského štátu a o čtyři roky později zavřeli do koncentračního tábora Buchenwald, odkud se dostal až na konci války.

Sokolov 07MB
Rodová hrobka Nosticů byla po roce 1950 vypleněna, roku 1999 rekonstruována o znovu vysvěcena.

V únoru 1949 přichází do kláštera dva bratři, kněz Optát Basler (1917–1984) a laik Prokop Kvíčala (1902–1983). Oba byli propuštěni z vyšetřovací vazby v Chebu, kde je půl roku drželi za údajné ukrývání zbraní. Komunistům však šlo primárně o jejich klášter v Mariánské u Jáchymova, který se nacházel v strategické oblasti těžby uranu. Ten hned po zatčení řádu zabavili.

V dubnu 1950 následovala likvidační akce K, v rámci které komunisté veškerý majetek kapucínům (a samozřejmě nejen jim) zabavili a řeholní život de facto postavili mimo zákon. Do sokolovského kláštera se nejdříve nastěhovala armáda, v roce 1956 ji vystřídal národní podnik Zemstav a o pět let později bytový podnik, který tu sídlí dodnes ještě spolu s dalšími dvěma firmami.

Sokolov 09his

Po záboru zůstal kostel bezprizorní, co se dalo, bylo rozkradeno a zdevastováno. Nějaký čas toto místo sloužilo jako skladiště restaurací. Tristně skončila i hrobka Nosticů, jež padla za oběť hledačům pokladů. Až v roce 1999 se bývalý kapucínský chrám dočkal obnovy, v rámci které byl přestavěn na koncertní síň. Varhany, které zde můžete vidět, pocházejí ze zbouraného kapucínského kostela v Mariánské u Jáchymova. Opravena byla také hrobka, jež se znovu proměnila v důstojné pohřebiště. V prosinci 1999 ji slavnostně vysvětil kapucínský biskup Jiří Paďour.


Kapucínská výstava v pražské Loretě na Hradčanech

Výstava Pax et Bonum mapuje více než čtyři sta let kapucínské historie u nás, přibližuje významné osobnosti i pestrost kapucínské spirituality.


Zdroje

Vojtěch Vlček: Perzekuce mužských řádů a kongregací komunistickým režimem 1948–1964, Matice cyrilometodějská, Olomouc, 2003.
Dušan Foltýn a kol.: Encyklopedie českých klášterů, Libri, Praha, 2002.
Karolína Brahová: Bývalý kapucínský klášter s kostelem sv. Antonína Paduánského v Sokolově, bakalářská práce, Filozofická fakulta Masarykovy univerzity v Brně, Brno, 2006.
Emanuel Poche (red.): Umělecké památky Čech [P/Š], díl třetí, Academia, Praha, 1980.
Kapucínský klášter s kostelem sv. Antonína Paduánského


Rozcestník: Putování po kapucínských klášterech

[18. října 2018]

Klášter v Mnichově Hradišti

První komunita kapucínů přišla do Mnichova Hradiště 22. července 1690. O zřízení kláštera na svém panství požádal v roce 1687 Arnošt Josef z Valdštejna a řeholníkům nabídl místo v těsné blízkosti zámeckého areálu. Stavební práce, které během 90. let probíhaly, byly završeny slavnostním vysvěcením kostela 11. října 1699 litoměřickým biskupem Bohumírem Kapounem ze Svojkova.

MHradiste 01
Kapucínský kostel s kaplí svaté Anny; z balkonu v horní části kaple se kázalo.

Hlavní oltářní obraz s motivem Tří králů namaloval Jan Kryštof Liška, který působil především v Čechách a jeho práce bychom mohli najít i v dalších chrámech jiných řádů. Ve zdejším kapucínském kostele se dodnes nachází pět Liškových pláten, vedle zmíněného oltářního obrazu je to ztvárnění svatého Josefa s Ježíškem, svatého Jana Křtitele a dvou františkánských světců, Františka z Assisi a Antonína z Padovy.

