Putování po kapucínských klášterech

Klášter v Litoměřicích

Jednání o založení kláštera v Litoměřicích se táhlo dlouhých šestnáct let. Městští konšelé kapucíny pozvali už v roce 1633, o pět let později udělil svůj souhlas císař Ferdinand II., nicméně základní kámen mohl být položen až v roce 1649.

Malá komunita bratří žila v Litoměřicích zřejmě už od roku 1635. V Kapucínských letopisech se dochovala zmínka, že v roce 1640 Švédové zajali a uvěznili na zámku v Děčíně všechny litoměřické řeholníky a diecézní kněze. Okupanty požadované výkupné zaplatili Leopold Vilém Habsburský a Jindřich Šlik.

Litomerice 01m
Kostel svaté Ludmily, před ním socha svatého Jana Nepomuckého.

Kapucíni si pro svůj klášter vybrali místo poblíž kostela svatého Vavřince, uvnitř městských hradeb, které bylo zpustošené třicetiletou válkou. A jak jim finance dovolovaly, začali postupně vykupovat jednotlivé měšťanské domy a parcely. Díky dvěma štědrým donátorům, Františku Šlikovi a Maxmiliánu z Valdštejna, se nakonec mohli pustit i do samotné stavby.

Nejdříve byl postaven dům pro řeholníky, patrně během let 1649–1654. Poté následovala stavba kostela, který 7. října 1657 vysvětil historicky první litoměřický biskup Maxmilian Rudolf Schleinitz. Že byl chrám zasvěcen právě svaté Ludmile, ovlivnil dar Polyxeny z Lobkovic. Tato velká podporovatelka a štědrá dobrodinkyně řádu v roce 1642, tedy krátce před svou smrtí, kapucínům věnovala mnoho vzácných relikvií, mj. i ostatky kněžny Ludmily. Podobně tomu bylo i při volbě patrocinia pro druhý kapucínský kostel v Brně.

Litomerice 02Bm
Interiér kostela, vlevo kaple Neposkvrněné Panny Marie.

Hlavní oltářní obraz od Tobiáše Pocka z 50. let 17. století znázorňuje modlící se kněžnu Ludmilu, přičemž za jejímiž zády už se odehrává její úkladná vražda uškrcením. Dva boční oltáře před vítězným obloukem jsou zasvěceny svatému Františku z Assisi a Antonínu z Padovy, další na západní straně chrámu pak salesiánské řeholnici Markétě Alacoque. V kapli na východní straně se spolu s rokokovým oltářem dochoval i původní obraz Neposkvrněné Panny Marie. Zbylé tři oltáře patří svaté Anně, svatému Josefu a Matce Boží. Některé obrazy a sochy, popisované ve starších publikacích, bychom už v kostele ale hledali marně.

Pod kaplí se nachází samostatná hrobka, do které byl pohřben mecenáš zdejšího kláštera hrabě František Šlik. V kryptě pod kostelem bylo pohřbeno kolem šedesáti bratří kapucínů.

Litomerice 03Bm
Oltářní obraz kněžny Ludmily, vpravo je zobrazena její násilná smrt.

V roce 1655 byli kapucíni svědky velké slavnosti – uvedení prvního litoměřického biskupa do úřadu. Na založení nového biskupství na severu Čech měl svůj podíl i jejich spolubratr a v pořadí třetí zdejší provinciál Valerián Magni (1586–1661). Jako nejbližší spolupracovník pražského arcibiskupa, kardinála Arnošta z Harrachu, se účastnil řady jednání na císařském i papežském dvoře.

Valerián Magni působil v Litoměřicích v letech 1627–1628 jako misionář Kongregace pro šíření [katolické] víry, tedy ještě dříve, než sem přišla první komunita jeho spolubratří.

Litomerice 09m
Chorus bratří, pohled na druhou stranu hlavního oltáře.

V polovině 18. století v klášteře žilo 25 bratří: čtrnáct kněží, pět laiků a šest studentů, kteří se připravovali na kněžské povolání. Josefínské reformy se litoměřického konventu prakticky nedotkly, když tedy pomineme císařem vnucené změny, jež zasáhly chod celé provincie a ochromily její další rozvoj.

Za napoleonských válek sloužil kapucínský dům jako lazaret. V polovině 19. století se kostel dočkal renovace a roku 1877 dostal i nové varhany. V té době komunita čítala kolem deseti řeholníků.

Litomerice 08m
Stigmatizace svatého Františka na klenbě kostela.

Po první světové válce, kdy se počet litoměřických kapucínů snížil na čtyři, klášter obydlely české rodiny. V té době nově vzniklý stát usiloval o větší využití obytných prostor, takže zdejší způsob řešení bytového problému nebyl mezi kapucínskými konventy ničím výjimečným.

Vše se změnilo se zabráním Sudet Německou říší. Zmíněné rodiny se odstěhovaly do vnitrozemí, stejně tak bratři české národnosti. Litoměřice se – spolu s dalšími deseti kláštery v pohraničí – staly součástí nově zřízeného Sudetského generálního komisariátu a navíc i sídlem komisaře, tedy správce, kapucína Tadeáše Waltera. Během jara a léta 1939 byl klášter rekonstruován pro potřeby německých kapucínských studentů, kteří tak mohli na zdejším biskupském semináři pokračovat ve studiu. Za normálních okolností by vzdělání získali na řádovém teologickém učilišti v Olomouci.

Litomerice 04m
Vpravo za klášterní zdí se nachází budova konventu a rozlehlá zahrada.

