František Karel Libštejnský z Kolowrat
František Karel (1620–1700) byl nejstarším synem z celkem jedenácti dětí Albrechta IV. Libštejnského z Kolowrat (1583–1648) a Sabiny Viktorie z Wolkenstein-Trostburgu (1596–1684). Čtyři jeho sourozenci zemřeli v dětském věku a pátý, jenž dostal jméno po svém otci, v pouhých třiadvaceti letech.
Nejstarší sestra Anna Kateřina (1617–1669) vstoupila do kláštera a druhá, Johanna Eleonora (1618–1702), se provdala za savojského plukovníka. Dva mladší bratři se angažovali ve službách církve. Ferdinand Ludvík (1621–1701) byl mj. maltézským velkopřevorem a Jan Vilém (1625–1668) arcibiskupem pražským a velmistrem křižovníků s červenou hvězdou. Nejmladší bratr Leopold Oldřich (1635–1690) se oženil a založil zámrskou větev rodu.
František Karel Libštejnský z Kolowrat, rytíř Řádu zlatého rouna; foto: Wikimedia Commons.
František Karel se stejně jako jeho otec ubíral politicko-úřednickou cestou a svou kariéru zahájil ve dvaadvaceti letech, když ho císař jmenoval přísedícím komorního soudu. Další jmenování na sebe nedala dlouho čekat: stal se hejtmanem hradeckého kraje (1647–1651), přísedícím zemského soudu (od r. 1651), prezidentem apelačního soudu (1651–1667), vyslancem pro volbu císaře (1657–1658), poté vyslancem ve Varšavě pro sjednání míru mezi Polskem a Švédskem a moravským zemským hejtmanem (1667–1700). Diplomatické angažmá mu přineslo povýšení do hraběcí stavu, později obdržel rovněž prestižní Řád zlatého rouna.
Po svém otci zdědil rodové panství Rychnov nad Kněžnou, jež se spolu s dalšími statky stalo součástí jím zřízeného fideikomisu (tj. svěřenství). Tento rodový majetek se po dalších pět generací, až na jednu výjimku, jak ještě uvidíme, předávalo z otce na nejstaršího syna. Posledním držitelem byl František Antonín (1778–1861), s kterým starobylý český rod Libštejnských z Kolowrat vymřel.
František Karel nechal v Rychnově vybudovat velkolepý zámek a položil základ rozsáhlé rodové obrazárny. Kvůli úřadu moravského zemského hejtmana pobýval často také v Brně, kde měl dlouhodobě pronajatý Dietrichsteinský palác.
Rodové sídlo v Rychnově nad Kněžnou, vzadu kostel Nejsvětější Trojice; foto: Zámek Rychnov nad Kněžnou.
Kolowrat se poprvé oženil v roce 1648, a to s Magdalenou Ludmilou z Oppersdorfu (1625–1672). Z jedenácti dětí, které se jim narodily, pět zemřelo v útlém věku. Tři dcery, jež se dožily dospělosti, se provdaly: Anna Marie Františka (1657–1704) za Gabriela Hořeckého z Horky, hejtmana hradišťského kraje a přísedícího moravského zemského soudu, Josefa Antonie (1665–1744) za Jana Arnošta von Hoyos, komořího a skutečného tajného radu, a Regina Apollonie (1662–1744) za Jana Kristiána z Rogendorfu (1635–1701); jejich syn Karel Ludvík (1682–17137) patřil mezi dobrodince brněnských kapucínů.
Nejstarší Kolowratův syn František Vilém (1653–1715) zůstal svobodným a ten nejmladší, Ferdinand Vavřinec (1668–1694), zahynul ve vojenské službě. Jediným pokračovatelem rodu se tak stal Norbert Leopold (1655–1716), císařský diplomat, jenž převzal rodový fideikomis.
Po smrti své první ženy se František Karel oženil ještě jednou, s Isabelou Klárou von Nogarel († 1691), nicméně jejich manželství zůstalo bezdětné.
V Rychnově nad Kněžnou Kolowraté sídlili až do roku 1948, znovu se sem mohli vrátit v roce 1992; foto: Zámek Rychnov nad Kněžnou.
Do historie brněnských kapucínů se Kolowrat zapsal v 80. letech 17. století svým darem na novou klášterní budovu, jež se do dnešních dnů dochovala v podobě, kterou jí v 60. letech 18. století vtiskl architekt František Antonín Grimm. A i když tato stavba nemá s velitelem pandurů pohřbeným ve zdejší hrobce nic společného, říká se jí Trenckovo křídlo.
Nepoměrně větší pozornost však Kolowrat věnoval jezuitům, které v rámci obnovení katolické víry pozval na své panství. Na poutním místě Svatá Hora u Příbrami, kterou tento řád spravoval, nechal zbudovat jednu z kaplí; dnes je součástí samotné baziliky. Sumou třiceti tisíc zlatých též přispěl na výstavbu malostranského chrámu svatého Mikuláše s jezuitskou kolejí. Hlavním donátorem tehdy byl bratranec jeho otce Václav František Liebštejnský z Kolowrat (1634–1659). Poté, co vstoupil k jezuitům, odkázal řádu celý svůj majetek v hodnotě padesáti tisíc zlatých. František Karel nechal v chrámu zbudovat rodovou hrobku.
Pro místo svého posledního odpočinku si však se svou první chotí Magdalenou Ludmilou vyhlédl jiné místo – kryptu dominikánského kostela svatého Michala v Brně.
Dietrichsteinský palác na Zelném trhu – brněnské sídlo Františka Karla Libštejnského z Kolowrat.
Zdroje
Vlastimil Borůvka: Kolowratové. Rod erbu orlice, Uniprint s. r. o., Rychnov nad Kněžnou, 2018.
Kristýna Ansorgová: Závěr severní války v zrcadle císařské diplomacie. František Karel I. Libštejnský z Kolovrat a zprostředkování míru v Olivě roku 1660, bakalářská práce, Filozofická fakulta Univerzity Karlovy v Praze, 2017.
Daniela Jansová: Sbírka portrétů rodu Kolowratů na zámku v Rychnově nad Kněžnou. Rodová portrétní galerie z 16.–18. století, diplomová práce, Filozofická fakulta Univerzity Palackého v Olomouci, 2017.
Eva Kalandříková: Umělecká výzdoba dominikánského klášterního kostela sv. Michala v Brně, diplomová práce, Filozofická fakulta Masarykovy univerzity v Brně, 2016.