Po stopách kapucínských dobrodinců
Kapucínské náměstí

Jistě nepřekvapí, že nejvíce dobrodinců žilo právě na Kapucínském náměstí. Mimochodem, do roku 1817 se toto místo jmenovalo Uhelný trh (Kohlmarkt). Název mu daly středověké trhy s dřevěným uhlím.
Kapucinske namesti dobrodinci final
Mapa Brna z roku 1794, uložená v Moravském zemském archivu, obsahuje mj. jména majitelů domů.

1. Kolumbánovi, Rogendorfovi a Vrbnovi z Bruntálu

Dům na rohu Zelného trhu a Kapucínského náměstí byl po několik staletí takzvaně „dobrou adresou“. V roce 1592 si jej vyhlédl bohatý městský radní Ludvík Černovský ze Švarcavy († 1600), dlouho se z něj však netěšil. A když zemřela i jeho manželka Barbora († 1605), dům přešel do rukou výběrčího daní Václava Kolumbána z Hochdamu († 1622), jenž se o dva roky dříve oženil s jejich dcerou Kateřinou. Kolumbán k nově nabytému domu ještě přikoupil sousední, o něco menší, a oba spojil. Jeho potomci zde žili až do roku 1675, kdy nemovitost prodali Františku Maxmiliánu Staudovi z Hammersdorfu.

Dum Rogendorf 2021m
Nárožní dům (na fotografii uprostřed) patřil ve své době k nejluxusnějším brněnským palácům.

Krátce poté dům zdědila Staudova dcera Anna Marie († 1679) a po její smrti pozůstalý manžel Jan Kristián z Rogendorfu (1635–1701), majitel rájeckého panství. Ten nechal dům přebudovat do reprezentativnější podoby, což se odráželo především v luxusním interiéru, a zřejmě i zvýšit o jedno patro. Po něm převzal brněnské sídlo včetně celého rodového majetku jeho syn Karel Ludvík (1682–1737). Nicméně následující generace Rogendorfů dům v roce 1741 prodala.

Novým majitelem se stal Václav Michael z Vrbna a Bruntálu (1709–1755), další z kapucínských dobrodinců. Jeho syn Josef Václav však palác příliš nevyužíval, proto jej v roce 1763 prodal Marii Antonii Rottalové, provdané za Jana Jakuba della Rovere z Monte l′Abate. Jejich syn František Antonín, velký mecenáš a sběratel (nejen) umění, zde bydlel až do své smrti v roce 1808. V domě se poté vystřídala ještě řada dalších majitelů, kteří různými přestavbami proměňovali i jeho vzhled. V současné době budovu, jež patří státu, využívá Moravské zemské muzeum.

2. Ernovi

Když si stavitel Jan Křtitel Erna (1622/3–1698) v roce 1647 koupil dům na Uhelném trhu, zřejmě netušil, že bude s manželkou Marií Traveskou několik dalších let bydlet v těsné blízkosti staveniště kapucínského kláštera. Erna později koupil ještě menší domek vedle Biskupského dvora, a to od Lucie Kateřiny Kolumbánové, snachy výše zmíněného Václava Kolumbána z Hochdamu. Vedle toho vlastnil ještě zahradu, vinici, obchůdek se sledi na Rybím trhu a řeznictví. Před svou smrtí vše odkázal své druhé ženě Anně Marii († 1716), která obě stavení krátce poté prodala.

Dum Erna 2018m
Právě zde kdysi stál Ernův dům. Zůstala pouze zahrádka, a to ještě kavárenská.

V roce 1907 nechalo město bývalý Ernův dům včetně onoho sousedního zbourat, čímž získalo průchod k Biskupskému dvoru s výhledem na čerstvě dokončenou přestavbu katedrály v historizujícím, novogotickém stylu se dvěma věžemi. Zároveň se uvolnilo místo po nový nájemní dům, který vyrostl hned vedle bývalého Rogendorfova paláce. A protože se bouráním obnažila zadní, nepohledová část Trenckova křídla, kapucíni museli na novou situaci reagovat. Do zdi tedy vsadili nová okna a budovu opatřili lehce zdobnou fasádou.

Celé „Ernovo“ prostranství včetně schodů do Biskupského dvora v posledních letech ožilo příjemným kavárensko-gastronomickým ruchem, jenž sem vnesl majitel zdejšího Tunsgramu a Café Pilát.

3. Picenardi, Bergová z Bergu a Magnisovi

V roce 1648 stály na místě, kde dnes najdeme kapucínský kostel, tři domy. Dva, které byly v té době neobydlené, získal od městské rady František Magnis († 1652) a třetí, prostřední dům, zdědila po své matce jeho manželka Jana Františka Priska († 1654/5). Zda měli v úmyslu, jak bylo v Brně tehdy obvyklé, domy spojit a přebudovat na honosnější bydlení, nevíme. Nicméně, když se na ně kapucíni obrátili s tím, že by rádi na tomto místě postavili kostel a vedle klášter, manželé jim všechny tři domy darovali.

