Klášter v Mostě
Tento klášter patřil mezi ty nejstarší na našem území. Zájem o severočeské město s převahou protestantů měli primárně kapucíni, kteří roku 1615 požádali císařovnu Annu o pomoc. Nové založení kláštera podpořil i samotný panovník Matyáš Habsburský.
O finance se postaral především Vilém Popel z Lobkovic, manžel Benigny Kateřiny, zakladatelky pražské Lorety, kterou po staletí duchovně spravoval právě kapucínský řád. Něco přispěli také zdejší katoličtí měšťané a Jiří Maxmilián hrabě Vratislav z Mitrovic, císařsko-královský komoří, přísedící feudálního soudu v Praze a dvorní poradce, který roku 1657 do kapucínského řádu také vstoupil.
Kvůli stavovskému povstání a s tím související napjaté politické situaci stavba probíhala velmi pomalu. Teprve 16. května 1627 mohl pražský arcibiskup Arnošt Vojtěch z Harrachu nový chrám vysvětit, a to ke cti Nanebevzetí Panny Marie, svatého Viléma a svaté Anežky Římské.
Budova kláštera byla výrazně rozšířena, možná teprve dostavěna, až počátkem 50. let 17. století. V průběhu dalšího století byl klášter rozšířen o nemocnici a kostel o boční loď.
V roce 1924 kapucíni při klášteře zřídili serafínskou školu pro německé chlapce z chudých rodin, kde vyučovali také bratři z Belgie. Po Mnichovu se mostecký klášter ocitl na území Německé říše a stal se součástí Sudetského generálního komisariátu, stejně jako dalších deset domů provincie.
Tato jednotka byla propojena s kapucínskou provincií v Bavorsku, kam po skončení války a zániku komisariátu od nás odešla nebo byla odsunuta většina bratří německé národnosti.
V roce 1948 žili v klášteře pouze dva bratři, oba kněží. Ezechiel Kindermann (1911–1999) se pro své antifašistické postoje vyhnul poválečnému odsunu, nicméně pro své antikomunistické postoje byl v únoru 1950 odsouzen ke dvěma letům vězení. Po propuštění působil jako výpomocný duchovní v několika farnostech v Čechách.
Třetí vlny likvidační akce K začátkem května 1950 se tedy v klášteře dočkal jen jeden bratr, Jindřich Vladimír Lakomý (1912–1995). Po propuštění z internace dlouhá léta sloužil při – tehdy už bývalém – kapucínském kostele v Olomouci.
V padesátých letech komunisté klášter přebudovali na byty. Nicméně později byl celý areál zbourán kvůli postupující těžbě hnědého uhlí, stejně jako samotné město. Jako první šel k zemi kapucínský kostel, do povětří jej vyhodili 25. října 1968.
Z inventáře se podle všeho dochovaly pouze varhany, které se nacházejí v boční kapli pražského chrámu Matky Boží před Týnem, a dva obrazy: Ukřižování Páně, jež by mělo být v mosteckém kostele svatého Václava, a Černá madona ze 14. století, kterou má ve svých sbírkách Národní galerie.
Kapucínská výstava v pražské Loretě na Hradčanech
Výstava Pax et Bonum mapuje více než čtyři sta let kapucínské historie u nás, přibližuje významné osobnosti i pestrost kapucínské spirituality.
Zdroje
Milan M. Buben: Encyklopedie řádů a kongregací v českých zemích. Žebravé řády, III. díl / 1. svazek, Libri, Praha, 2006.
Dušan Foltýn a kol.: Encyklopedie českých klášterů, Libri, Praha, 2002.
Vojtěch Vlček: Perzekuce mužských řádů a kongregací komunistickým režimem 1948–1964, Matice cyrilometodějská, Olomouc, 2003.
Pacifik Matějka: Ne mečem a měšcem, ale bezbranností lásky, Refugium Velehrad-Roma, Olomouc, 1999.
Tomáš Botlík: Sakrální dědictví královského města Mostu, bakalářská práce, Pedagogická fakulta Univerzity Karlovy, Praha, 2014.
Rozcestník: Putování po kapucínských klášterech
[12. října 2018]