Kapucínské pohřbívání

Kapucíni měli velmi prostý způsob pohřbívání, který odrážel jejich základní charisma: chudobu. Zemřelého bratra uložili do dubové rakve s vysunovacím dnem a po obřadech v kostele ho po schodech snesli do hrobky. Zde ho uložili na holou zem, pouze s cihlou či dvěma pod hlavou. Rakev pak byla uschována pro další pohřeb.

Bratři byli pohřbíváni prakticky bez označení konkrétní identity, pouze se skromnými atributy svého řeholního stavu. Například s dřevěným křížem, který značí, že bratr prožil v řádu více než padesát let.

Do této hrobky byly uloženy také ostatky zemřelých bratří, kteří byli původně pohřbeni v kryptě prvního kláštera za hradbami. Bratři je sem ve slavnostním procesí přenesli v roce 1656.

ZPH hrobka 07
Foto: Zuzana Píšková Hrivňáková

Kapucíni sice neměli konkrétní hroby, nicméně zprávy o úmrtích pečlivě zaznamenávali. Vědomí kontinuity – společenství živých a zemřelých bratří – bylo a dodnes je velmi silné. Bratři si denně v modlitbě připomínají své spolubratry, jejichž úmrtí právě na ten den připadá.

V letech 1785–1883 byli bratři pochováváni na novém městském hřbitově, který se nacházel za hradbami, v lokalitě dnešního Tyršova sadu, mezi ulicí Antonínskou a Sušilovou. V současné době je místem jejich posledního odpočinku Ústřední hřbitov, otevřený v roce 1883.