Váš názor nás zajímá

František Trenck v literatuře

František Trenck vstoupil do literárního světa ještě za svého života. Jeho paměti, které sám sepsal, vyšly v roce 1745, druhé doplněné vydání pak o tři roky později. Autor je opatřil velmi vzletným názvem: Pozoruhodný život a činy přeslavného pána Františka von der Trencka, skutečného komorníka Jejího Veličenstva královny v Uhrách a v Čechách atd., jako i plukovníka sboru pandurů a slavonských husarů atd. V reakci na toto oslavné dílo se na veřejnosti v roce 1747 objevil anonymní pamflet, který na Trenckovi naopak nenechal nit suchou.

Trenckovy paměti byly přeloženy do několika jazyků a život samotného autora se dočkal četného literárního ztvárnění, od seriózních životopisů až po románové výmysly. My zde uvádíme pouze knihy, které jsou u nás dostupné v českém nebo slovenském jazyce.

1787 Friendrich Trenck 485

Někteří spisovatelé se ohledně konce Franzova života inspirovali životopisem jeho pruského bratrance, který vyšel roku 1787 pod názvem Des Friedrich Freiherrn von der Trenck merkwürdige Lebensgeschichte. Friedrich o Františkovi psal jako o „svém nejhorším nepříteli“, který mu „dokonce usiloval o život“, a pandurovu závěť pokládal za nástroj pomsty namířený proti němu.

Franzovu smrt na Špilberku popsal jako zinscenované divadlo, kterým si chtěl jeho bratranec získat „mnoho krátkozrakých přívrženců“, jež by věřili, že zemřel jako světec. Podle Friedricha se to odehrálo následovně: velitel pandurů na Špilberku oznámil, že mu svatý František z Assisi zjevil hodinu, kdy si jej vezme do nebe. Mělo se tak stát 4. října v poledne. Poté Franz poslal svého kapucínského zpovědníka do Vídně, aby tam předal „mnoho klenotů a listin“. A protože tento řeholník znal všechna Trenckova tajemství, Franz mu na cestu přidal i lahev s jedem, aby se tak zbavil nepohodlného svědka. Stejný jed, aqua Tofana, pak požil i on sám. Načasoval si to přesně tak, aby jej smrt zastihla v avízovanou polední hodinu. 

Richter Trenk

Karel Richter: Trenk. Životní příběh geniálního válečníka (2004)

Čtyřsetstránkový životopisný román vykresluje Františka Trencka poměrně střízlivě a snaží se uvádět na pravou míru i četné legendy. Jeho „posmrtný život“ včetně debat o pravosti ostatků v kapucínské hrobce zcela vynechává.

Autor – spisovatel, historik a publicista v jedné osobě – věnuje svou pozornost nejen hlavnímu hrdinovi, ale také politické situaci té doby, především detailně vykresluje průběh válek o rakouské dědictví. Do vyprávění v podobě vlastních vzpomínek vstupuje i Trenckův bratranec Friedrich, jenž bojuje na straně Prusů.

Vyhlidal Vezen

Zdeněk Vyhlídal: Vězeň ze Špilberku. Román o životě a smrti barona Františka Trenka (2001)

Kratochvílné čtení volně inspirované životem barona Trencka vyšlo poprvé v roce 1975 v Albatrosu, pak ještě třikrát. Autor líčí hlavního hrdinu vcelku smířlivě, jako rytíře bez bázně a hany, který – pravda – tu a tam řekne něco ostřejšího. 

Románový je i doslov: v hrobce nechali kapucíni svému mecenáši zbudovat speciální místnost, tzv. Trenckův dům, kam se lidé na slavného velitele pandurů chodí dívat už více než 250 let. A samozřejmě netuší, že ta hlava není jeho – tu pravou totiž odcizil „jistý Angličan“, „fanatický sběratel kuriozit“.

Dacik PekelnikTomáš Dacík: Pekelník. Baron Trenck – mýtus a skutečnost (1998)

Přínosem tohoto útlého spisu je především výsledek antropologické expertizy, kterou v 80. letech 20. století provedl sám autor. Jako prvnímu se mu podařilo vyvrátit legendu o nepravosti Trenckovy hlavy, která se spolu s dalšími ostatky nachází v kapucínské hrobce.

Kniha začíná biografií, ze které Trenck vychází jako krutý a nelítostný člověk, zkrátka pekelník. Další kapitoly pak mapují autorovy kroky k uskutečnění onoho průzkumu a jeho přemítání nad legendami, kterými je velitel pandurů opředen. V případě historie kapucínského kláštera se však svou nepoučeností dostává na poměrně tenký led. 