Po válce byl klášter opět přičleněn k Českomoravské provincii; působili zde dva kněží a jeden bratr laik. Avšak jen krátce. V dubnu 1950 – v rámci likvidační akce K – klášter přepadli komunistické lidové milice.

Kněz Rudolf Josef Schachenhofer (1914–1965) byl internován v Králíkách a od roku 1953 až do své smrti žil v charitním domě na Moravci. Trochu záhadou je osud jeho spolubratra Ignáce Josefa Kohla (1879–1959), dlouholetého kvardiána, kterému se zřejmě podařilo internaci vyhnout a ještě nějakou dobu zůstal v Litoměřicích. Podle pamětníků bydlel v chudobinci a dohlížel na kapucínský kostel. Na Moravec se přestěhoval až počátkem září 1959 a dva týdny nato zemřel.

Litomerice 06m
Pohled na kostel s klášterem od vlakového nádraží.

Kostel svaté Ludmily zůstal dlouho uzavřený. V 70. letech si okresní národní výbor pohrával s myšlenkou, že by tato stavba mohla sloužit jako obřadní síň. Nakonec jej ale předal městskému národnímu výrobu, který z něj udělal skladiště nábytku. V té době byl z interiéru odstraněn mobiliář a odbourán stupeň mezi chrámovou lodí a kněžištěm. Chátrání chrámu nabralo na obrátkách. V současné době budova patří římskokatolické farnosti u Všech svatých, která zatím opravila její vnějšek. Bohoslužby se zde konají pouze na výročí posvěcení a na svatou Ludmilu.

V klášteře od 50. let sídlil internát. Po listopadu 1989 stát budovu vrátil kapucínské provincii, která ji pronajímala odbornému učilišti. V roce 2013 ji prodala do soukromých rukou. Nový majitel Petr Urbánek, místní politik za hnutí ANO, se před pěti lety vyjádřil, že hodlá do rekonstrukce objektu investovat desítky milionů korun. Na klášteru to ale zatím vidět není.

Lit 01p


Kapucínská výstava v pražské Loretě na Hradčanech

Výstava Pax et Bonum mapuje více než čtyři sta let kapucínské historie u nás, přibližuje významné osobnosti i pestrost kapucínské spirituality.


Zdroje

Nekrologium Provincie kapucínů v ČR, Praha, 2018.
Litoměřické fórum, srpen 2014.
Marek Brčák: Kapucínský řád a společnost v Čechách a na Moravě v letech 1618–1673, diplomová práce, Filozofická fakulta Univerzity Karlovy v Praze, 2013.
Milan M. Buben: Encyklopedie řádů a kongregací v českých zemích. Žebravé řády, III. díl / 1. svazek, Libri, Praha, 2006.
Dušan Foltýn a kol.: Encyklopedie českých klášterů, Libri, Praha, 2002.
Pacifik Matějka: Ne mečem a měšcem, ale bezbranností lásky, Refugium Velehrad–Roma, 1999.
Johann Ev. Schlenz: Dějiny založení Biskupství litoměřického, díl 1., Svaz německého katolického duchovenstva v Čechách, Varnsdorf, 1912.
Informační panel v interiéru kostela.


Rozcestník: Putování po kapucínských klášterech


[25. listopadu 2019]

Klášter v Mělníku

Kapucíni přišli do starobylého sídla na soutoku Labe a Vltavy v roce 1750, rok poté, co je oficiálně jménem města pozval zdejší purkmistr. Že si vybrali zrovna kapucíny, samozřejmě nebyla náhoda. Na Mělnicku totiž tito řeholníci už nějaký čas vypomáhali v duchovní správě.

Velkou dobrodinkyni kapucíni našli v Marii Teresii Tschebischové z Falkenberka, vdově po Ignáci Tschebischovi, vrchnostenském úředníkovi na zámku v Snědovicích. Tato bohatá měšťanka jim darovala svůj dům na náměstí, kde si zřídili klášter, a pamatovala na ně i ve své závěti. Věnovala jim také starou rodinnou památku – dřevěnou sošku jezulátka, kolem níž se pak vytvořilo početné náboženské Bratrstvo divotvorného Ježíška.

Melnik 01
Bývalý kapucínský kostel, vpravo budova kláštera s podloubím.

Už od samého počátku bylo ujednáno, že si kapucíni ve městě zřídí pouze hospic, tedy malý a co do fungovaní neplnohodnotný klášter, určený pouze pro čtyři řeholníky. I tak jim dům paní Tschebischové nepostačoval, řád přikoupil ještě jeden a připojil k tomu zahradu, kterou darovali Ivan a Alžběta Šírerovi. Přestavba budov pro potřeby hospice byla dokončena zřejmě už v roce 1752.

Následující rok pak započala stavba kostela, pro který mělnický primas Jiří Tadeáš Glaser koupil parcelu sousedící s hospicem. Nový liturgický prostor byl zasvěcen Čtrnácti svatým pomocníkům, a to 25. července 1754 litoměřickým generálním vikářem Janem Ignácem Jarschelem.
Melnik 02
Interiér kostela s rokokovým vybavením, pohled z hudební kruchty.

Hlavní oltářní obraz Čtrnácti svatých pomocníků namaloval v roce 1766 významný středoevropský malíř Josef Stern, jehož další „kapucínské“ dílo bychom našli v Brně, na stropě klášterní knihovny.

