Historie hrobky

Kapucínské pohřbívání

Nedílnou součástí každého kapucínského kláštera byla krypta, kam do jedné nebo více místností ukládali těla zemřelých řeholníků a jejich dobrodinců a dobrodinkyň. V brněnské hrobce se začalo pohřbívat v únoru 1656, kdy sem kapucíni přenesli ostatky spolubratří, kteří byli původně uloženi v kryptě prvního kláštera za městskými hradbami. Ten byl v roce 1645 srovnán se zemí kvůli obléhání Brna švédským vojskem.

Zaběhnutou praxi přerušila až reforma pohřebnictví iniciovaná císařem Josefem II. roku 1784. Ta mimo jiné zakazovala pochovávání zemřelých uvnitř měst, ať už v hrobkách nebo na hřbitovech. Pod brněnským kapucínským kostelem bylo do té doby uloženo kolem 150 kapucínů a 50 dobrodinců.

Příběh kapucínské hrobky se ale rozhodně neuzavřel. Po nějakém čase totiž bratři začali psát další kapitolu a pozornost pomalu přesunuli od zemřelých na živé… návštěvníky. Pro ně otevřeli bránu podzemí, aby jim dali možnost dotknout se vlastní pomíjivosti.

Za Trenckem do hrobky

Kdy se tak stalo poprvé, sice nevíme, nicméně se nám podařilo vypátrat, co bylo příčinou. Nebo spíše: kdo byl příčinou – František baron Trenck, statečný i obávaný velitel pandurů, voják ve službách císařovny Marie Terezie. Už v polovině 19. století lidé vyhledávali kapucínskou hrobku, aby uctili památku slavného vojáka.

V říjnu 1872 se pak ve zdejším chrámu za něj konala zádušní mše. Po ní se smuteční průvod odebral do kaple pod kostelem, kde kvardián kapucínského kláštera Alois Ježek promluvil nad rakví, do které byly přeuloženy Trenckovy ostatky. Onu cínovou rakev nechal pro svého prastrýce vyrobit Jindřich von Trenck (1804–1876), c. k. major a poslední mužský člen rodu na rakouském území.

Bratři kapucíni si museli osvojit nové řemeslo – průvodcovství. „Sestoupíme nejprve po uzounkých, točitých schodech do místnosti, podobné kapli… Kapucínek rozsvítí voskovou pochodeň, při jejímž rudém svitu můžeme lépe kolem se rozhlédnouti,“ líčí autor reportáže, jež v roce 1882 vyšla v časopise Ruch. Stačilo jen zazvonit u vstupu do kláštera a přednést svou prosbu. V roce 1889 hrobku navštívil dokonce samotný arcivévoda František Ferdinand d'Este i se svým mladším bratrem arcivévodou Ottem.

Memento mori Zena Diviše

Na konci první světové války přišel do zdejšího kláštera kapucín Zeno Diviš (1887–1976). Vedle jiných povinností bratra laika se v hrobce ujal průvodcovství a zřejmě byl i vůbec prvním kapucínem, který se začal prostorám pod kostelem systematicky věnovat. 

Během Zenovy éry hrobka doznala značné proměny. K tomu nejpůsobivějšímu však bezesporu patří kostěná výzdoba suterénní kaple, která původně sloužila jako modlitebna bratří pro zimní období. Tato místnost zůstala po řadu let jen velmi skromně zařízená. To se změnilo počátkem 20. let 20. století, což slovem i obrazem zachytila řada dobových reportáží. Pomíjivost však pohltila i tuto dekoraci.

V rámci komunistické akce K na jaře 1950 byli kapucíni vystěhováni a majetek jim byl zabaven. Starost o kostel i hrobku připadla diecéznímu knězi Karlu Černému (1879–1963), kterého v roce 1961 vystřídal Ludvík Horký (1913–2008). Turistický ruch zůstal tímto zásahem prakticky nedotčen.

S Ludvíkem Horkým přichází na scénu brněnský akademický sochař a restaurátor Jaroslav Vaněk (1914–1991). Pro hrobku vytvořil řadu plastik, nicméně jeho rukopis bychom našli i v kostele.

Návrat kapucínů

Kapucíni si klášter znovu převzali v roce 1990 a pustili do rozsáhlé a časově náročné rekonstrukce. Změn doznala i samotná hrobka. Návštěvníky k ní nově přivádí úzká ulička vedle kostela, která končí na malém dvorku zdobeném kašnou od významného akademického sochaře Otmara Olivy. Zemřelí kapucíni jsou od živých příchozích symbolicky odděleni prosklenou stěnou. Ostatky těl, která se během staletí rozpadla, jsou přepohřbeny do zděné tumby.

V roce 2017 byl Františku Trenckovi vrácen palec levé ruky, který více než jedno století pobýval v depozitáři Muzea města Brna. Kdo kdy a proč jej zemřelému pandurovi ukroutil, však zatím zůstává záhadou. O rok později jsme také mohli poprvé pohlédnout do jeho tváře, za což vděčíme brněnským antropologům a jejich tříletému průzkumu.

V roce 2024 se pak hrobka dočkala výměny nevyhovujících podlah. V rámci nutných výkopových prací archeologové odhalili základy původních renesančních domů, které kapucínům darovali manželé Magnisovi. Domy byly kvůli stavbě kostela zbořeny, nicméně sklepní část stavitelé použili pro budoucí hrobku. Odborníci nám také potvrdili, že pod úrovní krypty se nachází další patro starého sklepení.