MHradiste 02
Interiér kostela sv. Tří králů s oltářními obrazy Jana Kryštofa Lišky.

Když se roku 1713 hradišťskému kraji vyhnula morová epidemie, nechal František Josef z Valdštejna, syn zakladatele kláštera, postavit před kapucínský kostel sochu svaté Anny jako poděkování za její přímluvu. Časem se toto místo stalo vyhledávaným a mířilo sem mnoho poutníků, které kapucínský chrám už nedokázal pojmout.

MHradiste 03
Zadní část kapucínského kostela, pohled od boční kaple, kde se nachází vchod do krypty.

Proto se Marie Markéta z Valdštejna, manželka Františka Josefa Oktaviána z Valdštejna, rozhodla tolik oblíbenou světici uctít novou kaplí. Na rozdíl od strohé kapucínské architektury však měla být tato stavba, dokončená roku 1724, velkolepá a zdobná. Kapli svaté Anny dostali do duchovní správy samozřejmě kapucíni.

MHradiste 04
Kaple svaté Anny je přímo propojená s kapucínským kostelem.

Hraběnka Markéta, rozená Černínová z Chudenic, byla velmi štědrou donátorkou, financovala například i přestavbu loretánského kostela Narození Páně v Praze na Hradčanech. I toto poutní místo měli – a dosud mají – v duchovní správě kapucíni. Jeden z jejích synů, František Josef, dokonce do kapucínského řádu vstoupil, ve svých jednapadesáti letech, po smrti své manželky Marie Františky z Trauttmansdorffu, se kterou měl pět dětí. Je pohřbený v mnichovohradišťské řádové hrobce.

MHradiste 05
Pohled do presbytáře kaple svaté Anny.

Roku 1785 se Vincenc z Valdštejna-Vartenberka, vnuk hraběnky Markéty, postaral o menší rozruch. Jednak do Mnichova Hradiště, do kaple svaté Anny, přivezl ostatky svého slavného předka Albrechta z Valdštejna, o které usilovali i jiní příbuzní.

MHradiste 06
Na kostel navazuje kvadratura kláštera, pohled ze zámecké zahrady.

A také navrhl zrušení kapucínského kláštera. Někteří autoři ale uvádějí, že klášter byl zrušen v rámci josefínských reforem. Jisté však je, že Vincenc z Valdštejna pozemek i budovy následně odkoupil a využil pro své potřeby. Kapucíny zde však ponechal „na dožití“. Podle řádového nekrologia bylo ve zdejší hrobce po zrušení kláštera pohřbeno ještě deset bratří, poslední zemřel v roce 1817.

MHradiste 07
Bývalé kapucínské zahrady jsou dnes součástí zámeckého parku.

V roce 1945, když Valdštejnové o svůj majetek přišli, se i kapucínský areál dostal do rukou státu. V současné době je kostel s kaplí svaté Anny zařazen do třetího prohlídkového okruhu zámku. Bývalý chrám slouží jako lapidárium středočeských barokních soch. Klášter je pronajatý neziskové organizaci Focus, která zde provozuje sociálně-terapeutickou dílnu a nabízí také možnost ubytování.


Kapucínská výstava v pražské Loretě na Hradčanech

Výstava Pax et Bonum mapuje více než čtyři sta let kapucínské historie u nás, přibližuje významné osobnosti i pestrost kapucínské spirituality.


Zdroje

Dušan Foltýn a kol.: Encyklopedie českých klášterů, Libri, Praha, 2002.
Jana Svobodová: Fundace Marie Markéty z Valdštejna, bakalářská práce, Katolická teologická fakulta Univerzity Karlovy v Praze, Praha, 2009.
Tereza Haišmanová: Bývalý kapucínský kostel sv. Tří králů a jeho oltářní výzdoba od Jana Kryštofa Lišky, bakalářská práce, Filozofická fakulta Masarykovy univerzity v Brně, Brno, 2011.
Mojmír Horyna, Květa Křížová, Eva Lukášová: Zámek Mnichovo Hradiště, Národní památkový ústav, Praha, 2013.
Lenka Procházková: Svatoanenská pouť v Mnichově Hradišti jako typ městské slavnosti druhé poloviny 19. a první poloviny 20. století, Východočeský sborník historický č. 23/2013.


