Závěť barona Trencka

Trenckova závěť je uložena v Rakouském státním archivu ve Vídni. Přesněji řečeno, nachází se tam její opis s hodnotou originálu. Pro tyto stránky jsme využili úryvku z knihy Františka Bauera Podzemní žaláře na brněnském Špilberku a osudy nejzajímavějších vězňů vydané v Praze Aloisem Hynkem roku 1888 (s. 127–130). Přetištěnou závěť včetně doprovodného komentáře je možné najít také v Österreichische Blätter für Literatur und Kunst z 30. ledna 1845.

Ve jménu nejsvětější a nerozdílné Trojice, Boha Otce, Syna a Ducha Svatého. Amen.

Jelikož poznávám a cítím, že konec klopotného života mého se blíží, hodinka smrti pak nejsitá jest, ježto nebohá hříšná duše má na pouť do onoho světa připravena jest, a já od Nejvyšší c. k. Majestátnosti, své nejmilostivější kněžny, moc mám sepsati závěť a rozděliti zámožnosť svou, nařizuji a ustanovuji v poslední této vůli své, aby se s jměním mým, jež jsem po rodičích zdědil a po mnohých tuhých bojích a zápasech rozmnožil, takto naložilo:

§ 1. Hříšnou duši svou poroučím Spasiteli Ježíši Kristu, přímluvě nejblahoslavenější Panny Marie a všech svatých.

S milostivým svolením Její c. k. Majestátnosti, o něž tímto na kolenou snažně žádám, mrtvé tělo mé má odpočívati zde v Brně v kryptě kapucínské, kde zemřelí bratři řeholníci odpočívají.

Pohřeb můj vykoná se bez všeliké nádhery, jednoduše a prostě; jenom chudí vězňové, v čas úmrtí mého na Špilberku věznění, ať kráčejí za rakví mou.

§ 2. Hned po úmrtí mém má se rozdati mezi chudinu městkou prozatím 200 zlatých.

§ 3. Ku spáse mé ubohé duše má se hned po úmrtí mém a pak, jakmile bude možno, sloužiti 600 svatých mší, ku kterémuž účelu odkazuji 300 zl.

§ 4. Ustanovuji, aby vždy týdně v pátek od kněze řehole kapucínské na věčné časy sloužena byla mše svatá u kapucínů v Brně, kde budu pochován, za kterouž příčinou uloží se z jmění mého 4000 zl. bezpečně na úroky, kteréž dávám požívati kapucínům Brněnským.

§ 5. Na vystavění nového oltáře v pevnostní kapli na Špilberku a jinak na uctění Boha odkazuji 3000 zl.

§ 6. Na založení špitálu v arcivévodství rakouském, určeno výhradně pro chudé, především pak pro osoby poslední válkou v Bavořích v chudobu uvedené, odkazuji sumu 34.000 zl.

§ 7. Kateřině Rotherinové, ubohému děvčátku, as rok starému, odkazuji, proto že otec její v mém nynějším žaláři věrně a pilně mi sloužil, 4000 zl., tak aby úroky z jistiny té matce její byly vypláceny, pokavad děvčátko ku křesťanskému a mravnému životu naváděti a o vyučování a vycvičení jeho ve všech potřebných věcech pečovati bude.

Kdyby shledal vykonavatel závětu mého, že matka toto dítě zanedbává, pak může o potřebné vychování jeho jinak se postarati a úroky zasýlati oněm, kteří o zdárné jeho vychování řádnou péči povedou.

Kdyby toto dítě dorostši v stav sv. manželství vešlo, má mu jistina 4000 zl. Vydána býti.

§ 8. Panu baronu Františku Josefu Kotulinskému z Kotulína, c. k. podplukovníku a náměstku velitele na Špilberku, jeho šesti nyní žijícím dětem jakož i tomu, kteréž jeho paní choť ještě pod srdcem nosí, každému na památku odkazuji po 200 dukátech, dohromady 1400 dukátů.

§§ 9–20. obsahují některá podrobnější ustanovení méně zajímavá, jako odkazy služebnictvu jeho atd.

V § 20. ustanovuje prvorozeného syna bratra otce svého universálním dědicem. Všechny rozsáhlé statky ve Slavonsku a Chrovátsku měly mu dědictvím připadnouti, ale jenom tehdy, kdyby ze služeb pruských, v nichž byl, přestoupil ve služby rakouské a přijal víru katolickou.

Pakli by podmínkám těm se nepodrobil, měly by statky ony dostati se dědictvím druhorozenému synu bratra otcova, druhému strýci jeho (Trenkově).

Kdyby ani tento podmínkám nevyhověl, mělo by dědictví připadnouti císařovně a věnováno býti zbožným účelům („ad causas pias“). Vykonavatelem závěti ustanovil doktora Pergera, k jehož poctivosti, horlivosti a svědomitosti důvěru choval největší.

V posledním odstavci kšaftu (§ 22.) vyslovena nejpokornější a nejuctivější prosba k Jeho c. k. Veličenstvu, aby ráčilo v nejvyšší ochranu vzíti provedení poslední jeho vůle a nejmilostivěji dovoliti, by statky jeho ve Slavonsku dle možnosti rozprodány, po případě až do prodeje důchody z nich brány a přijímány byly.

Za přehojné milosti, velkomyslně mu v životě prokazované, vzdává ku konci závěti Jejich Majestátnostem nejponíženější, nejuctivější dík, ujišťuje, že na onom světě Pána Boha, do jehož království vejíti doufá, bez přestání vzývati a prositi bude, aby ráčil nejvyšší c. k. rodinu a nejjasnější dům Rakouský žehnati a zachovati v nezkaleném štěstí.

Na kšaftu, datovaném ze dne 24. září r, 1749 a sepsaném na pevnosti Špilberku, podepsáno sedm svědků, důstojníků a vyšších vojenských hodnostářů.

Závěť, podepsaná všemi svědky, byla na to poslána do Vídně a císařovnou potvrzena. Trenkovi pak dáno na vůli, ubytovati se v Brně v městě, kdekoliv by se mu líbilo. Nejraději byl by si zvolil za poslední bydliště klášter kapucínský, avšak nad očekávání rychle přiblížila se poslední hodinka jeho, zemřel – ve vězení!