Grimmovi

Rodina stavitelů a architektů

Grimmovi se do Brna přestěhovali na počátku 18. století a více než sto let sousedili s kapucínským klášterem. Mezi rodinou stavitelů a řeholníky se časem vytvořily nejen pracovní, ale především přátelské vztahy. 

Mořic Grimm (1669–1757) koupil v roce 1707 prostřední ze tří domů, které stávaly vedle kapucínského kostela směrem k dnešní Masarykově ulici. O pár let později jej nadstavil a celý zrekonstruoval. S manželkou Voršilou († 1746) přivedli na svět pět dětí. Nejstarší Jan Jakub (1703–1769) se stal kapucínským knězem s řeholním jménem František Ludvík z Brna. Druhorozená Anna Kateřina (1708–?) patřila mezi dobrodinkyně zdejšího kapucínského kláštera a po smrti své švagrové se starala o domácnost mladšího bratra Františka Antonína (1710–1784), architekta. Rovněž třetí syn, Jiří Filip (1712–1773), vstoupil ke kapucínům a přijal jméno František Ludvík z Brna. Nicméně o nejmladší Marii Rozálii (1714–?) nevíme nic konkrétního.

Dům vedle kapucínů odkázal Mořic Grimm synovi Františku Antonínovi, poté přešel na vnuka Filipa (1754–1791) a jeho manželku Josefu (1758–1818). Posledním majitelem byl Mořicův pravnuk František. Na počátku 20. století byly všechny tři domy zbourány a na jejich místě vyrostl činžovní dům, známý jako Nadační dům Valentina Falkensteinera.

Mořic Grimm

Mořic Grimm (1669–1757) se narodil v Achdorfu u Landshutu v Dolním Bavorsku, byl stavitelem a projektantem. V Brně si brzy získal širokou klientelu. Na počátku 18. století pracoval pro dominikány, mimo jiné šlo o stavbu kaple Božího hrobu a nové knihovny. Poté na dvě desetiletí zakotvil u minoritů, kterým projektoval loretánskou kapli se Santa Casou a Svatými schody, a prováděl barokní přestavbu jejich řádového kostela. Ve stejném období se podílel na dostavbě a přestavbě Zemského domu (dnešní Nová radnice).

Patrně nejvýznamnější životní zakázkou se pro Mořice Grimma stala novostavba kláštera augustiniánů s přestavbou řádového kostela svatého Tomáše. V jeho režii proběhla rovněž stavba Dietrichsteinského paláce (hraběcího), který až do počátku 20. století stával na rohu dnešní Masarykovy a Josefské ulice, dále přestavba Divadla v taverně (dnešní divadlo Reduta) či Schrattenbachova paláce (dnešní sídlo Knihovny Jiřího Mahena). Kapucínům pomáhal spíše s drobnějšími stavebními úpravami. Například v roce 1726 vedl stavbu nové části hrobky.

Mořic i Voršila byli jako dobrodinci pohřbeni pod kapucínským kostelem. Na stejném místě byly také uloženy ostatky jejich tří synů a snachy Marie Anny.

František Antonín Grimm

František Antonín (1710–1784) studoval malbu i stavitelství; rovněž absolvoval studijní pobyty v Římě, Bologni, Turíně a Paříži. V Brně se natrvalo usadil ve 40. letech 18. století. S manželkou Marií Annou Josefou Knurrovou (1725–1757) měli sedm dětí. Nejstarší Mořic (1746–1827) vstoupil do kapucínského řádu jako František Ludvík. Nejmladší syn Filip (1754–1791) pak převzal otcův majetek.

František Antonín se stal nejen uznávaným a vyhledávaným architektem, ale do historie se zapsal také jako majitel rozsáhlé sbírky architektonických knih a plánů. Z velkého počtu jeho projektů jmenujme alespoň kostel sv. Leopolda s klášterem milosrdných bratří v Brně, kostel Stětí sv. Jana Křtitele v Hranicích na Moravě, klášterní chrám augustiniánů ve Šternberku či zámek v Napajedlech.

U kapucínů projektoval rozšíření kostela o kapli sv. Fidela a nové zaklenutí chrámu (1753). V letech 1763–1764 pod jeho vedením vyrostla v areálu kláštera nová, na kapucínské poměry honosná knihovna. František Antonín ji nejen navrhl, ale velmi pravděpodobně také financoval. Vše ve spolupráci se svým rodným bratrem Jiřím, který vté době působil jako provinciál řádu. František Antonín uhradil rovněž náklady na zhotovení pěti soch františkánských a kapucínských světců od brněnského umělce Jana Adama Nessmanna, jež zdobí terasu před kostelem.