Rozcestník: Putování po kapucínských klášterech

[15. října 2018]

Klášter v Mostě

Tento klášter patřil mezi ty nejstarší na našem území. Zájem o severočeské město s převahou protestantů měli primárně kapucíni, kteří roku 1615 požádali císařovnu Annu o pomoc. Nové založení kláštera podpořil i samotný panovník Matyáš Habsburský.

Most 01

O finance se postaral především Vilém Popel z Lobkovic, manžel Benigny Kateřiny, zakladatelky pražské Lorety, kterou po staletí duchovně spravoval právě kapucínský řád. Něco přispěli také zdejší katoličtí měšťané a Jiří Maxmilián hrabě Vratislav z Mitrovic, císařsko-královský komoří, přísedící feudálního soudu v Praze a dvorní poradce, který roku 1657 do kapucínského řádu také vstoupil.

Most 02

Kvůli stavovskému povstání a s tím související napjaté politické situaci stavba probíhala velmi pomalu. Teprve 16. května 1627 mohl pražský arcibiskup Arnošt Vojtěch z Harrachu nový chrám vysvětit, a to ke cti Nanebevzetí Panny Marie, svatého Viléma a svaté Anežky Římské.

Budova kláštera byla výrazně rozšířena, možná teprve dostavěna, až počátkem 50. let 17. století. V průběhu dalšího století byl klášter rozšířen o nemocnici a kostel o boční loď.

Most 03

V roce 1924 kapucíni při klášteře zřídili serafínskou školu pro německé chlapce z chudých rodin, kde vyučovali také bratři z Belgie. Po Mnichovu se mostecký klášter ocitl na území Německé říše a stal se součástí Sudetského generálního komisariátu, stejně jako dalších deset domů provincie.

Tato jednotka byla propojena s kapucínskou provincií v Bavorsku, kam po skončení války a zániku komisariátu od nás odešla nebo byla odsunuta většina bratří německé národnosti.

Most 04

V roce 1948 žili v klášteře pouze dva bratři, oba kněží. Ezechiel Kindermann (1911–1999) se pro své antifašistické postoje vyhnul poválečnému odsunu, nicméně pro své antikomunistické postoje byl v únoru 1950 odsouzen ke dvěma letům vězení. Po propuštění působil jako výpomocný duchovní v několika farnostech v Čechách.

Most 06

Likvidační akce K v dubnu 1950 se tedy v klášteře dočkal jen jeden bratr, Jindřich Lakomý (1912–1995). Po propuštění z internace dlouhá léta sloužil při – tehdy už bývalém – kapucínském kostele v Olomouci.

Most 07

V padesátých letech komunisté klášter přebudovali na byty. Nicméně později byl celý areál zbourán kvůli postupující těžbě hnědého uhlí, stejně jako samotné město. Jako první šel k zemi kapucínský kostel, do povětří jej vyhodili 25. října 1968.

Z inventáře se podle všeho dochovaly pouze varhany, které se nacházejí v boční kapli pražského chrámu Matky Boží před Týnem, a dva obrazy: Ukřižování Páně, jež by mělo být v mosteckém kostele svatého Václava, a Černá madona ze 14. století, kterou má ve svých sbírkách Národní galerie. 


Kapucínská výstava v pražské Loretě na Hradčanech

Výstava Pax et Bonum mapuje více než čtyři sta let kapucínské historie u nás, přibližuje významné osobnosti i pestrost kapucínské spirituality.