Ve shodě s pravidly řádového stavitelství má i mělnický kostel svoji kapli, byť jde spíše o mělký výklenek. Je zasvěcena události stigmatizace svatého Františka z Assisi.

V hrobce pod kostelem je vedle jiných bratří pohřbený také Serafín Melcher z Głucholaz (1693–1763), jemuž se pro založení mělnického kláštera podařilo získat finanční podporu přímo z generální kurie kapucínského řádu. V té době byl totiž generálním ministrem, tedy nejvyšším představeným řádu. Mimo to také po tři období zastával službu provinciála.

Melnik 03
Vpravo kaple Stigmatizace svatého Františka z Assisi.

Během josefínských reforem hrozilo, že bude zrušen i mělnický klášter, kvůli zapojení kapucínů do duchovní správy se tak ale nakonec nestalo.

Z novodobější historie toho však mnoho nevíme. Snad jen, že v roce 1882 se kostel dočkal opravy interiéru. V roce 1923 vznikla na jedné z klášterních chodeb freska Ježíše nesoucího kříž a v roce 1932 bylo na průčelí kláštera osazeno sousoší Nejsvětější Trojice.

Melnik 04
První patro bývalého kláštera s freskou z roku 1923, vpravo vitríny s muzejními exponáty.

Díky zachovalé korespondenci představeného mělnického kláštera Aegida Pytlíčka (1882–1966) můžeme alespoň částečně nahlédnout do života zdejší komunity na počátku 20. let 20. století.

Dva kapucínští kněží a jeden bratr laik svůj dům sdíleli s diecézním katechetou, jeho hospodyní a rodinou zdejšího ševce. Velkou klášterní jídelnu pronajímali gymnáziu, které si tam uskladnilo své sbírky. Svou hospodyni měli i bratři, pomáhala v kuchyni a na zahradě, pekla rovněž hostie, a to i pro okolní farnosti. Jiné ženy zase pomáhaly s výzdobou a úklidem kostela.

Melnik 05
Klášterní chodba s expozicí o přírodě Kokořínska.

Když komunisté v dubnu 1950 přepadli mělnický klášter, žili tu pouze dva bratři: kněz Jiří Václav Havránek (1893–1970) a laik Marcel Alois Alán (1894–1974), který prošel internací v Hejnicích, v Želivu a od roku 1955 žil v charitním domě na Moravci, kde také zemřel.

Melnik 06
Původně rajský dvůr, dnes zahrádka místní kavárny.

Jiří Havránek byl internován v Králíkách, po propuštění se vrátil do rodné Dolní Dobrouči, kde žil jeho bratr, a vypomáhal tam místnímu faráři. V prosinci 1955 se stal duchovním správcem v domově důchodců v Rábech na Pardubicku, který spravovaly řeholní sestry kongregace Dcer křesťanské lásky svatého Vincence z Pauly.

V roce 1964 byl tento domov přeměněn na ústav sociální péče pro mentálně postižené chlapce. Jiří Havránek zde žil a pracoval – nejen jako kněz, ale i jako opravář všeho možného – až do své smrti.

Melnik 07
Pohled na klášter od městských hradeb, v přízemí se nachází kavárna, v patře muzeum.

Po vyhnání kapucínů budovu kláštera získal stát a dlouhou dobu zde sídlila Lidová škola umění. Po rozsáhlé rekonstrukci objektu ji v roce 1999 vystřídalo okresní muzeum, později přejmenované na Regionální muzeum Mělník. Jeho zřizovatelem a zároveň majitelem budovy je Středočeský kraj.

Bývalý kapucínský kostel, který vlastní Římskokatolická farnost – proboštství Mělník, stále slouží svému účelu a zázemí zde našli i věřící řeckokatolické církve.

Melnik 08hs


Kapucínská výstava v pražské Loretě na Hradčanech

Výstava Pax et Bonum mapuje více než čtyři sta let kapucínské historie u nás, přibližuje významné osobnosti i pestrost kapucínské spirituality.


Zdroje

Regionální muzeum Mělník
Průvodce městem Mělník
Milan M. Buben: Encyklopedie řádů a kongregací v českých zemích. Žebravé řády, III. díl / 1. svazek, Libri, Praha, 2006.
Dušan Foltýn a kol.: Encyklopedie českých klášterů, Libri, Praha, 2002.
A. Podlaha: Soupis památek historických a uměleckých v Království českém od pravěku do polovice XIX. století, Politický okres mělnický, Archeologická komise při České akademii císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění, Praha, 1899.
Národní archiv Praha, fond 31.


Rozcestník: Putování po kapucínských klášterech


[10. listopadu 2019]

Klášter v Liberci

Toto místo patřilo ke zdejší kapucínské provincii jen po velmi krátkou dobu. Původně jej spravovali kapucíni z Tyrolska.

Prvotním impulsem ke stavbě nového kostela byla praktická potřeba zajistit pro rozrůstající se město další liturgický prostor. Idea, která se stala libereckou věcí veřejnou, začala krystalizovat v 70. letech 19. století. Baronka Marie Paulina von Liebieg, pocházející z bohaté textilně-průmyslnické rodiny, zakoupila v roce 1880 potřebné pozemky. Kvůli financování projektu byl založen městem spravovaný Fond pro výstavbu třetího katolického kostela. O základní kapitál ve výši čtyř tisíc zlatých se postaral tehdy už bývalý arciděkan František Simm odkazem ve své závěti.