Dum Magnis 2018m
Jeden kapucínský kostel na místě tří měšťanských domů.

Mimochodem, Prisčin dům kapucíni získali už podruhé. Poprvé jim ho daroval olomoucký kanovník Jeroným Picenardi, který zde žil v letech 1631–1639. Přesněji řečeno, odkázal jim peníze z jeho prodeje. Dům tehdy koupila Alžběta Bergerová z Bergu († 1648), Prisčina matka. Z těchto tří domů se do dnešních dnů dochovala pouze část sklepení, které kapucíni využili pro stavbu hrobky.

4. Grimmovi

Mezi kapucínským kostelem a Masarykovou ulicí stávaly v době, kdy stavitel Mořic Grimm (1669–1757) přišel se svou rodinou do Brna, tři domy. Ten prostřední si roku 1707 koupil a o pár let později nadstavil a celý zrekonstruoval. Dům pak přecházel z generace na generaci: Mořic jej odkázal svému synovi Františku Antonínovi (1710–1784), architektovi, a ten zase svému synovi Filipovi (1754–1791), zemskému úředníkovi. Po Filipově smrti dům vlastnila jeho manželka Josefa (1758–1818), která jej pak nechala přepsat na svého jediného syna Františka, praporčíka císařského pěchotního pluku. V adresáři města z roku 1818 se jméno Grimm už nevyskytuje a dům má jiného majitele. Zda František rodinné sídlo prodal až po matčině smrti a kam se odstěhoval, se můžeme jen dohadovat.

Dum Grimm 2021m
Vlevo od kostela stávaly tři domy, prostřední patřil Grimmům.

Na počátku nového věku vzal Grimmův dům i oba sousední zasvé. V letech 1901–1902 zde vyrostl činžovní dům s obchodními prostorami v přízemí, známý jako Nadační dům Valentina Falkensteinera. V současné době je v majetku státu a ve správě Moravského zemského muzea.

5. Orelli

Původně šlo o jeden dům, který předchozí majitel rozdělil na dvě poloviny. Tu jednu v roce 1684 koupil Barnabáš Orelli a o šest let později, po dohodě se svým sousedem, sochařem Antonínem Rigou, nechal mezi oběma částmi postavit zeď. Vymezení vlastnických poměrů pak vytesal do kamene, který zasadil do stěny svého domu. To už žil ve druhém manželství, s Evou Rozinou Kellerovou, z něhož se mj. narodili dva chlapci: Ignác (1698–1753) a Jiří Barnabáš (1704–1757).

Dum Orelli 2021m
Rodina Orelli bydlela tam, kde dnes stojí čtyřpatrový dům s velkými prosklenými výlohami v přízemí.

Během desátých let 18. století, kdy Barnabáš st. zemřel, dům přešel na vdovu Evu Rosinu († po 1738). Po své matce jej pak zdědil Jiří Barnabáš, profesí kominík. Z roku 1744 se nám dochovala zpráva, že se dům skládal z pěti pokojů, tří kuchyní a tří klenutých místností; vše vyhříváno jedním krbem. Otázkou zůstává, jestli tak velké prostory obývali pouze Jiří Barnabáš a Viktorie († 1769), bezdětní manželé, nebo i někdo další, třeba z příbuzenstva.

Nicméně o pět let později dům mění majitele. Kam se Orelli přestěhovali, ale nevíme. Každopádně oba zůstali v úzkém kontaktu s kapucínským klášterem, do jehož hrobky byli jako dobrodinci nakonec i pohřbeni. O něco dříve je tam předešel Ignác s manželkou Marií Alžbětou († 1744). Jako poslední byl „pohřben“ jejich dům. Na přelomu 19. a 20. století musela stará zástavba ustoupit novým projektům bytových domů.

6. Kuneš z Rosenthalu a Neuwirth z Neuwirthu

Dům vedle městské krčmy (dnes divadlo Reduta) si v roce 1636 koupil Jakub Kuneš z Rosenthalu (1605–1658), pozdější podpísař a radní města. S rodinou zde žil až do své smrti. Poté dům přešel na vdovu Annu Marii a roku 1666 na jejich syna Jana Jakuba († 1677). Když zemřel i ten, dům koupil Leonard Neuwirth z Neuwirthu a Eichenfelsu († 1707). V kapucínské kronice se o něm píše, že „daroval na zbožné účely 3500 zlatých a učinil náš [brněnský] konvent účastný na této štědrosti“. Kuneš i Neüwirth svůj dům natrvalo opustili až při své poslední cestě, jež vedla do hrobky nedalekého kapucínského kláštera. Dnes by na místě, kde žili, našli městu patřící „novostavbu“ z přelomu 19. a 20. století.

Dum Kunes 2021m
Další dva dobrodinci žili na místě, kde dnes můžeme vidět několikapatrový dům se světle žlutou fasádou. 


Zdroje

Alois Gödl: Topografie města Brna, rukopis uložený v Archivu města Brna.
Další prameny uvádíme na stránkách jednotlivých dobrodinců.