Zdroje

Milan M. Buben: Encyklopedie řádů a kongregací v českých zemích. Žebravé řády, III. díl / 1. svazek, Libri, Praha, 2006.
Dušan Foltýn a kol.: Encyklopedie českých klášterů, Libri, Praha, 2002.
Vojtěch Vlček: Perzekuce mužských řádů a kongregací komunistickým režimem 1948–1964, Matice cyrilometodějská, Olomouc, 2003.
Pacifik Matějka: Ne mečem a měšcem, ale bezbranností lásky, Refugium Velehrad-Roma, Olomouc, 1999.
Tomáš Botlík: Sakrální dědictví královského města Mostu, bakalářská práce, Pedagogická fakulta Univerzity Karlovy, Praha, 2014.


Rozcestník: Putování po kapucínských klášterech

[12. října 2018]

Klášter v Českých Budějovicích

Že byl českobudějovický řádový kostel zasvěcen zrovna svaté Anně, není samozřejmě náhoda. Zdejší kapucíni tím vzdali hold patronce své zakladatelky, kterou byla Anna Tyrolská, manželka Matyáše Habsburského. Nicméně myšlenku zbudování nového kláštera císařovně vnukl její zpovědník, kapucínský kněz Cherubín, který pak byl pro čerstvě ustanovenou komunitu zvolen kvardiánem.

CBudejovice 01

O prostředky na stavbu kláštera se postarala císařská rodina. Pro budoucí konvent bylo vykoupeno devět parcel ležících nedaleko náměstí, jejichž původní domy v roce 1597 zle poničil požár. Základní kámen byl položen 9. července 1614. O sedm let později, 1. února 1621, arcibiskup Jan Lohel vysvětil kostel a do nového domova uvedl společenství osmnácti kapucínů.

CBudejovice 02

Bratři kněží kázali a zpovídali nejen ve svém kostele, ale také ve farním chrámu svatého Mikuláše. Později vypomáhali i v okolních obcích, kam je místní často zvali. Kapucíni se rovněž zapojovali do pořádání různých poutí a procesí, které se každoročně konaly ve městě.

V roce 1636 začali tkát sukno pro výrobu řeholních hábitů pro provincii, na což měl do té doby monopol brněnský klášter. Primární surovinou byla ovčí vlna, kterou bratři kupovali od města. Na břehu Vltavy také provozovali valchu.

CBudejovice 03
Kostel proměněný v koncertní síň, foto: Jihočeská filharmonie.

Roku 1786 císař Josef II. klášter zrušil a budovy předal biskupství. Nejdříve se do bývalého konventu nastěhovala škola pro novokněze, kteří přicházeli z pražského semináře, později zde byla zřízena kněžská teologická studia a roku 1804 pak slavnostně otevřen samostatný seminář pro budoucí diecézní klérus. Téhož roku se znovu otevřely i brány kostela, jenž po odchodu kapucínů sloužil jako sklad obilí.

CBudejovice 04
Vlevo je budova Teologické fakulty; bývalý kapucínský klášter byl v 19. století zvýšen o patro a klasicistně upraven.

Z původní kapucínské architektury se do dnešních dnů mnoho nedochovalo. Kvůli rozšíření teologického studia byly klášterní budovy ve 40. letech 19. století zvýšeny o jedno patro a oděny do klasicistní fasády. V tomto duchu došlo také k přestavbě průčelí kostela, které dostalo nový štít.

CBudejovice hisT

Českobudějovický seminář zrušili komunisté v roce 1950 a budovy později využili pro Krajskou politickou školu. V 70. letech 20. století rovněž kostel přestal sloužit svému účelu a roku 1988 byl přestavěn na Koncertní síň Otakara Jeremiáše, kterou vlastní Jihočeská filharmonie. Teologická studia se na toto místo vrátila až roku 1991 se založením Teologické fakulty Jihočeské univerzity. V bývalém kapucínském areálu bychom dnes našli také galerii Zlatý kříž a kavárnu.


Kapucínská výstava v pražské Loretě na Hradčanech

Výstava Pax et Bonum mapuje více než čtyři sta let kapucínské historie u nás, přibližuje významné osobnosti i pestrost kapucínské spirituality.