Liberec 01m
Kostel sv. Máří Magdalény, na východní straně (vlevo) je patrná vystouplá kaple Matky Boží, která jako jediná ze všech osmi kaplí má zaklenutý strop.

Za to, že se záměr časem rozšířil o stavbu kláštera, patrně může liberecké setkání kapucína Johanna Engela z tyrolské provincie s baronkou von Liebieg v roce 1907. Samozřejmě ne všichni byli nadšeni nápadem, aby se ve městě usadila komunita řeholníků. Nicméně první tři bratři mohli přijít už v říjnu 1908 a usídlili se v jednom z libereckých domů.

Chrám, postavený podle návrhu architektů Maxe Kühna a Heinricha Fanty, byl vysvěcen 11. června 1911 litoměřickým biskupem Josefem Grossem. Dnes je znám spíše jako kostel svaté Máří Magdalény, nicméně v době svého vzniku se oficiálně jmenoval Kaiser Franz Josef Jubiläumskirche; patřil mezi stavby vzniklé mj. u příležitosti 60. výročí vlády císaře. Ještě v témže roku a podle návrhu stejných architektů byl vystavěn i kapucínský klášter.

Liberec 02m
Pohled na západní stranu kostela, kolem které se vine arkádová chodba se sedmi oblouky.

Obraz hlavního oltáře kostela znázorňoval Marii Magdalénu, kterou autor ztotožnil s onou hříšnicí z evangelií, jež z lítosti nad svými hříchy a z lásky k Ježíšovi pomazala jeho nohy vzácným olejem. Loď chrámu lemuje osm kaplí. Ty nejblíže kněžišti patřily sv. Františku z Assisi a sv. Alžbětě Duryňské, což odkazovalo nejen ke kořenům františkánství, ale také na samotný císařský pár. Další kaple byly zasvěceny Matce Boží, Srdci Ježíšovu, sv. Antonínu Paduánskému, sv. Fidelu ze Sigmaringen, sv. Josefu, pěstounovi, a poslední opět Matce Boží.

Mezi technické zajímavosti chrámu patřilo mimo jiné podlahové topení. Na vnější straně kostela, pod vstupní terasou, se dokonce nacházely veřejné toalety. Rovněž parková úprava části klášterní zahrady svědčí o tom, že řeholníci některé své prostory sdíleli s věřícími či jinými navštěvníky.

Liberec 03m
V současné době je celý objekt obklopen náletovými dřevinami.

Klášter po vzniku Československé republiky formálně spadl pod zdejší kapucínskou provincii, nicméně opravdu jen formálně: stále v něm působili tyrolští kapucíni. V roce 1939 se stal součástí nově vzniklého Sudetského generálního komisariátu. A teprve po skončení války a odsunu bratří s německou národností jej se vším všudy převzala českomoravská provincie.

Tehdy zde působila plus mínus tříčlenná komunita řeholníků, v jejíž čele po celou dobu stál kněz Jan František Bubeník (1907–1990). Při záboru klášterů komunisty v dubnu 1950 zde žili ještě Bonfil Václav Bošek (1917–2008) a Leonard Antonín Slezák (1909–1995).

Liberec 04m
Pohled od řeky: jižní část kostela, kde se nachází kněžiště.

Jan Bubeník po internaci, zřejmě od roku 1952, působil až do své smrti v Sokolově, zpočátku jako administrátor, později jako arciděkan a nakonec jako výpomocný duchovní. Leonard Slezák od roku 1961 pracoval jako údržbář v charitním domově sociální péče v Jiřetíně pod Jedlovou, od roku 1971 se zde věnoval už jen duchovní správě, nakonec zde i zemřel.

Bonfil Bošek byl v Liberci ponechán i po násilném zabrání kláštera, byl by však raději zůstal s bratry, byť třeba v internaci. Ještě v dubnu 1950 byl jako kněz přeložen do Jablonného v Podještědí, poté působil v Litoměřicích, v Lounech a v letech 1954–1992 ve farnostech Lenešice, Raná a Břvany. Na počátku 90. let se vrátil do řeholní komunity. Nejdříve strávil rok na Hradčanech a poté sedm let v Sušici, kde byl oblíbeným zpovědníkem a také vypomáhal v duchovní správě v okolních obcích. V roce 2000 se vrátil zpět na Hradčany.

Liberec 05m
Po levé straně kláštera se nachází krytá chodba, která vede přímo do kostela.

Po násilné akci K sloužil kostel jako skladiště knih, pak byl bez využití ponechán svému osudu a po listopadu 1989, kdy areál přešel do rukou litoměřické diecéze, zde byl opět sklad, tentokrát starého nábytku. Z inventáře se do dnešních dnů dochovala pouze část hlavního oltáře a varhany, které se nacházejí ve farním kostele v Dolních Bojanovicích.

V budově bývalého kláštera nejdříve sídlila mateřská školka, od roku 2000 pak charitní domov pro matky s dětmi.

Liberec 06m
Zčásti opravený areál teď čeká na nového majitele, který by mu znovu vdechl život.

V roce 2006 církev chátrající objekt prodala společnosti Iberus. Její majitel Jiří Zeronik, podnikatel a politik za ODS, založil také obecně prospěšnou společnost GEPO, díky které rozšířil svůj původní záměr galerie, divadla a nového hotelu o Centrum pro využití geotermální energie, čímž snadněji dosáhl na dotace z Evropské unie.

