Jan Křtitel z Verdenberga
Janův otec Jakub Verda, vystudovaný právník, a matka Renáta Cronenschall pocházeli z Itálie. Měli ještě staršího syna Jana Petra (* 1578), který na svou dobu dosáhl vysokého vzdělání, jež završil doktorátem z filozofie a medicíny. Rodina žila nejdříve v italské Gorici a později ve Štýrském Hradci, kde otec působil na dvoře arcivévody Ferdinanda.
Jan Křtitel (1582–1648) po absolvování jezuitských škol ve Štýrském Hradci studoval v Itálii. Vedle filozofie se zaměřil na práva, ze kterých získal doktorát. Po návratu domů se mu začaly otevírat kariérní možnosti na dvoře arcivévody, jenž si Jana díky jeho vzdělání, jazykovým schopnostem, rozumu, píli a skromnosti oblíbil. To už používal německou variantu svého jména „z Verdenberga“. Stal se správcem financí nejen Ferdinandova dvora, ale i provincie Gorice. Roku 1611 povýšil na štýrského komorního prokurátora.
Náměšťské panství Verdenberg koupil v roce 1628, foto: Státní zámek Náměšť nad Oslavou.
Když se Ferdinand Štýrský stal císařem římským, králem českým a arcivévodou rakouským, do Vídně si s sebou vzal mj. také Jana Křtitele z Verdenberga, kterého jmenoval rakouským dvorským kancléřem. S jeho prací byl spokojen nejen panovník, ale svou přízeň mu prokazovala i císařovna Eleonora z Mantovy. Verdenberg postupoval rovněž na žebříčku společenském: roku 1623 byl povýšen do stavu svobodných pánů a o sedm let později do stavu hraběcího.
Přestože byl s nástupem nového panovníka Ferdinanda III. z císařských služeb propuštěn, Jan Křtitel nezatrpknul a svou pozornost naplno upřel na další zvelebování svých rozsáhlých držav. K roli příkladného hospodáře jej předurčovalo vzdělání, zájem o ekonomii a především bohaté zkušenosti z předchozích angažmá. Část jeho statků se nacházela v Kraňsku a Gorici, další v Rakousích, a na Moravě mu patřilo panství Náměšť, Rosice a Troubsko, které roku 1628 koupil od Karla st. ze Žerotína.
Verdenbergové a jejich dědicové zde žili až do roku 1752, foto: Státní zámek Náměšť nad Oslavou.
Verdenbergovi a jeho manželce Marii Kateřině Coronii z Cronbergu († 1660) se narodily zřejmě čtyři děti. Nejstarší dcera Anna Camilla († po 1666) se provdala za císařského plukovníka Adriana Enckevoirta. Anna Cecílie († 1636) zemřela těhotná půl roku po svatbě s Janem Kryštofem z Herbersteina. Kolem třetí dcery, Lucie Petronilly († 1638), panují jisté pochybnosti: zda vůbec existovala. Jako poslední přišel na svět syn Ferdinand (1625–1666), jenž dostal jméno po svém kmotrovi Ferdinandu Štýrském a stal se dědicem rodového majetku, k němuž patřil rovněž palác ve Vídni a dům v Brně.
Verdenbergská panství na Moravě se s dějinami brněnských kapucínů protnula hned třikrát. Poprvé koncem 40. let 17. století, kdy Jan Křtitel řeholníkům daroval dřevo ze zdejších lesů na stavbu jejich kláštera. Podruhé o dvacet let později, kdy Ferdinand pronajal tyto državy manželům Scharrerovým z Friesenegu, jež si pro místo svého posledního odpočinku vybrali kapucínskou hrobku v Brně. A nakonec roku 1759, kdy nový majitel náměšťského panství Fridrich Vilém Haugvic poblíž svého zámku založil kapucínský klášter pro osmičlennou komunitu bratří.
Renesanční nádvoří s arkádami, foto: Státní zámek Náměšť nad Oslavou.
Ve své době patřil Jan Křtitel z Verdenberga mezi největší mecenáše církevního umění. Nechal například postavit farní kostely v rakouském Strassu a v moravské Náměšti nad Oslavou, dalším chrámům zajistil výzdobu nebo přispěl finančním darem. V dolnorakouském Mödlingu dokonce založil kapucínský klášter. Mimochodem, jako kancléř dohlížel na stavbu císařské hrobky při kapucínském klášteře ve Vídni a v jeho sousedství si zbudoval velkolepý palác. Druhým řeholním řádem, který podporoval, byli barnabité. V jejich kostele svatého Michaela ve vídeňském Hofburgu nechal postavit kapli a pro svou rodinu hrobku, kam byl také v září 1648 pohřben.
Rodokmen Verdenbergů a majetkové přesuny moravských panství.
Zdroje
Michal Tejček: Kapucíni v Brně v 17.–18. století, Sborník příspěvků k dějinám a výstavbě Brna, 2005.
Tomáš Knoz: Državy Karla staršího ze Žerotína po Bíle hoře. Osoby, příběhy, struktury, Masarykova univerzita a Matice moravská, Brno, 2001.
Petr Maťa: Ferdinand z Verdenberka (1625–1666) mezi Rakousy, Moravou a Římem, Umění. Časopis Ústavu dějin umění a Akademie věd České republiky, č. 59, 2011.
Martin Mádl (ed): Tencalla II. Barokní nástěnná malba v českých zemích, Artefactum, Praha, 2013.
Adéla Kratochvílová: Heraldické památky v Náměšti nad Oslavou do roku 1900, bakalářská práce, Filozofická fakulta Masarykovy univerzity v Brně, 2020.
Martin Firon: Typologie písemností barokních náboženských bratrstev na příkladu města Brna, diplomová práce, Filozofická fakulta Masarykovy univerzity v Brně, 2021.
Vlastivěda moravská – Znojemský kraj – Náměšťský okres, Musejní spolek v Brně, 1908.