Zdroje

Milan M. Buben: Encyklopedie řádů a kongregací v českých zemích. Žebravé řády, III. díl / 1. svazek, Libri, Praha, 2006.
Dušan Foltýn a kol.: Encyklopedie českých klášterů, Libri, Praha, 2002.
Petr Adam: Působení řádu kapucínů v Českých Budějovicích v 18. století, diplomová práce, Historický ústav Jihočeské univerzity, České Budějovice 2001.
Encyklopedie Českých Budějovic: Kapucínský konvent u kostela svaté Anny


Rozcestník: Putování po kapucínských klášterech

[10. října 2018]

Klášter v Olomouci

Kapucíni přišli do Olomouce na pozvání kardinála Františka Ditrichštejna v roce 1614 a svého velkého mecenáše a přímluvce našli v Janu Kavkovi z Říčan, majiteli brumovského panství. Základní kámen kláštera, který měl vyrůst před Střední branou, těsně za městskými hradbami, byl položen 13. července 1615.

Avšak o tři roky později, když vypuklo stavovské povstání, vyhnali místní protestanté kapucíny z města. „Nebylo jim [bratřím] dovoleno vzít s sebou ani bohoslužebné věci ani nejnutnější šat. Vpředu s křížem odcházeli smutni a bez útěchy z milého místa, které sotva dostavěli, za hlasitého vzlykotu katolického obyvatelstva, které si bratry za krátkou dobu jejich působení v Olomouci oblíbilo a naučilo se jich vážit,“ stojí v konventní kronice. Klášter i s kostelem byly poté zbořeny.

Olomouc 01m
Kostel Zvěstování Páně stojí v samém rohu Dolního náměstí.

Po porážce povstání se mohli kapucíni vrátit zpět do Olomouce, stalo se tak 18. června 1622. S pomocí svého dobrodince Jana Kavky z Říčan a peněz, které dostali z pobělohorských konfiskací, se na původním místě pustili do stavby nového kláštera.

Vcelku poklidný řeholní život bratřím skončil s příchodem švédských vojsk roku 1642. V jejich domě se usídlil generál Leonard Torstenson a zde byly také podepsány podmínky kapituace hlavního města Moravy. Kapucínský klášter stejně jako další stavby na předměstí Švédi zbořili a materiálu použili na zpevnění hradeb.

Kapucíni našli azyl u Julia hraběte Salma; v jeho paláci, který dodnes stojí na Horním náměstí, měli i svou kapli. Dlouho tam ale nepobyli. Jelikož odmítli podepsat prohlášení o loajalitě okupantům, Švédi je roku 1644 vykázali z města.

Olomouc 02
Interiér kostela s vánoční výzdobou.

Kapucíni však své působení v Olomouci nevzdali a začali s místním biskupem vyjednávat o možnosti výstavby nového kláštera uvnitř hradeb. Tentokrát ale jednají i se Švédy, protože vyhlédnuté místo stále patří okupantům. (Švédská vojska z Olomouce odešla až roku 1650.)

Během let 1650–1652 kapucíni získali patřičná povolení a započali se stavbou. Kostel byl vysvěcen 19. dubna 1661 olomouckým pomocným biskupem Janem Gobbarem, dostal titul Zvěstování Panně Marii. Roku 1662 se bratřím podařilo získat sousední pozemky pro založení zahrady. Roku 1737 se pustili do rozšíření kláštera o nové křídlo.

Olomouc 03
Pohled na hudební kůr; záběr je ze mše svaté, při které tři bratři skládali časné sliby.