Rekonstrukce začala v roce 2011, nicméně o tři roky později už celou záležitost vyšetřovala policie kvůli podezření z korupce. Oprava byla zastavena, stavba zakonzervována a případ dodnes řeší soud. Firma Iberus je v likvidaci a bývalý klášter nabízen k prodeji.

Liberec 01h2s 


Kapucínská výstava v pražské Loretě na Hradčanech

Výstava Pax et Bonum mapuje více než čtyři sta let kapucínské historie u nás, přibližuje významné osobnosti i pestrost kapucínské spirituality.


Zdroje

Alena Řičánková: Sakrální architektura Maxe Kühna a Heinricha Fanty v Liberci, diplomová práce, Filozofická fakulta Univerzity Karlovy v Praze, 2010.
Alena Řičánková a Jaroslav Zeman: Historie a současná podoba bývalého kapucínského hospice v Liberci, Památky Libereckého kraje, Sborník Národního památkového ústavu, územního odborného pracoviště v Liberci, 2009.
Milan M. Buben: Encyklopedie řádů a kongregací v českých zemích. Žebravé řády, III. díl / 1. svazek, Libri, Praha, 2006.
Farnost Dolní Bojanovice, farní kronika.
Oprava kostela v Liberci byla podle Korytáře předražená, aby byly peníze na úplatky, Liberecké zprávy, 21. 5. 2019.
Jana Pšeničková: Metrostav chce za opravy kostela 26 milionů. Vymáhá je u soudu, iDnes.cz, 19. 7. 2017.
Milada Prokopová: Zmařená dotace: Spása kláštera v Liberci se zvrhla v milionový skandál, iDnes.cz, 21. 3. 2016.


Rozcestník: Putování po kapucínských klášterech


[18. září 2019]

 

Klášter v Kolíně

O přítomnost kapucínů v Kolíně projevili zájem konšelé města už v roce 1660, nicméně potřebné finance na stavbu kláštera zajistit nedokázali.

Do vykupování pozemků se tedy pustil samotný řád a časem se také našli lidé ochotní toto dílo podpořit. Hlavní fundátorkou se stala Eleonora hraběnka Nosticová; spolu s manželem Janem Hartwigem měli za sebou už jedno takové donorství, a to na svém panství v Sokolově.

Kolin 01m
I když je fasáda kostela Nejsvětější Trojice atypická, stavba kaucínskou architekturu stejně nezapře.

Základní kámen kláštera byl položen roku 1666 a před následující zimou už se řeholníci mohli nastěhovat do jednoho již hotového křídla. Dva kněží a dva bratři laici v Kolíně působili už od roku 1661, přičemž vzali zavděk pohostinstvím jednoho ze zdejších obyvatel, v jehož domě si směli zřídit i kapli.

Nový kapucínský kostel posvětil 28. června 1671 pražský arcibiskup Matouš Ferdinand Sobek z Bilenbergu, a to ke cti Nejsvětější Trojice. Klášter posvětil o den dříve. Na úhradě stavebních nákladů, které činily 25 600 zlatých, se vedle hraběnky Nosticové podíleli i další dobrodinci a dobrodinkyně z řad šlechty i měšťanstva.

Kolin 02m
Beuronská výmalba z roku 1903, hlavní oltář je o něco starší (r. 1881). 

Ve zdejším kraji, kde se nedostávalo diecézních kněží, byli kapucíni velmi vítanou vzpruhou. Na druhou stranu tu neměli žádného patrona, jako tomu bylo třeba u jiných řádových domů, který by finančně či materiálně zajišťoval nutný provoz kláštera. A tak byla kolínská komunita odkázána převážně na almužny.

Jistý pravidelný příspěvek řeholníkům zajišťovala rodina Kinských, která jim roku 1740 svěřila do duchovní správy loretu, již nechala postavit v Chlumci nad Cidlinou. Císař Josef II. však tuto kapli roku 1786 nechal zrušit.

Kolin 03m
Varhany na hudební kruchtě pocházejí z roku 1908 a dodala je kutnohorská dílna.

V roce 1680 v Kolíně působilo 24 řeholníků, čtrnáct kněží, tři klerici a sedm bratří laiků. Osmnáct z nich toho roku zemřelo, když město zachvátil mor. Komunitu poté posílili kapucíni z Prahy; v polovině 18. století zde žilo 25 bratří.

Roku 1796 klášter i s kostelem vyhořely. Následné opravy však měly kvůli nedostatku peněz charakter spíše provizorní. K důslednější rekonstrukci došlo až v letech 1908–1913 za kvardiánování Augustina Jana Kubeše (1862–1924). Nicméně, jak hlásá nápis pod hudební kruchtou, novou výmalbu kostel získal už v roce 1903. O deset let později byla doplněna výjevy ze života českých světců.

Kolin 04m
Freska z roku 1902 zobrazuje Nejsvětější Trojici.

Bratři se tehdy rozhodli pro cestu, která kolínský kostel vyčlenila z typické řádové architektury – a to nejen fasádou, ale především interiérovou výmalbou. Práce řídili beuronští benediktini z pražských Emauz, které se v druhé polovině 19. století u nás staly centrem tzv. beuronské umělecké školy, pokládané za sakrální výtvarnou předehru secese.

I přes zjevnou uvadlost, zapříčiněnou zubem času a pozdějšími úpravami, je interiér kostela dodnes velmi působivý. Stále můžeme obdivovat výrazné figurální malby v lunetách hlavní lodi, rostlinné ornamenty, opakující se geometrické tvary a samozřejmě charakteristické syté barvy. Pro lepší představu o chrámové výzdobě dobře poslouží fotogalerie webového portálu Cesty a památky.