Tomasik BaronSamo Tomášik: Barón Trenck, vodca pandúrov (1974)

Jde o první část nedokončeného románu, kterou autor napsal patrně v druhé polovině 70. let 19. století, poprvé však vyšla až o sto let později. Dílo mapuje krátký úsek Trenckova života, od jeho vstupu do služeb císařovny Marie Terezie roku 1740 po překročení řeky Rýn a bojích v Alsasku (r. 1743).

Velkým přínosem tohoto knižního vydání jsou dodatky Bedřicha Heckela, který samotný román opatřil bohatým poznámkovým aparátem a přidal komentáře, jež čtenáře provádí jak lesem tehdy známých literárních trenckiád, tak vznikem Tomášikova románu. A tam kde samotný autor končí, Heckel načrtává další osudy slavného pandura, střízlivě, bez bulvárního balastu.

Jokai RytirMór Jókai: Dobrodružstvá rytiera Trenka (1971)

Tento román se poprvé dostal ke čtenářům roku 1898, ve slovenském překladu pak vycházel postupně v šesti sešitech.

Ovšem nemylme se, oním hlavním hrdinou není František Trenck, ale jeho pruský bratranec Friedrich. Autor však věnuje hodně pozornosti i našemu Franzovi. Zatímco Fridricha líčí téměř jako vzor ctností, František je jeho opakem, doslova ďáblem v lidském těle. Kvůli jiné ženě zabíjí svou manželku. Na svého bratrance Fridricha si najímá vraha, a když se lest nezdaří, pomstí se mu alespoň prostřednictvím závěti. Svého zpovědníka na Špilberku neváhá otrávit, jen aby dodal váhy proroctví ohledně data své smrti. A poté, co krátce předstírá proměnu v kajícníka, sám vypije jed a umírá.

Kayser Plukovnik

Wilhelm Kayser: Plukovník pandurů Trenck (1941)

Román poprvé vyšel v roce 1936 v Berlíně, v českém překladu pak o pět let později. Rovněž Kayser čerpá z vlastního životopisu Friedricha Trencka. Franz usiluje svému bratranci o život, a když plán nevyjde, chladí si žáhu při psaní závěti, která má Fridrichovi pořádně ztrpčit život. A poté, co se nevydaří útěk ze Špilberku plánovaný baronkou Lestocqovou, Trenckovou femme fatale, Franz se rozhodne pro divadelní odchod. Zahraje si na Bohem omilostněného kajícníka, kterému sám Nejvyšší prozradil den, kdy zemře. Díky jedu aqua Tofana se tak i stane.

Kayser slavného pandura vykresluje jako monstrum, které může uspokojit jen válečná vřava. Bezohledně si bere, co právě potřebuje: ženy, peníze, moc. Tu a tam se v Trenckově tváři objeví náznak lidskosti, ale nikdy ne na dlouho. To ďábelské v něm vždy spolehlivě zvítězí. Jako by si v pekle chtěl Trenck za každou cenu předplatit místo. Je poměrně těžké s takovým hrdinou vydržet po celých 390 stran.

Fere Baron TrenckOctave Féré a Saint-Yves: Baron Trenck (1865, česky 1897)

V tomto dvoudílném románu je hlavním hrdinou Friedrich Trenck, nicméně autor se pochopitelně věnuje i Franzovi. Zatímco Friedrich vynikal ctnostmi, Franz „měl naprostý nedostatek svědomí a lidskosti… Jestliže náhodou narazil na nějaký odpor, jeho hněv neznal žádných mezí. Ve své zuřivosti dopouštěl se potom kousků šílených a skutečně ukrutných“.

Autoři se nechali inspirovat životopisy obou mužů, ale samozřejmě popustili uzdu své fantazie. A tak se bratranci Trenckové ocitají ve stejný čas na Špilberku, byť každý v jiné cele. Friedrich je obviněn, že chystal Franzův útěk. Ten ovšem zosnovala baronka Lestocqová, jeho milenka: pandur pod vlivem jedu upadá do zdánlivé smrti, je pohřben, nicméně včas vykopán a osvobozen, oba pak prchají do Nizozemska. Po čase je však zrazen, a zatímco Friedrich putuje z vězení na svobodu, Franz se vrací na Špilberk. 

Bauer Zalare

František Bauer: Podzemní žaláře na brněnském Špilberku a osudy nejzajímavějších vězňů (1888)

Sedmou kapitolu (s. 105–133) své knihy autor věnuje Františku Trenckovi. Když píše o jeho dětství, zmiňuje, že se mu nedostávalo „pevného vedení a náležitého přísného dozoru“. Trenck dospěje do nadějného a schopného muže, který se však povětšinou ubírá cestami širokými a rovnými, jež spolehlivě vedou do záhuby: „v nitru jeho háral démon nespokojenosti a vášnivosti bezměrné“.