Když roku 1758 Prusové obléhali Olomouc, utrpěl kapucínský klášter značné škody. Kronika to popisuje takto: „Do kapucínského klášterního kostela, pokud se to dá zjistit, spadly dva výbušné granáty, první hned prvního dne obležení. Pronikl zdí pod oknem u oltáře sv. Antonína, roztříštil na malé kousky blízko stojící zpovědnici i některé lavice v kostele, poškodil postranní oltáře a kazatelnu a rozbil všechna okna… Mnoho jiných kulí padlo do zahrady, kde vyvrátily a zbavily listí několik stromů… Silným bombardováním byly v klášteře poškozeny tři komíny a velmi byla poškozena střecha.“

Roku 1784 císař Josef II. zakázal pohřbívání v kryptách i uvnitř měst. Kronikář k tomu napsal: „V důsledku tohoto nařízení byly všichni zemřelí z kapucínského řádu pohřbíváni na hřbitově za tereziánskou branou. První, kdo tam našel místo svého odpočinku, byl Generosus ze Sušice, který byl 8. března raněn mrtvicí a 27. dubna svému utrpení podlehl. Na ten hřbitov byly rovněž převezeny pozůstatky zemřelých z krypt.“ Jak vypadá hrobka pod kostelem dnes, ukazuje fotografie níže.

Olomouc 09
O tuto mimořádnou výzdobu se postarali zahradníci z Flory Olomouc v rámci akce Rozkvetlé památky.

Roku 1807 se kapucíni pustili do rekonstrukce kláštera. V kronice stojí: „Ačkoliv předešlí kvardiánové též nezanedbávali nejpotřebnější opravy kostela a kláštera podle stávajících poměrů, tak se tyto opravy po více roků omezovaly jen na ty, které se nedaly odkládat. Nyní začala generální oprava klášterních budov jako naléhavá nutnost.“

Opravy se dočkala střecha kostela i kláštera, chodby dostaly nové dláždění i okna, nádvoří se zbavilo „divoce rostoucích keřů, které byly příčinou velkých škod na budovách“, do nového se oblékla i klášterní zeď. „V zahradě podél chodby k fortně byl učiněn pokus o založení květinové zahrady… Ostatní zahrada, kde nebylo nic jiného než trní, byla obdělána… Celý prostor byl využit pro zahradní stromy a pro zeleninu.“

O chladnou sprchu se kapucínům roku 1811 postaral olomoucký Společenský výbor, když požádal císaře Františka I. a zemské gubernium, aby byl kapucínský klášter i s kostelem zbořen a na tomto tolik příhodném místě bylo postaveno divadlo. Na obranu kláštera se postavilo kolem stovky Olomoučanů. 

Olomouc 04m
Kapucínská hrobka se schody vedoucími do kostela; na zdi jsou jména bratří, kteří zde byli pohřbeni.

Roku 1843 rozhodl kvardián kláštera o přestavbě schodů před kostelem a zároveň o vybudování sklepa pod nimi, který měl v úmyslu pronajímat.

V roce 1894 kapucíni v Olomouci otevřeli první serafínskou školu u nás; další školy pak vyrostly v Mostě, v Praze na Hradčanech a v Třebíči. Chlapci bydleli a studovali v klášteře, zkoušky pak skládali na místním státním gymnáziu. Rodiče se na studiích podíleli jen symbolickou finanční částkou. Pokud ale šlo o velmi chudou rodinu, bratři nežádali ani to. Někteří chlapci časem vstoupili do kapucínského řádu.

Olomoucká serafika fungovala až do roku 1936, poté ji nahradila serafika zbudovaná v třebíčském klášteře.

Olomouc 05m
Pohled na kostel z květinové zahrady.

Díky serafínským školám se kapucínský řád utěšeně rozrůstal o mladé řeholníky směřující ke kněžství a právě pro ně bylo v Olomouci zřízeno řádové učiliště. Klášterní křídlo z roku 1737, kde byla umístěna serafika, nahradila nová budova postavená v letech 1933–1935 podle návrhu místního stavitele Jindřicha Kyliana (viz foto níže). Do roku 1939 zde sídlila studia teologie, poté ještě krátce studia filozofie.

Během druhé světové války byla budova zabrána a sloužila jako nemocnice, poté se sem opět vrátila filozofická studia. Definitivní tečku za řádovým učilištěm, ale i celým klášterem, udělali komunisté, a to v dubnu 1950. V rámci likvidační akce K bratry internovali a celý areál jim zabavili. V tu dobu v klášteře žilo 21 bratří: osm kněží, pět bratři laiků a dalších osm bratrů ve formaci.