Kolin 05m
Vedle brány do kláštera stojí kašna z roku 1881 a vedle ní sousoší svaté Barbory a svatého Jana Nepomuckého z roku 1735 (fotogalerie).

Odliv zájmu o řeholní způsob života se nevyhnul ani kolínskému klášteru. V roce 1850 zde působilo už jen deset bratří a v první polovině 20. století se komunita skládala obvykle ze čtyř řeholníků.

Když v dubnu 1950 kolínský klášter přepadli komunisté, žili zde čtyři kapucíni: Kasián Bohumil Válek (1912–1980), Agapit Jaroslav Pátek (1913–2002), Saturnin Karel Hanák (1915–1952) a Vincent Jan Halaš (1912–?).

Posledně jmenovaný – a v komunitě jediný bratr laik – po násilné internaci v Broumově odchází ke svým rodičům a později vystoupí z řádu. Saturnin Hanák dostává povolávací rozkaz do slovenského Komárna k nechvalně známým Pomocným technickým praporům. Umírá tam při autonehodě v pouhých 37 letech.

Kolin 06m
Na místě bývalé klášterní zahrady se dnes nachází městský park.

Kasián Válek prošel internačním táborem v Králíkách a de facto vězením v Želivu. Ale už v roce 1952 nastoupil do duchovní služby v Třebíči-Jejkově. V bývalém kapucínském klášteře našel svého spolubratra Aegida Pytlíčka, kterému komunisté dovolili pokračovat ve správě zdejší farnosti i po likvidační akci K. V roce 1957 jej střídá právě Kasián a v roli faráře zůstává až do své náhlé smrti v únoru 1980.

Agapit Pátek žil v internačních táborech do roku 1963, prošel Králíky, Želivem a Moravcem. Poté jako kněz sloužil v různých domovech, které spravovaly řeholní sestry, ať už to byly boromejky ve Znojmě-Hradišti či milosrdné sestry v Broumově a Červené Vodě. V roce 1978 pak zakotvil jako pomocný kněz ve farnosti Tatenice, které zůstal věrný až do své smrti. Po listopadu 1989 se k řeholnímu životu v klášteře už nevrátil.

Kolin 07hm

Po akci K v dubnu 1950 byl klášter upraven na internát obchodní akademie a kostel připadl kolínské farnosti, v jejíž správě je dodnes. Díky své prostorové uměřenosti prakticky supluje nedaleký farní chrám svatého Bartoloměje, který je vzhledem k současnému počtu věřících zbytečně velký. Působí zde misionáři Společnosti Božího Slova neboli verbisté. 

Budovu kláštera dostali kapucíni po revoluci nazpět a za symbolickou částku ji pronajali jezuitskému řádu, který si zde zřídil noviciát. Později tu vzniklo Centrum spirituality a duchovních cvičení, které spolu s jezuity provozuje Akademická farnost Praha a Karmel Edith Stein. Zde se můžete podívat na fotografie nejen klášterní kaple Božského srdce s vitrážemi výtvarníka Jana Jemelky, ale i jak vypadá interiér bývalého kapucínského konventu dnes.


Kapucínská výstava v pražské Loretě na Hradčanech

Výstava Pax et Bonum mapuje více než čtyři sta let kapucínské historie u nás, přibližuje významné osobnosti i pestrost kapucínské spirituality.


Zdroje

Dušan Foltýn a kol.: Encyklopedie moravských a slezských klášterů, Libri, Praha, 2005.
Milan M. Buben: Encyklopedie řádů a kongregací v českých zemích. Žebravé řády, III. díl / 1. svazek, Libri, Praha, 2006.
Monika Nováková: Kapucínský klášter a farnost Třebíč-Jejkov v letech 1899–2000, bakalářská práce, Pedagogická fakulta Masarykovy univerzity v Brně, Brno, 2011.
Cesty a památky: Kapucínský klášter s kostelem Nejsvětější Trojice.


Rozcestník: Putování po kapucínských klášterech


[16. července 2019]

Klášter v Českém Brodě

Bratři kapucíni byli do Českého Brodu oficiálně uvedeni roku 1747, nedlouho poté, kdy zde od císařovny Marie Terezie dostali místo pro svůj nový klášter.

Tentokrát ale nestavěli na zelené louce. Na pozemku pro ně určeném našli částečně opravený kostel svaté Máří Magdalény a trosky bývalého špitálu pro chudé. Chrám i s malým útulkem pro nemocné, které založil roku 1359 pražský arcibiskup Arnošt z Pardubic, totiž v roce 1628 vyhořely a po dalších téměř sto let zůstaly ležet ladem. S obnovou se započalo až roku 1720 díky úsilí místního děkana Petra Antonína Spazia.

Cesky Brod 01m 

V rámci stavebních úprav kapucíni kostel prodloužili, do stran rozšířili kaplemi a v podzemí zřídili hrobku. Hlavní loď zaklenuli a celý chrám opatřili novou střechou. Kostel slavnostně posvětil provinciál řádu Serafín Melcher z Hlucholaz 19. července 1750, s dovolení pražského arcibiskupa Jana Mořice hraběte Manderscheid-Blankenheima. Ve stejný den posvětil také klášter, který vyrostl na místě bývalého špitálu, a byl od začátku plánovaný jen pro malou komunitu, tři kněze a bratra laika.