Mír a klid Trenck nachází až v izolaci špilberského vězení, kde tráví čas přemýšlením a rozmluvami s brněnskými kapucíny: „Upřímné a vřelé činil pokání z hříchů a nepravostí svých a pokořiv se Pánu Bohu, hleděl smířiti se s ním, boje se zlých věcí budoucích.“

Petru Vudce panduru

Václav Petrů: František Trenk, vůdce pandurů (1880)

Snad proto, že svým vyprávěním přispívá do „sbírky spisův poučných a zábavných pro naši milou mládež“, autor zcela vynechává téma „Trenck a ženy“ a věnuje se převážně jeho vojenské kariéře.

Franz je vojákem neobyčejně statečným, leč vzdorovitým; zcela oddaným císařovně Marii Terezii, ovšem k nepřátelům krutý a nelítostný. Přesto vzbuzuje sympatie. Nicméně jen do chvíle, než usedne do vídeňského vězení, kam jej přivedla „sprostá závisť a touha po velikém jmění Trenkově“. Franz se mění v lakotného pomstychtivce, kterému je líto dát dvě stě dukátů za advokáta a jenž kuje pikle proti svému dobrému bratranci Friedrichovi. A dál už to známe: „Ne dosti na tom, že sáhl ujec František, aby dokonal své kejklířství, zbaběle k samovraždě, on sprovodil úkladně se světa také svého zpovědníka [kapucína působícího na Špilberku]. Tomuto svěřil všecky své tajnosti jakož i klenoty a úpisy, již chtěl odstraniti, a aby toho nikdy nevyzradil, dal mu ještě než odjel [do Vídně], tajuplného jedu, jenž slove aqua tofana. Po této vraždě vzal také sám tolik toho jedu, jehož čas, kdy působí, lze určitě udati, že mohl na vlas ustanoviti hodinu, kdy umře, kterážto okolnosť učinila, že jej lid považoval za svatého.“

Hubner TrenckEberhard Friedrich Hübner: František Trenk, vůdce rakouských pandurů. Historický román z dob Marie Teresie (česky 1865)

Hübner, jehož dílo vyšlo poprvé v roce 1788 ve Stuttgartu, předkládá čtenářům plnokrevnou románovou trenkiádu. Nevynechává snad žádný z dramatických momentů jeho života, dokonce se věnuje i Franzově manželce, kterou mnozí autoři zcela opomíjejí. Trencka nejčastěji nacházíme na válečném poli, kde statečně bojuje v barvách císařovny Marie Terezie a neustále musí krotit své kruté a lupu chtivé pandury. A pak tu máme Trencka coby Casanovu, který – když zrovna neseká hlavy protivníků – utíká za ženami, ale nejednou i před nimi. Avšak pouze kvůli jedné je ochoten podruhé vstoupit do manželství, ano, je to baronka Lestocqová.

Hübnerův hrdina je horkokrevný dobrodruh, avšak inteligentní a se smyslem pro humor. Až se ani nechce věřit, že se jako souzený vězeň svému bratranci Friedrichovi za jeho pomoc odmění osnováním vraždy a poté i mstou skrze závěť. Další vývoj děje nás jistě už nepřekvapí: z Vídně na Špilberk, nezdařený útěk, zneužití kapucínů, hra na kajícníka a nakonec sebevražda jedem.

NN TrenckFrantišek Trenk, pověstný vůdce uherských pandúrů. Život, dobrodružství a obrovské činy hrdiny tohoto. Dějepisný román z dob sedmileté války (1864)

Spíše než o dějepisný jde o román milostný. Trenck nevybíravě odmítne přízeň hraběnky Löwenwaldové a ta se mu mstí. Když se jí nezdaří vražda, posílá Trencka do vězení, překazí mu útěk a postará se, aby byl převezený na Špilberk.

Srdce statečného pandura samozřejmě patří jiné ženě, Terese. Rodiče ho však jako nápadníka odmítli a dceru provdali, a když se v manželství vzpírala, nechali ji zavřít do kláštera. Odtud ji Trenck vysvobodí a odváží na své panství ve Slavonii. Šťastný život jim zmaří Trenckovo zatčení a vídeňské vězení. Po nezdařeném útěku, na kterém se podílí také Teresa, ji rodiče chtějí znovu zavřít do kláštera, ona však raději volí smrt vlastní rukou. Na Špilberku se Trenck rozhodne Teresu následovat. Kapucíni mu obstarají jed a on jim za odměnu odkáže celé své jmění.