Ve „znárodněných“ budovách nejdříve pobývali vojáci, poté výpočetní středisko Československých státních drah.

Olomouc 06m
Kolem klášterních budov se rozprostírá zahrada, z části stále užitková.

Po dubnu 1950 mohl při kostele zůstat pouze kněz Sarkandr Ludvík Dostál (1878–1951), kterému v té době bylo už 73 let. Tři mladší kněží museli nastoupit k nechvalně známým Pomocným technickým praporům (PTP). Starší z nich, Amand Karel Švejcar (1918–1993), se později stal znojemským děkanem a byl členem kolaborantského Mírového hnutí kněží. Další dva naopak prošli i kriminálem. Bernard Josef Bartoň (1920–2000) si odseděl dva roky, Kajetán Pavel Sasínek osm měsíců, po roce 1968 působili v duchovní službě a po sametové revoluci se vrátili k řeholnímu životu v klášteře.

Další tři bratři byli internováni v želivském klášteře s vězeňským režimem: kněz Cyril František Navrátil (1909–1957) a laici Fulgenc Stanislav Kořínek (1910–1987) a Štěpán Eduard Zimmermann (1921–2006), který jako jediný z nich se dožil převratu a vrátil se do kláštera.

Zbylých šest bratří zemřelo ještě před listopadem 1989. Byli to laici: Isidor Josef Neumann (1872–1959), Adjut František Macek (1898–1977) a Medard Josef Žáček (1915–1979). A tři kněží: Fidél Josef Hořín (1904–1977), Lev Josef Trojek (1911–1984) a Hipolyt Jan Segeťa (1913–1984); těm se poštěstilo vypomáhat v duchovní službě.

Z šesti mladých bratří, kteří v dubnu 1950 teprve procházeli formací, vytrvali dva: Pacifik Stanislav Sršeň (1925–1964), který byl na kněze vysvěcen tajně v roce 1950, a Kryštof František Hoffmann, jenž se svěcení dočkal až v roce 1972, zato však poté mohl působit v duchovní službě. Oba kapucíni, stejně jako jejich mladší spolubratři, si prošli službou u PTP a Sršeň si ještě k tomu pobyl osm měsíců v kriminále za obvyklé „podvracení republiky“.

Olomouc 07m
Vlevo stojí budova bývalé serafiky, dnes zde bydlí vysokoškolští studenti.

Zpět se bratři nastěhovali sice už v roce 1990, ale dalších sedm let trvaly soudní spory ohledně vrácení kláštera. Dnes zde sídlí juniorát, tedy formace bratří mezi prvními a doživotními sliby. Budova bývalého řádového učiliště se proměnila v ubytovnu pro vysokoškolské studenty.


Kapucínská výstava v pražské Loretě na Hradčanech

Výstava Pax et Bonum mapuje více než čtyři sta let kapucínské historie u nás, přibližuje významné osobnosti i pestrost kapucínské spirituality.


Zdroje

Pamětní kniha kapucínského konventu v Olomouci, založena roku 1887, pracovní překlad: Anastáz Bohumil Polášek OFMCap.
Pacifik Matějka: Ne mečem a měšcem, ale bezbranností lásky, Refugium Velehrad-Roma, Olomouc, 1999.
Petr Petřivalský: Počátky kapucínů v Olomouci ve světle řádových narativních pramenů, diplomová práce, Teologická fakulta Univerzity Palackého, Olomouc 2007.
Milan M. Buben: Encyklopedie řádů a kongregací v českých zemích. Žebravé řády, III. díl / 1. svazek, Libri, Praha, 2006.
Dušan Foltýn a kol.: Encyklopedie moravských a slezských klášterů, Libri, Praha, 2005


Rozcestník: Putování po kapucínských klášterech

[11. srpna 2018]