Českobrodský konvent mohl být postaven především díky štědrosti Jana Křtitele Janouška, inspektora panství rodu Valdštejnů, Václava Hertla, královského soudce v Kutné Hoře, a blíže neurčené šlechtičny Fassmanové z Prahy.

Cesky Brod 02m

V dubnu 1786 však císař Josef II. klášter zrušil a budovy se dostaly do prodeje. Odsvěcený kostel, kterému byl odbourán presbytář a vestavěna nová patra, začal sloužil jako sýpka. Část jeho vnitřního vybavení putovalo do kostelů v okolní. Samotný konvent byl přestavěn na domy.

Ještě více se bývalý kapucínský chrám proměnil v druhé polovině 19. století. Další přestavba výrazně zjednodušila průčelí kostela a v místě vítězného oblouku vyrostla zeď se dvěma okny. Budova už ani náznakem nepřipomínala chrámovou stavbu. Jak sýpka s prodejnou vypadala v roce 1907, se můžete podívat na stránkách Cesty a památky

Cesky Brod 03m

V roce 1951 to, co zbylo z kostela, koupil Okresní národní výbor Český Brod s plánem vybudovat zde výstavní síň. V letech 1954–1959 se dům kompletně rekonstruoval včetně dostavění kdysi zbouraného presbytáře. V rámci možností se tak interiér kostela vrátil ke své barokní podobě. Výstavy se v něm však nekonaly. Roku 1960 si budovu převzalo Podlipanské muzeum a udělalo si z něj skladiště. Dovnitř můžete nahlédnout taktéž prostřednictvím fotogalerie Cesty a památky.

Zatím k posledním větším úpravám interiéru došlo v první polovině 90. let. Prostor měl sloužit jako tržnice a výrobna. V současné době budovu vlastní firma Ost-West Agro.


Kapucínská výstava v pražské Loretě na Hradčanech

Výstava Pax et Bonum mapuje více než čtyři sta let kapucínské historie u nás, přibližuje významné osobnosti i pestrost kapucínské spirituality.


Zdroje

Dušan Foltýn a kol.: Encyklopedie moravských a slezských klášterů, Libri, Praha, 2005.
Milan M. Buben: Encyklopedie řádů a kongregací v českých zemích. Žebravé řády, III. díl / 1. svazek, Libri, Praha, 2006.
Národní památkový ústav, Památkový katalog: Bývalý kostel sv. Máří Magdaleny
Cesty a památky: Kapucínský klášter s kostelem sv. Máří Magdaleny (bývalý)


Rozcestník: Putování po kapucínských klášterech


[24. června 2019]

Klášter v Zákupech

Kapucíny do Zákup u České Lípy pozval majitel tamního panství Julius František vévoda Sasko-Lauenburský, financoval veškeré výlohy na stavbu kláštera a řeholníkům přispíval také na jejich obživu. Kompozičně se klášter stal duchovní protiváhou nedalekému zámku.

Ne náhodou vévoda Julius František své přání sepsal ve vojenském ležení, byl totiž proslulý válečník, zejména v bojích proti Turkům. Svou žádost poslal vedení kapucínského řádu v roce 1678.

Zakupy 01 m
Most k zákupeckému klášteru lemovaný šesti barokními sochami světců.

Kvůli velkému moru, který prakticky vylidnil obec Zákupy, se stavba kláštera zdržela. Základní kámen kostela byl položen na jaře 1681 a následující rok se začala stavět i konventní budova. Chrám vysvětil 17. září 1684 pražský arcibiskup Jan Bedřich hrabě z Valdštejna, a to ke cti Ranám svatého Františka.

V primárně užitkové klášterní zahradě vyrostla v roce 1691 také poustevna, zdobená třemi slunečními hodinami. Rovněž zeď zahrady se dočkala své výmalby, v půlkruhových uzavřených nikách se v patnácti obrazech odehrával život svatého Františka z Assisi.

Zakupy 02m
To, co zbylo z kapucínského kostela; vpravo od chrámu býval vstup do kláštera.

V roce 1713 dostala přístupová cesta ke kostelu novou podobu, dodnes dobře známou ze starých fotografií. Původní most byl nahrazen novým a zkrášlen šesti sochami světců, navazující cestu z obou stran lemovaly lípy a průhled končil průčelím samotného kapucínského chrámu.

V letech 1752–1753 byla osazena šesti sochami také nízká zídka před kostelem. Plastiky znázorňovaly františkánské a kapucínské světce. V té době došlo i k rozšíření kláštera o šest cel.

Zakupy 03m
Průčelí kostela dříve zdobila freska zobrazující stigmatizaci svatého Františka.

V roce 1775, v době selských bouří, byl klášter zpustošen. O dalších rekonstrukcích či dostavbách toho však mnoho nevíme. Jisté jsou ale opravy střešní krytiny a sanktusníku (malá věž) na kostele, které se odehrály v roce 1926.

Samotný klášter se dočkal opravy po druhé světové válce a stal se místem, kde se konala duchovní cvičení pro terciáře, tedy pro lidi, kteří mají své rodiny a povolání, ale zároveň se snaží žít františkánskou spiritualitu.

Zakupy 04m
Erb na portálu patří zakladateli kláštera, vévodovi Sasko-Lauenburském.

V polovině 18. století v Zákupech žilo 24 bratří, o století později už jen osm. Do záboru pohraničí Německou říší zdejší komunita čítala 3–5 bratří. Pak se klášter stal součástí Sudetského generálního komisariátu.

Jako první poválečný kvardián sem přijel Bernardin Alois Sovadina (1917–1998); mladší bratr jiného kapucína, Agatanela Františka Sovadiny (1912–1975). Už ale následující rok požádal o vystoupení z řádu a z kláštera odešel.

Zakupy 05m
Na severní straně kostela se nachází zbytky boční kaple, nevíme ale, komu byla zasvěcena.

V roce 1946 zde působí pouze dva bratři: kněz Anicet František Petružela (1914–2007), mj. bývalý důstojník západní armády, a laik Hieronimus Josef Sláma (1914–1947). Komunitu pak ještě doplní kněz Bonaventura Antonín Chmelař (1910–1976), který sem byl v roce 1948 přeložen z Brna.

Zakupy 06m
Zbytky kláštera na severní straně.

V době likvidační komunistické akce K na jaře 1950 v klášteře pobýval pouze Bonaventura Chmelař. Jeho spolubratr Anicet Petružela si na Mírově odpykával dvouletý trest za to, že 28. prosince 1949 v kostele přečetl pastýřský list biskupů a doprovodil to kritikou komunisty založené Katolické akce.

Po propuštění v lednu 1952 Aniceta Petruželu internovali v táboře nucených prací ve Všebořicích nedaleko Ústní nad Labem a pak jej zavřeli do želivského kláštera, který byl pověstný svým vězeňským režimem. Propuštěn byl v roce 1955. Pracoval v dělnických profesích, později jako účetní. Žil v Olomouci, vystoupil z řádu a oženil se.

Zakupy 07m
Klášterní budova navazovala přímo na zadní část kostela.

Bonaventura Chmelař byl v rámci akce K internován v Králíkách a poté v Želivě. V 60. a 70. letech pracoval jako archivář v národním podniku Laktos a bydlel v Praze, kde také po krátké nemoci zemřel. Podle svědectví jeho neteře se na rozdíl od jiných spolubratří-kněží nesnažil do duchovní služby vrátit.

Zakupy 08m
Klášterní zahrada se v druhé polovině minulého století proměnila v zahrádkářskou kolonii.

Klášterní areál převzala Krajská vojenská ubytovací a stavební správa (KVUSS) se sídlem v Litoměřicích; prakticky jej využívali parašutisté. Sochy před kostelem nechali zástupci města rozbít a odvézt do základů právě stavěného teletníku.

V srpnu 1968 se bývalý kapucínský klášter zalíbil sovětskému okupačnímu vojsku, které si jej přivlastnilo a přebudovalo na sklad. Okupaci, byť poněkud jiné, podlehla i klášterní zahrada; snad na více než polovině se usadila zahrádkářská kolonie s menšími či většími domky.

Zakupy 09m
Zbytek kostelní věže býval ještě nedávno oblíbeným místem pro hnízdění čápů bílých.

Po odjezdu sovětských vojsk ze Zákup budovy od KVUSS bezplatně převzalo v lednu 1989 založené výrobní družstvo Redos Hradec Králové, přičemž obdrželo i peníze na povinné udržovací práce, které však byly v roce 1990 zastaveny.

Co nestihla zdevastovat armáda, dovršili zloději, vandalové a povětrnostní vlivy. Dalších deset let se majitel snažil zbědovaný areál prodat. Avšak bezvýsledně. A když se sám dostal do konkurzu, klášter skončil ve veřejné dražbě.

Zakupy 10mh

V roce 2005 budovy za sto tisíc korun koupila paní Eva Havelková z Prahy, která má nedaleko odtud chatu. Časem jí ale došly peníze a nepodařilo se jí ani uspět v grantovém řízení Libereckého kraje. Rozhodla se tedy pro prodej. Situaci však komplikuje skutečnost, že veškeré bývalé pozemky řádu vlastní stát.

Z kláštera do dnešních dnů zůstaly pouze zbytky obvodových zdí. Klenbu kostela, do kterého zatéká, musí jistit dřevěná konstrukce; okna jsou vymlácená, vchod zazděný. Chrámu před zkázou nijak nepomáhá ani skutečnost, že je státem chráněnou kulturní památkou.


Kapucínská výstava v pražské Loretě na Hradčanech

Výstava Pax et Bonum mapuje více než čtyři sta let kapucínské historie u nás, přibližuje významné osobnosti i pestrost kapucínské spirituality.


Zdroje

Petr Macek a Pavel Zahradník: Zámecký areál v Zákupech, Průzkumy památek II/1996.
Vojtěch Vlček: Perzekuce mužských řádů a kongregací komunistickým režimem 1948–1964, Matice cyrilometodějská, Olomouc, 2003.
Dušan Foltýn a kol.: Encyklopedie moravských a slezských klášterů, Libri, Praha, 2005.
Milan M. Buben: Encyklopedie řádů a kongregací v českých zemích. Žebravé řády, III. díl / 1. svazek, Libri, Praha, 2006.
Jana Birasová: Vojenští duchovní v Československé samostatné obrněné brigádě - zaměřeno na osobnost ppor. Duchovní služby Františka Petružely, bakalářská práce, Pedagogická fakulta Masarykovy univerzity, 2011.
Vít Černý: Zničený kapucínský klášter v Zákupech je krok od zániku, Českolipský deník, 14. října 2012.
Zdeněk Rydygr a Josef Stahl: U nás v Zákupech. Kapucínský klášter, Zákupské rozhledy, č. 11/2015.


Rozcestník: Putování po kapucínských klášterech


[16. června 2019]